Přidali jsme do kroku. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že si můj princ pro mě přišel. Vyslyšel mé prosby a přišel si pro svou princeznu. 

Stiskl mojí ruku ve své a zastavil se. Pak se na mě podíval. "Vezmu tě do náručí, není to úplně blízko. Museli jsme Lokiho vylákat ven, abych tě mohl najít," řekl a opatrně mě vzal do náruče. 

Tělem mi projel mráz a otřásla jsem se. Neumím si to vysvětlit, možná je to reakce na poslední tři týdny, ale jakýkoliv jeho dotek mi způsobuje zimu a necítím se dobře. Ovšem nyní to musím vydržet, protože jinak bychom ostatním nemohli pomoc. 

Jakmile si mě uvelebil v náručí, rozeběhl se pryč. 

Celá cesta mi ubíhala rychle, díky jeho schopnostem. Raději jsem zavřela oči, aby se mi z toho nezamotala hlava, a jednu ruku mu dala kolem krku, abych měla pevný bod. 

Po chvíli zastavil a položil mě na zem. "V pořádku?" zeptal se. 

Otevřela jsem oči a přikývla. Podívala jsem se na něj a pousmála se. "Díky tobě ano. Ale chci, abys mi něco slíbil." 

Povytáhl obočí. "Co?" 

"Toho parchanta mi přenecháte. Tohle je mezi mnou a jím," řekla jsem pevně a nekompromisně. 

Pietro si povzdechl. "Bál jsem se, že to řekneš. Ale pokud na něj nebudeš stačit, pomůžeme ti, jasný? A nechci slyšet žádný protesty." 

Přikývla jsem. Srdce mi vydalo příkaz, abych ho políbila, ale mozek říkal něco jiného. Lidský dotek mi nedělal dobře. Přála jsem si, abych to mohla potlačit a chovala se k němu jako předtím, ale nedokázala jsem to. Aspoň ne nyní. 

Pak mě vzal za ruku a společně jsme vyběhli ven z toho domu. Vyběhli jsme na zahradu, která byla nádherná. Ovšem nedaleko od nás se ozývaly výbuchy, výkřiky a jiné zvuky, které značily, že se nedaleko bojuje. 

Pietro se na mě podíval. "Zvládneš to? Pokud ne, řeknu Thorovi, aby tě odnesl na Zem a-" 

"Zvládnu to, neboj. Chci se mu pomstít za to, co mi provedl," přerušila jsem ho a pohlédla na své ruce, ze kterých se začala valit modrofialová mlha. "Chytni se mě."

Poslechl mě a objal mě kolem pasu. 

Zavřela jsem oči a teleportovala nás přímo do boje. Rychle jsem kolem nás vytvořila bublinu, která odvracela všechny střely, a rozhlédla se. Uviděla jsem všechny Avengers, kromě Wandy a Bruce, jak útočili na Lokiho a nějaké jeho přisluhovače. 

Podívala jsem se na Pietra. "Ustup," požádala jsem ho a zavřela oči. Nechala jsem mlhu, aby mi proudila z dlaní a začínala kolem mě dělat jakýsi podivný kokon. 

Když už byla mlha všude, prudce jsem dupla a tím nechala veškerou energii, aby všechny uvedla do paralyzovaného stavu. Přesněji jen Lokiho a ty jeho přisluhovače. Otevřela jsem oči a pokývala hlavou. 

Avengers, kteří nechápavě hleděli na paralyzované nepřátele, se rozhlíželi kolem sebe. 

"Emily!" vykřikl jako první Tony, přistál na zemi, odklopil si obličejovou část masky a prudce mě objal. "Holčičko moje..." 

Objala jsem ho nazpátek a usmála se. "Ahoj, tati," zamumlala jsem, ale rychle se od něj odtáhla. Jak jsem řekla, lidský dotek mi způsobuje nepříjemný pocit. 

Tony se na mě lítostivě podíval. "Co to s tebou dělal, princezno?" zeptal se a prohlédl si mě.

Pokrčila jsem rameny. "Jako každej náš nepřítelskej idiot. Jen s rozdílem že naši nepřátelé na zemi na mně zkoušeli pokusy. Tenhle ne," odpověděla jsem a usmála se na ostatní Avengers. 

"Ráda tě vidím, Emily," usmála se Nat a rozhlédla se kolem. 

"Myslím, že je na čase, abychom ty mimozemšťany vyřídili," řekl Steve a kývl na mě. 

Ušklíbla jsem se. "Mám tu nevyřízený účty s jedním idiotem, kterej si máčí vlasy ve fritéze místo v šamponu." 

Steve protočil očima. "Mluv slušně, Em," napomenul mě. 

Zakoulela jsem očima a přešla k paralyzovanému Lokimu. Pohlédla jsem mu do jeho vyděšené tváře a chladně se zasmála. "Kdybys nebyl Thorův bratr, zničila bych tě jediným pohybem ruky," zasyčela jsem a zrušila jen jeho paralyzování. 

Loki se nadechl a vyškrábal se do sedu. "Ty jedna malá děvko! Já jsem bůh, jak si tohle vůbec můžeš-" 

"Takhle s Emily nemluv!" zahřměl Pietro a přešel ke mně. 

Pohlédla jsem bohu do očí a prohlížela si ho. "Měl by ses naučit používat šampon a ne horkej olej, blbečku," ušklíbla jsem se a ohlédla se na Thora. "Vezmeš si ho na Asgard nebo to s ním mám skoncovat?" 

Thor ke mně přišel z druhé strany a pohlédl na nevlastního bratra. "Kdybys mě byl poslechl, Loki, nemuselo se to stát. Stálo ti to vůbec za to?" zeptal se ho smutným hlasem. 

Jeho nevlastní bratr se chladně zasmál a pohlédl mi do očí. "Šukat tuhle malou děvku? Samozřejmě, že mi to za to stálo. A dosáhl jsem toho, čeho jsem dosáhnout chtěl. Ta holka nesnese jakýkoliv lidský dotek," řekl posměšně. 

Škubla jsem sebou a zbledla jako stěna. V tomhle měl pravdu. Bála jsem se lidského doteku. Jediná věc, kterou na mně zanechal. 

Když to Loki vypustil z pusy, uslyšela jsem ostatní zalapat po dechu. 

"Cože jsi dělal?!" zavrčel výstražně Tony a namířil na Lokiho ruku, aby ho zabil. 

Postavila jsem se před něj a pohlédla Tonymu do očí. "Tati...není v našich rukou ho soudit. Tohle právo patří králi Asgardu," řekla jsem klidně, ačkoliv uvnitř mě spalovala nenávist. 

Anthony se kousl do rtu. "Holčičko...kdybych věděl, co ti dělal-" 

"Nemohl jsi to vědět. Nikdo z nás to nevěděl, Tony," přerušil ho Clint, který v ruce držel napnutý luk. 

Zaryla jsem si nehty do dlaně a podívala se na Thora. "Thore, odvedeš si ho už?" požádala jsem ho a bez dalšího slova se vydala pryč. 

"Emily!" zakřičel někdo moje jméno, ale ti už jsem nevnímala. Před očima se mi rozprostírala tma a přestávala jsem vnímat svoje okolí. Pak jsem jen ucítila, jak se řítím k zemi.

°

Když jsem se probrala k vědomí, všude bylo ticho. Opatrně jsem otevřela oči. Byla jsem u sebe v pokoji. Ležela jsem v posteli, přikrytá svou dekou. Zvedla jsem se do sedu a rozhlédla se kolem sebe. Pokoj byl ve stejném stavu, jako jsem ho nuceně opustila. Ale nikdo v něm nebyl. 

Na nočním stolku stála váza. V ní byla kytice růží. Modrých růží, které nádherně provoněly celý pokoj. Všimla jsem si i malého lístečku, který u kytice byl. Vzala jsem ho do ruky a začetla se do něj. 

Emily, 

vím, že až se vzbudíš, budeš se divit, proč u tebe nikdo není. Jsme v pořádku, jen jsme museli na základnu S.H.I.E.L.D.u. Až se probereš, Friday nás upozorní a během deseti minut u tebe někdo bude. 

Máme tě rádi,

Avengers. 

Pousmála jsem se a přiložila lístek ke rtům. Poté ho odložila zpátky na stolek a opatrně vstala z postele. Odešla jsem do koupelny a vysprchovala se. Poté jsem si na sebe vzala černé legíny a černou košili. Vlasy jsem si rozčesala a nechala je spadat na záda v jemných vlnách. 

Ještě jsem si na sebe vzala můj heboučký župan a vyšla z pokoje. "Ahoj, Friday," pozdravila jsem. 

"Dobré odpoledne, slečno. Jsem ráda, že vás slyším," odpověděla Friday.

"Friday, objednej i prosím pizzu. Je jedno z jaké restaurace, ale chci špenátovou. K tomu Coca-Colu a ještě nějaké donuty. Asi čokoládové," požádala jsem jí a posadila se na gauč. 

"Jistě, slečno," odpověděl algoritmus. 

Zapnula jsem si televizi a zabalila se ještě do deky. Nebyla mi zima, jen...měla jsem divný pocit, to je všechno. 

Asi o deset minut později cinkl výtah. 

Ohlédla jsem se a uviděla Tonyho, který v ruce nesl láhev Coca-Coly a igelitovou tašku, ve které byly dvě krabice. Jedna od pizzy a v druhé zřejmě donuty. 

"Ahoj, tati," pozdravila jsem ho a vstala ze sedačky. 

Tony se na mě usmál, přešel k sedačce a postavil na konferenční stolek vše, co jsem si objednala. "Jak se cítíš, princezno?" zeptal se mě, přešel k baru a vytáhl dvě skleničky. 

Pokrčila jsem rameny, vzala si krabici s pizzou a otevřela ji. Hned jsem si vzala jeden kousek, ale ještě ho nechala chvíli chladnout. "Popravdě...nevím. Přijde mi to, jako bych to už nebyla já," řekla jsem zamyšleně. 

Přisedl si na sedačku, s dostatečným odstupem, a položil na stůl skleničky, do kterých nalil Colu. "Jsi to pořád ty, Emily. Jen ti bude chvíli trvat, než se dál dohromady," řekl opatrně a podal mi skleničku. 

Přijala jsem jí. "Díky, tati," zašeptala jsem a rychle se napila. Pak jsem se zakuckala a rychle odložila skleničku na stůl. Pohlédla jsem na něj s pozdviženým obočím. "Tys to říznul rumem?" 

Pokrčil rameny a zasmál se. "Potřebuješ to, princezno. Chceš se na něco dívat? Nebo si jen povídat s tátou? Řekni si." 

Povzdechla jsem si. "Ráda bych byla normální. Myslím to tak, že je mi nepříjemné se bát jakéhokoliv doteku. Ráda bych se s vámi objímala a blbla s vámi, ale...nejde to," zašeptala jsem a sklopila pohled k zemi. 

"Emily...mrzí mě, že jsem tomu nedokázal zabránit," řekl zničeně Tony a odložil i svou sklenku, která o stůl cinkla. 

Beze slova jsem začala jíst pizzu. Pak jsem krabici přisunula i k němu, aby si dal taky. "Vezmi si," pobídla jsem ho, když jsem spolkla sousto. 

Vzal si kousek pizzy a nedůvěřivě do ní kousl. Po tváři se mu poté rozlil rozjařený výraz a s chutí svůj kousek snědl. "Wow, tak ta je skvělá, i když Hawai mám raději." 

Zašklebila jsem se. "Ble, tak tu ze srdce nesnáším," řekla jsem a snědla s chutí další kousek. "Ale víš co? Mohli bychom si zahrát Assassin's Creed." 

"Jak si přeješ, princezno. Friday, připrav tu hru pro dva hráče," nařídil Tony a snědl další kousek. 

"Jistě, pane," řekla Friday a na televizi připojila X-box. 

Usmála jsem se a otevřela krabici s donuty. Jeden jsem si vzala a kousla do něj. Byl plněný nutellou, což jsem vážně potřebovala. "Ty jsi ten nejlepší táta na světě," řekla jsem. 

"To přece vím, ne?" ušklíbl se a napil se ze skleničky. 

Pohlédla jsem na něj. "Co se vlastně potom stalo? Vím, že jsem Thorovi řekla, aby si toho hajzla odvedl, ale pak mám okno." 

Kousl se do rtu. "Víš...věděl jsem, že s tebou není něco v pořádku. Zbledla jsi jako stěna a pak už jsi byla vůbec takový divná. Když jsi šla pryč, dívali jsme se za tebou. Pak jsme jen viděli, že se hroutíš k zemi. Pietro tě chytil. Nevěděli jsme, co se s tebou děje. Byla jsi křídově bílá a nekomunikovala jsi. Thor odletěl Lokiho předat do vězení na Asgardu a pak nás přenesl zpátky na Zem. Pietro tě odnesl k tobě do pokoje a zavolali jsme Helen. Ta řekla, že jsi jen vyčerpaná, takže jsme tě nechali spát. Prospala jsi asi dva dny, což považuju za novej rekord," odpověděl mi ve zkratce. 

Kousla jsem se do rtu. "A...jak je na tom Pietro?" zeptala jsem se. 

"Ten? Když ho pustili z nemocnice a dozvěděl se, že tě unesl ten muflon, tak nám nechtěl věřit. Když se ale přesvědčil, že to není vtip, chodil jako tělo bez duše. Spával ve tvojí ložnici. Nechával jsem ho, přeci jen jsem na tom nebyl o moc líp. A když Wanda zjistila, kde jsi, byl první, kdo tě chtěl jít okamžitě zachránit. Nedivím se mu. Vyprosil si i to, aby tě šel do toho baráku hledat. A když jsme se vrátili, skoro se od tebe nehnul. Kdyby ho někdo z nás neposlal spát, asi by u tebe trávil i noci," řekl s jemným úsměvem. "Jsem rád, že sis ho našla, Emily. Je vidět, že tě doopravdy miluje." 

Usmála jsem se. "Tati? Mohla bych tě o něco poprosit?" 

"Ty o cokoliv, princezno," řekl a zvědavě na mě pohlédl. 

Trochu jsem sklopila pohled k zemi, ale pak se mu zase podívala do očí. "Obejmeš mě?" 

Zarazil se. Bylo na něm vidět, že si tím není jistý. "Emily...zvládneš to?" zeptal se mě starostlivě. 

Přikývla jsem a vstala z gauče. 

Následoval mého příkladu a opatrně mě sevřel v náručí. 

Nejdřív jsem se napjala a chtěla ho odstrčit, ale pak jsem se uvolnila a položila mu hlavu na hruď. "Mám tě ráda, tati," zašeptala jsem a zavřela oči. 

Políbil mě do vlasů. "I já tebe, princezno," řekl a začal mě hladit po vlasech. 

Tuhle nádhernou rodinnou chvíli narušil můj zvonící telefon. Odtáhla jsem se od Tonyho, vzala telefon do ruky a zvedla hovor. "Emily Stark, co si přejete?" 

"Ahoj, lásko," ozval se Pietrův hlas. "Všechno v pořádku?" 

"Jo, je tu Tony, takže všechno v pohodě," odpověděla jsem překvapeně. Co se děje, nikdy mi nevolal. "Je všechno v pořádku?" 

"V nejlepším. Vyjděte na terasu a podívejte se na protější barák," řekl a zavěsil. 

Povytáhla jsem obočí a dala telefon od ucha. Pak jsem se podívala na Tonyho, který se tvářil nechápavě. 

"Děje se něco, princezno?" zeptal se. 

"Pietro mi volal, což je samo o sobě divný. A máme vyjít na terasu a podívat se na protější dům," vypravila jsem ze sebe. 

Tony přikývl a vzal mě za ruku. "Tak jdeme, aby moc dlouho nečekal," řekl a odtáhl mě na terasu. 

Dorazili jsme na terasu a já podívala na protější barák. To, co jsem na jeho střeše uviděla, mě dokonale vykolejilo. 

Na střeše totiž stáli Avengers a drželi roztažený transparent, který byl bílý. 

A na něm bylo modrofialově napsáno "VÍTEJ DOMA, EMILY!"

Ahoj, zlatíčka :3 

Rozhodla jsem se napsat delší kapitolu, protože dnes ani zítra žádná nevyjde. Další by měla vyjít v neděli nějak večer, ale uvidím podle času :) 

Co říkáte na tuto kapitolku? :3 

Líbí se vám rodinné chvilky s Tonym a Emily? :3 

A co říkáte na překvapení od Avengers? <3

Kájí°