Jméno a příjmení: Elizabeth "Lizzie" Saltzmanová, její krycí jméno (přezdívka) bude Twins

Pohlaví: Žena

Věk: Devatenáct let (27.září 2003)

Schopnost: Astrální projekce aneb oddělení ducha od těla. První náznaky se obvykle projevují sny ve kterých se jedinec dívá na své vlastní tělo či má pocit vznášení se. Následně se tyto příznaky přenášejí do skutečného světa až je postižený schopen uvědomit si oddělení dvou hlavních podstat jeho samotného, což je jedním z velkých kroků k plnému ovládání. Schopnost astrální projekce se postupem času vyvíjí, až je postižený jedinec vědomě oddělit ducha od těla a vytvořit tak (v některých případech i hmataéného) dvojníka ovládajícího svou myslí.

Minulost: Lizziina matka Maria, zaměstnaná jako průvodkyně turistů po Whasingtonu a rozená francouzska se se svým mužem Philipem seznámila čistě náhodou, stejně jako se do sebe úplnou náhodou zamilovali. Ale bylo to tak a nikdo už jim nemohl zabránit ve sňatku po tom, co se ukázalo že žena je těhotná. Manželům se narodila holčička, kterou pojmenovali po mamince Marii, Elizabeth Saltzmanová. Život malé Lizzie se zdál zprvu bezchybný a dokonalí. Bydleli na kraji velkoměsta v rodiném domku, měli psa rasy loveckého ohaře jménem Ares, po bohu války. Jenže každodenní skoro dvouhodinové dojíždění mladého tatínka do práce i neustálé dorážení jeho matky nevedlo ke šťastným večerům. A tak se prvními vzpomínkami života holčičky stávali hádky rodičů a babička odvádějící jí s bezstarostným úsmévem do pokojíčku, říkající že se nic neděje. Jenže dělo.

Když se pak v Lizziných pouhých sěsti letech s maminkou najednou odstěhovali z domečku na kraji Whasingtonu do centra Paříže, dívenka nechápala, co se děje, proč s nimi tatínek najednou už není. Bylo zbytečné jí vysvětlovat význam slov rozvedení rodiče. Ještě horší než Philipova nepřítomnost však bylo nové prostředí abrzký nástup do školy, kde nikomu nerozuměla ani slovo. Díky všem svatým se však dostala mezi dobré a chápavé děti, které si z nim občas sice utahovali, avšak nikdy jí za její rozdíli nešikanovali. Naštěstí byla také Lizzie velmi bystrým a učivým se dítětem a brzy již ovládala základy francouzského jazyka. A s pomocí pedagogů a samozřejmě svojí maminky uměla jen o pár týdnů později mluvit francouzsky. Gramatika a správná výslovnost přišla časem a díky svým francouzským kořenům Mariiny rodiny do roka úplně zapadla.

Jenže čím dál tím víc jí začínal chybět tatínek, občasné textovky, hovory či skypování jí přestávalo stačit. A také si postupem času začínala uvědomovat, proč vlastně rodina nežije spolu a pohromadě. V devíti letech, tedy po třech letech, kdy svého otce neviděla jí maminka konečně dovolila na celý měsíc prázdnin odletět do Whasingtonu a strávit tam s Philipem nějaký ten čas.

Začátkem léta tedy Lizzie prožila svůj druhý let za život a konečně se tváři v tvář setkala se svým tatínkem. A také dostala příležitost poznat jeho čtyřroční milenku jménem Jane, která byla patrně i důvodem rozvodu, pracující jakožto producentka u televizní stanice Cable News Networks, zkráceně CNN. A že měla trojice na celý měsíc opravdu nabytý program! Nejdříve výlet po celém rodném městě Lizzie, následně New Yourk a Los Angeles. A poté už následovali lety trochu delší trasy. Malorca na sedm dní, Kypr na čtyři a Malta na dva. Následovalo znechucení si oliv v Řecku a kratší procházka Chorvatskem. Bylo to opravdu pozoruhodné, všechny ty cesty, místa, lidé a zvyky. Devítiletou Lizzie ten měsíc přímo fascinoval a její snem se znenadání stala cesta kolem světa.

Jenže jednou vždycky všechno končí a tak skončil i kouzelný měsíc letních prázdnin. Ovšem při návratu do Francie čekal dívenku nemalý šok. Její matka si našla přítele, Petera Trekera, návštěvníka z New Yourku. A jelikož to mezi ním a Mariou vypadalo na slibný vztah a jeho stavebnim firma se jen tak nemohla přestěhovat, stěhovaly se ony k němu. Lizzie tak musela již podruhé v životě opustit své blízké přátelé a nadobro odcestovat. Na druhou stranu to ale znamenalo, že budou o mnoho blíž jejímu tatínkovi a tím pádem i častější návštevy. A tak se cestování stalo jejich zvykem o každých delších prázdninách. Jednou to bylo Španělsko, Itálie, Bulharsko, jindy zase Anglie, Kanada a Skotsko.

V New Yourku nastoupila na čtvrté třídy základní školy Emerson Middle School. Ani zde jí spoližáci neprováděli nějaké nepravosti až na pitomé vtípky chlapců ze třídy a jejich začínající puberty. Lizzie se učila dobře, lehce nadprůměrně. Ale angličtina jí po těch letech ve Francii příliš nešla. Zato si našla zalíbení v čínštině, která i přes svou složktost dívku velice zajímala. A poté jí o třídu výš začala zajímat i historie a literatura. Začala si prokousávat cestu do young adult žánru knih i filmů.

Když Lizzie sfoukla na karamelovém dortu patnáct svíček, nadešlo těžké rozhodnutí. Kam půjde studovat dál, co si vybere za školu a obor? I když jí Maria nutila do nějaké blízké a levné střední školy, Philip jakožto úspěšný ředitel jedné z největších poboček známé realitní společnosti z Německa jí přesvědčil ať je pro jednou sobecká a vybere si sama. A tak se Lizzie nakonec odhodlala zaslat přihlášky na Parish High School v oboru všeobecného vzdělání a High school university od Chicago na obor literatura a historie a multimédia. Po složitých příjmacích zkouškách a testech se dostala na oba dva vzdělávací instituty, nakonec se však rozhodla pro High school university of Chicago a obor literatura a historie, ač multimédia jí též velice zajímala a přitahovala a zaplatila si tak i tzv. vedlejší obor a to právě multimédia. To sebou ale neslo i větší zodpovědnost, víc učení a pro samotný nástup na školu i stěhování. Rodina to nakonec vyřešila internátním bydlením, které poskytovala sama vybraná škola a to v té nejvyšší kvalitě. To v překladu znamenalo pokoj pouze pro sebe, samostatná koupelna, úložný prostor a hlavně možnost vzít si s sebou štěňátko labradora jménem Vegas.

Její rodiče se podíleli v platbě jak školného, tak i internátního bydlení (i když Philip z očividně mnohem větší částky). Kvůli dost vysoké finanční zátěži svých milovaných se Lizzie opravdu snažila a první ročník na střední škole se neustále učila, četla veškeré knihy i internetové články které by jí mohli pomoci, vypracovávala i dobrovolné domácí úkoly na které všichni ostatní s prominutím kašali a vysloužila si tak stipendium. Také ale zjistila, že by měla zvolnit, když se v červnu těsně před velkým testem psychicky zhroutila a musela být odvezena do nemocnice kvůli nedostatku spánku a živin, skabě imunitě a předávkování se kofeinem i cukrem. V to léto poprvé od rozvodu svých rodičů potkala Lizzie svou tetičku z matčiny strany, Margaret Tynlliovou, vdovu po zesnulém Henrymu Tynlliovi, ušlapaného vlastním koněm. Zjistila, že její teta žije též v Chicagu, jen pár bloků od hlavní budovy High school university of Chicago.

Se svou nově nalezenou tetičkou ztrávila většinu letních prázdin kdy zrovna nebyla u mamky na návštěvě či s tátou po světě. Dostala od ní dokonce i krásný nový foťák, aby si celé dva měsíce mohla zaznamenávat. A Lizzie to udělala. Proto na konci srpna nechaly veškeré fotografie vyvolat a udělali si z nich velké fotoalbum. Díky tomu ale Lizzie nezískala pouze zachycení krásných vzpomínek, ale zjistila že jí fotografování velmi baví.

A tak se při nástupu do druhého ročníku rozhodla, že trochu zvolní se školou a pokusí být samostatná a platit si internátní bydlenim ze svého (stipendio se vztahovalo poize na školu a tetička bydlela pouze v malém bytě kam by se obě nevešly, navíc jí Lizzie nechtěla přidělávat starosti). A tak si našla brigágu jakožto servírka v nedaleké menší restauraci. Jenže se jí nová práce pletla termíny do školy a byla strašně vyčerpávající, proto byla nucena po měsíci odejít a zkusit své štěstí jinde. Rozhodla se pro práci, která jí zároveň i baví a naplňuje; stala se fotografkou na volné noze. Když měla ospoledne po škole čas, zašla si do města a fotila všechno možné. Když byl prodloužený víkend, neváhaly s tetou a jejím starým mercedesem si zajeli někam víc do přírody, kde se též dali pořídit krásné fotografie, které Lizzie následně prodávala. A že se jí dost dařilo! Díky tátově přítelkyni Jane a jejím kontaktům se jedna fotografie z Lizziina foťáku dostala dokonce do New Yourk Times. Velký to úspěch pro sedmnáctiletou dívku.

Na školu ale také nezapoměla a když si zrovna nevydělávala či neplnila jiné mimoškolní aktivity které narozdíl od předchozího roku dost flákala, učila se. A i když byla na konci roku dost vystresovaná, neskolabovala jako minule, už jenom kvůli Mikeovi Wintersonovi, jejímu stávajícímu příteli. A i přes volnější tempo po celém školním roce získala stipendium ona, jakožto nejlepší z oboru v ročníku.

Osmnáctým rokem nastoupila do třetího ročníku na High school university of Chicago a byla zvolena za svůj ročník napříč všemi obory do školské rady, jinak zvaného výboru. Tito vybraní studenti měli na starost pořádání různých akcí, ať už přivítacího večírku, matematické olimpiády či homecomingu. Díky tomu se také seznámila s Ronem, se kterým si následně začala milostný vztah. Ve třetím ročníku také musela na měsíc přerušit studium, jelikož byla na konkurzu vybrána jako představitelka vedlejší role v jednom romantickém, spíš céčkovém filmu. Žádný trhák a jen menší role nejlepší kamarádky, ale podívala se díky tomu na Karibské ostrovy kde samozřejmě nemohl chybět ani foťák. O Vegase se tou dobou starala Margaret, která si ho za tu dobu velice oblíbila. Lizzie si každopádně touto rolí splnila životní sen asi každé dívky; zahrát si před kamerou. Když se vrátila zpět do Chicaga, ještě jí nějaká společnost na parfémy oslovila s nabídkou reklamy, ve které nakonec Lizzie ukázala svůj obličej. Nikde jinde se však neukázala a sama se sebou se shodla, že i když to byl zajímavý zážitek, nějaká hollywoodská hvězda by být vážně nechtěla.

Do posledního ročníku střední školy nastoupila jakožto místopředsedkyně celého výboru, držitelka stipendia a po boku s Ronem studujícím sportovní obor. Vypadalo to jako krásný rok a doonalý párek školy si dělal velké plány do budoucna. Homecoming, maturita a společná Lizziina vysněná cesta kolem světa. Následné usazení se, společný domek a kdo ví, možná i děti. Ve své zamilované naivitě ani jeden neviděl tu nemožnost, to riziko. Nenapadlo je, že spolu nemusí zůstat ani do maturity. A tak se dvouroční král a královna plesu, ideální pár, rozešli. A né zrovna v dobrém. Po tom, co se Lizzie po týdením odpočinku a relaxace s tetičkou uvolnila a zklidnila natolik, aby Ronovi při nejbližším setkání nevrazila, se začala spustředit převážně na závěrečnou maturitu a svou vlastní budoucnost.

Vztahy: Jak již bylo řečeno, Lizzie měla kromě těch "dětských" lásek dvě vážnější. První středoškolská láska, ten typický crush, byl Mike Winterson. Na scénu přišel na začátku druhého ročníku na High scool university of Chicago, kdy si ho Lizzie všimla při slavnostním uvítání. Jak od spolužáků zjistila, byl to student oboru stavebnického a milovník velký milovník koček, ananasů a písku. Později se jim také naskytl nemilý fakt, že spolu nemají vůbec nic společného. Každopádné Lizzie se na něho dlouhou dobu neodvážila promluvit, poprvé spolu mluvili někdy na konci listopadu, když jí Mike omylem srazil kolem. Další skoro dva měsíce spolu neprohodili ani slovo a ona to začínala vzdávat, ovšem jednou na chodbě jí s lehkým úsměvem na rtech pozdravil. Ukázalo se, že si jí zehdy s někým spletl, ale týden po tom za ní přišel s pozvánkou na odpolední kávu a sušenky v nedaleké kavárně patřící jeho starší sestře. A ta už opravdu byla směřováná "...krásné Elizabeth Saltzmanové...". To byla jeho zvláštnost; neříkal jí Lizzie, jako všichni ostatní, ale Elizabeth. Vypadalo to s nimi slibně, několikrát si spolu vyšli, dokonce i několik polibků bylo. Jenže jak postupem času zjišťovali, kolik rozdílů mezi nimi je a že si spolu vlastně nemají vůbec co říci, jejich vztah začal pozvolna odumírat. Jako by se sami od sebe rozešli.

Druhá opravdová láska, a nyní opravdu láska, přišla po začátku třetího ročníku. Lizzie se dostala do školské rady alias výboru a všiml si jí velice pohledný a žádaný chlapec studující sportovní obor, Ronald Havker. Tehdy šel ze schůze vyzvednout svou přótelkyni Amandu, ovšem zaujala ho jiná dívka. Jen o týden později se celou školou rozšířila zpráva, že Hovker je znovu k mání. Hned nato pozval Lizzie ven, které to ovšem připadalo jako nějaká sázka alá "Kdo svlíkne Saltzmanovou dřív" a proto dlouho odmítala. Ronova tvrdohlavost jí však po třech týdnech přesvědčila a ona se nechala přesvědčit na večeři. A rozhodně nelitovala. Ron se ukázal být mnohem lepší než se všeobecně říkalo a všechno naznačovalo tomu, že to s ní myslel opravdu vážně. Každé ráno jí vyzvedával na pokoji a nosil jí květiny či jiné nepatrné avšak velmi milé dárečky. Pravidelně jí zval na různá jídla, procházky, výlety i společenské akce. Na silvestrovské párty jí při ohňostroji ve tvaru srdce řekl ta dvě slůvka, která chce slyšet každá dívka a pozval jí na homecoming. Ona nemohla odmítnout, byla do něho zamilovaná až po uši a všechno se zdálo jako z dokonalého róantického filmu. Dokonce i vyhlášení právě jich dvou králem a královnou plesu tomu nasvědčovalo. Lizzie a Ron se stali takovým tím ideálním párem školy, kterému všichni závidí ale zároveň jim to strašně přejí. Letní prázdiny ztrávili spolu po romantických výletech ze kterých vzniklo celé fotoalbum fotek jako z obálky. Když přišel další rok, všechno pokračovalo ve stejném tónu. Stálé pozvánky, romantická vyznávání lásky, dárečky a polibky. Dokonce na i obhájili svůj titul krále a královny plesu. Jenže ať se zdálo být všechno sebedokonalejší, Ron byl strašně majetnický a žárlivý. A i když si toho předtím Lizzie nevšímala, začínala jí chybět společnost ostatních lidí. Rona milovala, jenže nechtěla trávit všechen čas s ním. Do toho se okolo ní začal motat Bob Huks studující umělecký obor a ač nestál o nic víc než o její přátelství, omylem zavinil obrovskou hádku vrcholící ve večer plesu. A i když při příchodu Lizzie zářila, při odchodu byli na jejích tvářích vidět zaslechlé i čerstvé slzy a zoufalství. A i když se to zdálo nemožné, snad nejkrásnější pár školy se rozešel a rozhodně ne v dobrém.

Něco o: Na světě snad neexistuje větší milovník čokolády a karamelu. Na druhou stranu pokud se k ní dostane lékořice či ananas, její žalidek dělá kotrmelce. Zároveň má mírnou alergii na mandarinky, pomeranče a kočky a její tělo dobře nereaguje ani na větší množství lepku. Ráda si večer zaleze s dobrou knihou, filmem či seriálem a horkým kakaem do postelek a relaxuje. Má panický strach z žab a pavouků, na sruhou stranu přímo miluje psy a jednoho, labradora jménem Vegas, má na internátě. Jak jste tedy již asi pochopili, že o školním roce pobívá na internátním bydlení. Co se týká hudby, ráda poslouchá Shawna Mendese, asi jako každá náctiletá dívka Harryho Stylese a velice ráda má i o trochu méně známou Sigrid.

Zájmy: Lizzie již od sedmi let sólově krasobruslila a tento koníček jí vydržel čtyři roky, přesněji řečeno do jedenácti let, kdy kvůli nehezkému úrazu lokte pravé ruky musela přestat. Do toho dělala dva roky gymnastiku, čemž jí zrenění též zabránilo. Kvůli rehabilitacím lokte musela často chodit plavat, což jí začalo moc bavit. Nejprve chodila s maminkou a jejím přítelem plavat o víkendech, ale ve dvanácti letech nastoupila do týmu synchronizovaného plavání. Do toho se rozhodla zkusit karate, jelikož v tu dobu úplně milovala filmy od MCU. S plaváním kvůli nástupu na střední školu přestala, avšak karate se vzdát nehodlala a našla si učitele i v Chicagu. Od pěti let se také soukromě učila hrát na housle, od maminky či osobního učitele. Ukázalo se, že na hudbu má opravdu talent a v sedmi letech začala chodit do jednoho menšího francouzského sboru. Se zpěvem však "oficiálně" přestala po tom, co se přestěhovali do New Yourku, housle ale neodložila. Kromě hudby jí ovšem bavilo i herectví, na jehož kurzy v New Yourku začala chodit. Jak již bylo zmíněno, později jí do svého víru vtáhla literatura a historie, spolu s filmy a seriály a na střední škole oběvila i svou zálibu ve fotografování. Čas od času si také ráda zaběhá či po vzoru tety zacvičí jógu či pilátes.

Povaha: Lizzie je proměnlivá, někdy obětavá, kamarádská, milá a snaží se všem pomoci. Jindy má však trochu horší náladu, nemá chuť se s nikým bavit, je protivná a drzá. Ráda používá sarkasmus či ironii. Pokud zrovna nezabíjí každého na potkání pouze pohledem, můžete za ní přijít s vašimi problémy a ona se vám pokusí pomoci. A i když bych vám ráda popisovala spoustu dalších jejích vlastností, tak se mé postavy stejně vyvíjejí podle situací a vývoje děje, takže je to asi všechno, prozatím...

Vzhled: Štíhlá, sportovnější postava. Lizzie má okolo sto sedmdesáti centimetrů a váží okolo padesáti šesti koligramů. Vlasy má blonďaté s nádechem hnědé, rovné, sahající skoro k pasu. Má bouřkově šedivé oči.

Do boje nosí podobnou "uniformu" jako třeba Black Widow. Černé, někdy až šedé barvy, pistole. Bude se učit bojovat hlavně s trojzubcem (kromě postole samozřejmě).