Jméno postavy: Astrid Bellowglades

Postavení/titul: Jediná dcera a páté dítě lorda Bellowgladese z Mýtiny.

Rod: Tato mladá dívenka je členkou poměrně nevýrazného a neznámého rodu Bellowglades. Jeho historie se píše již několik staletí, avšak příliš slávy či zajímavých událostí v ní nenajdete. Známější je pak povídačka o hlavě tohoto rodu - prý každý muž, který usedne do čela rodu Bellowglades přijde o rozum a morální zásady. Stane se z něho zhýralý zvrhlík a krutý tyran, což bylo v minulosti již několikrát dokázáno. Nynější pán z Mýtiny taktéž nemá příliš dobrou pověst. Druhou věcí, kterou byste mohli ve spojitosti s tímto jménem slyšet, je pak chov ovcí a opravdu kvalitní vlna. Tím rod poměrně proslul.

Vlastním znakem se rod Bellowglades může pyšnit jen pár generací. Je jím ovčí vlna proťata dothrackým mečem v rudém poli s modře lemovanými okraji. Na základě toho někteří usuzují, že předci této rodiny jsou právě oni divocí nájezdníci známí svými výbornými koňmi - není tomu tak. Nebo alespoň nejspíš. Praděd Astrid v mládí velice rád cestoval a jeho nejlepším přítelem se stal dothracký khal Grogon. Když se vrátil do své domoviny a mohl si vybrat erb pro svůj rod, na počest svého kamaráda do něho nechal zakomponovat právě onu zbraň. Jistou pomluvou také je, že si něco začal s Grogonovou sestrou, jelikož na Mýtinu s sebou přivezl dítě, které ustanovil svým nástupcem.

Slova rodu se měnily každých pár let, podle toho, jak se to komu hodilo. Jednou to bylo „Ovce jsou cennější než zlato", jindy zase „Zapískej a uslyšíš kopyta". Zrovna nyní heslo zní „Muži vyhrajme!", což zvolil Brod, otec Astrid. Jeho názory o ženách nejsou příliš valné, což se tam dost výrazně projevilo.

Co se týká vojenské síly, stálé vojsko čístá kolem osmi seti vojáků včetně lukostřelců, pěšáků u jezdců. Díky prodeji již zmíněné vlny, o níž je zájem především v zimních časech, si však udržují ještě jednou tolik žoldáků.

Vazalové jakého velkého rodu: Její rod již od svých začátků spadá pod vládu Tullyů, ovšem když ti spadli pod rod Starků, stali se oddanými služebníky Strážců Severu. Tedy, tak oddanými, jak jen to v této době a zemi jde.

Věk postavy: Jedenáct let - narodila se na úplném konci minulé Zimy, téměř na začátku léta. Toto kruté období tedy ještě nezná a má to štěstí, že je "letním dítětem".

Povaha: Je to horkokrevná dívka s prořízlou pusou. Kuráž jí nechybí, ovšem nezaměňte jí se statečností. Nebojí se říci svůj názor, i když za to ne vždy sklízí úspěch a oblíbenost. Tvrdohlavost jí poté dopomáhá k tomu, aby si za oním názorem i stála hlava nehlava. Se svými problémi se nesvěřuje ostatním, spíš se jimi nechává užírat a ničit zevnitř. Vždy toužila stát se bojovnicí, přesvědčit svého otce o tom, že i žena může něčeho dosáhnout. Proto někdy dře více pro druhé než pro sebe. Pokud má nějaký cíl, pevně si za ním jde. A a čkoliv se někdy může zdát, že jí nic neurazí a vše bere s ironií a humorem - je jen člověk a co víc, dítě. Zranit její city tedy možné je, ovšem ne každou prkotinou. A pokud se tak opravdu stane, vaše šance na odpuštění dosahují bodu mrazu.

Sídlo: Menší panství, kde rod Bellowglades žije a vládne mu, se celé nazývá Mýtina. Zároveň je pod tímto jménem však myšleno i sídlo samotné. Tedy, sídlo... Ona je to spíše menší tvrz, nejvíce připomínající obrovský statek.

Souřadnice sídla: Červená tečka.

Minulost: Ačkoliv měl pán Mýtiny již čtvero synů, dítě něžného pohlaví pro něho bylo obrovským zklamáním. Ještě horší se pro maličkou holčičku situace stala, když při jejím porordu zemřela i lordova žena - těžko říci zda kvůli nehygienickému prostředí, či kvůli vyčítavým pohledům svého milovaného.

Ranné děství lehké neměla. Otec ani bratři si jí nevšímali, kdyby však věděla, jaká bude jejich pozdější pozornost znamenat, raději by navždy zůstala přehlíženou. Většina poddaných jí vyčítala smrt jediné osoby, která Broda Bellowgladese a jeho syny Grindona, Horta, Mickhulase a Ewlana držela na uzdě a jediný, od koho neslýchala urážky a pomluvy byla její kojná. Z ní se postupem času stala Astridina druhá maminka. Večer jí čítávala pohádky - nikoliv ale takové se šťastným koncem. Malá dívenka ráda slýchávala děsivé příběhy o hrůzách Zimy, legendy o bílých chodcích a jejich krvelačném vůdci. Také povídání o dracích a šílenostech, které rod Targaryenů postupem dějin vykonával, nepohrdla.

Někdy okolo čtvrtých narozenin, které se nikdo neobtěžoval slavit, se Grindon s Mickhulasem a jejich badnou přátel nudili a náhodou narazili na malou lady. Bylo zle - posmívali se jí, ubližovali jí. A takhle to trvalo tři roky, dokud se jim Astrid jednoho dne nepostavila. Opět to bylo v den výročí jejího narození, kdy se truchlilo nad zesnulou manželkou pána domu. Čerstvě sedmiletá dívenka sebrala všechnu svojí odvahu, jenže když tropila onu neplechu, byla načapána. To, že své bratry, příslušníky nadřazeného pohlavi, shodila do hnoje a poštvala proti nim stádo koní, její otec shledal za nepřípustné. A přitom tolikrát viděl, jak jí bijí a neřekl proti tomu ani slovo! Jako trest Brod vybral něco příšerného - Astrid se musela dívat, jak její ubohou a milovanou chůvu trýzní příšernými způsoby. Nejprve ji bičovali, dokud z její krásné kůže nezbyly jen krvavé cáry. Následně jí z těch zbytků pokožky stáhli a rozsekali ji. Hort, to on sám se ujal mučení, které tolik miloval. Dokonce ani tehdy by nepřestali, kdyby se poslední a nejmladší z bratří nesmiloval nad vzlykající sestrou a neodvedl ji pryč. Poprvé a naposledy, kdy neuposlechl svého otce, ale své srdce. Také za to jistě krutě zaplatil.

Jenže to nebylo všechno, co se jí toho večera přihodilo. V noci, po tom příšerném zločinu, za ní přišel lord Mýtiny. Nejprve si mylela, že se přišel omluvit, utěšit svou princeznu. Tak krutě se mýlila! Její zvrhlý otec přišel z úplně jiného důvodu. Tu noc ji pošpinil, zbavil ji poctivosti v pouhých sedmi letech. A co hůř, proti její vůli. Tvrdě, hrubě a drsně. Astrid se bála každé noci, kdy za ní Brod chodil znovu a znovu. V tak útlém věku neotěhotněla snad jen kvůli své nevyspělosti a prozíravosti toho prachanta. Do pití své dceři pravidelně přidával jistý výtažek zabraňující početí.

Po čtyřech letech, kdy byla zneužívána a téměř uvězněna v domě, ze Severu přišla žádost o pomoc. Rod Bellowglades jí odmítl, tedy, spíše jeho hlava. Do boje proti Nočnímu králi se vydali, teprve když jim špehové donesli zprávu o pádu Zimohradu a rychle se blížící smrti. To i se svou vojenskou silou opustili Mýtinu a vyrazili na Hřbet. S nimi samozřejmě i Astrid, které se díky tomu, že se usadila ve stájích, již nějakou dobu vyhýbá zločinům, které na ní byly páchány a o kterých se nikdy nikomu nesvěřila.

Jelikož jejím snem vždy bylo stát se bojovnicí, vojákem a rytířem, nedávno požádala lorda Astora, aby ji přijal do učení. Ten váhal - už jen kvůli její zjevné povaze, o níž by někdo mohl tvrdit, že se v některých pohledem opravdu podobá té dothracké. Pak zde byl i její nízky věk, pohlaví a spoustu dalších faktorů, podle kterých soudil. Nakonec se však nechal uprosti pod podmínkou, že udělá přesně to, co po ní bude chtít. To ovšem ona už několikrát dokázala se svou neposednou a nezbednou povahou uličnice porušit. Přeci jen se ale snaží a jednou z ní třeba bude vyhlášená bojovnice, která překope dějiny i vnímání žen na bitevním poli. Nebo také při nejbližším střetu s nepřítelem zemřr, jen Bohové vědí...

Vzhled: Freya Allan v seriálu The Witcher jakožto Ciri z Cintri.