Bylo to pár týdnů po tom dnu, kdy jsme se dozvěděli, že čekám dvojčata. Vzbudila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Pietro byl pryč, což by nebylo nijak zvláštní. 

Opatrně jsem vstala z postele a vzala si na sebe bílé krajkované těhotenské šaty. Na nohy jsem si obula obyčejné bačkory a sešla do obýváku, kde bylo liduprázdno. "Friday, kde jsou ostatní?" zeptala jsem se. 

"Slečno Emily, pan Steve, paní Natasha, dvojčata Maximovova a pan Sam odešli do Wakandy. Pan Thor se vrátil na Asgard, pan Tony je v dílně, pan Clint si ještě odjel něco vyřešit domů a pan Vision je někde venku," odpověděla mi Friday. 

Zamračila jsem se a zapnula televizi. Našla jsem si kanál se zprávami a chvíli je jen poslouchala. Pak jsem přešla do kuchyně a vytáhla z lednice pomerančový džus. Místo toho, abych si nalila trochu do skleničky, vzala jsem si celou krabici a posadila se na gauč. 

"Friday? Můžeš mi přehrát něco, díky čemu bych věděla, co se ve Wakandě děje?" 

"Slečno, nejsem si jistá, zda to chcete vidět," řekl Friday a mě se zmocnil pocit úzkosti. 

"C-co se stalo?" zakoktala jsem se a odložila džus na stůl. Snad nikdo z nich nezemřel...

"Slečna Wanda...chtěla zachránit pana Rogerse a-"

"Friday, říkal jsem ti, že jí nemáš nic říkat!" zavrčel Tonyho hlas.

Ohlédla jsem se a zamračila se. "Tati? O co tady jde?!" zeptala jsem se a založila ruce na prsou. 

"Jde o to, že Avengers mají problém. Až se z té Wakandy vrátí, máme se dostavit na ministerstvo vnitra, kde si s námi chce promluvit Ross," odpověděl mi sklíčeně. 

"Tati? Co se tam všechno stalo? Co je s Wandou a Stevem?!" 

"Oba jsou v pořádku, Steva se pokusili odpálit, ale ona ho stihla zachránit. Jen toho atentátníka nechtěně odmrštila do humanitárního centra, který tím vlastně zničila a zabila několik lidí," odpověděl Tony a vložil si hlavu do dlaní. 

Dala jsem si ruku před pusu a do očí se mi vlily slzy. "To snad ne...kdybych jela s nimi, bylo by to jinak." 

"Stejně bych tě tam nepustil a Pietro by tentokrát byl se mnou za jedno. Jsi těhotná, proto s námi nebudeš chodit na žádné akce. Nejradši bych tady s tebou někoho vždycky nechal, když budeme odjíždět pryč," řekl Tony a nalil si do skleničky vodu. Pak do sebe hodil prášky a zapil je. 

"Umím se o sebe postarat, i když jsem těhotná, tati," zabručela jsem a zvedla se. Přešla jsem k němu a objala ho kolem ramen. "Nejsem malá holka." 

Tony se na mě utrápeně podíval. "Jako by jsi byla, Emily. Chtěl bych tě od toho všeho držet dál, ale zase vím, že si to líbit nenecháš. V tomhle jsi celá po mně," řekl a pohladil mě po vlasech. 

Usmála jsem se a chtěla ještě něco říct, když se ozvalo cinknutí výtahu a z něj vystoupili Cap, Wanda, Pietro, Sam a Natasha. Všichni utrápení, ale nejvíc Wanda, které stékaly slzy po tváři. 

"Wando!" vykřikla jsem a běžela ji obejmout. "Wando...nebyla to tvoje chyba...nemůžeš za to, mohlo se to stát každému," snažila jsem se jí utěšit. 

Ona ale zavrtěla hlavou a odstrčila mě. "Nechte mě být," řekla a vyběhla do svého pokoje. 

Dívala jsem se za ní a pak se podívala na Pietra, který na tváři měl stejný utrápený pohled jako ostatní. 

Přešel ke mně a objal mě. Ruku mi položil na bříško a druhou si mě přitáhl blíž k sobě. "Je na tom hodně špatně...A hlavně teď, když s námi chce mluvit i Ross," zašeptal a položil mi hlavu na rameno.

Začala jsem ho hladit po zádech. Nikdy jsem ho v takovém rozpoložení neviděla, a to ani když jsem je dostala ze Sokovie. "Zlato...budeme v pořádku," zamumlala jsem polohlasem a pohladila ho po vlasech. 

"Je mi líto, vážení, ale musíme na ministerstvo vnitra," přerušil nás Tony smutným hlasem. 

Odtáhli jsme se od sebe a podívala se na Pietra. "Dojdu pro Wandu, hned jsem zpátky," zašeptala jsem a rozešla se rychlejším krokem k Wandině pokoji. Zaklepala jsem na dveře. "Wando? Jsi uvnitř?" 

"Emily...jdi pryč," ozval se její plačtivý hlas. 

Povzdechla jsem si a vešla do pokoje. "Wando...musíme na ministerstvo vnitra. Všichni," řekla jsem a přešla k ní. 

Seděla na posteli s rudýma očima od pláče a svěšenými rameny. Vzhlédla ke mně se zoufalým výrazem. "Emily...zabila jsem ty nevinné lidi," špitla. 

Objala jsem jí kolem ramen. "Wando...mohlo se to stát komukoliv z vás. Už s tím nic neuděláš. Jediný, co teď můžeme dělat, je dojet na to ministerstvo a vyslechnout si, co po nás Ross chce," zamumlala jsem. 

Přikývla a společně jsme došly zpátky do obýváku, kde na nás ostatní už čekali. 

Přezula jsem se do obyčejných tenisek a vlasy si dala do culíku, abych působila trochu důstojně, ač to v těch šatech moc nešlo. 

"Tak jdeme," kývl na nás Tony a díky jeho autům jsme dojeli na ministerstvo, kde si nás hned vzal Ross a posadili jsme se do zasedací místnosti. 

"Avengers jsou hrozbou, je mi líto. OSN se rozhodla, že sestaví Sokovijsou smlouvu, která zavazuje Avengers k tomu, že budou hlídáni. Vaše selhání v New Yorku, Sokovii a teď Wakandě jsou katastrofální," řekl Ross a přejel po nás pohledem. 

Zamračila jsem se a založila ruce na prsou. "Pokud do toho můžu skočit, jakože skočím, tak New York jsme zachránili. Sokovijské obyvatelstvo z velké části také a nyní ve Wakandě to byla nešťastná náhoda, pane Rossi. Nevidím důvod k tomu, abychom se, jako skupina dobrovolníků, zavazovali k takové hovadině. Hlídat Avengers? To je jako hlídat králíky v Austrálii," řekla jsem jízlivě. 

"Slečno Roobsová, vy mlčte. Nebyla jste to náhodou Vy, kvůli komu chtěl ten mimozemský zločinec ukončit útok na New York? A co jste udělala, když Vám tohle řekl? Raději jste hleděla na sebe, než aby jste pomohla světu!" zavrčel a praštil do stolu. 

"Tohle jednání s mojí dcerou si vyprošuji, pane Rossi!" zastal se mě rychle Tony. "Opravdu věříte tomu, že by ten útok zastavil? Byl to kretén, kterej si chtěl podmanit Zemi. A pokud si pamatuju dobře, byla to Emily, která ho společně s Hulkem porazila." 

Ross zrudl zlostí. "A co ten útok v Sokovii?! Ultrona taky mohla zastavit a neudělala to!" zařval ministr. 

"Tak a dost! Takhle s Emily mluvit nebudete!" vyjel na něj Pietro a začal se zvedat ze židle. 

Jemně jsem ho vzala za ruku a donutila ho se posadit. "Ultrona jsem zastavila na tak dlouhou dobu, abychom stihli evakuovat většinu obyvatelstva, cožpak jste zapomněl?!" utrhla jsem se na něj. 

Pak se ale ozvala Natasha. "Možná má Ross pravdu. Udělali jsme několik mediálních chyb, za které jsme pak ale nebrali odpovědnost. Možná to není tak špatný nápad," řekla pomalu. 

"Taky se mi to jeví jako dobrý nápad," přidal se k ní Tony. 

Ohlédla jsem se na ně a nevěřícně vykulila oči. "Tohle snad nemůžete myslet vážně! Zbaví nás to naší svobody. Když budeme někde potřeba a OSN si řekne, že nás tam nechce, tak nebudeme moci pomoct! Já to rozhodně nepodepíšu," zasyčela jsem a ostře se podívala po ostatních. 

"Já taky ne," přidal se Steve. 

"Sice se mi to nelíbí, ale...musím myslet na naše děti, Emily. Je mi líto," řekl Pietro, položil mi ruku na bříško a podíval se na Rosse. 

Zarazila jsem se. On to chce podepsat?! Člověk, kterému jsem věřila ze všech nejvíc, tak mě v tomhle podrazí?! Prudce jsem vstala. "Fajn, jedu zpátky do Avengers Tower, pokud se tomu tak dá ještě říkat!" zavrčela jsem a naštvaně rozrazila dveře a rozešla se do garáží. Nastartovala jsem první auto, které mi padlo pod ruku a rozjela se k Avengers Tower. 

"DO PRDELE UŽ!" zaječela jsem a prudce praštila do volantu, když jeden kretén vjel do proti směru, aby mě předjel. "Jsi kokot nebo jo?!" zahulákala jsem za ním a prudce zaparkovala na nějakém prázdném parkovišti. Vystoupila jsem z auta a divoce kopla do prázdné plechovky, která se mi vyskytla pod nohama. 

Z rukou se mi vyvalila ta modrofialová mlha a s její pomocí jsem plechovku zvedla do vzduchu. Pak jsem jí zmačkala tak, že z ní zbyla obyčejná placka a představovala si, že je to Ross. Kretén, jak na tohle vůbec mohl přijít?! 

Po dlouhých dvaceti minutách jsem se uklidnila natolik, abych znovu sedla za volant a odřídila to až domů. Takže se Avengers rozpadnou na dvě poloviny a všichni tak budou spokojení?! Pokud tohle chtěli, mohli jsme to vyřešit normálně a ne kvůli nějaký podělaný smlouvě! 

Dojela jsem do garáží Avengers Tower a vyjela do obýváku. Pak jsem odešla do pokoje. "Friday? Až ostatní dorazí, tak ke mně nepouštěj ani Pietra ani Tonyho," zabručela jsem a vzala do ruky laptop s úmyslem, že se podívám na nějaké filmy. 

"Jistě, slečno Emily," přitakala Friday a já si zapnula Percyho Jacksona, ač knížky mám raději, ale ve filmech není ukázaná ta romantika mezi Percy a Annabeth. 

Když jsem byla v polovině prvního dílu, tak se ozvalo klepání na dveře. 

Zamračeně jsem pozastavila film a pohlédla ke dveřím. "Pokud jsi Pietro nebo Tony, tak můžeš vypadnout," zavrčela jsem. 

"Emily...prosím, otevři," řekl Pietrův hlas prosebně. 

Zavřela jsem oči a napočítala do tří, abych aspoň nevybouchla tak moc. "Řekla jsem, že tě tu nechci!" zakřičela jsem znovu, připojila k laptopu repráky a zapnula je nahlas, abych jeho prosby přehlušila. 

Po chvíli jsem uslyšela, jak jeho kroky mizí a film znovu pozastavila. Mrzelo mě, že jsem se k němu takhle zachovala, ale to, co předvedl před Rossem mi ublížilo víc. Myslela jsem, že stojí za mnou.

Ale jak se zdá, ne vše je tak dokonalé, jak si to vysníte.

Omlouvám se všem, kteří na tuto kapitolu čekali dlouho, ale aby moje omluva měla smysl, napíšu ještě jednu kapitolku :3 

Takže kapitolku očekávejte do jedenácti hodin :) :) 

Díky

Kájí°