Podařilo se mi to! Ze země vytryskly prameny vody a mířily přímo k základně Hydry. 

Rychle jsem vstala a opřela se o strom. "Rhodey?! Máte tak čtyři minuty na to, aby jste tam dali tu flešku. Potřebujete tam pomoct?" zeptala jsem se pomocí komunikátoru. 

"Pokud by se ti chtělo, nezlobil bych se," ozval se Sam. 

Kývla jsem. "Dejte mi chvilku a jsem tam," odpověděla jsem, zavřela oči a teleportovala se přímo doprostřed základny. Rychle jsem kolem sebe utvořila bariéru a rozhlédla se. Byla jsem obklíčená Hydranty, kteří na mě mířili zbraněmi. 

"Dejte ty zbraně dolů nebo toho budete litovat," vyzvala jsem je klidně. 

Několik Hydrantů se zasmálo a na jediný pokyn zaútočili všichni naráz. 

Protočila jsem očima a pomocí svých schopností a obleku je zničila. Zrušila jsem bariéru a pousmála se. "Tady to mám čistý," oznámila jsem zbytku. 

"Fajn, musíme odsud vypadnout, zapojil jsem to," řekl Rhodes. 

Kývla jsem. "Dobře. Máme dvě minuty, tak pohněte zadky. Za chvilku se uvidíme," odpověděla jsem a probourala si cestu střechou ven. 

Vyletěla jsem nad základnu a spokojeně pozorovala, jak se pomalu zatápí vodou. Postřehla jsem, jak z ní vyletěly další tři postavy. Vision, Rhodes a Sam. Pak základna vybouchla. 

Snesla jsem se na mýtinu a počkala na zbytek. A jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděla jen ty tři. Pietro s nimi nebyl! 

"Kde je Pietro?" zeptala jsem se. 

Vision, Sam i Rhodey si vyměnili pohledy.

"Kde je Pietro?!" zaječela jsem a hlas mi povyskočil o oktávu výš. 

Sam se kousl do rtu. "Emily...je mi líto, ale Pietro to nestihl. Zavalilo ho to dřív, než se odtamtud stačil dostat," řekl smutně. 

Zavrtěla jsem hlavou. "N-ne...to-to není možné. Nesmí to být pravda!" vyjekla jsem a do očí mi vstoupily slzy. 

Vision se na mě podíval. "Bohužel, Emily. Je mi líto, Pietro byl-" 

"Pietro je!" přerušila jsem ho prudce. "A dokud žiju, nenechám ho odejít!" houkla jsem, zapnula trysky a rozletěla se k troskám. 

"Pietro! Pietro!" křičela jsem a snažila se ho najít. Přistála jsem na nějakých troskách a po tvářích mi tekly slzy. Sotva jsme se usmířili...ztratila jsem ho. Znovu. 

Ještě jsem zkusila použít telepatii, abych vyhledala jeho mysl. Ale moc jsem tomu nevěřila. A jaké bylo moje překvapení, když jsem zachytila slabý signál jeho mysli. "Pietro!" vyjekla jsem telepaticky.

Rozletěla jsem se k místu, odkud signál jeho mysli přicházel. Přistála jsem a rychle začala odhazovat kameny a jiné trosky. Ty větší jsem odhazovala i pomocí schopností, dokud jsem nenarazila na něj. 

"Pietro, slyšíš mě?!" vyjekla jsem a vtáhla si ho do náruče. 

Jeho tvář byla bledá a z hlavy mu vytékal pramínek krve. Oči měl zavřené, ale když jsem ho oslovila, otevřel je a na tváři vykouzlil jakýsi podivný úšklebek. "Ahoj, princezno," řekl a rozkašlal se. 

Pohladila jsem ho po tváři. "Pietro...neboj, budeš v pořádku. Odneseme tě do Toweru a Helen tě dá do pořádku," zašeptala jsem přes vzlyky. 

Usmál se a vzal mou ruku do své. "Omlouvám se za to, co se stalo, Emily. Jsi moje jediný světlo na konci tunelu. Bez tebe nemá můj život smysl," řekl a pohlédl mi do očí. 

Moje slzy stekly na jeho tvář. "A můj zase bez tebe. Nemůžu bez tebe být, můj princi," zamumlala jsem. 

Natáhl ruku a dotkl se mých vlasů. "Jen má princezna, že ano?" zeptal se, jakoby se bál, že patřím někomu jinému. 

Přikývla jsem. "Jen tvoje, Pietro. Jen tvoje," přitakala jsem a vzlykla. 

Pousmál se a ruku spustil dolů. "Tak to je dobře. Protože tě miluju, Starková," řekl a podíval se na nebe. 

Usmála jsem se. "Já tebe taky, lásko. Jako nikdy nikoho. Tebe budu milovat vždycky," špitla jsem. 

Podíval se zase na mě. "Emily...já tě nechci opustit. Chci tu s tebou zůstat," řekl a jeho hlas zněl slaběji než před chvílí. 

Pevně jsem sevřela jeho ruku. "Vezmu tě do Toweru, jen to řeknu ostatním," zašeptala jsem a zapnula komunikátor. "Same, Rhodey, Visione. Našla jsem ho, takže se s ním teleportuju do Toweru, je zraněný. Musíte se tam dostat sami." 

"To není problém, hlavně aby byl v pořádku," odpověděl Vision. 

Pohlédla jsem na Pietra. "Drž se," zašeptala jsem a teleportovala nás do obýváku v Toweru. Moje sevření povolilo ve chvíli, kdy jsme přistáli, takže on spadl na pohovku a já na zem. 

"Emily!" vyjekl Tony a prudce vyskočil na nohy. 

Ukázala jsem unaveně na Pietra. "Potřebuje-potřebuje Helen, zachraňte ho," zamumlala jsem a hlava mi klesla na zem. 

Pak se ozval Buckyho hlas. "Vezmu Emily do pokoje, odneste Pietra na nemocniční lůžko, Helen je na cestě," řekl a já ucítila, jak mě vzal do náruče. 

Zavrtěla jsem slabě hlavou. "N-ne. Budu u něj," zaprotestovala jsem a snažila se z jeho náruče dostat. 

"Emily, musíš si odpočin-" začal Bucky. 

Praštila jsem ho do hrudi. "Ne! Musím u něj být!" zakřičela jsem a podívala se prosebně na Clinta, Tonyho a Wandu. 

Tony si povzdechl a zvedl Pietra ze sedačky. "Nech jí, Bucky," řekl. 

"Ale odnesu jí tam, není ve stavu, kdy by tam došla," řekl Bucky poraženecky. 

Tony kývl. "Dobře," řekl a oba dva se s námi vydali k ošetřovně. 

Pohled jsem měla přišpendlený na Pietrově bledé tváři. Byl při vědomí, ale hleděl ke stropu. Bála jsem se, aby se mi nevzdálil. Aby mi neodešel. "Budeš v pořádku," šeptala jsem k němu, ale nezdálo se, že by mě vnímal. 

Konečně mě Bucky položil na lůžko. Chtěla jsem se zvednout, ale jeho paže mě zastavila. "Emily, jsi oslabená. Ta operace bude chvíli trvat, měla by ses prospat," řekl starostlivě. 

Podívala jsem se na něj a pomalu kývla. "Dobře. Ale až se vzbudí, dejte mi vědět," požádala jsem ho a zavřela oči. Během chvilky jsem se propadla do neklidného spánku. 

°

"Emily, vstávej, princezno." 

Otevřela jsem oči a zamrkala. Pohled mi padl na Tonyho, který mi jemně třásl ramenem. "Ahoj, tati," zašeptala jsem a pousmála se. 

I on se usmál a pohladil mě po vlasech. "Rád tě vidím, holčičko. Musím uznat, že jsi nám nahnala strach. Ale to, jak jsi zničila tu základnu, byla vážně bomba. Viděli jsme záznam. Jsem na tebe pyšný," řekl a políbil mě na čelo. 

Usmála jsem se ještě víc, ale pak mi něco docvaklo. "Tati...jak je na tom Pietro?" zeptala jsem se a trochu se bála odpovědi. 

Ušklíbl se. "Věděl jsem, že se na to zeptáš. Nemusíš se bát, je v pořádku. Stejně jako vy všichni. Nic se vám nestalo, jen máte sem ta nějaké odřeniny, ale to je všechno," řekl. 

Spokojeně jsem vydechla. "Takže ostatní už jsou zpátky?" 

Tony přikývl. "Jo. Jsou v pořádku, jen jsou unavení, takže už spí," odpověděl klidně. "Ale ty máš pěknou modřinu na břiše, co se ti stalo?" 

Ušklíbla jsem se. "Ale...jenom střela z děla, nic víc. Mířila na Sama a nestihla bych ji odklonit, tak-" 

"Tak jsi před ní vletěla," dokončil za mě Tony. 

Přikývla jsem. "Sam držel Pietra...nedovolila bych, aby se jim něco stalo," zašeptala jsem. 

Usmál se a pohladil mě po vlasech. "Já vím, princezno. Ale je tu někdo, kdo by tě chtěl vidět, ale Helen ho nepustila z lůžka, takže tě tam vezmu," řekl a vzal mě do náruče. 

Zasmála jsem se a chytila se jeho krku, abych měla nějaký pevný bod. "Díky, tati," poděkovala jsem mu a opřela si hlavu o jeho hruď. 

Tony mě vzal až do Pietrova pokoje. Tam mě posadil do židle a s úsměvem odešel. 

Když se za ním zabouchly dveře, vrávoravě jsem vstala ze židle a posadila se na Pietrovu postel. "Slyšela jsem, že mě někdo chce vidět," usmála jsem se. 

Pietro se zvedl do sedu. "A to řekl správně," kývl a položil mi ruku na tvář. "Zase ti dlužím za záchranu života, lásko." 

Pohlédla jsem mu do očí a mávla rukou. "To nech být. Hlavní je, že jsi v pořádku. Ten pocit, když jsi mi ležel v náručí a...já myslela, že odejdeš," šeptla jsem. 

Zavrtěl hlavou. "Neboj se, princezno. Já ti neodejdu," slíbil a přitáhl si mě k sobě. 

Objala jsem ho kolem krku a položila mu hlavu na hruď. "Nedopustím to. Jako já patřím tobě, tak-"

"Tak já patřím tobě," dokončil za mě Pietro a políbil mě do vlasů. "Každopádně oba dva si zasloužíme dovolenou. Domluvím se s Furym, aby nám dal minimálně týden volna a pojedeme spolu někam. Třeba do Paříže nebo do Benátek." 

Pohlédla jsem mu do očí a vesele se usmála. "Nebo přemluvím Tonyho, aby nás na týden nechal v Malibu. Má tam takovou malou vilku, mohl by nám jí propůjčit," navrhla jsem. 

Pousmál se. "Nejsem proti. Vyber si místo a já dohodnu zbytek. A týden strávíme jen spolu. Ty a já," řekl a pohladil mě po vlasech. "Pro mou princeznu jen to nejlepší." 

Začervenala jsem se a lehla si k němu. "Já tě tak miluju, princi," zamumlala jsem a zvedla hlavu, abych mu viděla do obličeje. 

On naopak sklonil hlavu. "I já tebe, princezno," řekl a spojil naše rty v jediném nádherném okamžiku. 

Prohrábla jsem mu rukou vlasy a jemně za ně zatahala. Rty jsem pohybovala ve stejném rytmu jako pohyboval on. 

Po chvíli se ode mě odtáhl a líbl mě na čelo. "Měla bys ještě odpočívat," zašeptal. 

Uvelebila jsem se na jeho hrudi a objala ho kolem pasu. "Ale ty taky," namítla jsem. 

Omotal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě ještě blíž, což snad už ani nešlo. "Neboj se, už bude všechno v pořádku. Postarám se o to." 

Jeho slova byla to poslední, co jsem slyšela, než jsem se propadla do klidného spánku plného snů jen s mužem, kterého z celého srdce miluju. 

Tak dneska ještě jedna kapitolka :3 :D 

Snad se líbila :3 

Co myslíte, nechá Tony našemu párečku vilu v Malibu? xD 

Kájí°