Jméno a příjmení postavy: Její jméno zní Beatrice Laurierová.

Věk postavy: Narodila se před jednadvaceti lety v období chladné zimy.

Pohlaví postavy: Beatrice je očividně žena.

Provincie postavy: Pochází z Rosmie, provincie proslulé svým proměnným počasím, růžemi a gotickou architekturou.

Kasta a povolání postavy: Beatrice se narodila ve druhé kastě. Velice ráda se věnuje designu, kreslení a navrování a tento obor momentálně dokonce studuje na vysoké škole, ovšem život ji kvůli jisté nešťastné události zavlál trochu jiným směrem, než jakým původně předpokládala, že se vydá. Poměrně nedávno totiž založila charitativní organizaci a hnutí za práva postižených a společensky znevýhodněných lidí, čímž trochu omylem následovala šlápěje svého otce a začala se dostávat i na politickou scénu. Takže momentálně je Beatrice studentkou a zároveň politickou aktivistkou, pokud se to tak dá nazvat.

Výška a váha postavy: Měří takových průměrných, možná lehce nadprůměrných 170 centimetrů a váží 59 kilo.

Důvod přihlášení postavy: Leč byli zprvu její rodiče proti, nakonec se Beatrice rozhodla zkusit štěstí a přihlásit se do Selekce. Vzhledem k tomu, že byla vychovávána v poměrně striktní demokratické rodině, za svůj život nahlédla pouze na jednu stranu mince. Zajímá ji, jak všechno vnímá královská rodina, ráda by je poznala víc jako obyčejné lidi. A zároveň v tom samozřejmě vidí možnost, jak se zviditelnit a rozšířit povědomí o své kampani.

Něco o postavě: Beatrice se narodila do dobře zajištěné a poměrně fungující rodiny známého opozičního politika a jeho právní zástupkyně. Jelikož vyrůstala ve druhé kastě, nikdy se nemusela bát o nedostatek jídla nebo střechu nad hlavou, a tak si užívala celkem klidné a bezstarostné dětství, což se každému nemuselo poštěstit. Rodiče se sice vždycky pečlivě věnovali své úspěšné kariéře, ovšem nikdy nezapoměli na společnou neděli - jeden den v týdnu, kdy se oba dva vzdali počítačů a telefonů, aby je nemohla rušit práce, a užívali si volný čas s milovanou dcerkou.
Když dospěla do věku, kdy měla hračky a volné dny vyměnit za aktovku a učebnice, nastoupila spolu s většinou svých kamarádů na prestižní soukromou školu, která jí měla poskytnout základní vzdělání. Právě ve škole, na hodinách výtvarné výchovy, si poprvé uvědomila, jak ji baví kreslit všemožné náčrty, malovat olejové malby a jinak pracovat s barvami. Vzhledem k tomu, že byla dítě kreativní, začala navštěvovat výtvarnický klub a jelikož její rodiče tvrdili, že pohyb je stejně důležitý jako mysl, vybrala si i atletický kroužek.
Jak postupovala do vyšších ročníků, nacházela Beatrice stále nové a nové záliby, ovšem nic nepřetrvalo tak dlouho, jako její první koníčky. Chvíli horlivě četla, pak se snažila rozluštit matematické záhady, jindy zase s radostí chodila venčit sousedům psy a následně zkusila společenské tance. Jednoduše řečeno, byla energická mladá dáma, která ale byla i pěkně nerozhodná a přelétavá, protože snad jediná věc, která se za ty roky nezměnila, byla její nejlepší kamarádka.
S Marion si v první třídě sedla na začátku roku do lavice a od té doby z nich byla nerozlučná dvojka. Svěřovaly si veškerá svá tajemství, vymýšlely žertíky, učily se poprvé jezdit na kolečkových bruslích, když to bylo jednu dobu populární. Ani když se po dostudování základní školy rozdělily, jelikož Beatrice se rozhodla dál studovat design a Marion jazyky, nevzdaly se jedna druhé.
Právě proto v Beatrice tolik hrklo, když se před třemi lety dozvěděla o kamarádčině nehodě. Ani se neobtěžovala vypnout televizi a okamžitě vyrazila do nedaleké nemocnice, kde následně prožila snad nejhorší hodiny svého života. Čekala, čekala a čekala. Nikdo jí nechtěl nic říct a ona si do teď z toho zmatku bílých plášťů a křiku doktorů pamatuje každou příšernou minutu. Včetně té, kdy se dozvěděla, že Marion přežila. A také té, kdy se dozvěděla, že Marion už nikdy nebude moct chodit, protože si při pádu z koně ošklivě poranila záda a ochrnula. Možná kvůli tomu má Beatrice strach z koní, skoro až vztek, protože v každém z nich vidí to zvíře, které její nejlepší kamarádku nadosmrti upoutalo k vozíčku.
Jenže osud je občas krutý a nikdo s tím nic nenadělá. Život musel jít dál, ačkoliv už ani pro jednu z dívek nebyl stejný. Marion se musela naučit se svým postižením žít a Beatrice byla odhodlaná jí pomoct nejlépe, jak zvládne. Zatímco se snažila dostat na svou vysněnou vysokou, chodila kamarádce každý den pomáhat a bojovala za její práva na druhou kastu, protože Marion chtěli ještě k tomu přeřadit do kasty osmé, kde se právě handicapovaní lidé často nacházeli. Beatrice to přišlo tak nefér, že před rokem a půl založila hnutí a charitativní organizaci za práva postižených a společensky znevýhodněných lidí, s čímž jí velice pomohl její otec, který jako opoziční politik dlouhé roky kritizoval momentální fungování monarchie, včetně špatně nastaveného kastovního systému.
Abych to tedy tak nějak shrnula, Beatrice má poslední dobou práce až nad hlavu a tak by vlastně i uvítala možnost jakéhosi druhu odpočinku v paláci. Charita, politická scéna, na níž se omylem pomalu začíná dostávat, náročné studium, péče o Marion, běžecký maraton, na nějž se připravuje a všechno ostatní ji drží ve stále větším tlaku.

Povaha postavy: Beatrice se nedá upřít její pozitivita a energie, kterou často nakazí i své okolí. Je otevřená všemu novému a v zaběhnutém stereotypu se necítí dobře. Vyznává řčení „jak se do lesa volá, tak z lesa ozývá" a pokud se k ní tedy budete chovat slušně, nestane se, že by vám oplatila něčím jiným. S její extrovertní povahou přichází i velká upovídanost, jíž někteří označují dokonce za otravnou. A když už je řeč o těch horších vlastnostech, Beatricin pud ochraňovat blízké se často mění až do toho, že je majetnická a žárlivá.

Vzhled postavy: