28. - Zapomenutá líbačka? Ani omylem!
Oči se mi zalily slzami a podívala se na Tonyho, který se vesele šklebil.
Přešel ke mně a jemně mě pohladil po vlasech. "Vítej doma, princezno," řekl a políbil mě na čelo.
Usmála jsem se a skočila u kolem krku. "Děkuju, tati," zašeptala jsem dojatě a zavřela oči.
Tony mě stiskl v náručí a hodnou chvíli mě nepustil. Nebránila jsem se. Cítila jsem se v bezpečí.
Když jsem se od něj odtáhla, tak jsem si utřela slzy do rukávu a ohlédla se na ten barák, na kterém ještě před chvílí Avengers stáli. Ale nyní už tam nebyli. Zamračila jsem se a rozhlédla se.
Ozvalo se cinknutí výtahu, ze kterého se ozvaly vzrušené hlasy.
Otočila jsem se a rozeběhla jsem se k prvnímu člověku, který se mi dostal pod ruku. Nat. Skočila jsem jí kolem krku a rozesmála se. "Vy jste pěkní volové, ale mám vás ráda," řekla jsem.
Zrzka se zasmála a objala mě nazpátek. "Taky tě mám ráda, Emily," řekla a odtáhla se ode mě.
Objímala jsem takhle ostatní, až jsem se ocitla před Pietrem. Podívala jsem se mu do očí a kousla se do rtu. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Ale on to vyřešil za mě. Opatrně mě objal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. "Miluju tě," zašeptal a jemně mě políbil na rty.
Chvíli jsem jen nečinně stála. Bylo divné, že mi to nevadilo. Jeho dotek už mi nevadil. Proto jsem mu rukou zajela do vlasů a tím si ho přitáhla blíž. Pohybovala jsem rty proti těm jeho a nijak mě netrápilo, že se na nás ostatní koukají.
"Ehm...nechci bejt nijak prudérní, ale nechte si to na jindy, už musíme mojí princeznu přivítat doma!" zakřičel vesele Tony.
Odtáhla jsem se od Pietra a protočila očima. "Do prdele už," zanadávala jsem si tak potichu, aby to slyšel jen Pietro, který se zasmál.
"Tam ne, tam to bolí," řekl se smíchem.
Povytáhla jsem obočí. "Už jsi to někdy zkoušel?" zajímala jsem se.
"Ne, to ne," zavrtěl hlavou a ušklíbl se.
Ušklíbla jsem se. "Jenom aby. Bůh ví, co se děje za tvými zavřenými dveřmi," popíchla jsem ho.
Povytáhl obočí a zatvářil se uraženě. "Tohle si vyprošuju, Emily," řekl tónem uraženýho děcka, kterému jste sebrali lízátko.
Zakoulela jsem očima. "Nechovej se jako dámička," řekla jsem a vesele od něj odhopkala. Z konferenčního stolku jsem si vzala Coca-Colu, kterou Tony předtím řízl rumem, a napila se.
"Starková!" zakřičel Pietro a zamračil se.
Vyplázla jsem na něj jazyk a zakousla se do jednoho z donutů, které mi Tony předtím přinesl.
"Emily...asi bych ti něco měl říct," řekl Steve, který ke mně přišel.
Povytáhla jsem zvědavě obočí a usmála se. Polkla jsem a usmála se. "Tak povídej," vybídla jsem ho.
Cap se trochu začervenal. "Ne tady, Emily. Můžeme mít trochu soukromí?" zeptal se.
Přikývla jsem a společně jsme vešli do mého pokoje. Zavřela jsem dveře a pohlédla na něj. "O co jde, Steve?" zeptala jsem se.
Vypadalo to, že zčervenal ještě víc. "Víš...co se stalo mezi námi ve Wakandě, že?" začal nervózně.
Souhlasně jsem přikývla. Na tu líbačku nejde zapomenout, i když bych byla asi raději, kdyby to už nevytahoval.
"No...když jsi byla pryč...uvědomil jsem si, že miluju někoho jiného. A řekl jsem jí to. Od té doby jsme spolu," řekl a dost roztomile se zakoktával.
Založila jsem ruce na prsou. "Vymáčkneš se už nebo se ti mám podívat do hlavy?" zeptala jsem se se smíchem.
Rogers protočil očima a zašklebil se. "No...je to Natasha. To díky tobě jsem si uvědomil, že k ní něco cítím. Že ji miluju," vymáčkl se konečně.
Vyvalila jsem oči a zatleskala. "Wow, Starouš si našel holku! A aby toho nebylo málo, je to naše Nat," zasmála jsem se a poplácala ho po ramenou. "Starej se o ní dobře, hochu. Měli bychom se vrátit zpátky, aby si něco nemysleli."
Steve přikývl. "To bychom asi měli. Známe Starka."
"Něco proti Starkům?" povytáhla jsem obočí.
Rychle zavrtěl hlavou. "Ne, to samozřejmě ne. Každopádně musím říct, že líbáš skvěle," kývl a usmál se.
Mrkla jsem na něj. "To víš no. Stark umí všechno dokonale."
"A podvádět svoje partnery umí dokonale taky," ozval se za námi chladný hlas, který patřil Pietrovi.
Ztuhla jsem v pohybu a vyděšeně vyvalila oči. Opatrně jsem se otočila a podívala se na něj.
Stál ve dveřích, v jedné ruce skleničku se sekte a druhou svíral kliku od dveří. Jeho oči byly naplněné vztekem a bolestí. Jeho tvář zkřivená v šoku. Jeho ruka, ve které držel skleničku, se roztřásla a sklenka praskla.
Trhla jsem sebou, když se sklo rozlétlo po zemi. "Pietro...můžu-můžu to vysvětlit," zašeptala jsem a snažila se, abych tohle všechno napravila.
Jeho oči mě hypnotizovaly. "Jak to hodláš vysvětlit?! Že ses líbala s ním?! Nevyspala jsi se s ním náhodou, k tomu všemu?!" zařval vztekle a střelil rozzuřeným pohledem po Stevovi.
Oči se mi zalily slzami. Tohle už napravit nepůjde. "Pietro...poslouchej mě, prosím," požádala jsem ho tichým hlasem.
"Nebudu tě poslouchat, Starková! S kolika dalšími jsi mě takhle podváděla, ty malá couro?!" zavrčel vztekle.
Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou. "Nechápeš to. Kdyby sis to nechal vysvětlit-"
"Na tom není co vysvětlovat! Prostě sis vybrala!" skočil mi do řeči tvrdým hlasem, otočil se na patě a pomocí svých schopností se rozeběhl pryč.
"Pietro!" zakřičela jsem za ním, ale bylo to k ničemu. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Když už jsem si myslela, že je všechno v pořádku, musí se zase všechno posrat!
"Emily? Je to moje chyba, omlouvám se," řekl Steve tiše a jeho hlas zněl lítostivě.
Ano, byla to jeho chyba. Mohla jsem mu to říct, plivnout do tváře, ale neudělala jsem to. Provinění jsem na té celé věci měla hlavně já. Byla jsem to já, kdo ho tehdy políbil.
Otočila jsem se na něj a poukázala na dveře. "Jdi za ní. Já se půjdu projít, potřebuju vzduch," řekla jsem a objala si rukama ramena. Když Steve odešel z pokoje, rychle jsem se zamkla a odešla se vysprchovat. Pak jsem si udělala drdol na hlavě a polovinu vlasů nechala splývat na zádech. V pokoji jsem si oblékla černý korzet, černé roztrhané džíny, černou koženou bundu a černé kotníkové boty na podpatku se zlatou přezkou. Na záda jsem si hodila galaxy vak, do kterého jsem naskládala peněženku s doklady a vlastní platební kartou.
Když jsem byla hotová, vyběhla jsem z pokoje. Nechtěla jsem jít přes obývák, takže jsem si výtah přivolala do tělocvičny, do které jsem tryskem doběhla, a sjela odtamtud až dolů.
Jakmile jsem byla před Towerem, zamířila jsem do Central parku. Cestou jsem si koupila kafe ve Starbucksu a posadila se pod nějaký strom v parku. Opřela jsem se o kmen a nechala slzy, aby mi smáčely obličej.
Posrala jsem to víc, než jsem si myslela. Nikdy jsem mu to nechtěla říct. A nyní jsem o něj přišla. Ano, mohla jsem se vymluvit, že jsme byli nalitý, ale Steve by to popřel. A Pietro by mi nevěřil.
Přitáhla jsem si kolena k sobě a pohupovala se ze strany na stranu. Už ani nevím, co jsem si myslela, když jsem mu to chtěla vysvětlit. Že jsem se se Stevem líbala proto, abych ho přivedla zpátky k Avengers? Hloupost. Bylo přeci tak moc způsobů, jak ho přesvědčit. Ale já si vybrala ten nejjednodušší.
Seděla jsem tam dlouho, slunce začínalo zapadat, když mi zazvonil telefon. Vzala jsem ho do ruky a pohlédla na displej. Příchozí hovor byl od Tonyho. Jistě se o mě bojí. Povzdechla jsem si a zmáčkla tlačítko, které zhaslo obrazovku, ale nevypnulo příchozí hovor.
Lehla jsem si do klubíčka a nechala slzy, aby padaly do trávy. Byla zima, to musím uznat, ale já se vracet nechtěla. Už jen z toho důvodu, že by se ptali, co se děje.
Telefon konečně přestal brnět a zůstal na zemi ležet bez hnutí. Stejně jako já. Jen s tím, že ze mě vycházely vzlyky a popotahování. Možná mě neměli vůbec zachránit. Měli mě tam nechat. Umírala bych pod rukama toho idiota Lokiho.
Zavřela jsem oči a zakázala si myslet na ty krásné okamžiky, které jsem s Pietrem prožila. Tehdy jsem byla šťastná. Oba jsme byli. A nyní? Já ležím v Central parku na trávě a on je bůh ví kde. A jak skončila naše láska? Roztrhaná jediným okamžikem, který se vázal ke Stevovi.
Propadala jsem se do nádherné temnoty. Z posledních sil jsem ucítila, jak mě někdo bere do náruče a někam odnáší. Poté jsem usnula.
Ahoj, zlatíčka :3
Omlouvám se, ale jak jsem psala, kapitolka měla vyjít až dneska :)
Pietro zjistil, co se událo mezi Emily a Stevem a rozešel se s ní :(
Emily je totálně v prdeli s psychikou...:/
Koho tipujete na toho neznámého?
Kájí°
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top