Celý týden utekl jako voda a nyní nastal poslední den před odjezdem. Měli jsme jen jeden jediný den než přijede Tony a odveze nás zpátky do New Yorku. 

Rozhodla jsem se pro to, že nám sbalím věci, abych to nemusela balit zítra narychlo. Měla jsem téměř sbaleno, když mě Pietro objal kolem pasu a políbil mě na krk. 

"Nech to být a půjdeme se ještě vykoupat," zašeptal mi do kůže. 

Otočila jsem se na něj a usmála se. "Ráda, ale měla bych to dobalit. Přeci jen toho není málo. Kuchyně i obývák jsou uklizené, už chybí jen-" nedokončila jsem větu, protože mě prudce políbil, aby mě umlčel. 

Protočila jsem očima a objala ho kolem krku. Polibky jsem mu vracela stejně, jako mi je dával. 

Zacouval se mnou ke zdi a opřel mě o ní. Pak mě vzal za ruce a dal mi je nad hlavu. Rty opustil ty moje a přesunul je na krk. 

Napjala jsem se a vydala tichý vzdech. "P-Pietro," zašeptala jsem po chvíli, kdy jsem nabrala dech, a prohrábla mu vlasy. 

Odtáhl se ode mě a na tváři se mu usadil úšklebek. "Jak jsem řekl, jsi tak snadno ovladatelná," usmál se a pohladil mě po tváři. "Převleč se do plavek, dávám ti deset minut." S těmito slovy opustil ložnici. 

Znovu jsem protočila očima a vytáhla z kufru plavky, které na mně Pietro ještě neviděl. Vrchní díl měl ramínka, která se dala na paže a dolní měl na bocích šněrování. Byly černé, ostatně jako všechny moje plavky, protože, jak mi jednou sám Pietro řekl, v černé jsem nejvíc sexy. Vlasy jsem si svázala do copu a odlíčila se, abych neměla líčidla přes celý obličej. 

Přešla jsem ještě ke skříni, ve které jsem měla ještě nějaké kousky, a natáhla si na sebe bílý cardigen. Ještě si vzala černé žabky na nohy a vyšla z ložnice a vydala se do obýváku, kde už čekal převlečený Pietro. 

Prohlédla jsem si ho. Měl na sobě černé plavky ke kolenům a ležérně se opíral o sedačku. 

Když jsem vešla, jeho pohled se stočil ke mně a v očích se mu blýsklo. "Jak je sakra možný, že v každým oblečení vypadáš tak sexy?" řekl a hlas se mu podbarvil vzrušením. 

Pousmála jsem se, přešla k němu a vzala ho za ruku. "Tak jdeme, ty nedočkavko," řekla jsem a odtáhla ho na pláž, která byla nedaleko vily. Ještě jsem Friday nařídila, aby zamkla a pak už jsme se rozeběhli na pláž. 

Sundala jsem si cardigen, došla až ke kraji pláže, kde už se písek mísil s mořem, a nechala vlnky, aby mi olizovaly kotníky. Nadechla jsem se a rozeběhla se proti vlnám. Skočila jsem šipku přímo do vln. Nechala jsem vodu, aby mě nadnášela a vynořila jsem hlavu nad hladinu. 

Ohlédla jsem se, abych popohnala Pietra, ale nikde jsem ho neviděla. "Pietro?" křikla jsem a rozhlížela se kolem sebe. Neodpověděl. Nikdo mi neodpovídal. "Pietro?!" zkusila jsem to znovu. Opět nic. 

Použila jsem schopnosti, abych se vznesla do vzduchu a rozhlédla se kolem. Nikdo v okolí půl kilometru nebyl, což bylo divné. Zapojila jsem telepatii, abych zjistila kde je. Což bylo divné ještě víc, jeho přítomnost jsem ucítila někde pode mnou. 

Než jsem stačila cokoliv udělat, vynořil se pode mnou, chytil mě za kotník a stáhl pod hladinu. 

Vyjekla jsem, ale už se nestihla nadechnout, takže ve chvíli, kdy jsem se ponořila, jsem vdechla několik loků mořské vody. Vypustila jsem zbývající vzduch z plic a před očima se mi začaly dělat mžitky. 

Někdo mě vzal za ruku a vytáhl mě nad hladinu. "Emily, jsi v pořádku?" zazněl Pietrův vyděšený hlas. 

Zatřásla jsem hlavou a několikrát zamrkala, abych se mžitek zbavila. Pak jsem se mu podívala do tváře a povytáhla obočí. "Ty jsi ale debil, že jo?" prskla jsem po něm, když jsem se nadechla. 

Pousmál se. "Omlouvám se, princezno," řekl a políbil mě. 

Natiskla jsem se na jeho nahé tělo a polibek mu vrátila. Pak jsem se od něj odtáhla a cákla na něj vodu. "Omluva přijata, princi," ušklíbla jsem se a nečekaně ho potopila pod vodu. Pak jsem začala rychle plavat ke břehu, aby mě nestačil chytit. To jsem ale nečekala, že použije svoje schopnosti. 

Uplavala jsem sotva pár metrů, když mě jeho paže objaly kolem těla. "Nestihla jsi to," zašeptal mi do ucha vesele. 

Odfrkla jsem si. "Kdybych chtěla, mohla bych ti uletět a to už bys nestihl," ohradila jsem se a opřela se o něj. 

Políbil mě na krk tak nečekaně, že jsem sebou škubla. 

"Půjdu na chvíli na pláž, zlato," řekla jsem, vymanila se z jeho objetí a klidně doplavala až na pláž, kde jsem se unaveně svalila do písku a nechala slunce, aby mě opalovalo. 

Po chvíli jsem ucítila, jak se za mnou někdo objevil. Oči, které jsem měla zavřené, tak zůstaly a já se jen usmála. "Fakt nejsi nenápadnej," ušklíbla jsem se.

Ten někdo se ke mně sklonil. "Já vím," řekl. Jenže ten hlas rozhodně Pietrovi nepatřil! 

Prudce jsem otevřela oči a uviděla nad sebou muže s peroxidově světlými vlasy a arogantním úšklebkem. 

Rychle jsem vstala a začala od něj couvat pryč, když jsem do něčeho narazila. Ohlédla jsem se a uviděla dalšího muže, tentokrát měl přes hlavu masku, takže jsem mu neviděla do tváře. Rychle mě vzal za ruce, které mi přirazil k tělu, takže jsem se nemohla ani hnout.

"Pietro!" zakřičela jsem, abych mu dala vědět, co se děje. 

Ten bělovlasý ke mně přišel a vrazil mi facku. "Zařvi ještě jednou a bude ho to stát krk!" zavrčel na mě. 

Začala jsem sebou cukat, abych se osvobodila. "C-co se to děje?! O co tady jde?!" vyjekla jsem a těkala kolem sebe očima. 

Ten chlap se jen zasmál. "Holčičko, tohle je únos. Ode dneška jsi vězněm Hydry, stejně jako ten tvůj kamarádíček. Jsem zvědavý, co tvůj papíček bude schopný obětovat, aby svou holčičku dostal zpátky, ale to už bude pozdě. To sérum, které v sobě budeš mít, tě donutí bojovat proti němu," zasmál se a vzal mou bradu do ruky. "Jsi překrásná, Emily." 

Jeho dotek mi připomněl ty Lokiho, takže jsem sebou začala vrtět víc, abych mohla uniknout. "Kde-kde je Pietro?" zeptala jsem se vyděšeně. 

"Neboj se, žije. Je jen pár metrů od tebe, jeho potřebujeme taky. Budete naší novou vylepšenou dvojicí," ušklíbl se a podíval se na toho chlapa, co mě držel. "Odvezte je na základnu, podám zprávu velitelce." 

"Jistě, pane," řekl ten druhý muž, hrubě mi nasadil nějaká pouta a chytil mě za zápěstí. "Udělej něco hloupýho a ten kluk za to zaplatí," zavrčel ještě a vláčel mě k velkému černému autu, které stálo opodál. 

Rozhlížela jsem se kolem sebe, abych našla Pietra. A říkali mi pravdu. Drželi ho tři muži nedaleko od nás a táhli ho ke stejnému autu. "Pietro!" vyjekla jsem a pohlédla mu do očí. 

Podíval se na mě a v očích se mu objevil strach a vina. Bylo vidět, že si tohle všechno dává za vinu, protože mě vytáhl ven. 

Jemně jsem zavrtěla hlavou, abych mu dala znamení, že to není jeho chyba. Pohlédla jsem si na zápěstí, na kterém byl náramek, který jsem dostala od Tonyho. Rychle jsem zmáčkla jedno tlačítko, které do Toweru vyslalo SOS zprávu. 

Hodili mě do auta a hned za mnou letěl Pietro. Dopadla jsem na zadní sedačky zády a on mi obličejem skončil ve výstřihu plavek. 

Rychle jsem se posadila a on se zvedl. Pak jsem mu padla do náruče a nechala ho, aby mě hladil po zádech. 

"Všechno bude v pořádku, slibuju," zašeptal a políbil mě do vlasů. "Neublíží ti, nenechám je." 

Přikývla jsem a podívala se na něj. "Pietro, i kdyby mě měli zabít, nesmíš se k nim přidat. Jsi Avenger, nejsi jeden z těch pošuků z Hydry," řekla jsem rychle. 

Pousmál se. "Neboj se, zlato," řekl tiše, ale ucítila jsem, jak jeho tělo těžkne. 

Vzala jsem jeho tvář do dlaní a vyděšeně na něj pohlédla. "P-Pietro?! Co se to děje?!" vykřikla jsem, ale to už i já jsem pocítila, jak malátním. 

Pietro mě vzal za ruku. "Miluju tě," řekl těsně předtím, než ztratil vědomí. 

Těsně chvilku po něm jsem vědomí ztratila i já. 

Yes, dneska ještě jedna :3 

Jak jste jistě správně vytušili, nechala jsem si je odpočinout, aby byli v pohodě do dalšího boje :3 

Co myslíte, kdo je ona šéfka Hydry? 

A přidají se k Hydře, když jim budou vyhrožovat smrtí? 

A co Avengers? Zachrání je včas nebo se Pietrovi s Emily něco stane? :D 

Lovuju vás :3 

Kájí°