Jméno: Její celé jméno zní Nyoko Akaza.

Věk: Dvacet osm let.

Škola: Studovala na Škole čar a kouzel Mahoutokoro a nyní bude vyučovat ve Škole čar a kouzel v Bradavicích.

Předmět: Jasnovidectví

Kolej: V první den nástupu do Školy čar a kouzel Mahoutokoro, je v hlavní síni pověšen dlouhý papyrus, sloužící jakožto rozzařovací předmět. Každý nováček má po celý den k papyrusu volný přístup a když přiloží svou ruku na jeho povrch, ukáže se mu kolejní zvíře, spolu se stručným vysvětlením, proč došlo k takovéto volbě. Když se papyrusu dotkla Nyoko, ukázal se jí papírový drak na půlnočně modrém pozadí a tím bylo rozhodnuto; ona patří do koleje Yosamu. Žáci právě této koleje se po většinou vyznačovali trpělivostí a přizpůsobivostí. Členové Yosamu znají hodnotu pravdy, i když to může vést k zániku jiného. Snadno spojí jakékoli stopy, aby vytvořili součet celku, mnohokrát předtím, než si ostatní uvědomí jaké stopy mohou vůbec být. A stejně tak se Yousamští studenti snaží hledat pozitiva.

Nutno však podotknout, že studenti Mahoutokora nebyli do kolejí rozdělováni kvůli tomu, kvůli čemu rozzařoval Moudrý klobouk své studenty. Byli rozdělováni do jednotlivých "skupinek" proto to, aby mohla být každému jednotlvému studentu věnována výuka a péče, kterou infividuálně vyžadoval. Jako většině členů koleje Seiran šla aritmie, studenti z koleje Yousam po většin vynikali ve věštění či jasnovidectví. Také mezikolejní vztahy panovali v japonské škole úplně jiné; rivalita kolejí se projevovala hlavně u sportů a jiných pořádaných soutěží, jinak však jako by rozdělení neexistovalo. V jídelně si studenti mohli posedávat, jak jen se jim zachtělo a dokonce měli všichni přístup do všech kolejních místností.

Krevní status: Čistokrevná a to opravdu, opravdu hodně a čistě čistokrevná.

Rodina: Předci rodiny Akaza pocházeli již z 12. století po Kristu a nalézt se dali mezi samurajskými bojovníky. Odkaz tradičního boje v dlouhých generacích utajení mágové dodržovali, starali se o císaře a prokazovali svou čest a oddanost. I po zániku samotných samurajů, si linie Akaza udržela své pradávné tradice a pokračovala ve výcviku svých dětí ve schopné bojovníky, ovšem i čaroděje. Snad každý z rodiny se špetkou nadání pro pozoruhodnou magii navštěvoval světově proslulou školu Mahoutokoro a nejeden člen rodiny Akaza se stal ředitelem tohoto institutu.

Matkou Nyoko a zároveň pokračovatelkou linie tradičních bojovníků je Akari Akaza, nyní osmašedesátiletá dáma s titulem mistra, podílející se na celoživotním výcviku své dcery. Velmi charismatická žena specifická svou mladistvou energií, hbitostí, inteligencí a smyslem pro humor. Dokázala rubikovu kostku složit za necelých deset sekund, což jí, alespoň v kouzelnickém žebříčku, staví na přední příčky v tomto umění.

Otcem Nyoko a zároveň milujícím manželem Akari je Hideharu Akaza. Kvůli rodinným tradicím své milé se musel vzdát svého příjmení a přijmout za vlastní to Akařino. Pocházel z poměrně známé japonské linie věštců, někdy nazývajícícj jasnovidců, u něho se však talent zřít věci budoucí neprojevil, narozdíl od jeho matky a tudíž i dcery (věštecký dar se projevuje ob jednu generaci, alespoň tedy ve valnévětšině případů). Nyní mu je krásných sedmdesát let a plní si svůj sen, jakožto pomocný trenér národního famfrpálového družstva Toyohashi Tengu, za který v mládí tři sezóny hrál.

Babičkou Nyoko a matkou Akari je nyní kulatě stoletá Naomi Akaza, držící titul mistra světa v bódžucu, tedy umění boje s dlouhou holí i v aikidžucu, neboli umění harmonie ducha i pohybů. Je to velice šarmantní a elegantní dáma s velkým charisma, inteligencí a smyslem pro klid a chladnou hlavu. Svůj úspěch připisuje především drsnému výcviku, meditaci a výdrži.

Stručná minulost: Jelikož se, jak již bylo zmíněno, narodila do rodiny po staletí cvičící své potomky k tradičnímu japonskému boji, ona nebyla vyjímkou. V podstatě od narození podléhala velmi přísným a náročným pravidlům, kodexům i dennímu a dokonce nočnímu programu. Koncentrace, soustředění, hbitost, předvídavpat, rychlost, síla, výdrž, bojová umění jako kendžucu (umění boje s mečem), kjúdžucu (umění lukostřelby), badžucu (umění jízdy na koni), velmi důležité džúdžucu (umění boje beze zbraně), tessendžucu (umění boje s vějířem), nindžucu (soubor bojových umění a schopností nindži), katate či babičkou učené bódžucu (umění boje s dlouhou tyčí) a aikidžucu (umění harmonie ducha a pohybů) a mnoho dalšího. To vše bylo potřebné umět, aby prošla rodiným rituálem zasvědcení mezi mistry. Hodiny a hodiny tréninků, pročítání starobylýcj knih a další tréninky. Nikde mezi tvrdou disciplínou nebyl čas na odpočinek a to zvlášť, když bylo potřebné valnou většinu výcviku zvládnout za pouhých sedm let Nyočinéhp života.

V sedmi letech totiž, nastoupila jako denní student na japonskou Školu čar a kouzel Mahoutokoro. Na slušivou uniformu obdržela ob (něco jako pásek) světlounce růžové barvy, značící začátek studia. Každé brzké ráno byla nádherným ptákem bouřlivákem dopravena do skvostného hradu a věnovala se pečlivému studiu, každý pozdní večer jí skvostné zvíře na svých perutích zase odváželo ze školy. Motivací k pečlivému studiu magie měla až nad hlavu; potěšit a nezklamat rodinu, vyšší a vyšší barvy a obsáhlejší znalosti. Ve svých deseti letech, tedy tři roky po nástupu do školy, byla jakožto nejmladší student v dějinách celé školy přijmuta do famfrpálového družstva své koleje, Yosamu. Tvrdé podmínky téměř každodenních tréninků družstva a zodpovědná pozice odrážeče jí ještě posílili charakter, jěště víc jí zotavili.

V jedenácti letech, byla spolu s ostatními vrstevníky přijmuta jakožto stálý a internátní student. To k jejímu zklamání znamenalo konec každodenních letů s milovaným ptákem bouřlivákem, se kterým si za čtyři roky kontaktu vytvořila pouto. Na druhou stranu to znamenalo i delší pobyt ve škole, při čemž mohla lépe prozkoumat kouty celého Mahoutokora i stálý přístup k rozsáhlé knihovně který ona jen uvítala. A i když se zdál být opravdový konec jejího prazvláštního přátelství se zvířetem, jejich pouto bylo silnější. Nyoko totiž po pečlivém bádání a usilovném pátrání objevila tajnoi chodbičku vedoucí připmo do úchvatných hnízd těchto vzácných tvorů. A tak se každý večer scházeli, ač se přátelství se zvířetem zdálo jakkoli pošetilé a hloupé.

Ve studiu i famfrpálových zápasech se jí velice dařilo, každou sezónu pohár získalo družstvo Yosamu a Nyočiny barvy jen stoupaly, sic u testů nedostávala samé Výborné. V Mahoutokoru totiž učitelé nedbali pouze na známky, ty byly až druhořadé. Primární byla snaha a touha se něco nového dozvědět, vlastní bádání a zvídavost. A ta Nyoko rozhodně nechyběla, moc ráda si v podvečer zalezla do koutu knihovny a prohledávala staré, zaprášené knihy. Do toho se věnovala studiu mezinárodního jazyka a to angličtiny, které bylo vážně obtížné, avšak pro život podle jejího mínění potřebné. A když se jednou naučila latinku, šlo to poměrně snadno. Po angličtině následovala francouzština a následně se vrhla na španělštinu, když ve volných chvílích neměla zrovna nic na práci. Těch chvil však nebylo zase tolik, proto španělštinu neovládá příliš dokonale. Všechno povinné studium, nepřetržité tréninky famfrpálu, její objevující se dar jasnovidectví, zachovávání si dobrého domácího výcviku, pták bouřlivák...

V sedmnácti letech u ní dar vidění věcí budoucích propukl naplno. Co nový den, to nová věštba, vidění či výjevy v běžném životě. Těžko se s tím srovnávalo, avšak Nyoko byla vždy silná dívka.

O rok později, ukončující školu se zářivě zlatým ob, ji oslovilo samotné národní japonské famfrpálové držstvo Toyohashi Tengu, vyhrávající valnou většinu Mistrovství světa i Ligu šampionů s nabídkou zkušebního místa na postu odrážeče. A taková nabídka se naodmítá. Nyoko se tedy stala členkou velmi úspěšného famfrpálového týmu a zůstala v něm po dobu pěti úspěšných sezon. Svojí kariéru však opustila v momentě, kdy se jí podařilo po dvou letech úsilí publikovat knihu o jasnovidectví, která sklidila světový úspěch (s malou úpravou byla vydána dokonce i mez mudly, taktéž s obrovským úspěchem). Cítila totiž, že famfrpál není jejím osudovým oborem.

Do toho se po celých pět let aktivně věnovala dalším výcvikům a zdokonalování sebe sama pro povýšení v rodiné hirearchii na post mistra a aktivně se snažila domluvit se s vedením Mahoutokorské školy na adopci svého milovaného ptáka bouřliváka, což se jí nakonec povedlo.

Rok po svém vele-úspěchu s vydáním knihy a adopci zvířete, podstoupila rodinné testy a ucházela se o post mistra. A v tu chvíli přišel její smad první obrovský životní neůspěch. Ač jí jejó rodina milovala, nemohla jí uznat mistrem. Sama babička Naomi za ní následně přišla a vysvětlila jí, že jí to moc mrzí stejně jako zbytek rodiny, avšak kvůli famfrpálové i jasnovidecké kariéře se nevěnovala svému výcviku na sto procent. A to bylo pro úspěšné složení testů a zkoušek nutné.

Ač to čtyřiadvacetiletá Nyoko nesla těžce, že zklamala rodinu, musela se s tipm vypořádat. V rodinném kodexu bylo psáno, že každých deset let se odvážný bojovník může odvážit ucházet o post mistra, což pro ní znamenalo, že ve svých čtyřiatřiceti letech má další pokus. A ona se rozhodla, že ho využije. Bohužel se jí do toho připletlo něco jiného, konkrétně věštba, nepěkná věštba o jakési škole v Evropě. To ji přimělo opistit rodnou zemi a vydat se na cesty, při nichž získávala všemožné znakosti, zkušenosti i praxi.

Ve dvaceti osmi letech jí ředitelka školy čar a kouzel v Bradavicích v Anglii, Annabeth Cruesová nabídla místo profesorky jasnovidectví a jelikož Nyoko ráda zkouší nové věci a příležitosti, nabídku samozřejmě přijmula. A o to spíš, že měla ičit právě ve škole neblaze známé z oné věštby.

Něco o: Ano, zase to udělám, tu strašnou věc; nevím co napsat, takže pokud jste se "Něco o" nedozvěděli z kolonky "Stručná minulost" budete si muset počkat až do hry...

Povaha: Už jen to, že má hranaté dlaně a dlouhé, štíhlé prsty o ní dost vypovídá, pokud se tedy orientujete v jasnovidecké praktice zvané chiromantie, tedy čtení z ruky. Takový tvar ruky, jaký má Nyoko, je zván jako vzdušná ruka která náleží bohu počasí, Freyovi...:

Vzdušná ruka charakterizuje bystrého, rychle uvažujícího člověka. Její negativní stránkou je sklon ke klamání druhých a k manipulaci. Lidé tohoto typu, dovedou sami sebe výborně motivovat a při práci dodržovat vlastní vnitřní postup a pořádek. Frey byl bohem počasí, a proto ti, kterým vládne jsou stejně proměnliví a jako vítr jdou tam, kam se jim zrovna zamane. Jejich chování bývá někdy okázalé, ale to, co prohlašují, tak doopravdy myslí! Jsou rození baviči a těší je pozornost druhých a jejich uznání. Podnětná, zajímavá myšlenková činnost jim jde k duhu, a mají-li určený termín, bývají velmi výkonní. Někdy budí dojem, že už si zvykli na stres a melodramatická gesta. Jsou zvídaví a zkoumaví, alespoň jednou by si všechno rádi vyzkoušeli. Jejich význačným rysem je všestrannost, jako by jich žilo v jedné osobě několik. Mnoho herců má freyovskou ruku. Jsou skvělí debatéři, kteří neváhají podpořit argumenty obou stran – jen tak, pro zábavu. Zajímá je psychologie a rádi baví druhé nebo i sami sebe myšlenkovými hříčkami. Frey zodpovídal za plody země, a proto lidé s tímto typem ruky jsou velmi zdatní ve vytváření různých teorií, názorů a myšlenek, i když zřídkakdy mají čas je všechny uskutečnit.

Hůlka: Její hůlka je neobyčejná už kvůli svému jádru, tedy přesněji, kvůli svým jádrům. Její původní hůlka byla vyrobena z třešňového dřeva s blánou z dračího srdce což jen samo o sobě vypovídalo o síle její mysli. Když si ale adoptovala ptáka bouřliváka, bylo jí do hůlky vloženo ještě jedno jádro a to právě péro tohoto vyjímečného tvora. Jádra spolu utvořili opravdu zvláštní kombinaci smrtící síly i sebekontroly a opatrnosti, vrhání kouzel z prevence.

Patron: Jejím patronem je drak, avšak ne jen tak ledajaký; je to obří, papírový drak barvy půlnoční modři. S největší pravděpodobností symbolizuje její kolej ze školy.

Vzhled: