Pomalu jsem otevřela oči. Jediné, co si pamatuju, je to, jak mě někdo vzal do náručí a odnesl mě. Nevím kdo, nevím nic. 

Zvedla jsem se do sedu a rozhlédla se kolem. Byla tma, takže jsem nahmatala lampičku a rozsvítila jí. Světlo osvětlilo pokoj, který byl poměrně jednoduše zařízený. Jednolůžková postel, na které nyní ležím, nějaký ten psací stůl se židlí, okno, které bylo překryto těžkými závěsy. A hlavně velká komoda, která byla tmavě hnědá. 

Vstala jsem z postele, přešla k oknu a vyhlédla ven. Pohled, který se mi naskytl, mě překvapil. Viděla jsem přímo na Central park, který byl osvícený pouličními lampami. Podívala jsem se na pouliční hodiny a zjistila, že je něco kolem půl čtvrté ráno. 

Kousla jsem se do rtu a zavřela oči, abych zjistila, kdo je se mnou v bytě. A jaké bylo překvapení, když to byla Nat s Clintem. 

Rychle jsem přiběhla ke dveřím, které jsem chtěla otevřít, ale nešlo to. Zacloumala jsem s nimi, ale nepohnuly se. Prudce jsem se otočila a opřela se zády o dveře. Musím pryč! Tony si bude dělat starosti...i když. Pokud jsou tu ti dva, mohl by to vědět, že jsem u nich. 

Po chvíli jsem si všimla jakéhosi papírku, který ležel na stole. Přešla jsem ke stolu a rozložila ho. Na papírku bylo, Natashiným rukopisem napsáno několik vět. 

Milá Emily,

celé odpoledne jsme tě hledali, až tě Clint našel v Central parku pod stromem. Odnesl tě sem, aby sis odpočinula. Všichni víme, co se mezi tebou a Pietrem stalo. Necháme tě v klidu, ale dveře odemkneme až ráno, abychom měli jistotu, že přes noc neutečeš. 

xoxox Natasha

Kousla jsem se do rtu, když mi došlo, jaký strach museli mít. Přeci jen jsem Stevovi řekla, že se jdu jen projít a byla jsem pryč několik hodin. 

Lehla jsem si zpátky do postele a snažila usnout, ale už to nešlo. Do hlavy se mi opět vkradly myšlenky na Pietra, takže se mi po tvářích zase začaly kutálet slzy. 

Objala jsem polštář a nechala slzy, aby se do něj vsakovaly. A přece se stalo, že jsem usnula. 

° 

Stála jsem na vysokých schodech. Na sobě jsem měla nádherné šaty. Byly modré a zapínání měly na zádech. Samozřejmě bez ramínek. Na nohou jsem měla vysoké páskové bílé boty na jehlovém podpatku. K tomu nádherné modré doplňky a lesklé stříbrné psaníčko. Vlasy jsem měla jen navlněné a makeup udělaný do modré barvy s nude rtěnkou. 

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude byli lidé, kteří na sobě měli nádherné šaty a hlavně na obličejích masky. 

"Dámy a pánové, dovolte mi představit slečnu Emily Stark," řekl vznešeně nějaký hlas. 

Všechna pozornost v sále se přesunula na mě, až jsem z toho byla nervózní. 

Kousla jsem se do rtu, ale začala sestupovat ze schodů, jako v každém filmu, kde máte nějaký ples či bál. 

Lidé udělali uličku, abych mezi nimi mohla projít a začali tleskat. 

"Ta je nádherná, co?" 

"Převelice, tentokrát se Tony překonal." 

"Kdyby byla volná, hned bych se nabídl." 

Lidé spolu tiše hovořili a já mezi nimi procházela. Došla jsem na konec uličky a zastavila se. Přímo přede mnou stál mladý muž, který na sobě měl černé sako a černé kalhoty. Pod sakem bílou košili a u krku uvázanou černou kravatu. Na obličeji měl masku, takže jsem neviděla, kdo pod ní je. 

Uklonil se a políbil mi ruku. "Slečno Emily, je mi potěšením," řekl. Jeho hlas mi někoho připomínal, jen nevím koho. 

"I mně je potěšením, pane. Jen nevím, jak Vás mám oslovovat," řekla jsem mu s úsměvem a stáhla ruku. 

Muž se narovnal a sejmul masku. "Co třeba drahoušku, Emily?" řekl. Pod maskou se skrývala Lokiho tvář. 

Rychle jsem zacouvala zpátky, ale na vysokých podpatcích klopýtla a přepadla dozadu. "C-co má tohle znamenat?" vyjekla jsem a neohrabaně se vyškrábala na nohy. 

Loki se chladně zasmál a hlasitě tleskl. "Utekla jsi, ty malá svině. A nyní za to budeš potrestána," řekl, přešel ke mně a vrazil mi facku. 

Hlava se mi při nárazu otočila ve směru rány a do očí vhrkly slzy. Pohlédla jsem na něj a chtěla ho odhodit pomocí schopností. S hrůzou jsem však zjistila, že je nemám. Vyděšeně jsem se podívala na své ruce a snažila jakkoliv použít schopnosti. 

Loki mě vzal pod krkem a přirazil ke stěně. "Budeš toho hrozně moc litovat, zlatíčko. Ve chvíli, kdy budeš nejvíce zranitelná, zaútočím," řekl úlisným hlasem a snažil se ze mě jednou ruko strhat oblečení. 

"N-ne! Pomoc! Pietro! Tony!" křičela jsem a propadala se do bezvědomí. "Pomoc..." 

Ve chvíli, kdy do mě vnikl, jsem bolestně vykřikla a omdlela jsem. 

°

"Emily! Emily, prober se! Jsi v bezpečí, všechno je v pořádku." 

Prudce jsem otevřela oči a vymrštila se do sedu. Před sebou jsem uviděla Clinta, jak mi třese s ramenem. "C-Clinte?" zeptala jsem se vyděšeně. 

Pousmál se a pohladil mě po rameni. "Už je dobře, Emily. Jsi v bezpečí," řekl jemně. 

Snažila jsem se uklidnit a těkala jsem pohledem po pokoji. "Clinte...kde je Pietro? Musím-musím mu to vysvětlit. Omluvit se mu," šeptala jsem rychle. 

"Klid, Emily. Pietro odešel do S.H.I.E.L.D.u. Říkal, že chce být chvíli sám. Víme jen to, že jste se pohádali, ale nikdo neví proč," odpověděl mi a v očích měl zvědavost. 

Kousla jsem se do rtu. "Musím s ním mluvit. Je to nutné." 

On ale zavrtěl hlavou. "Je mi líto, Emily, ale řekl, že tě nechce vidět. Proto odešel. Zůstává Avengerem, ale chce být sám a ty bys to měla respektovat. Neměla bys za ním tak dolézat," řekl klidně. 

Vjela jsem si rukou do vlasů a zavrtěla hlavou. "Clinte...to celé je nedorozumění a on to musí vědět. Nedokážu bez něj žít," řekla jsem a po tvářích mi stekly slzy. 

Povzdechl si. "Je mi to jasné, Emily. Dej mu dva dny, pak za ním půjdeš. Ale měla by ses vrátit zpátky do Toweru. Málem jsme umřeli strachy, kde jsi. Neozývala jsi se a nebrala jsi ani telefony. Vydali jsme tě hledat a až já jsem tě našel v Central parku."

"Já vím, četla jsem ten papír," zamumlala jsem a bezvýznamným gestem ukázala na papír, který jsem nechala ležet na stole. 

Přikývl a pousmál se. "Budu tě čekat za půl hodiny v kuchyni. Koupelna je nalevo od tohoto pokoje, ano?" řekl a vstal z mé postele. Pak opustil pokoj. 

Přitáhla jsem si kolena k sobě a promnula si dlaněmi spánky. Proč se mi o tom musí zdát zrovna ve chvíli, kdy jsem nejvíc zranitelná? Ale pak se mi vybavila jedna věta, kterou mi Loki v tom snu řekl. 

Ve chvíli, kdy budeš nejvíce zranitelná, zaútočím.

Ale on je ve vězení na Asgardu, jak by mi mohl ublížit? I když už to odtamtud dokázal. Když se mi naboural do myšlenek těsně po porodu. 

Zavrtěla jsem hlavou. Ne, je to nemožné. Už jsem mimo jeho dosah. Mám tady Avengers, kteří za mnou budou vždy stát. 

Vstala jsem z postele a odešla se do koupelny umýt. Svlékla jsem se, vysprchovala se a vzala si na sebe totéž, co včera. Jiné věci jsem samozřejmě neměla. 

Po domluvené době jsem se objevila v kuchyni, kde Clint nachystal snídani. Míchaná vajíčka na cibulce. 

Posadila jsem se ke stolu a mlčky jsme se dali do jídla. Když jsem dojedla, odstrčila jsem talíř a pousmála se. "Měl jsi je výborné," řekla jsem mu. 

Jen se ušklíbl. "Děláš lepší. Ale už bychom měli vyrazit, Tony bude strachy bez sebe." 

Povytáhla jsem obočí. "On neví, že jsem tady?" zeptala jsem se. 

Přikývl. "Ví. Jen se o tebe hodně bojí," řekl a pokrčil rameny. Poté se zvedl, uklidil nádobí a odešel do předsíně, kde si na sebe vzal bundu a obul se. "Můžeme jít?" 

Přikývla jsem. "J-jo," broukla jsem a odešla za ním. Obula jsem si svoje kotníčkové boty se zlatou přezkou a společně jsme vyšli z bytu a vydali se k Toweru. 

Ahoj, zlatíčka :3 

Na přání @KateStarkRogers tady máte novou kapitolku :3 

Doufám že se líbila :3 

Jste spokojeni s výběrem onoho neznámého? xD Clinta mám mega moc ráda :3 

A myslíte si, že Pietro bude Emily poslouchat nebo ji opět pošle pryč? :/