Popravdě, už nevím, jak dlouho mě Ultron vězní. Snad dny, možná týdny nebo i měsíce. Jedinou útěchou a podporou jsou mi Wanda s Pietrem, kteří se na stráži střídají. Wanda sice nebyla ráda, když zjistila, že mi Pietro řekl pravdu, ale pochopila to. 

Střídali se po dvou dnech. Jeden den u mě jeden z nich byl, pak mě museli zase na den nechat samotnou. 

V posledních dnech na nich byla vidět jakási netrpělivost, možná strach. Řekl jim Ultron snad, co má v plánu? 

Pozorovala jsem to, ale neptala se. Nechtěla jsem se jim do jejich mise nijak vtírat, ale jednou, když u mě byl Pietro, jsem to už nevydržela.

"Zlato? Co se děje?" zeptala jsem se ho, zatímco seděl na židli u mé postele a hleděl do blba. Už jsem nebyla přivázaná, ale dveře byly zabezpečené tak, abych se odsud nemohla dostat pomocí svých schopností. 

Pietro se na mě podíval a nevesele se usmál. Spíš smutně, než nevesele. Bylo mu to vidět na očích. "Máme problém. Ultron chce celou Sokovii nechat vyletět do vzduchu a pak jí pustit na zem, aby zabila celé lidstvo. A do toho má plán na to, jak si nechat udělat své vlastní tělo," odpověděl sklíčeně a vložil hlavu do dlaní. 

Dala jsem mu ruku na rameno a pohlédla na zem. "Tak to řekněte Avengers, pomůžou vám," navrhla jsem tiše. 

Zakroutil hlavou. "To nejde. Nikdo z nich o téhle naší misi neví, to znamená, že nás mají za zrádce," řekl a pohlédl mi do očí.

Kousla jsem se do rtu. "Musíte jim to asi říct. Říct, že to byla mise, o které nikdo neměl vědět. A říct jim, že jsem v pořádku, že víte, kde jsem. Uhrát to na mě. Jakmile Tony uslyší, že jsem v pořádku, bude vás poslouchat. Musíte to risknout," zašeptala jsem a objala ho. 

Položil mi hlavu na rameno a povzdechl si. "Kéž bych tě odsud mohl dostat. Užírá mě to, jak ti ubližuje. A já s tím nemůžu nic dělat, protože by se celá mise prozradila." 

Pousmála jsem se. Můj ochranářský Pietro. "Jsem v pořádku, zvládnu toho víc, než na co vypadám, věř mi. Jen se mi stýská a štve mě, že vás má v moci, nic víc," odpověděla jsem mu a začala mu uhlazovat vlasy, ač to bylo zbytečné, protože se vždycky zacuchaly. 

Podíval se mi do očí, ve kterých zářila láska a smutek. Bylo až děsivé, jak moc se tyhle dvě emoce v jeho očích prolínaly. 

Pohladila jsem ho po tváři a políbila ho na čelo. "Zvládneme to, společně. A pak budeme už jen spolu," přísahala jsem a opřela si čelo o to jeho. 

Zavřel oči a nadechl se. "Jak moc silná jsi? V tuhle chvíli?" zeptal se mě. 

Zamračila jsem se, protože mi ta otázka přišla divná. "Dost, proč se ptáš?" 

"Zvládla by ses odsud dostat pomocí teleportace?" zeptal se tiše a oči poté opět otevřel. 

Přikývla jsem. "Dokázala, ale nenechám vás tady. Už jednou jsem to udělala a znovu to udělat nechci," zabrblala jsem. 

On se však rychle zvedl a chytil mě pod bradou, takže mě zvedl taky. "Musíš, Emily, musíš se dostat pryč. Pokud se budeš takhle vzpírat dál, je schopný tě zabít, aby Tonymu ublížil. A nechtěj po mně, abych tomu musel přihlížet! Proto se odsud musíš dostat. Zahraju to tak, že jsi mě omráčila a utekla. Ultron neví, že se umíš teleportovat, proto musíš zmizet." 

Pohlédla jsem mu do očí. "Ale co vy? Pokud to udělám, vybije si zlost na vás obou. To nemůžu dopustit," namítla jsem a jednou rukou mu zezadu vjela do vlasů. 

"Pokud neodejdeš, zničí tě. Moje poslední slovo. Ještě dnes v noci odsud zmizíš. Zítra je naplánovaný menší útok na Ultrona, abychom mu vzali to jeho tělo. Budou tam i ostatní. Na tobě je, abys je přesvědčila, že jsme stále na vaší straně, rozumíš? Ale nesmíš tam letět s nimi. Pokud by tě Ultron našel, byl by z toho problém. Nejen pro tebe, ale pro všechny. Miluju tě, proto tě odsud musím dostat. Ty se odsud musíš dostat a zároveň mě nechat padnout do bezvědomí," řekl Pietro a pousmál se. 

Zavřela jsem oči a pak je znovu otevřela. "Dobře. Ale slíbíš mi, že budete opatrní. Oba dva. Až bude po boji, chci, aby ses přihlásil. Aby jsi mi nějak dal vědět, že jsi v pořádku, rozumíš?" zašeptala jsem naléhavě a pohlédla mu do obličeje. 

Pietro přikývl. "Rozumím. Nenechám tě čekat. Až mu vezmeme to tělo, dostaneme se zpátky do Stark Toweru a najdu si tě tam. Jen mi slib, že tam zůstaneš a budeš v bezpečí," řekl a pohladil mě po tváři. 

Usmála jsem se. "Slibuju, zlato. Budu v pořádku, ale musíte být opatrní. Bůh ví, co všechno Ultron dokáže. Kdyby se něco pokazilo, dejte mi vědět a pomůžu vám. A nevymluvíš mi to, jsem Avenger. Stejně jako ty a Wanda. Společně všechno zvládneme." 

Povzdechl si, ale přikývl. "Nebudu se s tebou hádat, Starková. A právě proto ti slibuju, že pokud bude nejhůř, budeme tě potřebovat. Ale sama tam za námi nepůjdeš, je to jasné?" 

"Jasné," přitakala jsem a přitáhla si ho blíž, abych ho mohla políbit. Když jsem se rty otřela o ty jeho, objal mě kolem pasu a přitlačil ke zdi. 

Objala jsem ho kolem krku a zavřela oči. Nerada ho tady nechám, když nevím, co by se mohlo stát. Ať jemu nebo Wandě. 

Jemně mě zatahal za vlasy a já pocítila, že chci víc. Že se mu chci odevzdat taková, jaká jsem. 

"Chci tě," zašeptala jsem, když jsem se od něj odtáhla, a pohlédla mu do očí. 

Pietrovy oči zasvítily a ohlédl se ke dveřím. Pustil mě, přešel k nim a otočil západku zevnitř, kterou dveře měly. Pak se na mě zase otočil, bleskovou rychlostí ke mně přiběhl a prudce mě políbil. 

Bylo to jiné, než předtím, ale nevadilo mi to. Začala jsem mu prsty jezdit po hrudi, abych ucítila ty jeho svaly, které se mu pod upnutou nádherně rýsovaly. 

Zato jeho ruce mi přejížděly po bocích a opatrně mi po chvíli sundal košili, která patřila k obleku. Za košilí letělo i tílko, které jsem měla pod ní, a stála jsem před ním jen v podprsence. 

Líbal mě čím dál naléhavěji, ale pak se na chvíli odtáhl a to byla chvíle, kdy jsem mu přetáhla tričko přes hlavu. Opatrně vzal mojí tvář do dlaní. "Jsi si jistá, Emily? Nechtěl bych ti ublížit," zašeptal a hleděl mi do očí. 

Přikývla jsem. "Kdybych to nechtěla, ani ti to neřeknu," zašeptala jsem a znovu ho políbila. 

Začal se mnou přecházet k posteli, na kterou mě poté opatrně položil a políbil mě mezi ňadra. 

Vzepjala jsem se v zádech a blaženě vydechla. Poté jsem si stáhla sukni i s legínami a ležela pod ním ve spodním prádle. 

Místo toho, aby mě líbal na rty, přemístil svou pozornost na můj krk, který byl extrémně citlivý a každá vteřina, kterou na něm strávil, pro mě byla slastí i utrpením. Poté se narovnal a pohlédl na mě z té výšky. "Jsi nádherná, Emily. Ale jsi si vážně jistá?" 

Přikývla jsem a zčervenala jako rajče. Přeci jen, všechno je to pro mě nové. "Jo...jen jsem nervózní," svěřila jsem se mu a posadila se, abych zaujala poněkud důstojnější pozici. 

Jen se usmál a znovu se ke mně sklonil. "Nebuď. Věř mi, jsem stejně nervózní jako ty," zašeptal a, ani jsem nepostřehla jak to udělal, už přede mnou stál jen v boxerkách. 

Usmála jsem se. "A proto to na tobě není vidět?" zeptala jsem se a hleděla mu do očí.

Rychle mě políbil a zalehl mě. Jednou rukou se přidržoval, aby na mě nespadl celou vahou, a tou druhou mi přejížděl po každém kousku odhalené kůže.

Já ho hladila po hrudi a druhou rukou ho objala kolem krku, snad aby mi neutekl, ač na to nevypadal. 

Znovu se přemístil na krk. "Jsi si vážně jistá?"

"Jsem," vydechla jsem a dalších několik minut jsem ho nechala, aby si se mnou dělal, co chtěl. Nyní už jsem patřila jemu, jen jemu. Mému ochranářskému Pietrovi. Nikomu jinému. 

°

Když bylo po všem, oblékli jsme se a ulehli společně do postele. On mě objal kolem pasu a já mu položila hlavu na hruď. 

"Děkuju," zašeptala jsem a přitiskla se k němu blíž. 

Pohladil mě po zádech. "Kdyby to bylo na mně, utekli bychom někam daleko odsud a byli jen spolu," řekl a políbil mě do vlasů. 

Usmála jsem se. "Já vím."

"Každopádně...už by ses odsud měla vypařit a mě nechat tady v bezvědomí. Jak jsme se dohodli," zamumlal a začal se zvedat. 

Nespokojeně jsem zabručela, ale bez protestů se zvedla taky. Pohlédla jsem mu do očí. "Budeš mi chybět," zašeptala jsem a objala ho. 

Pietro se zasmál. "Neboj, brzo budu u tebe," zašeptal a sevřel mě v náručí. "Pak už nám nic nebude překážet."

Vzhlédla jsem a políbila jsem ho. Chtěla jsem loučení co nejvíc oddálit, ale věděla jsem, že mi to moc nepomůže. 

Vzal mou tvář do dlaní a líbal mě jemně, jako bych byla okvětní plátek růže. Po chvíli se odtáhl. "Emily...udělej to. Vím, že nyní to moc nepůjde, ale musíš mě uvést do bezvědomí," řekl a stoupl si na druhý konec pokoje, ke dveřím. Poté odhákl západku a trochu dveře pootevřel. "Honem." 

Přikývla jsem a pomocí telepatie, kdy jsem mu v hlavě dlouho křičela, dokud neomdlel, jsem se mu vryla do hlavy. Poté jsem jen zavřela oči a teleportovala se do Toweru. 

Dopadla jsem na terasu s hlasitým bouchnutím a zakňučela bolestí, když jsem pocítila ostrou bolest v levém rameni. 

"Slečno Emily, jste v pořádku?!" zeptal se mě Jarvis.

Zvedla jsem se na nohy a opřela se o zábradlí. "J-jo, jsem v pořádku. Kde jsou Avengers?" 

"Pan Stark je v dílně. Pan Barton s paní Romanovovou a panem Rogersem jsou na základně. Pan Banner je v laboratoři a pan Thor je ve svém světě," odpověděl Jarvis. 

Přikývla jsem. "Fajn. Ani jednomu z nich neříkej, že jsem tady," přikázala jsem mu a prošla potichu až k Tonymu do dílny. 

Našla jsem ho tam spát na nějakých plánech a vedle sebe měl nedopitou skleničku whiskey. Povzdechla jsem si, opatrně mu vzala skleničku z ruky a pak s ním jemně zatřásla. 

"Tati, vstávej. Tati?" zamumlala jsem a zatřásla s ní trochu víc. 

Tony sebou škubl a zamžoural. "Pepper? Nech mě ještě spá-" zarazil se, když se dostatečně probral, aby si uvědomil, kdo s ním mluví. "Emily!" vyjekl, vstal a prudce mě objal. 

Usmála jsem se a poplácala ho po zádech. "Už jsem doma, ale než spustíš, musíš mě vyslechnout. Pietro a Wanda jsou na naší straně, Fury je jen pověřil jednou misí, aby se vetřeli k našim nepřátelům, proto se chovají tak, jak se chovají. Celou dobu mě věznil Ultron, až dneska se mi povedlo utéct. A zítra Pietro s Wandou plánují na Ultrona útok, aby mu sebrali jeho hmotné tělo, které si pořídil. Chci, aby jste jim tam šli pomoct. Já zůstanu tady, slíbila jsem jim to, ale vy jim musíte jít pomoct, rozumíš?" vychrlila jsem na něj co nejrychleji a odtáhla se od něj. 

Tony jen vykulil oči, ale přikývl. "Dobrá. Věřím ti, ale pokud ti dva budou ještě proti nám, nebudeme se jen bránit, ale i útočit, je to jasný? Zbytek mi řekneš, až se zítra vrátíme," řekl a unaveně se protáhl. "Jarvisi, dej vědět ostatním, že je Emily zpátky a v pořádku. Pak jim tohle přetlumoč. Budeme je zítra potřebovat." 

"Jistě, pane," přitakal Jarvis. 

Tony se znovu podíval na mě. "Měla by sis jít lehnout, holčičko. Bůh ví, co tam s tebou všechno dělali," řekl ustaraně. 

Přikývla jsem, dala mu polibek na tvář a odešla do svého pokoje. Jó, kdybys věděl, co tam se mnou Pietro dělal, asi bys ho vykastroval...

Ahoj, zlatíčka :3

Máme tady další kapitolku s trochu...erotičtějším podtónem :D Byla bych to schopná i rozepsat, ale nechci nikoho pohoršovat xD 

Jaký máte názor na erotické scény v příbězích? Mně osobně nevadí :) 

Kájí°