Jméno a příjmení: Jejím pravým jménem je Charlotte Alianovna Black, krycí a všeobecně používané jméno je však The Phoenix (Fénix). Pro některé je známa pod přezdívkou Element, ta je však její minulostí. Když byla dva roky na misi ve Spojených státech amerických, její falešná identita byla Miranda Meyová.

Pohlaví: Ona, žena

Věk: Dvacet osm let (3.listopad.1993)

Minulost (něco se může lehce doplnit během hry, jelikož kdybych zde měla poposovat kompletní minulost, byli by jsme zde opravdu dlouho): • Psal se 3.listopad roku 1993, teploty v Ruském Stalingradu dosahovali sotva jednoho stupně nad nulou a v ponurém, blátivém večeru studený vítr nemilosrdně šlehal do zad dvojici schoulené si navzájem v objetí a kráčející od lampy k lampě, neustále kupředu. Pokud by nešťastný a promrzlý pár někdo skrývající se ve stínech sledoval delší dobu, povšiml by si do očí bijícího názvu domu, od kterého se vzdalovali. Детский дом hlásala zašlá cedule. Už jen díky jejímu stavu se dalo určit, že tento dětský domov nebude přespříliš krásný. A podle stále ještě nafouklého břicha ženy z dvojice lidí, se dalo též jasně najít souvislost s nimi a malým uzlíčkem na prahu sirotčince.

• Sluneční paprsky, tak vyjímečná a zvláštní věc. A to hlavně v Rusku, kde slunce nehřálo tak často, jak bylo žádoucí. Malá dívenka s blonďatými kadeři se krčila u okna a tento přírodní jev fascinovaně pozorovala. Nemohlo jí výt víc než pět let, snad ani to ne. A byla si moc dobře vědoma toho, že to co nyní dělá není vychovatelkami ústavu pro opuštěné děti dovoleno. Naprosto přesně si dokázala představit madame Annastáziu, jak nespokojeně krčí obočí a s rukami v bok kroutí přísně hlavou. 'Шарлотта, что ты здесь делаешь ?! Ты должен быть в своей постели! Или ты считаешь, что вставать слишком поздно ?! Дорогая маленькая девочка, вы можете помочь на кухне по утрам!' Ano, takhle by jí určitě hubovala. Nebo by se na mluvení vůbec neobtěžovala a raději si ihned došla pro rákosku. Dívenka vykukující z okna se nad tou představou nepatrně zatřásla. Ač byli tyto způsoby výchovy jistě dávno zakázané, vychovatelky a pečovatelky se je na neposlušné děti neostýchaly použít. A právě ona k trestaným patřila až nezměrně často.

• Aniž by to šestiletá dívka se světlými kadeři vyrůstající ode dne jejího narození v sirotčinci tušila, ten den, 12.prosinec roku 1998 měl dočista změnit její život. Když se oblékala do tuctového úboru, když sestupovala po vrzajících schodech ani když jí kuchařka přidělovala snídaňovou porci netušila, že v soukromých pokojích hlavní vychovatelky se nachází její spása, ovšem zároveň i zkáza. Vlastně vůbec netušila, stejně jako ostatní děti, že madame Natashu někdo v brzkých ranních hodinách někdo navštívil. A že ten někdo měl velice brzy přerušit obvyklou snídani v zatuchlé jídelně.

"Доброе утро, дети." Vešla do místnosti přímo přeplněné lidmi, převážně pak neplnoletými lidmi, s obvyklým ranním poudravem, který jí všichni oplatili. Spíše ze zdvořilosti však, ze strachu. "Пожалуйста, поприветствуйте мистера Рустива." Pokračovala vrchní vychovatelka a při svých posledních slovech poukázala na muže středního věku po jejím boku. Jistě to nemohl být nikdo jiný, než pan Rustiv, kterého právě všem představila. A poté to šlo všechno až příliš rychle. Několik dalších zdvořilých vět z úst vrchní vychovatelky a následná slova toho tajemného muže o možné adopci několika dětí. Při těchto slovech naděje se valné většině přítomných rozzářili oči. A smaragdově zelená očka malé blondýnky nebyla vyjímkou. Tak moc si přála se z toho příšerného místa dostat!

"Я хотел бы поговорить наедине с Шарлоттой Алианной Блэк." Rustivův pronikavý pohled utkvěl přesně na dívce, která překvapením zamrkala a pootevřela maličká ústa. A podobné reakce, ač o něco nespokojenější a rozhořčenější se mu dostalo od všech vychovatelek, především pak madame Annastázie, která jeho prohlášením a soukromém hovoru právě s dívkou ztratila veškerý zájem s ním flirtovat. Jenže když si pan Rustiv přál mluvit s 'Charlotte Alianovnou Black' tak i přes nelibost všech okolo s ní opravdu za necekých deset minut seděl v pracovně madame Natashy. Jeho první otázky na dívčin věk, rodinu, předškolní vzdělání, oblíbené hračky či vychovatelky nepřišli mlaďoučké dívence nijak podezřelé ani podivné. Nepřipjemný pocit začala nabírat až v momentě, kdy jí začal vyprávět něco o sobě. Charlotte měla za to, jako všichni spořádaní občané nejen Ruska, ale celého světa, že tajná špionážní organizace KGB se rozpadla ještě dva roky před jejím narozením. Jenže tak to nebylo. Jak jinak by mohl Rustiv být jejich tajným agentem verbujícím malé děti ze sirotčinců? A maličkou dívku to fascinovalo, milovala tajemství a dobrodružství. Problém byl v tom, že je zažila pouze v pohádkových knížkách, nebo když se za svítání plížila z pokoje.

• Nemohla tomu uvěřit, byla opravdu na ústředí tajné organizace o které snad ani vládá nic netušila. A stejně tak netušila ona, co jí vlastně doopravdy čeká. První nadšení a verva po pár dnech odpadlo. Chtěla si jít hrát, číst, vylézt ven z té obrovské podzemní budovy. Ale nebylo jí to dovoleno, nikdo nebral ohledy, že je to jenom malá holčička. Nikoho nezajipmalo, že i ti ostatní naverbovaní jsem pouze šestileté děti toužící po zábavě. Charlotte si postupem času začala uvědomovat, že se zmílila. Nebylo to zde ani o kapku lepší než v sirotčinci, ba naopak, o celdé moře horší. Pokud byla rákoska tvrdým trestem, co pak bylo to, co prováděli s nimi?

• Osm let, osm dlouhých let ani na jedinou minutku nespatřila přirozené světlo. Byla po celou dobu zavřená ve velkém, podzemním ústředí a tvrdě cvičena. Hodina baletu že je vyčerpávající? A co takhle těch hodin pět, bez ustání a bez chyby. Střelit terč zme je příliš slabé? A co takhle střílet od deseti let živé lidi? Tedy, živí už příliš dlouho nebyli... Posilování, posilování a posilování, to bylo na každodenním programu. Jak říkal nejvyšší velící; dobrá kodička je základem všeho. A ač si to bylo nepříjemné přiznat, měl pravdu. Vyplatilo se to. Ať už následoval boj, výdrž, další tanec, překažkové dráhy. Na to všechno se to hodilo. Na překážkové dráze totiž stačil jeden neopatrný pohyb a sletěli jste mezi ostří schopná vám kůži skrz na skrz propíchnout během minuty. Tedy, to byl ten lepší případ. Pokud byl někdo moc líní ostří nabrousit, bylo možné se velice pomalu a bolestivě napichovat celé hodiny a s prosbou čekat, až vám jeden z hrozů milosrdně probodne srdce. A že to byl opravdu nechutné pohled, o tom se Charlotte přesvědčila hned několikrát. V tu chvíli se proklínala za svou otrávenost při tréninku heckerství či logického postupu při vyšetřování.

• A poté konečně přišel ten zlom, ve čtrnácti letech, jakožto nejlépe hodnocená z celého výcviku speciálních agentů dostala příležitost vyjít do světa a ukázat své schopnosti ve své vůbec první opravdové misi. Infiltrovat se do akademie americké tajné organizace AMICUS pro agenty. A ona tak udělala. S falešnou identitou Mirandy Meyové odcestovala do USA a na akademii nastoupila, KGB celou její osobnost a důvody promyslelo tak dokonale, že nikdo na ní nic nenašel. Přidělili jí velícího, Jamese Barnese který jí měl brzy změnit život.

• Dva roky pracovala v utajení jakožto specialistka KGB v zácviku. Hrála, předstírala, manipulovala, zjišťovala informace a předávala je právě ruské tajné službě. Necítila vinnu, nenaučili ji to. Jenže ať už chtěla nebo ne, Barnes se jí dostával pod kůži a stejně tak ona jemu. A víc, než bylo zvykem u takovéto pracovní dvojice.

"Nad čím přemýšlíš?" Vyrušil tok Charlottiných, vlastně nyní Mirandiných myšlenek. Oba dva si byli vědomi toho, že je pro dívku již dávno po večerce, ani jeden na to však nebral ohled.

"Tak různě, však to znáš." Bylo nepřípustné svémi velícímu tykat, na to však též každý z nich úplně kašlal. Muž o pár let starší než ona sama, možná tak o deset, patnáct let starší, se posadil na zábradlí vedle ní. Ani jeden dlouho po tom nepromluvil. Nechtěli rušit to poklidné ticho panující mezi nimi. Nakonec to však bylo nutné.

"Vyprávěl jsem ti někdy o svém mládí?" Pozvedl obočí v otázce Barnes. Dívka neodpovídala, nebylo to nutné. Dokázala rozeznat řečnickou otázku od té opravdové a neodpovídala tam, kde nebyla odpověď žádána.

"Vždy jsem nebyl věrný AMICUSu. Vlastně jsem několik prvních let donášel." Začal s překvapivýn vyprávěním. Blondýnka sebou nepatrně trhla. Již nějakou dobu měla pocit, že její velící něco tuší a všechno to jsou narážky. Nehodlala se však vyvést z míry a navíc si to mechtěla připustit. Že něco ví by znamenalo ohrožení mise. A ohrožení mise se obvykle odstraňuje, což ona nechtěla.

"Komu jsi dělal špicla?" Poušklíbla se Charlotte/Miranda a tázavě se na něho podívala. Vlastně jí to doopravdy zajímalo.

"Dělal jsem na vládním." Úšklebek spolu s lehkým úsměvem jí James opětoval. Nad tím jeho společnce pozvedla obočí ještě víc.

"Jenže pak jsem na něco přišel; ti lidi nebyli dobří. To co dělali, dělají. Manimupují s lidmi, podvádí, lžou, vyblíkají se a chtějí mít neomezenou moc."

"A to snad AMICUS nechce?" Nedokázala se dívka udržet. Ani si neuvědomila, že jí James dostal právě tam, kam potřeboval.

"Ne Mirando, AMICUS proti tomuhle bojuje. Chceme svět udělat lepší, chránit lidi před něčím, co je na ně moc velké. Umíš si představit, jaká panika a zhroucení světa by se stalo, kdyby se přišlo na superchopnosti? Vezmi si třeba, když Zemi napadlo nějaké virové onemocnění. Panika, vykoupené obchody, strach vycházet, přeplněné kapacity v nemocnicích, obrovský pokles ekonomiky. A to jsem vyjmenoval pouhých pár věcí, které to způsobilo. A teď si vezmi, že by Zemi napadli lidé ovládající lidskou mysl, mrakodrapy by mohli bořit iedním mávnutím rukou, vypalovat celá města... A tomu přesně se AMICUS snaží zabránit tím, že takové lidi vyhledává a cvičí je, dokud nejsou připraveni a schopni se ovládat. A to mluvíme pouze o superschopnostech..." Vysvětloval James, jako malému dítěti. Jenže přesně to nutilo Charlotte převlečenou za neexistující Mirandu přemýšlet. Jí vždy učili něco jiného, ale tohle znělo tak rozumně, tak krásně....! Pohlédla na něho, zpříma se mi zahleděla do očí. A než se nadála, tiskl ji ve svém objetí a nechával se unášet polibkem.

• Dva dny po tom incidentu byla ale Charlotte z neznámého důvodu povolána zpět do Ruska. A s tím dostala i přikaz o zničení celé akademie. Byl to těžký, vnitřní boj. Uposlechnout rozkaz nebo svědomí? Mozek nebo srdce? Jenže poté si představila ten připšerný trest který hy následoval při druhé volbě. A tak se školu rozhodla podpálit. Někteří agenti se jistě stuhnou dostat ven. A ona tajně doufala, že mezi nimi i James Barnes.

• Odjela ze Spojených států amerických, zanechávající za sebou spoušť a smrt Mirandy Meyové. V KGB nastoupila do akce jako specialistka pracující sama, poslouchající rozkazy na slovo. Ozvalo se ze sluchátka zabij, zabila. Ozvalo-li ss ze sluchátka získej, získala. Co si však budeme nalhávat, nejčastěji se ozvýval první rozkaz. A ona vraždila, vraždila a vraždila. Po dlouhé čtyři roky pod přezdívkou Elemental, než se AMICUS dozvěděl o hrozbě a vyslal na ní odborně cvičeného ahenta s jediným úkolem, zabít jí.

Jenže když se setkali, ani jeden nemohl uvěřit vlastním očím. Byl na ní vyslán James Barnes, ten James Barnes. A i když se v něm vařil vztek, na druhou stranu jí medokázal zabít. Místo toho jí odvedl z KGB, které začínalo nalézat sympatie v organizaci Soul Eclipse a naverboval jí k AMICUSu.

• Jakožto bývalá agentka nepřítele se musel Carlotte zprvu podrobit všem možným testům, převýcvikům a kdo ví čemu ještě. Základy z 'podzemního vězení' jak to nazývala, i z akademie v ní zůstali. Požehnaně jazyků, výborná kondice, výdrž, rovnováha z baletu, střelba, vrhání nožů, bojová umění, špionážní dovednosti, její specialita v podobě lukostřelby a mnoho dalšího, díky čemuž se nakonec dopracovala na nejlepší agnetku AMICUSu vůbec a také nejvýše postavenou agentku ve službě.

Něco o a zájmy: Jejím jediným domovem je základna AMICUSu v Chicagu, nějakou dobu však pobývala i ve Whasingtonu kvůli misi na zastavení jednoho rozzáshlého gangu terorizujícóho město. Byla to opravdu perná práce, ale ona byla na takovouhle zvyklá. Nebavilo by jí se neustále někde povalovat a hlavně by jí to nitilo přemýšlet nad minulostí, kterou by ze všeho nejraději vymazala. Nemluví o ní, nepřemýšlí o ní, všichni jí nazývají krycím jménem The phoenix (Fénix). Pravdou je, že se jí bojí. Na stěně ve své ubikaci má nástěnku, kde je na poutku pověšen starý sešit v rudých deskách. Stránky jsou téměř popsané. Popsané jmény všech, kterým kdy vzala život. Bylo jedno zda to bylo za dobu práce pro KGB či za dobu práce pro AMICUS, kdy se vraždám přese všechnu snahu nevyhla. Děsilo jí to, ta délka seznamu těch kterým se nanaplnil osud jen a jen kvůli ní. Jenže na druhou stranu se s tím smířila. Věděla, že ke vrah, vždyť to měla jasně napsané i ve své kartě.

Vyžádala si, aby přístup k jejím složkám byl povolen pouze s přístupem 3A, tedy nejvyšším možným přístupovým kódem který vlastnilo pouze několik vysoce postavených lidí v AMICUSu. Stejně tak si svou tvrdohlavostí právě tento přístup vyžádala, což jí usnadňová fakt jejího vysokého postavení. I přes její sedmiletou, loajální službu AMICUSu se na ní někteří dívají skrze prsty. A asi vždycky budou. Charlotte se to naučila ignorovat. Nebyla zde pro ty, kdo jí odsuzovali a neměli jí rádi. Byla de pro sebe a pro ty, kdo jí respektoval a měl rád.

Miluje růže všech barev, což by ale nikdy nikomu nepřiznala. Stejně jako miluje borůvky a nesnáší mango. Jenže to jsou pouze jepodstatné hlouposti které musí jít s rolí agentky stranou. Když odpovídáte za život půlky světa, naučíte se vnímat problémy běžného života jako jestli si objednat pizzu šunkovou či sýrovou jako naprosté prkotiny, blbosti a zbytečnosti. A ona se to naučila velmi rychle, nemá žádné obvyklé zájmy jako třeba malování. Jejím jediným zájmem je její práce. Proto na lidi působí jako chladná a vážená mladá žena, důležitá. To je také důvodem toho, proč ona odlákává v televizi pozornost veřejnosti, když se něco děje. Má respekt a podivnou důvěru u lidí.

Vztah: James Barnes, zakázaný románek s velícím a následně spolupracovníkem. Co by mohlo být větši dobrodružství a vzruśení, což? Protože zakázané ovoce chutná nejlépe. Tedy do té doby, než se vám ho pokusí sníst někdo jiný a vy pochopíte proč je zakázané. Kvůli bezpećnosti. A proto se ho musíte vzdát.

Povaha: Jak již bylo zmíněno, Charlotte po většinu času působí chladně, klidně, přmýšlivě, zodpovědně, nezaujatě a u lidí budí podivný klid a důvěru. Problémy běžného života se naučila vnímat jako prkotiny. Ovšem pokud chce, umí vyslechnout váš problém a pochopit ho. Každý den obětuje spoustu věcí pro ostatní, pro lidstvo, i když oni o tom nemají ani tušení. A proto je určitě obětavá, takoví agenti musí být v první řadě. Na druhou tranu umí docenit svůj život a pro bezceného, neschopného agenta bez šance by se prostě nevrhla. Též je dost tvrdohlavá a to jí pomáhá k vytrvalosti.

Vzhled: Na levém rameni má jizvu od prostřelením kulkou od toho, když jí James Barnes postřelil při jejich souboji v Rusku. Avšak dobře jí skrývá a postarala se i o svou kartu. Má blonďaté vlasy, lehce kudrnaté a s nádechem barvy hnědé. Oči má smaragdově zelené, postavu štíhlou, hbitou a pružnou. Měří přesně sto šedesát sedm centimetrů a váží krásných padesát osm kilogramů. Ženské křivky má tak akorát vyspělé, postavu spíše "hodinovou" (širší hrudník, útlý pas a znovu širší boky). Pro mnoho mužů je atraktivní, čehož může využívat při misích a co si budeme nalhávat, nejen při misích.

Do boje nosí něco podobného jako Black Widow, černá přiléhavá uniforma, na stehnech poutka pro zbraně. Její oblíbenou pistolí je Glock 17. Na zápěstích má do složitějších bojových akcí náramky dávající elektrické šoky. Na zádech vždy nosí moderní luk a toulec šípů, některých normálních, některých s elektrickými šoky. Pod oblekem má i velmi tenkou avšak účinou neprůstřelnou vestu.

PROFILOVÁ KARTA AMICUSu

Agent: Charlotte Alianovna Black

Poslední známá adresa: ◼️◼️◼️◼️◼️◼️

Přechozí adresa: Washington D.C

Datum a místo narození: 3.11.199◼️, Volgograd (Stalingrad), Rusko

Občanství: Spojené státy americké, Rusko

Rasa: Běloh

Pohlaví: Žena

Titul: Agent - ◼️◼️ stupeň

Výška: 167 cm

Váha: 58 kg

Vlasy: Blonďaté

Oči: Zelené

Jazyky: Angličtina, ruština, němčina, francouzština, italština, španělština, čínština, romština a americký znakový jazyk

Poznávací znamení: Jizva na ◼️◼️◼️◼️◼️ ◼️◼️◼️◼️◼️◼️, způsobená kulkou

Rodina: Rodiče neznámí - předpokládaní zesnulí

Vzdělání: KLASIFIKOVANÝ

Současné zaměstnání: Agent AMICUSu

Přezdívka: The Phoenix (Fénix), ◼️◼️◼️◼️◼️◼️◼️

Misí prověřené dovednosti: Vysoké vytrénovaní v judu, karate, aikidu, savatu, boxu a několika/mnoha stylech kung fu. Odborný akrobat. Olympijský gamnasta, sportovec a pilot. Odborné střelecké umění a házení nožů. Mistr ve vyšetřování a taktikách. Talentovaný hacker, "sváděč" a vrah. Mistrovské dovednosti v oblasti špionáže, infiltrace, přestrojení a demolice ji zařadily do nejvyšší pozice jakožto agent AMICUSu v nasazení.

(Tato karta byla původní inspirací pro postavu a nachází se na ní i hrubý vzhled postavy.)