Jméno: Dřív se jmenovala Duna, nyní si říká Poutnice

Věk: Hoooodně stará XD

Kmen: Pískoleti

Pohlaví: Ona

Povaha: Poutnice je... Divná. Taková ta praštěná, vlezlá stará babka které má nutkání se do všechno plést, všechno komentovat a myslí si, že ví všechno nejlíp a že její časy byly ty nejlepší.
Takhle se chová ve většinu času, takový ten střelený, přehnaně veselý magor, co je lhostejný ke každému nebezpečí či špatné situaci.
Když už ale přecejen něco (nebo někdo) zaujme její pozornost, náhle je jako vyměněná. Sem tam má pořád takové divné narážky a vtipy, které nikdo nechápe, ale jinak se uklidní a zmoudří.
V té chvíli se ukáže, kolik toho vlastně ví, že toho spoustu zažila, spoustu si pamatuje, spoustu toho slyšela a spoustu toho četla. Začne mluvit v hádankách a tak tajemně, až to v tom druhém vyvolává pocit něčeho důležitého. Zná spoustu příběhů a spoustu věcí, co jsou jiným uším utajeny. Jakmile se tahle ta její tajemná, moudrá povaha zase vytratí, vrací se stará, praštěná babka.

Postavení: (Obyčejná) Prodává nejrůznější věci. Ať už přes lektvary, kouzelné předměty (které vyhrabala kdoví odkud), květiny až po starožitnosti a naprosté hovadinky. Dalo by se říct, že prodává skoro cokoliv-a prodává za výměnný obchod. Něco za něco. Musí pořád udržovat svou práci v chodu, no ne? A ona už není tak mladá na to, aby se vydávala na dobrodružné výpravy za kouzelnými předměty. Pohodlnější je, když je s ní někdo vymění.
Občas něco prodá třeba za nějakou tu krávu nebo střechu nad hlavou, ale jinak u ní platí výměnný obchod tím stylem, že jí musí dát něco drahého a vzácného.

Kde žije: Tak různě-nejčastěji se potuluje po poušti, protože to je její domov, ale zjistila že tady obchody trochu drhnou, takže začala cestovat i po jiných částí Pyrrhie

Něco o/minulost: Poutnice neměla nijak zvlášť zajímavý život-vyrostla jako každá druhá pískoletka. Matka, která byla obchodnice, jí učila jak vnucovat zákazníkům své zboží a otec byl hledač, takže bral malou Dunu na své výpravy s sebou, takže se toho spoustu naučila o hledání nejrůznějších věcí.
Duna byla vždycky otravná-taková ta divná, střelená dračice, o které všichni věděli že existuje, ale nikdo se s ní nechtěl bavit.
Nevadilo jí to. Radši si četla, nebo prozkoumávala všechny ty poklady co s otcem našli.
Měla jen jednoho syna-velmi ho milovala, ale byl to šmejd a svou matku opustil, sotva dospěl.
Dunu to zlomilo a tak si vzala všechny své věci a začala cestovat po poušti. Brzo zjistila, že spoustu draků její zboží zajímá a tak létala na výpravy za různými cennostmi, stejně jako kdysi její otec. Vykrádala královské pokladny, navštěvovala stará místa, hledala v obrovských jeskyních. Udělala si slušnou zásobu všeho, co by se dalo prodat-ostatně, ona hrozně ráda sbírá vše, co se leskne, nebo je na tom klidně prach, hlavně když je to vzácné a nějak neobyčejné. Takhle často posuzuje i draky-málokdy jí zajímají obyčejní a nudní draci, protože ani ona taková nikdy nebyla. Ale jakmile narazí na někoho divného, na někoho vzácného a neobyčejného, hned ho vidí jako kus pokladu, který nutně musí mít. Nebo mu musí aspoň vnutit své zboží (a jde jí to docela dobře. Kdo by taky odmítl stařenku, která vypadá že se za chvíli sesype?)
Jak stárla, začala se na dobrodružné výpravy vydávat čím dál méně a dala se spíš do dělání různých lektvarů, protože to zvládla i na staré kosti.
Takže všechny vzácné předměty získává většinou z výměnného obchodu a lektvary jsou výlučně její vlastní výroba.
Často se jí stýská po synovi, ačkoliv se to snaží nedávat najevo.
Je skoro slepá, jak je stará, ale hluchá pořád není!

Vzhled: Tmavě žlutá pískoletka. Její oči už neslouží tak dobře jako kdysi, dá se říct že je skoro slepá (což je nebezpečná kombinace s jejím koníčkem vaření lektvarů) ale má kupodivu ostrý sluch
(Tohle už je přes base)

Jméno: Plamen(snaží si vymyslet nějaké jiné, lepší jméno, ale moc mu to nejde)

Věk: Dospělý

Kmen: Nebelet

Pohlaví: On

Povaha: Plamen je hodně plachý a stydlivý. Neumí si moc prosadit vlastní názor a když se do něj někdo pustí, radši stáhne hlavu a mlčí, což bylo výrazně ovlivněno jeho dětstvím.
Většinou je zasmušilý a tichý, nikdy se nepouští do hovoru jako první a když ho někdo osloví, koktá a neví co by měl říct. Nevyhledává společnost a nemá žádné kamarády-ono, nebeleti jsou většinou ti zlí, mrzutí a drsní a on mezi ně moc nezapadá.
Když se někomu otevře, což se stává málokdy, dokáže být něžný, jemný a svým způsobem i roztomile nechápavý.
Nejvíc se však jeho práva povaha projevuje, když je v blízkosti květin. To je potom veselý a celý nadšený. Dokáže o květinách mluvit bez přestávky v jednom kuse a v tu chvíli je jako výměnný.

Postavení: Dalo by se říct, že je zahradník. Párkrát už byl najat, aby nějak upravil květinami třeba nějaké královské pozemky a tak podobně. Jinak se o květiny stará, pěstuje je a prodává

Kde žije: Byl tak nějak vyhnán z nebeletského království, takže nyní tráví většinu svého času v Pralese, kde je neskutečné množství květin. Jinak ale létá za prací i do jiných částí Pyrrhie

Něco o/minulost: Plamen byl vždycky tak nějak plachý a stydlivý. Otec byl typický představitel nebeletů-uřvaný, agresivní a výbušný drak, který si veškerý svůj vztek vybíjel na Plamenovi, který brzo zjistil, že odporovat mu, nemá smysl.
Matka byla naopak milá, přátelská a milující bytost, která rozvíjela Plamenovu něžnou a klidnou povahu.
Ze spojení těchto dvou hold vyšel Plamen, drak který byl schopný zakopnout i na rovné podlaze, který svými křídly pořád něco shazoval, bojovat uměl asi stejně dobře jako ovce a taky měl až nezdravou zálibu v květinách.
Plamenova matka svého času žila v Pralese, kde se toho naučila spoustu o květinách a tyto znalosti přenášela na svého syna. Plamen začal květiny milovat-byly to jeho jediní přátelé.
Kvůli své uzavřené, tiché povaze a naprosté neschopnosti v různých dovednostech, které jsou nebeletům přirozené, byl šikanován svými vrstevníky. Kromě klasických urážek a sem tam nějakého toho pošťuchování či dokonce vyloženě násilí, začali ničit Plamenovi jeho malou zahrádku, z čehož byl úplně zlomený.
Nevadilo mu ani tak, jak ho nazývali či co mu dělali, protože měl své květiny. Pak zničili i to a Plamen se najednou cítil, jakoby neměl nikoho-matka už tehdy byla mrtvá a otec se na něj vykašlal.
Nakonec byl tak nějak vystrčen ze společnosti-ne přímo vyhnán, nikdy to nikdo neřekl, ale Plamen cítí, že už ho tady nechtějí.
Proto odešel a jako první zamířil do Pralesa.
Tam se jeho láska ke květinám ještě prohloubila-vždyť co může být krásnější než květiny? Bylo veřejně známo, že šupiny draků jsou stejně krásné jako drahokamy. Jenže drahokamy byly chladné a studené, zatímco květiny byly prostoupeny světlem a teplem.
Plamen se nejlépe cítí v obklopení květin, protože ty ho nemůžou urážet a naopak ho přijmou takového, jaký je.
V momentální chvíli přemýšlí nad jiným jménem-Plamen se mu nelíbí, jelikož plameny ničili květiny a to nechtěl. Zatím se mu ale nedaří vymyslet nic vhodného.

Vzhled: Oranžový nebelet se zlatýma očima
(Taky přes base)

No a tady jsou další dva! XD
Tak si říkám, že mám zajímavé postavy XD
Namyšlenou kříženku, praštěnou babku a stydlivého milovníka květin XD
Každopádně doufám, že dobrý XD
WendigoQueenCZ