Druhý den Avengers odjeli do Sokovie a já zůstala v Avengers Tower sama. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem si udělala oběd a pustila si u toho televizi. Snad tam budou nějaké zprávy ze Sokovie...

"Slečno Emily, je snad něco, s čím bych mohl pomoci?" zeptal se Jarvis, ač asi věděl, že je to zbytečné. 

Smutně jsem se pousmála. "Jsi mi schopný nějak přehrát záběry, které se nyní v Sokovii dějí? Protože pokud ne, pak mi nejsi schopný nijak pomoci," zabručela jsem a vypnula sporák. Maso jsem přendala na talíř a přidala k němu i uvařené brambory. Talíř jsem si vzala a posadila se na gauč k televizi. 

"Sice bych neměl, ale toho schopný jsem, slečno. Ovšem...nebylo by lepší, abyste to neviděla? Přeci jen...oba víme, jaké máte sklony Vy a Váš otec. A nejsem si jistý, že kdyby jste se tam objevila, zda byste jim pomohla, slečno," řekl Jarvis. 

Kousla jsem se do rtu. Měl pravdu. Chtěla jsem to vědět proto, abych zjistila, zda nepotřebují pomoc. Bylo by to nebezpečné a porušila bych sliby, které jsem Pietrovi a Tonymu dala, ale...mohla bych jim nějak pomoct. "Fajn. Půjdu do svého pokoje si číst. Kdyby přišla nějaká zpráva, dej mi vědět," řekla jsem, snědla oběd, uklidila nádobí do myčky, vypnula televizi a odešla do pokoje, kde jsem si vytáhla Hru o Trůny. 

"Jistě, slečno," přitakal Jarvis a už zmlkl. 

Oddechla jsem si a lehla si s knížkou na postel. Četla jsem jí dlouho, dokud mě to neukolébalo ke spánku. 

° 

Když jsem se probudila, uslyšela jsem nějaký hluk. Něco jako výstřel z pistole. Prudce jsem se vymrštila z postele a rozeběhla se do obýváku. "Jarvisi?! Co to bylo?!" zeptala jsem se a nechala svoje schopnosti, aby proudily ven pomocí modrofialové mlhy, který vycházela z mých prstů. 

"Slečno, máte tu návštěvu," oznámil Jarvis, ale poté už nic jiného neřekl. 

Odfrkla jsem si a vydala se do Tonyho dílny, odkud se hluk ozýval. 

"PIETRO!" vykřikl něčí ženský hlas. Wanda. 

"Copak? Ty jsi to nečekal?" zeptal se něčí hlas, který jsem poznala. Clint.

Rozeběhla jsem se tam a našla jsem je tam všechny. Thora, Tonyho, Steva, Wandu a Bruce. Ale Clinta, Nat a Pietra jsem nikde neviděla. 

Když jsem vrazila do dílny, všichni se na mě otočili a usmáli se. 

"Tady jsi. Jestli jsme tě vzbudili, tak to se omlouvám, ale trochu jsme se nepohodli," řekl Tony. 

"Kde je Clint, Nat a Pietro?" zeptala jsem se místo odpovědi a těkala pohledem všude kolem sebe. 

"My jsme tady, Emily!" ozval se Clintův hlas pode mnou. 

Protočila jsem očima a rozeběhla jsem se tam. Našla jsem Clinta, jak drží na zemi, plné skleněných střepů, Pietra, který se nemůže ani hnout. "Nech ho jít, Clinte! On je s námi, to všechno byla jen mise, kterou jim dal Fury," vyjekla jsem. 

Clint povytáhl obočí, ale Pietra nechal jít. 

Ten se rychle zvedl, bleskovou rychlostí ke mně přiběhl a políbil mě. 

Omotala jsem mu ruce kolem krku. Jak ráda jsem byla, že je v pořádku, že se mu nic nestalo. 

"Hele, vy dva, nechtěli byste si to schovat někam jinam?" zabručel nad námi Tony. "Taky bych se rád přivítal s vlastní dcerou." 

Rychle jsme od sebe odskočili a já zrudla jako rajče. Pak jsem přešla ke Clintovi a objala ho. "Jsem ráda, že jste v pořádku. Ale kde je Natasha?"

Odtáhl se ode mě a kousl se do rtu. "Unesl ji Ultron. Ale díky jejím schopnostem nám bude moci dát vědět, kde je. A jakmile to zjistíme, budeme vědět i to, kde je ten parchant." 

Zarazila jsem se. Nat unesl ten hajzl. Zamračila jsem se. Netrvalo mi dlouho, abych se nabourala do její mysli a zjistila, kde je. "A myslíš si, že když v týmu máte dvě telepatky, že by bylo od věci se jich zeptat, zda by jí nemohly najít?" ušklíbla jsem se a vzhlédla vzhůru a podívala se na Wandu. 

"To je nyní jedno, musíme to oživit," řekl Thor, vyskočil na jakousi rakev a začal na ní sesílat blesky. 

"NE!" zaječeli Pietro s Wandou, ale už s tím nemohli nic dělat. 

Po chvíli sesílání Thorových blesků se ozvala rána a z rakve vyletěl člověk. Ale neměl pleťovou barvu, nýbrž červenou. 

Rychle jsem se teleportovala nahoru a čekala, co udělá. 

Červený muž se podíval na Thora a zaútočil na něj. 

Z mých prstů se vyvalila modrofialová mlha, pomocí které jsem ho od Thora odrazila a namířila ho na skleněné okno. 

Ale muž se těsně před sklem zastavil a prohlédl se. Pak se na nás podíval. "Děkuji," promluvil. 

Stáhla jsem ruce dolů a zvědavě se na něj podívala. 

To už i Pietro s Clintem došli za námi a hleděli na toho muže. 

"Jsem Vision," promluvil pomalu a podíval se na Thora. "Vím, co si myslíte. Že jsem Ultronovo dítě, ale není to tak." 

"A co když ano?! Jak ti můžeme věřit?" zavrčela jsem a postoupila o několik kroků dopředu. 

Vision se na mě podíval. "Nenutím vás, aby jste mi věřili. Ultrona nechci zničit, je unikátní. Ale nerozezná rozdíl mezi záchranou lidstva a jeho vyhlazením, proto je nebezpečný. A nemáme moc času, proto musíme jít," řekl Vision a podal Thorovi jeho kladivo. 

Všichni jsme na ten výjev koukali jako bychom viděli ducha. Sám Thor přece říkal, že kladivo uzvedne jen ten, kdo by mohl vládnout Asgardu. Cap ho sice trochu nadzvedl, ale to bylo vše. 

Thor si vzal Mjolnir a podíval se na nás. "Jo, čas jít," přikývl a přešel k Tonymu. "Dobrá práce." 

Povzdechla jsem si. Takže další boj, skvělý...přesně to jsem nyní chtěla. Podívala jsem se na Pietra a Wandu. 

Oba byli v pořádku, jen byli vyčerpaní, což na nich bylo dost vidět. 

"Wando? Půjdeme do mého pokoje, dám ti nějaké čisté oblečení, co ty na to?" zeptala jsem se jí s úsměvem. 

Přikývla. "Dobře. Máš tam něco podobného tomu, co mám na sobě?"

"Něco se tam najde," řekla jsem a spolu jsme odešly do mého pokoje. 

Wanda si vlezla do koupelny a já mezitím šla hledat nějaké oblečení, které by bylo podobné jako to její. 

Náhoda byla ta, že jsem měla úplně stejné kousky jako ona. Vytáhla jsem je ze skříně a položila je na postel, aby si je pak mohla obléknout. 

Rozhodla jsem se, že pod oblek si nic navíc nevezmu, jen by mě to zdržovalo, takže si oblek vezmu přímo na kůži. 

Když Wanda vylezla z koupelny, vystřídala jsem jí. Umyla jsem si hlavu a poté si jí vyfoukala. Následně jsem si vlasy spletla do copu a vyšla s ručníkem kolem těla z koupelny. 

Wanda v pokoji už nebyla a věci byly taky pryč, takže se šla obléknout někam jinam. Někam, kde by měla víc soukromí, zřejmě do svého pokoje, který tady s Pietrem už měli zařízený z minulosti. 

Ozvalo se klepání na dveře. 

Škubla jsem sebou. "Moment, jen se obléknu a jdu," oznámila jsem a snažila se co nejrychleji obléct do obleku. 

Ve chvíli, kdy jsem na sobě měla jen kalhoty se sukní, se dveře otevřely a v nich stál Pietro. Na sobě měl svojí kombinézu, která byla světle modrá. Škoda že ne černá, byl by mega sexy...

Pohlédla jsem na něj. "Tak aspoň zavři," požádala jsem ho a natáhla si podprsenku. 

Poslechl mě a zavřel dveře. Poté otočil klíčem a přešel ke mně. Objal mě kolem pasu a políbil mě na krk. 

Vydechla jsem a zaklonila hlavu. "Zlato...nehodí se to," zašeptala jsem, ačkoliv jsem chtěla přesný opak. 

"Musíš být opatrná. Nechci tě ztratit," zašeptal a otočil mě k sobě. 

Pousmála jsem se a pohladila ho po tváři. "Vždycky jsem opatrná, nic se mi nestane, neboj se," zamumlala jsem a položila mu hlavu na prsa. 

Objal mě kolem ramen a bradou se mi opřel o temeno hlavy. "Bojím, Emily. Ultron po tobě hodně půjde, protože jsi mu utekla. Byla jsi jeho slabina proti Tonymu. Hodně zuřil, ale naštěstí to neprohlédl," řekl tiše a pohladil mě po vlasech. 

"Až ho porazíme, už budeme jen spolu. Ty a já. S Tonym jsem se domlouvala, že bych si našla svoje bydlení, přeci tu nechci křenit pořád. A pokud bys ty chtěl, mohl by ses nastěhovat. I s Wandou, kdyby chtěla," řekla jsem a pohlédla na něj. 

Pietro se usmál. "Uvidíme. Teď je brzy to řešit. Hlavně, aby ses mi vrátila v pořádku," řekl a pohlédl mi do očí. 

"Já vždycky. Toho parchanta zničím," ušklíbla jsem se. 

"Víš jak moc tě miluju?" 

"Rozhodně ne víc než já tebe," zašeptala jsem. 

"Tak to se pleteš, Starková," řekl a políbil mě. 

Natiskla jsem se na něj a objala ho kolem krku. Polibky jsem mu oplácela stejně, jako on mi je dával. Přišlo mi, jako bychom se měli líbat naposledy. To jsem si ani nechtěla připouštět. To, že bych o něj přišla. Co bych potom dělala? 

Odtáhl se ode mě a pousmál se. "Neboj, zvládneme to," zašeptal a pak mě pustil. "Oblékni si to nebo bych se neudržel." 

Ušklíbla jsem se. "Tady je někdo nadrženej?" 

"Ani netušíš jak. Kdybychom nemuseli zaútočit na toho parchanta, zůstal bych tu s tebou klidně celý dny," řekl zastřeným hlasem a prohlédl si mě. 

Zčervenala jsem a rychle si natáhla tílko, abych ho moc neprovokovala. Pak jsem si na tílko hodila tu košili a pozapínala koflíčky. Do vlasů jsem si dala ty spešl brýle, co mi Tony dal k tomu obleku a na oči nanesla trochu řasenky. "Můžeme jít," přikývla jsem. 

Pietro přikývl, odemkl můj pokoj a společně jsme sešli do obývacího pokoje, kde už čekali ostatní. 

"Zase jdete pozdě," zabručel Steve. 

Povytáhla jsem obočí. "To si vyprošuji, Cape. Tony tu ještě není." 

Clint se ušklíbl. "Ale Emily má pravdu, Steve. Tony tu fakt ještě není," řekl, aby se mě zastal.

"Proč se zase bavíte o mně?" ozval se Tony, který taky přišel v obleku. 

"To neřeš, tak jdeme tomu parchantovi nakopat prdel, ne?" ušklíbla jsem se a zamířila do Quinjetu, který jsme tu měli připravený. 

"A pak že ta holka není po tobě, Starku." 

Takže, zlatíčka :3 

Další kapitolka na světě, doufám, že jste spokojení :3 

Kájí°