Nasedli jsme do Quinjetu a rozletěli jsme se do Sokovie. Tony, Clint a Cap byli vepředu u řízení, Bruce seděl v koutě společně s Wandou a povídali si. Thor seděl na nějaké sedačce a hleděl do země společně s Visionem.

Já jsem stála u zadních dveří a objímala si rukama ramena. Co když o někoho při té potyčce přijdu? Nemůžu to dopustit...

"Lásko? Děje se něco?" zeptal se mě Pietro a jemně mě objal kolem pasu. 

Pohlédla jsem na něj a položila mu hlavu na prsa. "Bojím se...nemůžu dopustit, abych o někoho z vás přišla. Už tak Ultron drží Natashu..." zamumlala jsem. 

"Neboj se, bude to v pořádku. Nat zachráníme a pak se všichni vrátíme domů. Slibuju," zašeptal a pořádně mě objal. 

Zavřela jsem oči a stáli jsme takhle v objetí, dokud nás Tony nevyrušil. 

"Ehm...Emily? Mohl bych s tebou mluvit?" 

Otevřela jsem oči a podívala se na něj. "Jasně," přikývla jsem a odtáhla se od Pietra. S Tonym jsme odešli dál, abychom si mohli promluvit v jakémsi soukromí. "Tak co se děje?" 

Tony se zamračil. "Nebudeš riskovat, je to jasný? Nebudeš si hrát na hrdinku a..."

"Asi tak jako ty nebo Steve?" ušklíbla jsem se. 

Tony se nadechl, že něco řekne, když ho přerušil Clint. "Jsme tady. Takže...Bruce s Emily půjdou zachránit Nat. Na nás ostatních je zatím je zaměstnat, aby oni dva měli volnou cestu."

"Zvládnu to i sám," řekl Bruce a podíval se na mě. "Neber to zle, jen nechci, aby se ti něco stalo. Když se měním, někdy zapomenu kým jsem a mohl bych ti ublížit. Nat ne, Hulk ví, že té ublížit nesmí. Zabavte toho parchanta a dostanu jí odtamtud."

Přikývla jsem. "Dobrá. V tom případě na mně nechte toho parchanta. Byla jsem to já, kdo mu zdrhnul a byla jsem to já, koho měl jako páku proti vám všem, takže je to na mně," řekla jsem a protáhla si prsty. 

"Emily, je to příliš riskantní," namítl Tony. 

Pohlédla jsem mu do očí. "Jsem tvoje dcera, tati. Nech mě tam jít a přísahám, že se zpátky vrátím v pořádku." 

Tony ale nebyl jediný, kdo se na mě díval nevěřícně. Byl to hlavně Pietro, který jakoby mi nevěřil. 

"Emily...zlato...zabije tě," řekl přiškrceně. 

Protočila jsem očima. "To si fakt myslíte, že se o sebe neumím postarat? Nejsem malá holka, zatraceně," zabručela jsem. "Chováte se jako hrozně starostlivý rodiče. Pokud mě hodláte ode všeho pořád chránit, brzo mě to zničí, takže jdu na něj a ani jeden z vás mě nezastaví." 

Po mém proslovu se rozhostilo ticho, takže jsem vyšla z Quinjetu jako první. Pak jsem se zastavila a pohlédla na ně. "Vaší starostí jsou civilisté. Ultrona zaměstnám," řekla jsem a vzlétla do vzduchu. 

Létala jsem nad městem a některé lidi přesvědčila, aby utekli do bezpečí. Pak jsem ale dolétla do centra a zůstala ve vzduchu. "Ultrone? Jsem tady, jak jsi chtěl. Nyní bys měl dodržet svou část a nechat Sokovii být." 

Chvíli se nic nedělo, ale po několika minutách se přede mnou Ultron zjevil. Pohlédl na mě. "Emily Starková, už jsem si myslel, že jsi se na to vykašlala. Ale přišla jsi pozdě, můj plán je již rozeběhnutý a nic ho nemůže zastavit." 

Povzdechla jsem si. "Pak nám dej několik hodin na vylidnění města, nechceme ztráty na životech," požádala jsem ho, ačkoliv jsem věděla, že jeho plán je lidstvo zničit. Ale potřebuju trochu času, aby se to Avengerům povedlo. Vylidnit město aspoň ze tří čtvrtin. 

"Jsi tak naivní, Emily, že to snad nemůže být ani pravda," zasmál se Ultron a vystřelil na mě.

Rychle jsem uhnula, ale palbu zatím neopětovala. "Ano, zdrhla jsem ti. Ale to není celá pravda, ty podělaná plechovko. Jsi jen kus šrotu, kterej přijde do tavírny." 

Ultron vystřelil znovu a znovu. 

Znovu a znovu jsem uhýbala, aby mě nezasáhl, ale zároveň aby po mně nepřestal pálit. 

"Začneš už útočit nebo budeš jen zbaběle uhýbat?!" zavrčel Ultron a vypálil nějakou podivnou střelu. 

Zachytila jsem jí pomocí modrofialové mlhy a odmrštila na prázdnou silnici. Koule udělala do vozovky obrovskou díru, takže si neumím představit, co by udělala se mnou. "Neboj se, zlato, to přijde," ušklíbla jsem se. 

"Emily? Pokud neděláš nic důležitého, pomohlo by nám, kdyby ses přidala," ozval se mi v komunikátoru Steve. Musím poznamenat, že dost udýchaně. 

Podívala jsem se na Ultrona. "To rande budeme muset odložit, plechovko. Ale neboj se, druhé kolo přijde brzy," mrkla jsem na něj a teleportovala se ke Stevovi. 

Tam jsem okamžitě začala ničit Ultronovy roboty, zatímco Steve pomáhal civilistům pryč. 

Náhle se celá země zatřásla. Vyděšeně jsem se rozhlédla kolem a nasadila si brýle. "Jarvisi? O co tady jde?" 

"Slečno, celá Sokovie vzlétá do vzduchu. Pohánějí jí motory z vibrania. Pokud město spadne, zabije to tisíce lidí nyní. Pokud vzlétne výš, zničí celé lidstvo," odpověděl algoritmus. 

Odfrkla jsem si. "Fajn," zabručela jsem a začala lidem, kteří stáli přesně na místech zlomu, pomáhat dolů na zem. 

"Avengers, poslouchejte. Musíme se dostat do jednoho kostela. Uvnitř je zařízení, které by dokázalo shodit celou Sokovii na zem, takže Ultron se k tomu nesmí dostat!" zakřičel Thor. 

"Letím tam!" odpověděla jsem a rozletěla se ke kostelu, o kterém Thor mluvil. Cestou jsem postřílela hned několik robotů. 

"Zastavte svou palbu!" zakřičel jakýsi policejní náčelník. 

Pohlédla jsem dolů a uviděla dvojčata, jak tam bojují. Pak se ozval výstřel a kulka, sice jen lehce, škrtla Pietra do paže. 

Zastavil se a rozhlédl se, kdo to vypálil. Viníka našel a zamračil se. 

"Lásko, jsi v pořádku?" zeptala jsem se a zastavila se nad nimi, abych jim ze vzduchu pomohla. 

"Jo, je to jen škrábnutí," odpověděl mi a svou rychlostí drtil nepřátele. 

Přistála jsem vedle Wandy. "Pietro, vezmi Wandu a odnes jí do toho chrámu. Budu to držet tady!" křikla jsem na něj. 

Podíval se na mě. "Ale-" začal. 

"Neodmlouvej a dělej!" zavrčela jsem a pomocí laseru zničila několik robotů. "Až to tu bude čisté, dostanu se tam za vámi." 

Pietro přikývl, vzal sestru do náručí a rychlostí blesku zmizel v ulicích. 

Oddechla jsem si a začala na zem pálit rakety, které pod roboty dělaly do země díry. Tam jsem je doničila laserem. Po několika minutách byla ulice čistá, takže jsem vzlétla do vzduchu a rozletěla se k ostatním, abych jim pomohla v tom chrámu. 

Doletěla jsem tam a chtěla přistát, abych bojovala ze vzduchu, když mě cosi vzalo pod krkem a praštilo to se mnou o zem. Před očima se mi udělala tma a jen jsem ucítila, jak mě to bere do vzduchu. 

"Stop!" zakřičel Ultronův hlas a zvuky boje opravdu přestaly. 

Zamrkala jsem a před očima se mi objevil výjev toho, jak Avengers stojí kolem nějakého kovového válce a brání ho. Mě ve vzduchu držel Ultron a drtil mi krk tak, že jsem sotva mohla dýchat. 

"Pokud se budete snažit o odpor, zemře," zavrčel Ultron.

Podívala jsem se na Tonyho a zakoulela očima. Pitomec...asi si myslí, že nade mnou vyhraje. 

"A tohle je všechno, co dokážeš?! Vzít jako rukojmí malou holku?!" zařval Thor. 

"Musel ses ptát?" zabručel Cap. 

"Malou holku, to si vyprošuju!" vykřikla jsem. Pak jsem pozvedla ruce, ze kterých se vyvalila modrofialová mlha, a pomocí jí odmrštila od sebe toho idiota. "A jen abys věděl, plechovko...věznit mě nebyl moc dobrý nápad." 

"ÚTOK!" zařval Ultron a jeho roboti se rozeběhli proti nám. 

Další minuty jsem si moc nevybavovala, věděla jsem jen to, že jsem bojovala, chránila své přátele a ničila roboty. Někdy pomocí své výstroje, někdy pomocí schopností. 

Jenže jsem nevěděla, že to nejhorší ještě za sebou nemáme. 

Tak tady je další kapitolka :3

Komu se líbila? :3 

Mimochodem nevím, jak to bude o víkendu s vydáváním...pokud budu mít čas, nějakou tu kapitolu přidám, ale pokud čas nebude, další by byla až v pondělí :/ 

Kájí°