Když jsem konečně nabrala vědomí, první, co jsem uviděla, byl modrofialový strop mého pokoje. Posadila jsem se a rozhlédla se. Byla jsem v pokoji. Sama. 

Vstala jsem z postele a vešla do koupelny, kde jsem se osprchovala. S ručníkem kolem těla jsem vešla zpátky do pokoje a převlékla se do bílých džínů a černého trička a trošku větším výstřihem. Vlasy jsem si spletla do jednoho francouzského copu. Na oči jsem nanesla řasenku a na kruhy pod očima korektor, který jsem zapudrovala. 

Jakmile jsem byla hotová, tak jsem vyšla z pokoje a zamířila si to do kuchyně. Je mi jasné, že až se uvidím s Tonym, přetrhne mě vejpůl. 

Z lednice jsem si vzala pomerančový džus, nalila si ho do skleničky a odešla do obýváku. Tam jsem narazila na Tonyho, Pietra, Visiona a nějakého mladého kluka, kterému mohlo být tak osmnáct. 

Sotva jsm se objevila, tak se na mě Tony podíval a jeho tvář zkameněla. "Emily, musíme si promluvit," řekl chladně. Nikdy jsem ho takhle mluvit neslyšela. 

Kousla jsem se do rtu, protože mi došlo, že to bude vážný. "Jasně, tati," kývla jsem. Zachytila jsem ještě Pietrův pohled, který byl zdrcený. Zamrkala jsem na něj, ale on se odvrátil. Nechápala jsem to. Jakoby se se mnou nechtěl bavit. 

Tony kolem mě prošel, vzal mě za loket a odtáhl do kuchyně. Tam přibouchl dveře a otočil se ke mně. "Emily, to co jsi předvedla, bylo unáhlené a nezodpovědné. Nehledě k tomu, že den předtím jsi prodělala srdeční zástavu," řekl a zamračil se. 

Založila jsem ruce na prsou. "Takže se Avengers vážně rozdělili. Kde je Steve, Wanda, Barnes, Clint, Sam a Scott?" zajímala jsem se. 

"Wanda, Sam, Scott a Clint jsou ve vězení. Rogers a Barnes nevím kde jsou," odpověděl zamračeně. "Každopádně, co se týká tebe, mladá dámo, máš domácí vězení. Do odvolání. To, že jsi z nás na tom letišti udělala idioty, tě vyjde draho!"

Škubla jsem sebou a zacouvala zpátky. "To snad nemyslíš vážně! Clint, Wanda, Sam ani Scott nejsou zločinci! A pokud jde o to, co mi budeš zakazovat a co ne, tak nejsem malá holka!" vykřikla jsem naštvaně. 

Tony založil ruce na prsou. "Je ti jen devatenáct! Dokud nedosáhneš dospělosti, stále za tebe mám zodpovědnost! Takže do svých jednadvaceti mě budeš poslouchat na slovo!" křikl rozzuřeně. 

"Hlavně že ses o mně staral i ty předchozí roky, co?!" vyčetla jsem mu. Jakmile jsem to ale řekla, došlo mi, že jsem přestřelila. 

Tony zbledl jako stěna a přešel ke mně. Napřáhl se a vrazil mi facku. "Padej do svého pokoje, Emily! Bez mého vědomí se nehneš ani na krok!" zařval vztekle, popadl mě za loket a vystrčil z kuchyně. 

Zastavila jsem se na chodbě a tupě hleděla před sebe. On mě praštil. Ten Tony, kterého jsem milovala jako otce, čímž také byl, na mě vztáhl ruku. 

Dala jsem si ruku na postiženou tvář a do očí mi vhrkly slzy. Otočila jsem se k zavřeným dveřím kuchyně a dupla si. "Jak myslíš, Anthony!" zaječela jsem na něj a vyběhla do svého pokoje. 

Třískla jsem s dveřmi a padla na postel. Slzy se začaly vsakovat do polštářů, když mě něco napadlo. Vzala jsem si papír a tužku a cosi napsala na papír, který jsem nechala na posteli. 

"Friday, dej mi sem můj oblek. A nějak nenápadně," požádala jsem jí. 

"Jistě, slečno," řekl algoritmus a o chvíli později se v mém pokoji objevil můj oblek. 

Oblékla jsem si ho a prohlédla si celý pokoj. Vypadal uklizeně, jen postel jsem nechala pomuchlanou. Odvrátila jsem se a zavřela oči. Představila jsem si Central Park nedaleko Avengers Tower a teleportovala se tam. 

Když jsem dopadla nohama na trávu, zapnula jsem si komunikátor. "Friday, najdi polohu Steva Rogerse!" rozkázala jsem. 

"Slečno, pan Rogers se nachází ve Wakandě, společně s panem Barnesem, panem Samem, panem Clintem, panem Scottem a slečnou Wandou," odpověděla Friday po chvíli. 

Přikývla jsem. "Díky, Friday. Vypni naše sledovací zařízení a nikomu neříkej kam mám namířeno," nakázala jsem, zapnula trysky a rozletěla se do Wakandy. 

Netrvalo to ani tak dlouho, jak jsem si myslela. Asi po dvou hodinách jsem přistála uprostřed náměstí. "Friday, kudy teď?" zeptala jsem se., 

"Slečno, nyní půjdete kousek za město a uvidíte palác. Tam najdete ty, které hledáte," odpověděla mi. 

Kývla jsem a teleportovala se před zámek. Tam jsem slušně zaklepala a brýle uklidila do kapsy, abych nepůsobila nezdvořile. 

"Palác jeho výsosti T'Challly, co si přejete?" zeptal se nějaký sluha, který otevřel dveře. 

Usmála jsem se a poklonila se. "Jsem Emily Stark, přišla jsem za panem Rogersem," řekla jsem a narovnala se. 

Sluha přikývl. "Pak tedy pojďte za mnou, slečno Stark," řekl a podržel mi dveře. 

Kývla jsem na něj a počkala, dokud se nerozešel, abych ho mohla následovat. Interiér paláce byl nádherný, jen mi přišel dost přeplácaný. To ale tehdejší Stark Tower tehdy taky. 

Sluha se konečně, po vyšlapaných snad tisíci schodech, zastavil a ukázal na jedny dveře. "Zde je pokoj pana Rogerse, slečno. Kdyby jste něco potřebovala, stačí zazvonit na zvonek. Přeji hezký den," řekl a odešel pryč. 

Postavila jsem se ke dveřím a opatrně zaklepala. Snad mě nevyhodí...

"Dále," ozval se Stevův hlas zevnitř. 

Znovu jsem se zhluboka nadechla a otevřela dveře. Stevův pokoj byl nádherný. Nebyl tak přeplácaný jako zbytek domu, což mi přišlo jako příjemná změna. 

"Emily? Co ty tady děláš?" vyjekl Steve a rychle mě objal. 

Usmála jsem se a objala ho nazpátek. "Ahoj, Steve. Trochu jsem se s Tonym nepohodla, takže jsem utekla. Nechci, aby se Avengers rozdělili, proto jsem tady taky. Chci vás přivést zpátky," zamumlala jsem a odtáhla se od něj. 

Steve zavřel dveře a přešel k oknu. "Emily...rád bych se vrátil, my všichni, ale Clint, Wanda, Sam, Scott i já jsme považovaní za zločince. A Bucky taky," řekl posmutněle. 

Kousla jsem se do rtu, ale nechtěla to vzdát. Ne, když už jsem tady. "Steve...musíte se vrátit. Co bude pak, když se něco stane? Nebudete moct zasáhnout. A vezmi si, že bez vás jsou Avengers k ničemu. Nat odešla do vyhnanství, tu musím taky dostat zpátky. Steve...už kvůli mně," zašeptala jsem prosebně a pohlédla mu do očí. 

Steve ke mně přišel a pousmál se. "Mám tě rád, Emily. Víš, že bych pro tebe udělal všechno, ale...nejde to. Omlouvám se," řekl a zavrtěl hlavou. 

Sklopila jsem pohled k zemi. Našla jsem ještě jeden způsob, jak ho přimět k návratu. Ale je riskantní. Nejen pro něj, ale hlavně pro mě a můj vztah s Pietrem. Stála jsem tam hodnou chvíli beze slova a přemýšlela nad tím, zda to mám udělat. 

Steve se na mě podíval. "Měla by ses vrátit, Emily. Pokud Tony zjistí, že jsi tady, mohlo by to špatně dopadnout," zamumlal. 

Vzhlédla jsem a podívala se mu do očí. Zavrtěla jsem hlavou a postoupila k němu. "Ne, Steve. Bez vás se nevrátím," řekla jsem. 

Steve si povzdechl. "Tvrdohlavá jako vždy. To jsi celá ty, Emily. Ale pochop, že pokud se vrátíme, už to nebude jako dřív. Jen si uvědom, co se během několika dnů stalo. Avengers mají být hlídaní jako psi, ty jsi přišla o děti a ta bitva mezi dvěma polovinami Avengers tomu taky moc neprospívá," řekl a vzal do ruky sklenku, ve které bylo zřejmě víno. 

Skousla jsem si vnitřek tváře. Pokud ho může někdo přimět, aby se všichni vrátili, jsem to jen já. A způsob je jen jediný a slovní přesvědčování to není. Budu se za to nenávidět, pokud se to dozví Pietro, tak mě zabije, ale nic jiného se nedá dělat. 

Přistoupila jsem k němu a jemně mu vzala z ruky sklenku. Pak jsem se mu podívala hluboko do očí, přitáhla si ho a políbila. 

Chvíli zůstal nečinně stát, ale pak mě objal kolem pasu a políbil mě zpátky. 

Do očí se mi draly slzy, ale nedovolila jsem jim, aby spadly. Projela jsem mu rukou vlasy a jazykem mu vnikla do úst. Opatrně jsem se dotkla toho jeho a kousla ho do rtu. Tím jsem ho dostatečně vyprovokovala. 

Rychle mě přitlačil na stěnu a vzal mě za ruce, které dal vzhůru, aniž by se ode mě odtáhl. Začal opakovat moje předchozí pohyby, až na to, že byly mnohem nezkušenější. 

V duchu jsem se Pietrovi omlouvala a začala se nenávidět. Ubližuju všem. Sobě, Stevovi a Pietrovi. Budou mě nenávidět. 

Když se ode mě Steve odtáhl, tváře měl trochu červené. Zrychleně dýchal a díval se mi do očí. Pak si ale asi uvědomil, co se stalo, protože udělal několik kroků dozadu. "Tohle se nemělo stát, Emily...ani pro jednoho z nás to není dobře. Kdyby to zjistil Pietro, tak-" 

"Proto od tebe očekávám naprostou diskrétnost," skočila jsem mu do řeči a prosebně mu pohlédla do očí. "Vím, že jsem ti nyní ublížila, za což se omlouvám. Ale už nevím, co mám dělat."

"Emily, nechci, aby jsi to dělala. Ani vůči jednomu z nás to není fér. Ovšem...ani já toho nelituji. Nevím jak, ale nyní jsem si něco uvědomil. Že něco cítím k jiné ženě. Pomohla jsi mi, Emily. Děkuju," řekl a upravil si košili, kterou na sobě měl. 

Kousla jsem se do rtu a naprázdno polkla. "Vrátíte se tedy?" zeptala jsem se ho v naději. 

A jeho odpověď přišla vzápětí. Stačilo jen jediné gesto. Přikývl. 

Ahoj, zlatíčka :3 

Ano...vážně jsem dovolila, aby se ti dva líbali xD 

A otázka pro vás je:

Koho Steve miluje? :3 

Kájí°