Jméno: Vanessa Turnerová

Kolej: Zmijozel [Chodila do něj a teď je jeho ředitelkou.]

Věk: třicet jedna let (28.dubna)

Krevní status: Smíšeného původu; otec čaroděj, matka moták.

Předmět: Dějiny čar a kouzel

Hůlka:

Délka: Jedenáct palců dlouhá

Dřevo: Akácie

Jádro: Blána z dračího srdce

Něco o: Vanessa v Bradavicích učí pátým rokem a zatím je velice spokojená. Ke studentům se snaží přistupovat férově, i když nějaké to malinké nadržování své koleji někdy neuhlídá. I přes to si troufá tvrdit, že se řadí mezi ty lepší učitele na škole a že hodiny vede zábevněji než například profesor Binns, který zde donedávna ještě učil. A pokud by nějakého studenta přece jen napadlo při její hodině nedávat pozor a hrát piškvorky či spát, neodskákal by si to úplně nejlepším způsobem. Pokud ho tedy nebaví psát sto centimetrové eseje na téma pálení čarodějnic, války s obry, chlapce který přežil, či slavného duelu Gellerta Grindelwalda s Albusem Brumbálem.

Jak už jste tedy nejspíš pochopili, Vanessa je velmi hálkivá na dávání pozor o hodinách.

Své hodiny se čas od času snaží dělat interaktivní a vymýšlet nějaké metody učení se bez toho, aby jste celou hodinu ztrávili zapisováním si zápisků a seděním v lavici.

Zmijozelskou kolej se snaží vést tak, aby si po skoro tisíci letech kouzelnická společnost uvědomila, že Zmijizel není jen kolej pro černokněžníky a černou magii. Vždyť každá kolej má nějaký podíl na zlu, a jen Zmijozel se může pyšnit tím, že tam chodil dokonce i Merlin, nejslavnější a největší kouzelník na všech dob! Dokonce mocnější než Brumbál a Potter dohromady. I když, ti měli asi taky něco do sebe, to zase Vanessa, jakožto učitelka dějin, musí uznat.

Pokud má některý Zmijozelský či jiný student trápení, nemusí se bát Vanesse svěřit. Mile ráda ho pozve k sobě do útulného kabinetu v prvním patře, nalije mu horký čaj či kakao, nabídne mu kupu sušenek a cukrlátek a promluví si s ním.

K pravidlům se staví tak, že jsou pristě potřebné. Proto, když nachytá nějakého studenta, čeká ho trest. K trestům se ovšem Vanessa staví strochu jinak než většina ostatních kolegů. Tím, že někomu srazí body, moc nepomůže, pokud to není nějak velká částka. A tak raději rozdává eseje a prezentace, protože těmi se alespoň učí a bere jim to jinak volný čas.

Vanessa je samozřejmě velice ráda, když pohár, jak školní, tak famfrpálový, leží u ní v kabinetu a s potěšením vidí snahu svých studentů.

S kolegy se Vanessa snaží udržovat dobré a přátelské vztahy, to platí i pro studenty.

Vanessa nesnáší své příjmení a proto si od studentů nechává říkat "Profesorko Vanesso" místo "Profesorko Turnerová".

Povaha: Vanessa se snaží být milá a přátelská, snaží se všem vždy pomoci. Když na to ale dojde, dokáže být přísná. Záleží jí na prospěchu jejích žáků a proto, když je potřeba, je možné si s ní domluvit doučování z dějin čar a kouzel.

Snaží se hrát fer play a když u někoho tuto snahu nevidí také, není radno si s ní zahrávat.

Někdy, pokud je opravdu vytočená, umí být vážně nebezpečná.

Patron: Jako patrona má Vanessa labuť.

Vztahy: Vanessa má romantický vztah s Maxmillianem Squichem. [A doufám že je to přijímení dobře... XD]

Vzhled: [Laura Berlin]

Hodiny:

1.ROČNÍK:

• 1. Výklad

Vanessa: "Vítám vás na první hodině Dějin čar a kouzel. Já jsem profesorka Vanessa Turnerová a budu vás během tohoto ročníku provázet předmětem Dějin čar a kouzel.

K tomu, aby jste ode mne dostali na konci roku známku, budu požadovat alespoň polovinu zadaných úkolů. Samozřejmě, kdo bude chtít, může si zmeškaný úkol nahradit referátem. Nicméně pozor, nenechávejte to na poslední chvíli.

Moje pracovna se nalézá v prvním patře, kdyby jste někdo chtěl něco ohledně dějin či úkolů probrat či vlastně na cokoliv se zeptat.

To by myslím na úvod mělo stačit a můžeme se vrhnout na samotné dějiny.

Jsem ráda, že jste se tu sešli v takovém množství. Velká část studentů považuje dějiny za suchopárné memorování letopočtů a panovníků a bitev... a vůbec si neuvědomují, že toto je jen špičkou ledovce představujícího podstatu dějin. Je sice pravda, že během těchto mých hodin nebudete ani uvalovat své spolužáky do mdlob či jim přeměňovat knoflíky na hábitech v myši, ale to v žádném případě neznamená, že dějiny nemají co nabídnout.

Čeká nás exkurze do toho, jak naši předkové objevovali své magické schopnosti a jak se je učili používat, bez čehož bychom zde vůbec nebyli, stejně jako se dozvíme i o soužití nadaných lidí s nekouzelníky. Napadlo vás někdy, proč se vlastně kouzelnická společnost před mudly ukrývá? Bez znalosti dějin jen stěží můžeme vědět, proč jsme takovými, jakými jsme, nebo proč platí taková pravidla, jaká platí, a ne jiná."

Vanessa: "To vše je nedílnou součástí dějin a pro mnohé z vás bude překvapením, že skrývání se před mudly zde nebylo vždy, ale že po většinu lidských dějin naopak žili kouzelníci a mudlové vedle sebe. Stejně jako bude pro vás možná překvapením i to, že celá řada starodávných mýtů a legend, jako například bájný Kamelot krále Artuše či starořecká válka s Titány, jsou skutečné události.

A to ani nemluvím o tom, že nejde vždy jen o věci, které se staly, ale i o to, jak se staly a jak se na ně můžeme podívat. Snadno při tom zjistíme, že ne vždy jsou věci takové, jaké se na první pohled zdají být.

Ale ještě než se vrhneme do samotného toku dějin, povíme si něco o tom, jak se o nich vlastně dnes můžeme dovědět. Studování historických událostí se může podobat detektivní práci. Ať už se historik dopátrá jakékoliv události, vždy nad ní visí otazníky jako kdo a proč to udělal. Detektivní práce ztížená o skutečnost, že svědkové jsou mrtví a stopy zavál čas.

Čímž nám zbývají ke zkoumání takzvané prameny. A ty budou náplní dnešní hodiny. "

Vanessa: "Jistě jste o historických pramenech už slyšeli. Prameny toků dat a informací. Respektive prameny, ze kterých si informace dokážeme poskládat.

Druhů pramenů máme několik a způsobů, jak je získat, také. Překvapivě jsme však odkázáni především na mudlovské postupy. Zkuste si, prosím, uvědomit pozoruhodnost tohoto faktu. Ačkoliv známe jisté množství magických cest, jde o způsoby spíše nestabilní, značně nejisté. Pravděpodobnost jejich nezdaru či dokonce katastrofy je tím větší, že obor Dějin čar a kouzel se zaměřuje předně na období magických uzlů, čili období, kdy byla magie nějak silně ovlivněna, například vzestupem kouzelníků a černokněžníků, velkým a mocným kouzlem, magickou válkou a tak podobně. V magickém poli tudíž zůstaly hluboké stopy znatelné ještě dnes, které doprovází velké výkyvy a rušení.

Přesto je ale magie nedocenitelným pomocníkem a tak je ji třeba zmínit. Patří sem především schopnost některých kouzelníků takzvaně "stopovat kouzla", to jest vycítit pozůstatek kouzla i dlouhou dobu po jejich zakouzlení. Potom samozřejmě kouzla pohledu do minulosti, ta jsou ovšem tak nejistá, že většinou přináší více zmatku, než informací. Velmi dobrým pomocníkem je "zření", což je vlastně takový opak věštění. Obdařený člověk mívá, sice krátká, ale za to velmi přesná a jasná vidění událostí v minulosti, často vyvolané určitým místem nebo předmětem. Bohužel, takto obdařených kouzelníků je pomálu. No a nakonec tu máme v literatuře vcelku populární cestování časem. To samo o sobě je vědou, jejíž provozování je pod neustálou kontrolou a podléhá přísným pravidlům. Nehledě na to, že je jen pár kouzelníků na celém světě, kteří takovou cestu umí zařídit."

Vanessa: "Poté přichází na řadu již zmiňované mudlovské způsoby, tedy získávání pramenů. Prameny, hmotné a písemné, jsou pro nás přínosným zdrojem informací a poučení o naší historii. A nemyslete si, i toto neodmyslitelné odvětví dějepisných věd má své kouzlo.

Všechna získaná data je pak zapotřebí probrat, zapsat a patřičně archivovat.

No a jak jsem již říkala prve, nesmíme zapomínat na to, že ne vše je takové, jakým se zdá být. Ostatně jedno staré moudro praví, že dějiny píší vítězové. Činy poraženého protivníka je pak vždy nutno vylíčit v co nejčernějším světle, aby bylo zřejmé, že my, ať už to my znamená cokoliv, jsme ti dobří. A vůbec nepochybujme, že kdyby byli bývali vyhráli ti druzí, bylo by k nalezení množství nápisů a spisů hovořících o jejich udatnosti a naopak o proradnosti těch prvních. Historik pak musí se nad poselstvím zamyslet, zvážit co je pravda a co již zveličování a porovnat to ať již s jinými texty té doby, nebo i jinými nálezy.

Nu a co nám ještě zbývá? Zadání prvního úkolu..."

Vanessa: "Hovořil jsme o pramenech a něco málo jsem o nich i naznačila... nicméně vaším prvním úkolem bude popsat, jaké typy historických pramenů existují. Ponecháme stranou kouzelnické a v úkolech se zaměřte na mudlovské. Porovnejte je, zhodnoťte jejich výhody a nevýhody, jaká je jejich použitelnost a důvěryhodnost.

Pro dnešek je to ode mne vše a těším se na příští společnou hodinu a na vaše úkoly."

*Usměji se na celou třídu a pokynu jim, že již mohou opustit učebnu.*

• 2. Výklad

Vanessa: *Do učebny vejdu s tak pěti minutovým zpožděním. Dojdu před katedru a začnu.*

"Vítejte na další hodině dějin. Než začneme... dovolím se na okamžik se vrátit k tématu qpramenů. Nekouzelnické prameny se obecně dělí na písemné a hmotné, ale lze k tomu také přidat další dvě skupiny a to prameny ústní a obrazové či umělecké."

*Na chvilku se musím odmlčet abych si uvědomila, co že jim teď vlastně mám říkat.*

"Písemné prameny jsou všechny nalezené písemnosti a nápisy. Můžeme se z nich spoustu dozvědět o událostech či slavných bitvách, někdy seznamy panovníků, někdy o obchodních záznamech, někdy i něco z korespondence, ať již úřední a diplomatické, či osobní. Z všeho tohoto získáváme důležité informace o tehdejším dění, myšlení i způsobu života. Jednotlivé zdroje však mohou být neobjektivní nebo zkreslené, ať již záměrně či neznalostí autora, proto je vždy lepší mít více zdrojů, které lze pak mezi sebou porovnávat.

Hmotné prameny jsou, chtělo by se říci, vše ostatní. Pozůstatky budov, hroby, vázy, nástroje či zbraně... I ty nám říkají mnohé. Vidíme jaké materiály byli tehdy schopni obrábět, jak je opracovávali... z nalezených nástrojů také můžeme zjistit jak žili. Ale je obtížné říct, kdy vznikly. Lze to určit podle vrstvy, v níž byl předmět nalezen, analýzou předmětu samotného, nebo srovnáváním. Připomíná-li předmět A svým tvarem i způsobem výroby předměty ze století X, je patrně i předmět A ze století X."

*Merline, ten výklad je nějaký náročnější než býval...*

Vanessa: "Dále tu jsou tedy prameny ústní, což jsou různé legendy, pověsti, zvyklosti... jsou velmi důležité pro studium a zkoumání kultury, nicméně o dějinách samotných nám řeknou méně, než by se chtělo věřit. I když samozřejmě řada legend a mýtů byla kdysi sepsána, tedy dalo by se říci staly se pramenem písemným, putovaly dlouhé generace tak říkajíc od úst k ústům, než se tak stalo. A všichni známe tichou poštu. Legenda, i kdyby do kamene tesaná, je pak vždy méně důvěryhodná, než kronika, sepsaná svědkem popisovaných událostí.

A nakonec ty obrazové či umělecké. Patří sem jeskynní malby, obrazy, sochy... ale z moderní doby třeba i fotografie, filmy... Pro studium dějinných událostí nám většinou řeknou jen málo, ale naopak nám mohou říct hodně o kultuře a v řadě případech i o způsobu života. Ohledně jejich datace to je obdobné jako u hmotných pramenů.

No a několik z vás, což mne potěšilo, také správně postřehlo, že mezi prameny neexistují jasně vymezené hranice, ale naopak se prolínají. Ostatně... podívejte se na tuto řeckou amphoru.

*Poukážu na jeden z plakátů, jimiž jsem včera večer dějepisnou učebna vyzdobyla kvůli této hodin. Je to; Amphora: Paridův soud.*

"Jde o pramen hmotný? Je to amphora, nádoba, předmět... Či snad pramen obrazový? Podívejte se na vyobrazené postavy... Nebo že by to nakonec byl pramen ústní? Konec-konců výjev zobrazuje Paridův soud, tedy legendu kterak pasáček Paris hodnotí, která z bohyň je nejkrásnější. Být u každé z postav zapsáno i jejich jméno, někdy tomu tak u podobných výjevů bývá, zeptal bych se ještě i na pramen písemný."

Vanessa: "Na chvilku se odmlčím a na katedře před sebou rozhrnu pergameny s poznámkami. Merline, co jsem včera dělala... Ne, teď učím, musím se soustředit jen na to...!*

"Ale teď k látce dnešní hodiny. Minule jsme nakousli důležitost historie, naší minulosti a možnosti, jak se dopátrat co možná největšího množství relevantních informací. Skončili jsme tím, že takové informace někam zapisujeme a nálezy archivujeme. Dnes toto téma náležitě rozvineme a posuneme se trochu dál.

Archivace je soubor mnoha postupů a pomocných vědních oborů, který vyvinuli mudlové. Mluvíme tedy o jednom velkém procesu, který se skládá z několika fází.

My jej převzali a přizpůsobili kouzelnickým potřebám. Tím jsme vtiskli Dějinám čar a kouzel systém tolik potřebný k tomu, aby se staly plnohodnotným vědním oborem a ne jen pouhou směsicí faktů a legend.

Evidence je prvním krokem k tomu, abychom to, co jsem tolik pracně hledali, znovu neztratili. Při evidenci se zběžně popíše získaný objekt - listina, hůlka, váza - nebo informace - vidění, věštba, zření - do předtištěného formuláře. Dále se vyplní datum a místo nálezu, nálezce a místo uložení."

Vanessa: "Taková evidenční listina, která samozřejmě obsahuje i další informace, potom putuje do archivu ministerstva, kde je objektu přiděleno evidenční číslo, podle kterého potom může být dohledán v přehledu. Objekt s číslem poté putuje do míst, kde je uložen nebo prozkoumán.

Kdykoliv potom někdo tento objekt nebo informaci potřebuje, jednoduše si zjistí v archivu ministerstva jeho evidenční číslo a základní informace o něm a hned ví, kde je uložen. Stejně tak ten dotyčný může hledat všechny předměty s určitým rysem, z určité doby a podobně. Je na to celý soubor archivářských kouzel.

Všechno funguje i zpětně. Když se mění místo uložení objektu nebo dokumentace o něm, případně když se nám nějaký předmět náhodou rozpadl na více kusů, například střepů, tak se informace o změně spolu s evidenčním číslem pošlou do centrálního archivu ministerstva a informace jsou změněny."

Vanessa: *I když je to pro mě dnes náročné, pokračuji ve výkladu dál.*

"Ovšem tím cesta našeho nálezu nekončí. Ten bude nadále studován, popisován a dokumentován. Dokumentace bude opět evidována, a někdy i desítky kouzelníků se budou přít nad jeho významem a důležitostí, až většinou dojdou k tomu, že to byl kus nádobí starověké hospodyně. Získané informace se potom zapisují do "Velké knihy dějin".

Když už zmiňuji onu "Velkou knihu", něco bychom si o ní mohli povědět. Ve skutečnosti se nejedná o jednu knihu, nýbrž o několik desítek svazků a stovek svitků, které jsou neustále doplňovány a přepisovány. S tříbením informací a dopátráváním se útržků indicií se nám daří získávat kompaktnější náhled na historii. Pro doplnění by se slušelo říct, že je mezinárodním kouzelnickým pokladem a naleznout bychom ji mohli v Alexandrijské knihovně.

*Porozhlédnu se po třídě, v níž lze vidět několik udivených obličejů, že se tu hovoří o Alexandrijské knihovně v přítomném čase.*

Pro některé z Vás to je zřejmě překvapením, ale tato hlavní kouzelnická knihovna leží opravdu v Alexandrii, v Egyptě. Co je potom ještě zajímavější, je fakt, že mimo naši, kouzelnickou část, zaujímá nemalý prostor i mudlovská literatura. Průběhem starověku a začátku středověku však knihovnu postihlo několik pohrom v podobě požárů, dobyvatelů a snížení zájmu o čtení v důsledku zavedení křišťálových koulí a kouzelníci postupně, zatímco mudlovská část chátrala, přenesli svou část do podzemí a pečlivě ukryli. Tady knihovna přestála celá staletí a vzkvétala."

Vanessa: *Na chvilku se odmlčím a mimovolným gestem si pourovnám pergameny, které leží přede mnou, třebaže jim během výkladu nevěnuji takřka žádnou pozornost.*

"Nyní, prosím, dávejte všichni bedlivý pozor. Budeme se tu dnes bavit o tzv. Magické síti, kterou v jiných předmětech nejspíše probírat nebudete a pokud ano, budu velice překvapena, ač potěšena. Toto téma je ovšem pro pochopení celého předmětu Dějin čar a kouzel velmi důležité, proto pokud čemukoli neporozumíte, zeptejte se.

Magická síť, neboli také magikvarkové pole, je základem veškeré magie. Bez magikvarků a jejich sítě, kterou při kouzlení ohýbáme, byste si neopravili ani brýle, natož abyste mohli létat na svých košťatech či vyčarovat nějakou iluzi, popřípadě se přeměnit.

Magické uzly jsou pak přelomy v této síti, podle kterých kouzelničtí historikové dělí dějinná období. Jinými slovy, je to událost, která ovlivnila samostatnou podstatu magie a zakřivila ji natolik, že po ní zůstaly výrazné stopy. Koneckonců, Dějiny čar a kouzel jsou plné takovýchto uzlů, o kterých se v průběhu let budete učit.

Magickým uzlem může být mocné kouzlo, osoba, bitva, konstelace hvězd. Cokoliv co ovlivní magii natolik, aby se "chvěla". Naše znalost tohoto tématu je ovšem velmi mělká a nejistá. Někteří dokonce spekulují o tom, že celá Magická síť je pouze výmysl. V historii lidstva existovalo jen několik mocných mágů, kteří dokázali číst chvění magie, a ti byli většinou zaměstnaní něčím mnohem důležitějším. My víceméně toto chvění spíš stopujeme pomocí kouzel, a spojujeme si ho s tím, co víme o historii. Některé uzly tak prostě stále nemají přidělenou událost, protože o ni zkrátka není žádná zmínka, a to se nezabýváme událostmi které ovlivnili magii celého vesmíru! Představte si například, jak veliké je asi chvění, jež zůstalo po události, která způsobil vznik existence, tedy prahmoty."

Vanessa: "Tím se dostáváme k Merlinovi, známého také pod jménem Myrdin. Patrně ani nemá cenu dodávat, že jde snad o nejmocnějšího kouzelníka všech dob. O Merlinovi se tu ovšem neučíme kvůli nějakému Artušovi. Při jménu "Merlin" se většině z vás vybaví asociace jako kouzelník, věštec, zvěromág. Někdo by si snad vzpomněl i na drakopána či na jednu poměrně známou legendu, která praví, že se zrodil ze samotné magie a takto bych mohla pokračovat až do večera.

Co je však důležité, je fakt, že na sto procent víme, že Merlin byl a víme i kdy žil, i když někteří tvrdí, že stále ještě nezemřel.

I když vlastně... dali jste se na cestu studia historie, tak propátrejte naši školní knihovnu, či se poptejte starších spolužáků či jiných profesorů, a napíšete mi něco o Merlinovi. O tom co dokázal... To bude váš úkol z dnešní hodiny."

*Na ta slova si shrnu svoje pergameny na jednu hromádku, kterou vzápětí vložím do poličky.*

"Pro dnešek je to ode mne vše a těším se na příští společnou hodinu a na vaše úkoly. Můžete jít!"

*Vlídně se usměji a pokynu rukou.*

6.ROČNÍK

•1.Výklad

Vanessa: "Pojďme si zeď velice zkráceně něco zopakovat.

Kouzelnická společnost se mezi mudly a nečary nachází už od pravěkých dob, které budeme probírat do podrobna o příštích několika hodinách, proto je teď nebudu více nakousávat.

Ve středověku se kouzelnická populace rozrůstá a zhurba v roce 993 po Kristu vzniká naše škola.

Poté přichází nechvalně známé hony na čarodějnice, kde nejen že bylo na hranicích odsouzeno mnoho nevinných mudlů, ale i spousty čarodějek a kouzelníků, kteří v panice nezvládli jednoduché ohnivzdorné zaklínadlo. Zde dochází k prvnímu většímu odcizování kouzelnické a nekouzelnické populace, která vede až k roku 1698 kdy je schválen Mezinárodní zákon o utajování, známý také jako Velká úmluva.

Ovšem toto ukrývání se mělo i svoji druhou stránku. Propast, vzniklá mezi mudly a kouzelníky, se začala čím dál více prohlubovat a zatímco o období 19. století se v mudlovských dějinách hovoří jako o průmyslové revoluci, v kouzelnických se hovoří o velkém zaostání.

Co to vlastně znamená? Mudlovská společnost vzkvétala, rostly jejich počty, což znamenalo růst spotřeby jídla i všeho ostatního. Rostla potřeba produkovat toho více a rychleji. Nastala éra velkého rozvoje, vzniku mnohých nových vynálezů, které pak znamenaly přesun produkce z malých dílen a manufaktur, které víc než továrnami byly spíše velkodílnami, do továren vybavené stroji, které řadu práce zastaly místo lidí. Což se ale týká samozřejmě nejen průmyslu, po němž je tato revoluce pojmenovaná, ale i zemědělství, kde se rozšířily nové plodiny ze zámoří, zdokonalil se způsob setby i sklizně, což zvýšilo výnos z polí a luk. Nastal velký rozvoj mudlovské společnosti, který se neustále od té doby zrychloval."

Vanessa: "A kouzelníci? Nás bylo vždy mnohem méně než mudlů, Naše potřeby nikdy nenarostly do takovýchto výšin, které by nás přiměly k podobným krokům, jako mudly. Navíc řada věcí, k nimž se mudlové musely propracovávat skrze nové vynálezy, byla nám již dávno přístupna skrze naše vlastní hůlky. Mudlové začaly brázdit oblohu právě až v tomto období, navíc z počátku jen v balónech, které letěly jen tam, kam je vítr zavál.

Nicméně tento rozvoj mudlů znamenal jen další zvětšování propasti mezi nimi a námi. A proč tedy velké zaostání? Zatímco mudlové prožívali období velkých vynálezů, objevů a velkého pokroku, kouzelnická společnost v porovnání s tím jakoby ustrnula. Přesto ale ne všichni zaspali dobu a přišli s možnostmi, jak některé z nových mudlovských vynálezů použít i po kouzelnicku. Spoustu věcí jsme si museli vymyslet sami jenom ve snaze je napodobit, jako například rádio. Jiné stačilo jen po kouzelnicku vylepšit, jako například náš Bradavický expres. Nejsme závislí na velkých hydrantech kvůli vodě na páru, ani na obrovských uhlácích paliva. Nám stačí jednoduché aquamenti a ohňová kouzla.

Nicméně odcizovali jsme se... a bylo snadno v tomto prostředí dojít k přesvědčení, že mudlové jsou ti podřadní a cizí, že děti z mudlovských rodin nemají na našich školách co dělat, když neznají naši kulturu a společnost, že jsou prostě ti divní, co mezi nás nepatří. Tim nechci říct, že si to mysleli všichni, ale byli tací a pro vzájemnou cizost a neporozumění bylo snadné tomuto názoru podlehnout.

Byli kouzelníci a čarodějky, kteří usilovali, či se pokoušeli o nastolení Merlinových idejí do praxe. A pak byli tací, kteří usilovali o opaku a pokoušeli se prosadit nadřazenost kouzelníků nad mudly. A tím se samozřejmě dostáváme k černokněžnickým válkám."

Vanessa: "První z černokněžnických válek rozpoutal Rasputin, nestudovaný, nicméně velmi nadaný kouzelník, který usiloval o vlastní moc, přesvědčený o tom, že jako mág je nadřazený nemágům. Velmi nebezpečné myšlenky ale našel si své stoupence a netrvalo dlouho a vypukla válka mezi kouzelníky. První černokněžnická, zvaná také někdy jako Velká válka. Napětí vyvolané kouzelnickým válčením se přeneslo i do mudlovského prostředí. Naštěstí Rasputina se podařilo odstranit, což Rasputinovu kliku podstatně oslabilo a nedlouho po té kouzelnická válka skončila. Mezi mudly válka ale trvala ještě další dva roky. Mudlové ji nazývají jako Světovou válku nebo také jako Velkou válku.

Druhou černokněžnickou válku, která se nazývá také Světová kouzelnická válka, rozpoutal Gellert Grindelwald. Kdysi snad snil o dobré věci, jak mluví některé prameny z jen mlhavě známých dob jeho mládí. Toužil nastolit nadvládu kouzelníků nad mudly jako nadvládu spravedlivých a nadanějších vládců, ale brzo se z toho stala honba za vlastní mocí. Našel si mudlovskou loutku, která mu měla pomoct nastolit nadvládu nad Evropou a posléze nad celým světem. Opět došlo k přelití konfliktu i mezi mudly, kteří válku nazývají Druhou světovou. Loutkové mocnosti, z pozadí řízené Grindelwaldem a jeho nohsledy, však byly poraženy a Grindelwald sám byl poražen v duelu s Albusem Brumbálem, tehdejším Bradavickým profesorem, později ředitelem školy. Grindelwald byl nakonec uvězněn ve vězení, které sám postavil pro své vlastní odpůrce.

A teď se dostáváme k Třetí černokněžnické válce. Tu rozpoutal Lord Voldemort. Narozdíl od předchozích dvou válek je tato dělená na dvě fáze, mezi nimiž bylo několikaleté období klidu a míru. Tyto fáze se někdy nazývají První kouzelnická válka a Druhá kouzelnická válka. Kde se tu vzalo to meziobdobí míru? Lord Voldemort začal sbírat moc a vliv a až někdy okolo roku 1970 začali jeho stoupenci, kteří si říkali smrtijedi, šířit teror a strach. Obrátili se proti všem nečistokrevným kouzelníkům.

Vanessa: "Voldemortova moc neustále rostla, stejně jako jeho armáda. Nakonec ale roku 1981 zmizel. Věřilo se, že zemřel. Jak? Pokusil se zabít Harryho Pottera, ale kouzlo se obrátilo proti němu. Vám ale doporučuji nic takového nezkoušet, přežít smrtící kletbu se zatím povedlo jen jednomu jedinému člověku. Chlapci, který přežil.

Lord Voldemort ale nezemřel, jak se věřilo, nýbrž ztratil svou moc a mnoho let hledal způsoby, jak ji získat zpět. Což se mu podařilo roku 1994, tedy dlouhých 13 let po svém zmizení. Ale zůstal skryt, pomalu kolem sebe shromáždil své někdejší stoupence a začal ovlivňovat dění kolem sebe. Přišlo se na to bohužel až pozdě, kdy měl už mnoho lidí na důležitých místech. Rozhořela se naplno druhá fáze, nazývaná druhá kouzelnická válka. Ovládl ministerstvo kouzel, takže oficiální úřady plnily jeho vůli. Velký zlom představovala bitva o Bradavice roku 1997, kdy Lord Voldemort opravdu zemřel.

Poté přichází takzvaná Zlatá éra, někdy nazýváná Doba Harryho Pottera. V ní v kouzelnickém světě dochází k reformě a v úvozovkách znovuzrození Anglického ministerstva kouzel i naší školy, která byla válkou poznamenána.

Jak já, tak i vy, jsme se do této Zlaté éry narodili, a měli by jsme za to být patřičně vděční. Bohužel, poslední dobou se šušká o zrodu nového Zla a možná i začátků další černokněžnické války.

Nechci vás nijak zbytečně zneklidňovat, ale měli by jsme si dávat pozor. Zlo existuje i v Zlaté éře, i když schováno a zapomenuto v ústraní. Možná, že tu není Rasputin, Grindelwald ani Lord Voldemort a jejich stoupenci, ale před nimi zde talé nikdo nebyl. Přišli znenadání, a stejně tak může přijít i další Zlo..."

•2. Výklad

Vanessa: "Minulou hodinu jsem vám zkráceně shrnula již probrané učivo za minulé ročníky. Co jsme ale v minulých ročnících probírali pouze okrajově, je pravěk s prehistorií..."

*Zamyšleně se zahledím do poznámek na pergamenech rozložených před sebou a po chvilce spustím.*

"Začneme, jak jinak, od počátku, což znamená, že začneme takzvanou prehistorií. Co to slovo znamená? Před historií. Jelikož za dějiny považujeme až dobu od založení prvních lidských civilizací, tedy dobu, kdy se začalo používat písmo, je nazývána doba před jeho vynalezením a rozšířením jako předhistorická.

Tam, kde můžeme zkoumat písemné památky, tedy prameny, jde o historii. Tam, kde jsou k dispozici pouze památky hmotné kultury, tam zkoumáme prehistorii. Někdy také označovaný jako pravěk.

Ale abychom se podívali na úplně první historikům známou civilizaci... Musíme se podívat hodně hluboko do prehistorie. Do samotného srdce pravěku."

*Při těch slovech poukážu na jeden z obrazů zdobících učebnu. Na obrázek draka, ovšem lišícího se od těch dnešních.*

"Terra Draconis. Země draků. Dávno před tím, než světlo světa spatřil první člověk, vládli Zemi draci. Mudlové se učí o jejich, dalo by se říci, ekvivalentu, tedy dinosaurech. Ať už mluvíme však o nich nebo o těch, musíme si upřesnit několik drobností."

Vanessa: "Možná vás zarazí, že zde mluvíme o dračí civilizaci v pravěku. Určitě si teď myslíte, že jde o neslučitelné pojmy. Jak je možné mluvit o civilizaci v pravěku, když jsem ještě před chvílí tvrdila, že počátky dějin počítáme právě od prvních civilizací? Hlavní zádrhel této polízanice spočívá v tom, že o tehdejších dracích moc nevíme. Víme, že byli svobodní, fyzicky i duševně dokonalí, ovládali magii a zachovávali rovnováhu světa, nicméně se však po nich nedochovala žádná architektura ani docela drobný kousek pergamenu. U pergamenů se ani nelze moc co divit... konec konců Terra Draconis zanikla před mnoha desítkami miliony let. Nicméně... žádné památky rovná se žádná historie.

Celou planetu postihla obrovská katastrofa, srážka s vesmírným tělesem společně i s masivní sopečnou aktivitou. Po Terra Draconis se slehla zem, a to doslova. Nastala éra savců.

Od té doby jen málo draků dospělo do plného věku, aby se mohli podělit o svou moudrost.

Nemyslete si však, že najednou přeskočíme k lidem a hurá do nám blízké historie. Dlouho po již zmíněné katastrofě nastal plošný útlum, kdy se příroda musela s následky vyrovnat. Krom toho, jak můžeme vidět i dnes, draci zcela nevyhynuli, byť došlo k velkým ztrátám. Přežili a adaptovali se novým podmínkám.

*Rozhlédnu se po studentech a zkoumám, jak na ně zapůsobila zmínka o dračí cívilizaci.*

Vanessa: "Ale přeci jen teď ustoupíme od prehistorie k historii. Opravdu pomalu, od objevení prvních lidí to trvalo asi tři miliony let.

A s lidmi přišla první lidská magie. Zvláštní magie. Povšimněte si, že lidé jsou jediní tvorové na světě, kteří využívají ke kouzlení pomůcky jako jsou hůlky. Byť, pravda, o toto právo dlouhou dobu usilovali i skřeti. To je však jiná kapitola. Povšimněte si, že na rozdíl od ostatních tvorů, kdy jeden druh je zkrátka magický a výjimky se mezi ním vyskytují jen velmi, velmi zřídka, mezi lidmi mluvíme o kouzlící menšině.

Ale poměrně dlouhou dobu neměli hůlky ani lidé. Již dříve však lidé experimentovali s něčím, co by jim pomohlo usměrnit jejich čaromoc a tím navýšit jejich kouzelnické schopnosti. Tomuto účelu sloužily různé předměty či talismany. Původně snad mohly sloužit jako pomoc při koncentrace vlastní vůle na usměrnění čaromoci, ovšem později zjistili, že namočí-li svoji čarovnou pomůcku do jistých lektvarů, tak se jejich pomoc při usměrnění čaromoci výrazně zlepší.

Namáčení do lektvarů však mělo svou nevýhodu: účinky časem vyprchaly a bylo nutné namáčení opakovat. Výsledkem snah, jak schopnosti hůlek zachovat, byla jádra hůlek z magických substancí, čímž se v podstatě dostáváme k hůlkám, jaké používáme dnes. V průběhu času se některá jádra přestala používat či se naopak začala používat jiná. Stejně jako každý výrobce používá jiný výběr těchto substancí. Ale to jsem již trochu předběhla.

Lidé tehdy nechápali rozdíl mezi magií, fyzikou nebo pouhou pověrou. Všechno se mísilo a vznikala šamanistická kultura typická svými rituály."

Vanessa: "A tu máme téma dalšího úkolu. Jaké? Prostředky šamanismu, totemismu a ranné přírodní magie. To znamená, co všechno pravěcí kouzelníci svedli a jak to prováděli. Jaké byli jejich pomůcky a podobně. Určitě k tomu najdete pár knih v knihovně."

*Na chvíli se odmlčím, aby si úkol mohli poznamenat a já si urovnala myšlenky. Poté pokračuji ve výkladu.*

"Ačkoliv nešlo čistě o kouzelnickou kastu a tedy nemůžeme mluvit o nějaké kouzelnické civilizaci, byli důležitou součástí pravěké kultury, které udávali jakýsi rytmus, jenž vycházel ze změti tradic, vědění a umění. Hlavní představitelé šamanistické kultury nazýváme šamany. Co je však důležitější, pro jejich postavení v kmeni nebyla nutná znalost ni talent magie, tudíž ačkoliv často neměli žádné magické schopnosti, byli hybateli tehdejšího dění a zastávali významný post v kmeni, který sice nebyl udáván majetkem či nějakými výhodami, ale znatelnou a silnou úctou a respektem. V žádném případě si je tedy nepleťte s jakýmsi předobrazem nadřízených činitelů. Naopak je však nepodceňte. Nemyslete si, z jejich odkazu čerpáme dosud, za příklad si můžeme vzít zvěromágy, ale stejně tak znalosti lektvarů či takové bylinkářství.

Šamani se zkrátka stali důležitou složkou pravěké kultury a pomáhali vytvářet první lidská pranáboženství jako jsou například víra v moc živlů, víra v existenci duše, víra v totemová zvířata a víra v duchy. Také stáli u zrodu výtvarného umění a nemalou měrou přispěli i rozvoji hudby."

Vanessa: "Nicméně člověk a s ním i společnost se stále vyvíjí, a tak je přirozené, že se mění, snaží se zdokonalovat. V pravěku mluvíme o citelné změně lovců v zemědělce, kdy se člověk jako takový usadil poblíž nějaké řeky, zabral si půdu a poprvé zasel. Už nebylo třeba šamanů věštících zdárný lov. Společnost se civilizovala, život se zjednodušoval, členové osad se specializovali. Každý mohl dělat to, co mu šlo nejlíp a to potom měnit za to co potřeboval. Objevili se první zemědělci, zedníci, horníci, kováři, hrnčíři... a taky samozřejmě kouzelníci.

Šamanismus se tedy ubral do věčných lovišť a zanechal nám po sobě jen odkazy a jisté základy již zmíněných kouzelných oborů. Ne příliš efektivní totemy a složité postupy nahradila zjednodušená a mocnější kouzla. Došlo tedy k nutnému vystřídání magických proudů a na místo šamanismu byl starověkými kulturami dosazen mysticismus.

*Odmlčím se, zatímco si skládá své pergameny s poznámkami, které stejně nepoužívám, do úhledné hromádky.*

A tady leží druhé téma úkolu. Když jsme se dobrali až ke konci šamanismu... Jakýpak odkaz nám šamanismu a totemismu nechal. Kde všude vidíte pozůstatky pravěkého šamanismu v moderní magii, a ujišťuji Vás že je jich opravdu hodně, a jaká podle Vás byla jejich cesta v průběhu dějin. Jak se vyvíjeli a měnili?

To znamená, že máte na výbeř ze dvou témat úkolu. Byla bych ráda, kdyby jste si každý vybral alespoň jedno téma a napsal o něm třiceti centimetrovou esej...

Tak, a teď, když nám do komce hodiny zbývá ještě nějaký ten čas, se můžeme věnovat nějakému tématu, které vás zajímalo..."

*Vezmu do ruky notýsek a pročítám si témata.*

// otázky - V jakém roce byla založena škola čar a kouzel v Bradavicích? , Kdo školu založil? , Proč škola vznikla?

•3. Výklad

Vanessa: *Vstala jsem z křesla za katedrou a začala přecházet po třídě sem a tam, jak bylo mým zvykem.*

"Kočovné kmeny, lovící donedávna divou zvěř, se usazují podél úrodných řek, staví své první příbytky s pevnými základy, zúrodňují a rozšiřují půdu a využívají její plodné náruče. Dost bylo zdlouhavým a značně nejistým výpadům na mamuta. Lidé najednou zjistili, že mají nějaký volný čas a tak se pustili i do jiné práce. Měli volné pole působnosti, osvojovali si nové dovednosti a zdokonalovali se v nich. Jeden uměl lépe tohle, tenhle zase támhleto. Jinými slovy, tenhle se hodil k obdělávaní půdy a tak se z něj stal zemědělec, jinému to šlo spíše v práci s kovy, byl tedy řemeslníkem. A jiní dostali do vínku schopnosti tak trochu jiného rázu. Ti se pak stali kouzelníky. Princip specializace. Neolitická revoluce začala.

Přenesme se však na blízký východ, do oblasti úrodného půlměsíce, který představuje Egypt, ale někdy i vzdálenější Indie. Tam byly podmínky dokonce tak výhodné, že tehdejší zemědělci, byť s docela primitivními nástroji, sklízeli mnohonásobně více než zaseli. Ostatně, na východě proběhlo všechno tak trochu rychleji díky příznivému klimatu a úrodné půdě."

Vanessa: *Na chvíli jsem se odmlčela aby si učivo studenti stihli zapsat a poznamenat. Poté jsem pokračovala ve výkladu.*

"Nadprodukce jídla pak nutně znamená více lidí, kteří se jeho výrobě nemusí věnovat. Mohli se tedy zaměřit oblastem řemesel, ale i vědění. A tak se zdokonalují nástroje, vznikají první moderní stavby, probíhá rozvoj medicíny, náboženství, matematiky a samozřejmě kouzelnictví.

Ovšem úrodný půlměsíc samozřejmě nebylo jediné místo, kde se něco dělo. I v ostatních koutech světa, jako například v západní a severozápadní Evropě, také byly civilizace. Ovšem ne lidské. V Evropě začala vzkvétat rasa elfů, napůl skřítků a napůl lidí. Jejich kulturu nazýváme megalitickou a brzy se začala rozšiřovat podél pobřeží celé Evropy. Dnešními potomky elfů, jsou podle většiny magiizoloogů skřetové. Ovšem o tom se pobavte s vaším profesorem na Péči o kouzelné tvory..."

*Pohledem překedu celou třídu a znovu se dám do vyprávění.*

"A ještě na jeden kontinent jsme málem zapomněli. I v Americe došlo k tomuto procesu. Vaším úkolem bude si zjistit a do úkolu mi napsat v jaké oblasti amerického kontinentu to bylo a kdy se tak, zhruba, stalo."

*Dám jim zadání dobrovolného úkolu.*

Vanessa: "Ale teď zase zpět k půlměsíci. Kouzlící populace učinila velký krok vpřed. V rámci specializace se oddělila od mudlů a nyní už můžeme vlastně mluvit o kouzelnickém národu. I když zatím s jistou rezervou. Kouzlící šamané v pravěku, totiž, nebyli natolik častým jevem, jak by se snad dnes mohlo zdát. Nepleťte si však kouzlení s jakýmsi magickým nadáním. Měli talent, nikoliv zkušenosti, čas a lidi. Šaman tedy sice radil, dá se říci, že i vedl, zastával funkci autority kmene, ale také lovil, bránil kmen, bojoval, pracoval. Musel se zapojit do všedního dne kmene stejně jako ostatní. Tím bohužel však ztrácel velké množství času, který mohl věnovat své vlastní přípravě a zdokonalování se. V žádném případě potom nemohl zkoumat jakousi podstatu jakési magie a vymýšlet jakási zaklínadla. Koneckonců, šamané byli rádi, že si vůbec sehnali nějakého zástupce. To, zda byl vhodný a hodil se pro tuto funkci, to už je druhá věc.

Rituály a magické postupy pak zastaraly, zbytečně se ztěžovaly, až z kdysi tradičního a účinného rituálu vzešlo prázdné máchání rukama. Celé toto nefunkční počínání pak bylo dobré jedině pro zachování původního náboženství a udržení svébytné pravěké kultury." *Znovu se odmlčím, aby si to třída mohla pohodlně zapsat.*

Vanessa: "Tomu všemu však učinila specializace přítrž. Z celkové populace se brzy mohla oddělit skupina badatelů, vzdělanců, říkejme jim, jak chceme. V podstatě šlo o směs kněží, kouzelníků, architektů, lékařů a písařů, která měla mnohem více času se věnovat hlouběji svému oboru, protože společnost už nebyla tolik závislá na potřebě využít každého jedince k zajišťování obživy.

V počátcích starověku, asi v době 10000 až 5000 před křesťanským letopočtem, však došlo k další změně. Tentokráte už ryze kouzelnické.

Kouzelníci pochopili zásady dědičnosti magického nadání a podstatu ohýbání magického pole, což vedlo k efektivnějším způsobům kouzlení. Dřívější masovost rituálů se stala intimnější, individuálnější. Totemy byly nahrazeny malými modlami, ale dokonce i prvními kouzelnickými pomůckami.

*Při těch slovech vylovím z kapsy džín svoji hůlku a ukázkově ji vyzdvihnu do vzduchu.*

Vanessa: "Ty však ještě zdaleka nevypadaly tak, jako naše dnešní hůlky. Byly to různé amulety, přívěsky... ale ano, objevily se i předkové našich hůlek, i když tehdy šlo spíše o velké hole. A nemělo by být ani žádným překvapením, že jako první se tyto hole objevily u civilizací, které vznikly v námi již zmiňované oblasti. Konkrétně Mezopotámie a Egypt. Oblíbené téma hádek mezi historiky je ostatně která z těchto dvou civilizací je starší. Dodnes se neshodli.

*Hůlku schovám zpět do hábitu.*

"Nicméně, opět bychom si měli něco upřesnit. Říkala jsem vám, že se z populace oddělila jistá velká skupina. Kněží, vzdělanci, kouzelníci, a tak dále. Toto oddělení však v tehdejší době chápeme pouze v rámci specializace, nikoliv co se celé civilizace a národa týče, jak jsme tomu zvyklí dnes."

Vanessa: "Kouzelníci stále žili společně s mudly, byli součástí jejich společnosti a v žádném případě se ještě nemuseli skrývat jako my dnes. Ostatně, kouzelníci stejně byli v devíti z deseti případů členy kněžské kasty. Ta pak fungovala jako jakási spojka mezi obyčejným lidem a bohy, za které byli i občas považování. O tom však až později. Krom toho také byla zosobněním veškeré vzdělanosti.

Postavení kouzelníků ve společnosti však již brzy dostane na důležitosti. Pravda, kouzelníci vždy platili za osoby budící respekt, někdy i strach. Jednoduše uměli něco, co se ostatní nebyli schopni naučit. Přesto po dlouhou dobu nijak významně nezasahovali do historie, nebyli jejími hybateli. To se však již brzy změní. S nemalým časem věnovaným studiím a vlastnímu zdokonalování posouvalo magii a schopnosti tehdejších mágů na do té doby nevídanou úroveň. Některé z tehdejších jejich přelomových objevů se nám dnes může zdát úsměvná... ale nezapomínejte, že vše je jednou poprvé a že to znamenalo i velký pokrok oproti předcházejícím šamanům se všemi jejich povinnostmi člena kmene."

•4. Výklad

Vanessa: *Mávnutím hůlky jsem zavřela dveře a začala s výkladem.*

"Vítám vás na další hodině Dějin čar a kouzel. Dneska se podíváme na dějiny Egyptské říše. Tedy na jejich část.

Egyptská civilizace je považována za magickou civilizaci. Samozřejmě nebyla jedinou starověkou civilizací, která se věnovala magii. Egypt se však nad ostatní něčím vymezuje. Narozdíl od svých sousedů, vývoj kouzelnictví v Egyptě nepostrádá kontinuitu. Kupříkladu v Řecku, se co pár století kultura mění. Lidé, a civilizace s nimi, činí velké kroky, ale ne vždy kupředu, tedy ku prospěchu věci. A tak museli často začínat zase od znova.

Ne tak Egypťané. Je všeobecně známo, že Egypt je nejdéle trvající říší světa. Tudíž místo zdržujících začátků, které nezřídka probíhaly opravdu od nuly, pokračuje již ve své rozdělané práci."

Vanessa: "Vděčíme za to několika příčinám. Podíváte-li se na mapu po vaší pravici, můžete si všimnout, že Egypt spočívá v poměrně výhodné poloze v okolí vodnatého Nilu.

*Rukou ukážu k mapě pověšené na zdi, speciálně kvůli této hodině.*

" Z toho ústí přímo dvě výhody Egypta. Jednak strategická poloha, kdy nezkušený a místa neznalý válečník bude asi sotva dobývat říši obklopenou pouští a mořem. Pak tu máme, ale i bohatství, které plyne z pravidelných záplav. Zemědělství se rozvíjelo, potravin bylo dostatek, že je dokonce mohli vyvážet, lid se nemusel zabývat složitou výstavbou zavodňovacích kanálů. A nejen to. Zlatonosná pole Rudého moře a Nubie byla blízko po ruce a stejně tak i kov a stavební kámen, na rozdíl od většiny oblastí Mezopotámie. To vše má svůj nezměrný význam. "

Vanessa: *Po kratší odmlce jsem znovu pokračovala ve výkladu.*

"Vraťme se však zpět do minulosti. Přesněji do desátého tisíciletí před křesťanským letopočtem. Právě tehdy bylo území Egypta osídleno mnoha různými kmeny. Ty sem vehnali agresivní sousedé ve spolupráci se stále rozšiřující se pouští. Na dalších pět tisíc let se zde vyvíjely základy jedné z největších, ale především nejmocnějších civilizací světa. Ta se skládala ze tří hlavních oblastí, asi od čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem, tedy na oblast Dolního Egypta v Nilské deltě, Horního Egypta na horním toku Nilu a Nubijské oblasti na území dnešní Etiopie.

Co by nás však mohlo zajímat nejen jako historiky obecně, ale především jako kouzelníky, je pro tuto dobu typický výskyt arkánové magie, což je pro nás v hodinách Dějin čar a kouzel poměrně velká novinka. Je to jakýsi protipól šamanistické magie a v podstatě jde o magii takovou, jakou známe my dnes. Magikvarky, sítě, jejich ohýbání, a tak dále. Velice efektní, ale především efektivní. Nemělo by tedy být překvapením, že dávní předchůdci našich hůlek se objevily právě zde, i když byly poněkud odlišné. Na první pohled nejvíce tím, že to vlastně byly hole."

Vanessa: "A právě sem patří také jedno z prvních zbožšťování kouzelníků. V egyptské mytologii se tedy dozvídáme o kouzelnících, kteří natolik mistrně ovládali arkánovou magii a tím natolik ochromili své mudlovské současníky, že na sebe vzali božský háv. Mytologie o nich sice vypráví jako o stvořitelích a vládcích celé země, ale musíte to samozřejmě brát s rezervou. Takový kouzelník, jako například Ra, mohl být vládcem několika vesnic a tehdejším lidem, nezvyklým na pozdější velkolepé říše, to připadalo, jako by ovládal polovinu světa.

Nyní se posuňme o dalších tisíc let kupředu. Roku 3000 před křesťanským letopočtem došlo ke sjednocení Horního a Dolního Egypta, připisované Hornoegyptskému králi Narmerovi, jinak také známém jako Mener nebo Meni. Někteří dějepravci mu připisují až božské schopnosti, tudíž se můžeme domnívat, že sám Narmer byl kouzelníkem. Jde však pouze o nepotvrzené dohady." *Odmlčím se znovu, aby si vše mohli zapsat, poté pokračuji.*

Vanessa: "Moc kouzelníků stále rostla. Dosáhli obrovských poznatků o fungování magie jako takové, zajímali se o astrologii. Jejich schopnosti usměrňovat magii jsou dodnes naprosto jedinečné. Přesto se však v jejich povědomí drželi staří, již za těch tisíc let ztradičnělí bohové.

Jejich udržení se napomáhala stávající dynastická vláda. Jak jsem již zmiňovala na začátku, Egypt nezačínal od znova, nýbrž postupoval ve vývoji. Tradice tedy zůstávaly v téměř nepozměněné podobě po dlouhá staletí a tisíciletí. Vyšší kasty byly poměrně úzce propojeny, takže kouzelnické rodiny patřící mezi ně prosperovaly.

A posuneme se o dalších pět set let.

Snad by se měl někdo chuť zeptat, co se stalo tak zajímavého v době vlády dynastie Staré říše. Pak tedy vězte, že tehdy seděl na faraonském trůnu první potvrzené kouzelník, faraon Džoser, jež proslul stavbou první pyramidy. Účelem této stavby pak bylo upevnění moci panovnické, posílení moci kouzelnické (zde mluvíme o tak zvaných magiosvodech) a k prodloužení života. Pyramidu však nevymyslel Džoser sám, ale za jejího architekta je označován Imhotep, který se časem sám stal také bohem."

Vanessa: "A tady mne napadá téma k vašemu úkolu. Za úkol si najdete v knihovně nějakého starověkého egyptského kouzelníka a napíšete mi jeho stručný životopis...."

*Nechapm je si úkol zapsat a potŕ znovu ookračuji ve výkladu.*

"Jak už to tak ale bývá, nic není tak jednoduché, jak se zdá. A u pyramid, obřích monumentů typických pro Egypt, to platí dvojnásob. Proto také na nich stále probíhají odborné výzkumy. My si však povíme, že čistě teoreticky jde o jakési baterie magie a života, které by právě měly vést a k tak zvané nesmrtelnosti, tedy udržení si věčného života. Přes tuto ideu je nám však známo, že většina faraonů nežila déle než je u kouzelníků běžné.

Výzkum stěžuje naprosto nejasná hranice mezi magií a náboženstvím starověkého Egypta. Někteří bohové jsou například personifikované síly přírody, zatímco jiní jsou, jak už jsem se zmínil, zbožštění panovníci, kouzelníci a kněží. Tento zmatek vytváří velké nejasnosti o tom co je pravda a co jen mýtus. I složité kódování hieroglyfických textů a zvláštní používání toho, čemu se říká prastarý jazyk nám činí velké potíže při snaze o pochopení egyptské magie."

Vanessa: "Kouzelničtí panovníci vydrželi u moci zhruba dva a půl tisíce let, tedy během Staré říše až do Ptolemaiovského období, po několik dynastií. Jejich pád mohl být způsoben nástupnictvím slabšího, neschopného panovníka, který se nebyl schopen vyrovnat svým předkům. Další možností jsou všudypřítomné války, ale i rozbroje uvnitř dvora.

Pro dnešek by to však již bylo vše a příště se vrhneme na další pokračování řeckých dějin.

Zadání úkolu bylo řečeno, a tak se těším na vaše vypracování a na příští shledání."

*Vlídně se na ně usměji a pokynu jim ke konci hodiny.*

•5. Výklad

Hiram: *Když jsou již všichni usazeni v lavicích a mají přiravené pergameny, brky a inkousty na zapisování si poznámek, zvednu se z křesla a začnu přecházet po třídě.*

"Vítám vás na další hodině Dějin čar a kouzel. Jsem profesor Hiram Lodge a po dobu neurčitou zde budu zastupovat vaší profesorku Vanessu Turnerovou, která si musí z důvodu osobních problémů vzít volno. Neočekávám od vás žádné zpožděné termíny odevzdání zadaných prací a pokud by se někdo rozhodl o mých hodinách vyrušovat, školní tresty mu jsou k dispozici."

*Přísně jsem je přehel pohledem.*

"Jak mi bylo řečeno, dnes nás čeká další dílek z dějin Egypta. Minule jste prý probrali první poloviny a mi se tedy vrhneme na tu druhou...

Ačkoliv už totiž víme něco málo o postavení kouzelníků, jejich zaměření a něco o obecných reálií Egypta, zdaleka jsme neprobrali vše, co bychom měli.

Kupříkladu takoví černokněžníci. Kdybych se vás na jméno nějakého zeptal, jistě byste mi jich pár vyjmenovali. Voldemort, Grindenwald, či méně známý Noir, o kterém se dokonce vedou dohady, že černokněžníkem nebyl. A to mluvím jen o několika málo z doby posledního století. Vzpomeňme si na Rasputina. Byli byste mi však schopni vysvětlit, čím se takový černokněžník vyznačuje? Jak bych ho vlastně mohl poznat od jiného obyčejného kouzelníka?"

*Musel jsem se lehce ušklíbnout.*

Hiram: "Ve stručnosti řečeno, černokněžníci jsou kouzelníci studující a využívající magii ze sobeckých pohnutek, za účelem osobního zisku a získání moci nad ostatními. Z touhy po vědění, zdokonalení se a nadřazenosti, z čiré arogance, užívají praktik, které my ostatní považujeme za, slušně řečeno, nepřijatelné, až zvrácené.

Právě Egypt je kolébkou černokněžníků s opravdu dlouholetou a neblahou tradicí. Alespoň tedy těch prvních, historickými prameny doložených.

Na otázku "Proč právě Egypt?", byste mi mohli odpovědět vy sami už díky tomu, co víte z minula. Egypt je první země, kde kouzelníci získali opravdovou moc. A s množstvím roste chuť, která je ideálním prostředím pro rodící se bakterie závisti, intrik a podlosti. Původní zákulisní boj o moc se brzy přenesl v boj naprosto otevřený, o to krutější. Kouzelníci se předháněli v účinnějších, krutějších postupech, kletbách a praktikách a někteří se nebáli sáhnout až na samé dno toho, co zbylo z morálky."

Hiram: "Legendou mezi egyptskými černokněžníky a vlastně černokněžníky vůbec, byl Sutech Egyptský. Jeho činy z dob archaických dějin, to jest před minule zmíněným sjednocením Egypta, jsou natolik známé, že se Sutech v mudlovské mytologii stal dokonce bohem. A to bohem pouště, moře, bouří a cizinců. Tudíž věcí, jichž se Egypťané báli a jež často nenáviděli. Ještě připomenu jeho další jména, protože starověké hieroglyfy nemají jednotný překlad. Znát ho tak můžete pod jménem Suteh nebo Seth.

Jeho neméně známým protivníkem byl Usirev, chcete-li Usir či Osiris. S nejvyšší pravděpodobností právě boj proti němu popostrčil Setha ke studiu temných umění, pomocí nichž nakonec Usireva podle zabil. Jeho tělo pak rozčtvrtil a části rozhodil po Egyptě. Usirev však nezemřel. Jak to udělal nechtějte vědět, to není nic pro studenty šestého ani žádného jiného ročníku. Každopádně mu ale zpět na svět pomohla jeho žena Eset, též řečená Isis."

Hiram: "Sutech přes své mrzké vítězství na egyptský trůn nikdy neusedl. Koneckonců, ztratil o to se získanou mocí a nabytými znalostmi zájem. A aby toho nebylo málo, postavil se mu Usírevův syn, Horus. Ten jej dokonce porazil a to v pravdě v kolosálním kouzelnickém souboji zahrnující několik magických zápasů a závodů. Legendárním se stal závod v přeměňování.

Poražený, ponížený Sutech se uchýlil do egyptského sousedství. Myšlenky na svůj triumfální a drtivý návrat se nikdy nevzdal, sám ho však již nestihl uskutečnit. Jeho nápad však přetrval a později ho využili jeho potomci, kdy asi okolo roku 1700 BC Egypt napadli a později i ovládli Hyksósové pod patronátem boha Setha.

Jeho navrativší se, dle zkazek dokonce přímí, potomci využívali nesčetných výsad a privilegií, nicméně asi o sto let později se tento systém nenávratně zhroutil a jejich panství zaniklo. Období jejich nadvlády dnes známe jako druhé přechodné období."

Hiram: "O černokněžnících se od těch dob říká, že nesou Sutechovo znamení. Co to je a kde to máte hledat, to se mě neptejte. Soudím ale, že to není nic konkrétního. Každý, kdo se dá zařadit mezi černokněžníky musí totiž nutně nést stejné konkrétní charakteristiky a vlastnosti jako Sutech. Sklony k násilí, závist, touha po moci či bohatství, touha vládnout a ovládat, schopnost jít si za svým cílem a to i přes mrtvoly, absence svědomí. To všechno by mohlo být Sutechovým znamením.

Na tento černokněžnický odkaz brzy navázalo množství dalších kouzelníků, a to ať už mluvíme o velkovezírech či správcích, kteří zatoužili po postavení, jež by se snad hvězd dotýkalo. Studovali temná umění, podstatu smrti, navrácení jakéhosi života již zesnulému tělu. Podnikali také časté boje formou vzpoury či občanských válek. Jejich cílem bylo svržení faraóna a jeho spojenců, jejich prostředky pak vraždy, intriky... a samozřejmě temná magie."

Hiram: "A když zde slečna dostala úkol, vy by jste ho měli dostat také. Navštívíte zdejší rozsáhlou školní knihovnu, najdete si a do úkolu popíšete nějaký magický souboj, který se ve starověkém Egyptě odehrál. Samozřejmě krom boje Hora se Sutechem, který rozsáhle zpracuje Elena. A pokud úkol nepřinesete, nepřejte si mne."

*Neubránil jsem se úšklebku a připsnému pohledu.*

"Ale teď dál. Nejen pyramidami a černokněžníky znám je Egypt. Velmi sběhlí byli i v astronomii a astrologii. Jejich velice prazvláštní kalendář založený na hvězdě Sirius měl možná při dlouhodobém používání chyby, které vedly k jeho nepřesnosti při předpovídání záplav, ale dokonale odráží fluktuaci magikvarkového pole, přičemž kalendářní rok odvozovaný od společného východu slunce a hvězdy Siria tento cyklus kopíruje.

Znalosti na poli astronomickém a astrologickém pak kněžím, ale i kouzelníkům obecně, umožnily koordinovat nejrůznější významné rituály s těmito magickými přílivy a odlivy, přičemž díky nim mohli sesílat nesmírně složitá, propracovaná kouzla, jejichž sílu a účinek jimi násobili"

Hiram: "Díky předpovědi kupříkladu takového zatmění slunce pak nebylo těžké své poddané... řekněme usměrnit, ohromit, vystrašit, s konečným výsledkem i lépe ovládat.

Mimochodem, věděli jste, že Egypťané přišli jako první s konceptem posilování magických totemů, holí a hůlek za pomoci předmětů s přirozeným magickým nábojem? I když, pravda, výrobou hůlek proslulo spíše Řecko díky jisté, v té době ne až tak významné, rodině Olivanderů.

Umožnila jim to jistá světová kuriozita, která nemá v širším měřítku obdoby. Egyptské chrámy jsou totiž jedním mála původních hnízdišť ptáka fénixe, přičemž další již nalezneme pouze v Indii či Číně. Nikde jinde se fénixové většinou nerozmnožují a do těchto míst také většinou přicházejí zemřít aby se znovu narodili. Jen několik málo fénixů dostatečně přilnulo ke svým lidským souputníkům, že zůstává s nimi a nepoletuje volně napříč divokou Afrikou a Asií.

A tím se dostáváme k poslednímu tématu dnešní hodiny. Domácí skřítky zná v dnešní době už opravdu každý kouzelník a ačkoliv se s nimi vy, studenti, nesetkáváte přímo denně, s květy jejich práce v podobě nejrůznějších pudinků, nákypů, ale obecně vypraného a vyžehleného prádla už docela určitě."

Hiram: "Je třeba si však uvědomit, že náš vztah mezi skřítky, a nyní mám na mysli onen "pán" a "služebník", zde ani zdaleka nebyl odjakživa a celkově peripetie skřítčího příběhu byly trochu složitější.

Odhadem tisíc pět set let před křesťanským letopočtem Evropě ani zdaleka nevládlo lidské společenství. Vždyť lidem se o něčem, jako je civilizace, tehdy ani nezdálo! Avšak na pobřeží Evropy rozkvétala v pravdě civilizace docela jiného charakteru a tedy civilizace elfů, skřítků a vil. Národ elfů, jakási spojka mezi námi a svými soukmenovci, v překladu doslova lid s vílí krví, se rozrůstal, mohutněl. Pak však uhodila zima, neurodily se plodiny, ubylo zvěře a skřítky zasáhl hladomor.

Úrodný Egypt, zdálo se tehdy, by mohl být řešením strastí jejich společenství. Ale víly uprchly do lesů, kde se živily rosou a šťávou z květů a elfové se uzavřeli a odmítali komukoliv pomoci a od kohokoliv přijmout pomoc, s nadějí, že velký hladomor nakonec nějak překonají. Skřítci v téhle bryndě zůstali sami. Ne však na dlouho.

Při svém putování Evropou se velké pomoci nedočkali, vydali se tedy za moře, do Afriky, do Egypta. Musíme si uvědomit, jak byli vyhublí a podvyživení skřítci zoufalí. Doslova umírali hlady a ani jejich přirozené magické nadání jim nemohlo nijak pomoci. Jejich naděje vkládané do egyptského národa se však naštěstí vyplnily. Egypťané, jakožto lid cílevědomých, zvídavých a ctižádostivých kouzelníku, totiž byli doslova fascinováni skřítčími dovednostmi a umem. Těžko pak říci, zda pomohli zištně či nezištně, tak jak tak však skřítkům poskytli půdu a dostatečné zásoby. Část skřítků pak putovala zpět na sever, valná většina však z vděčnosti jim vlastní zůstala a zavázala se sloužit svým zachráncům na věky věků. Hromadně vstoupili do lidských služeb."

Hiram: "Nebyli by to však lidé, aby podávané ruky nevyužili a neschlamstli skřítka celého. Vlastně nikdo už dnes neví, kdo zaklel ono magické pouto mezi skřítky a námi, lidmi. Snad sami skřítkové, snad to byli nedůvěřiví či chamtiví lidé. Tak jak tak byl Velký slib, jak tomuto aktu přivázání sami skřítci říkají, s platností vyřčen a od té doby jsou skřítci již z povahy oddanými služebníky svých "pánů" a nemohou z vlastní vůle toto pouto porušit, pokud by jim to sám pán nedovolil.

*Poskládal jsem si svoje pergameny do úhledné hromádky.*

"Zadání úkolu bylo řečeno, a tak se těším na vaše vypracování a na shledání při příští hodině. Tématem tentokrát budou civilizace blízkého a dálného východu."

*Kývl jsem hlavou abych jim naznačil, že mouhou odejít ze třídy.*•