Úvod

Na nebi svítil měsíc. Byl úplněk.(zajímavé....) V lese nedaleko dvounožců se sešlo několik koček.(Kolik?) Řešili něco tajného a strašného.(WoW *sarkastický potlesk*) Na měsíčním svitu se jim leskla srst, ale jen trochu, nýbrž byla už velká tma.(wut?) Najednou šedý kocour něco zašeptal tomu, který to celé vedl a ten skoprněl.(Proč sakra?) Náhle na něj jeden kocour mrkl a ten vůdce se šibalsky zasmál a něco chlácholivě řekl onomu šedému kocouru.(Počkat....takže jsou tam tři? Nebo čtyři? Nebo jenom dvě?) Ten pokýval hlavou, jako že by to šlo.(Co?) Černý vůdce mávl ocasem a zavelel k rozchodu.(Velmi dlouhá schůzka, musím uznat) Všichni přítomni se zvedli a odešli. Jediné co po nich zbylo byl jen měsíc. (Po nich zbyl měsíc? Oni jsou snad vyrobeni z měsíce, nebo co? Zajímavé.)

Kapitola I (WoW, římské číslice)

Slunce prosvítalo do léčitelského doupěte kde spala v koutě učednice Štětiňka.(Prosvítalo? To je co zas za slovo?) Vylezla z doupěte, lehla si a pozorovala malá koťata jak si hrají před školkou.(A ta se tam vzala jak?) ,,Stýská se ti po tom když si byla kotě" mňoukla za ní něžně šedá léčitelka.(Jak mohla vědět, že je šedá? Jo aha, má oči na zadku, už to chápu) ,,Ne...ne" řekla a zatřepala hlavou, aby se probrala ze zamyšlení. Zvedla se a otřepala.(Ona byla zamýšlená?) ,,Super, tak za chvíli se uvidíme" řekla stará léčitelka.(Nevidí se náhodou už teď?) ,,Jistě Tmavoočko"(Ach ta přímá řeč -_-) mňoukla a začala si olizovat srst. (Neměla to udělat už dávno?) Bylo novolistí a foukal malý vánek. (Až teď?) Štětinka se zvedla a rozhlédla se po klanu. Najednou zahlédla Červeňáka, mladého, štíhlého kocourka.(No super) Mával na ni ocasem.(Až si ho ulomil) Štětinkami se k němu poslušně rozběhla.(No tak to vůbec nechápu) ,,Ahoj!" zavolal na ni.(Ahoj, neznámí nově příchozí!) ,,Ahoj Červeňáku" mňoukla.(Ježiš, tak furt nemňoukej, prosím tebe) Kocourek se zadíval na hromadu s úlovky a znovu mávl ocasem.(Tak už si ho konečně ulom!) ,,Nechceš se jít se mnou najíst?" zeptal se opatrně.(Ne) Mám stejně ještě čas řekla si v duchu.(Húúú👻) ,,Jistě" řekla rozhodně a poskočila.(Proč sakra?) V kocourkových očích bylo vidět nadšení. ,,T...tak super!" řekl a vyrazil k hromadě z úlovky.(Konečně) Když tam Štětinka doběhla měl v tlamě straku.(A ta se tam vzala jako jak jako?) Chvíli váhala co si vzít, ale pak si vzala myš.(A co ta straka?) ,,Půjdeme k vykotlanému dubu" ohlásil Červeňák. ,,Jo! To je moje nejoblíbenější místo!"(Jak zajímavé) vykřikla Štětinka a rozběhla se. (A co ten Červeňák, nebo jak se jmenoval? Ten tam jako jen tak zůstane stát nebo co?)
                          
,,Tak jak tě baví být učednicí léčitelky?" zeptal se když tam dorazili.(A jak ses tam ty sakra zase objevil?)
Štětinkami nevěděla co na to říct.         
,,Dobrý, jenže tam nemám žádné spolubydlící" mňoukla Štětinka.(Ona nevěděla, to určitě -_-)
,,Když sis to sama vybrala. A náhodou je to mnohem lepší než obyčejný učedník, a jako kamarády máš Mračný klan, ne?" řekl chlácholivě Červeňák. Štětinka na něj upřela tázavý pohled.(Nevím, co na to říct....) ,,Z Mračným klanem si opravdu zahraju na kočkovanou" mňoukla.(Co je sakra kočkovaná?!) ,,No to asi ne" řekl Červeňák. Najednou se před nimi objevila Tmavoočka.(A ta se tam vzala jako jak? ,,Jo, tak já už jdu, čau" řekla a zvedla se.(To si s tím červeným mňoukálem moc nepobyla, no) ,,Tak ahoj" mňoukl Červeňák. Štětinka se protáhla a kráčela s léčitelkou do tábora. (A ten je kde?)

Kapitola II

,,Hezký kocour" mňoukla stará léčitelka, když už byli skoro u tábora a šťouchla do své učednice.(Úchylka jedna) Ta se na ni jen dlouze a tázavě podívala. Tmavoočka si ustaraně oddychla.(Proč ustaraně?! Wut?) Když byli u léčitelského doupěte, stará kočka se jen zkoumavě rozhlédla a pak se rychlým tempem - jen co jí nohy stačily, rozběhla k lesu.(Stará kočka se rozběhla, hm....) Štětinka se rozběhla za ní. ,,Tak teď najdi šantu kočičí" řekla Tmavoočka.(Hádám, že víc by to popsat nešlo, co?) Štětinka už se chtěla rozběhnout, ale léčitelka ji zastavila.(Jak?) ,,Nejprve mi pověz proč tě o to žádám" mňoukla.(Protože si pro ní sama nedoběhneš) Štětinka hned vykřikla ,,Protože mám výcvik" Tmavoočka zvedla oči k sloup a zavrtěla hlavou.(Proč? Když to bylo správně!) ,,Proč to potřebujeme do klanu" řekla.(Co?) ,,Protože bude bezlistí a to je období kašle a kočičí šanta na to pomáhá" řekla nejistě mladá kočka.(Pomáhá na co? Na Bezlistí?) Tmavoočka si viditelně oddychla. ,,No vidíš že ti to jde, ale proč vždycky na poprvé musíš plácnout takovou blbost, to nechápu" řekla.(Já taky ne) Mladá učednice sklonila hlavu, aby se omluvila, ale přitom se musela hodně krotit, aby nepropadla smíchu.(Proč zas? Má snad nějakou chechtavku, nebo co?) ,,Tak už běž!" řekla Tmavoočka protivně a nervózně.(Proč?) Štětinka se otočila a rozběhla se. Les byl čím dál tím tmavější, ale šanta rostla ještě o hodně hlouběji - na hranici s Deštivým klanem.(Když roste u dvounožců, ne?) Až dorazila na třpytivé skály, které byli hranicí dvou klanů, šantu kočičí tam nenašla.(Když to říkám, ty třpytivá skálo) Jsem si jistá, že je té šanty na území Deštného klanu mraky.(Jaký mraky, u Mračnýho klanu?!) pomyslela si Štětinka. Ale tam nemohla. U Mračného klanu!(-_-) naříkala učednice, ale pak si vzpomněla, že tam blízko obydlí dvounožců se šanta vyskytuje taky.(Až teď? Tvůj pomalejší brácha je blesk, co?) Ani se neohlédla a hned se rozběhla. Když tam dorazila tak už bylo slunce nejvýš.(Hm....) Šantu zahlédla hned  a uchopila ji a nadechla se její vůně, ale kromě šanty cítila i něco jiného.(Jak zajímavé....) Asi toulavé kočky. Pokrčila rameny a šla domů.(Konečně)

V táboře čekala Tmavoočka s ustaraným obličejem.(Proč sakra?) ,,Co se stalo? Jo, a tady je ta šanta" řekla.(Líp by to popsat nešlo, co?" ,,Nic" řekla Tmavoočka a zavrtěla hlavou.(Nic a zavrtěla hlavou....hm....) Učednice odložila šantu a chtěla si jít odpočinout. ,,Vem jídlo pro velitelku"(Ať si ho vezme sama) Kočka si povzdechla a šla pro zajíce.(A ten se vzal kde? A jaká kočka sakra?) V doupěti na ní čekala vysoká, černá velitelka. (Zajímavý popis)

Kapitola III

,,Děkuji Štětinko" řekla Černá noc - velitelka klanu - a mávla ocasem na znamení, že má jít.(kšá) Malá učednice se unaveně docourala do léčitelského doupěte a schoulela se do klubíčka.(A najednou je unavená -_-) Teď už jí nic rušit nebude. (Já jo huhihahaha)

Štětinka otevřela oči, do kterých se pustil sluneční svit.(Zase? No furt lepší než prosvítalo....) Štětinka se otočila a postavila.(Kam se otočila?) Když se důkladně čistila všimla si něčeho hodně divného.(WoW) Slunce je už docela vysoko a nikdo ji nevzbudil.(Blbý no, když ti prosvítá do doupěte....hej a vzbudil tě vůbec někdo minule? Ne)
Tmavoočka! (A?)
Rychle se otočila; Tam kde normálně spí nebyla!(A minule tam byla? Proč by spala, když už je poledne!) Rozběhla se táborem. Za sebou uslyšela překvapený hlas (Toffee) Červeňáka: ,,Kam to běžíš?" Učednice se ani nezastavila; nemá čas mu odpovídat.(Proč?) Tlapky jí běžely tak rychle, že je nemohla ani ovládat.(Jak jí mohli běžet tlapky sami? Nemá tělo?) Pod ní křupaly malé větvičky. Jednou dokonce klopýtla, protože šlápla na žalud nebo tak něco.(Hm....) V lese zrovna cvičil Uhelník svou učednici Červenotlapku.(Tak super) Oba rázem přestali a vrhli na ni tázavý pohled. Nemá čas na vysvětlování musí běžet dál!(Ale sakra proč?) Doběhla na kraj lesa, stačilo by ještě chvíli běžet a byla by na tom samém místě, jako byla včera sbírat šantu kočičí.(Hm....a?) Náhle zavětřila. Ve vzduchu bylo něco v nepořádku.(A co zas?)
Pach smrti! (Konečně má někdo čich!)
Štětinka se rozběhla tam kde to cítila.  A teď to uviděla. Srdce se jí málem zastavilo.(Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme už jsme tu! Už jsme tády!)
Ne! To není pravda! (Je)
Před ní leželo nehybné tělo  Tmavoočky. (Huh....tak zajímavý popis)

Kapitola IV

Ve Štětince by se krve nedořezal.(Muhahaha) Stála a hleděla na nehybné tělo. Neměla oko a jednu tlapu, hrdlo bylo rosdrásané.(Ak morbidné -_-) ,,Neee!" sípala malá učednice.(*sÝpala) ,,Proč se to jen stalo. Já...já měla vstát dřív.(To jo) Za vše můžu JÁ!!!(Proč?) Ach, Tmavoočko!"(Tak dojemné....) ,,Ale, nemůžeš" mňoukl s citem někdo, kdo se náhle objevil za ní.(A to byl kdo?) Kočka se neohlédla a jen se položila vedle mrtvého těla.(To zní nechutně) Onen neznámí přišel blíž.(Deje mu přes tlamu) Teď už Štětinka poznala, kdo to je.(Jak?) Byl to Červeňák lehl si vedle ní a olízl jí malé ouško.(Zase ten červený mňoukal! Né!) Kočička ale stále hleděla na kočičí oči bez života, jako by hleděli někam, kde nikdo neví kam.(Někam, kde nikdo neví kam....jak zajímavý popis) Červený kocour jí svou velkou tlapou překvapivě jemně zavřel její tmavé, bledé oči.(Heh....) Červeňák otevřel tlamu, aby něco řekl, ale pak se zahleděl na sklíčenou kočku, která ještě furt hleděla na svou učitelku, s ní byla už od samého začátku, a hned ho přešla chuť něco říct.(Se nedivím) Dlouhou chvíli tam dvě kočky leželi a přemýšleli o všem co kdy se Tmavoočkou prožili a zažili, na tajemné chvíle i na chvíle plné smíchu.(Chvíle plné smíchu? S ní? Si mě rozesmála) Nakonec si Červeňák sedl a jemně se dotkl čenichem Štětiňčina krku.(Chramst a je po ní) ,,Myslím, že by jsme ji měli jít" mňoukl.(Proč? Zase na to tvé oblíbené místečko?) Štětince se moc zvednout nechtělo, chtěla mít v sobě ještě chvíli ten pocit jak běží s léčitelkou, jak hledá maková semínka šantu kočičí a jak si povídají jak vyléčit různé nemoce a válí se v doupěti.(Huh?)
Ale to už je pryč.(Se ti ulevilo, co?)
Celá se roztřásla.Už to nikdy ne zažije!
Ale celou dobu tady sedět nemůže.(hm....) Ten pocit není opravdový, a stejně už mizí.(Jaký pocit?) Nezabývej se tím co bylo, zabývej se tím co je! šeptal ji někdo do ucha. Mračný klan?(To tak)
Kočka nemohla uvěřit.(Čemu?)
Né, ten asi ne.(Když to říkám)
Ale Tmavoočka! Přišla se snad rozloučit? Tmavoočko!(wut?)
Štětinka vstala a otřepala se, hlava se jí točila, že málem spadla na zakrvácenou zem.(Proč?) Štětinko, nezapomeň!!!(Na co?) zase ten hlas a zase to malé kočce připadalo jako Tmavoočka.(Zase? Když tam předtím nebyl? Nebo byl?)
Červeňák uchopil nehybné tělíčko do huby a táhl ho do tábora. Štětinka mu přispěchala na pomoc. Cestou potkali zase Uhelníka s Červenotlapkou jak cvičili. Měli ještě zmatenější obličeje než před tím. Uhelník bez jakýchkoli otázek vyběhl a pomohl jim i s učedníkem. (Hm....?)

,,Né, to né!"(Co?)
,,Ach, to není možné!"(Je!)
,,Jak se to stalo?"(Co?)
,,Chuděrka malá!"(wut?)
Naříkali učedníci a válečníci co zůstali v táboře, ale nejvíce matky.(Proč matky proboha?)
,,Co se to stalo?!" řekla nahlas svím mohutným hlasem Černá noc.(mohutný hlas....okey?) Dav koček polekaně ustoupil a udělal velitelce uličku až k Červeňákovi, Uhelníkovi, Červenotlapkovi, Štětince a mrtvé Tmavoočce.(Proč jsou tu všichni tak polekání?) Za ní kráčel Bělák a když nahnul hlavu, aby přes mohutnou velitelku viděl, tak bylo v jeho výraze vidět zděšení.(Keď to hovorím, predca) Velitelka si lehla k léčitelce a olízla jí rameno.(Fuj, jak nechutné, olizovat mrtvolu) ,,Tmavoočka nám bude chybět, Hvězdý klan jí ocení.(Mračný ne?) Vykonávala svou práci ještě líp jak se má(eh?), tahle léčitelka zemřela s čistým s vědomím(Jj?) a nikdo by se s ní nemohl měřit loajalitě vůči klanu" mňoukla velitel(Umí si snad měnit pohlaví nebo co?) a hleděla do nebes, kývla hlavou na Běláka, Červeňáka, Hnědotlapu a Hňedku(Od kdy jsou kočky v nebesích), a ti uchopili nehybné tělo do tlamy a donesli ho na Vysokou skálu.(Proč sakra?) Velitelka na ní ladně vyskočila a mohutným hlasem pravila: ,,Nechť se všechny kočky, které si umí ulovit samy potravu zchromáždí u této skáli.(Když už tak jsou, ne?) Kočky se honem seběhli a za chvilku směřovalo(Zajímavý proslov) k Černé noci spousty vyděšených pohledů.(-_-) Štětinka si všimla, že už se začíná stmívat.(Ta má ale postřeh) ,,Dobrý večer" mňoukla vážně velitelka. ,,Dnes ráno(když se to stalo odpoledne, ne?) zabil onen neznámí léčitelku Tmavoočku" davem projelo zděšené vyjeknutí.(zase....) ,,Naše ctěná léčitelka loví s Hvězdným klanem(Když je léčitelka pane bože a ještě k tomu, je to Mračný klan!) . Bude se tam mít dobře.(Se mnou ne) Tak ji dnešní noc provoláme z bohem.(Z jakým bohem?) Moc jí děkujeme za to co pro náš klan udělala."(A já jsme jako nic, co?) Černá noc ukončila svůj proslov a zástupce se svími(ehmehm) třemi pomocníky jí donesli dolů před Vysokou skálu. Zchromáždili se zde kočky.(Už tam byli, asi třikrát je svolávala) A každý se s Tmavoočkou rozloučil.(Z bohem xD) Štětinka se zařadila na konec fronty. Před ní byl Červeňák a před ním Muška, malá hnědá a mrštná učednice. Ta přišla k Tmavoočce a zašeptala: ,,Budeš my chybět Tmavoočko.(Jak dojemné) Kdybys mi nepomohla, tak bych už nežila. Z bohem, léčitelko Tmavoočko!"(Co? Tak to nechápu....) sklonila hlavu a pak si lehla; naposledy s Tmavoočkou.(Jestli se dostane do toho Mračného klanu tak u ní může ležet furt) Pamatuju si jak jsme ji spolu s Tmavoočkou léčili. vybavila si. Tehdy se poranila na hromové stezce.(Že je to tady až teď.... žádám o vysvětlení, Štětinko!) Teď byl na řadě Červeňák. Muška olízla léčitelce ucho a odešla se skloněnou hlavou.(Co to mají všichni za zvyky, olizovat mrtvoly?) Červeňák přišel a něco Tmavoočce šeptal do ucha, ale nebylo slyšet co.(Alespoň, že tak) Taky se zvedl a odešel. Štětinka nechtěla, aby jí někdo slyšel, a tak neslyšně zašeptala zmrzačené léčitelce do ucha: ,,Tmavoočko, už od první chvíle co jsem tě viděla jsem věděla, že to něco znamená. Už jako malé kotě!(heh....) Někdy se mi sice na výcvik nechtělo(Někdy?!), ale moc ti děkuji za to všechno cos mě naučila.(Muhahaha) Kdybys nebyla, tak by spoustu, opravdu spoustu koček zemřelo!(Fakt?) Budeši chybět Tmavoočko, a slibuju ti, že celou noc u tebe budu bdít(Chci tě vidět)!" mňoukla a u srdce cítila hrozný smutek(hah....). ,,Z bohem"(hm?) mňoukla. ,,Z bohem Tmavoočko!"(-_+) lehla si a olízla jí(No zase....fuj), chtěla takhle ještě zůstat, ale vtom(meh?) na ni dolehl hluboký zvučný hlas: ,,A ještě jednu věc" řekla velitelka. ,,Tím že zemřela léčitelka Tmavoočka, tak musí být nahrazena" Štětince se rostřásly nohy.(Proč jako?) ,, A všem je nám jasné, kdo bude léčitelkou teď"(No, tak to ani nemusíš říkat) dořekla a kývla na ustrašenou (heh) učednici. Malá kočka docupitala k velitelce. ,,Já Černá noc, velitelka Temného klanu, vyzývám naše předky, aby přijmuli(Co to je jako za slovo?!) tuto novou léčitelkou. Štětinko, Mračný klan(Konečně!) ocení tvou učenlivost a čest." řekla s vím(Ona něco ví?!) mohutným hlasem. Učednice přišla blíž. ,,Štětinko, slibuješ, že náš klan nikdy nezradíš?"(ne)
,,Slibuju" mňoukla oddaně a olízla velitelce uctivě rameno. ,,Štětinka!" volali nadšeně kočky.(A najednou jsou nadšené....pche) Davem projelo spokojené bručení a vřískání. Štětinka se rozhlédla po kočkách; všechny radostně poskakovali.(*Záchvat smíchu*) Ale jedna ne. Červeňák byl zaražen a smutně (asi smutně) hleděl do země.
Co s ním je?(Nesnáší tě)
Štětinka nemohla uvěřit s vím očím. (Proč? Se nedivím.)
Štětinkami odešla z vysoké skály.(Kde padla zmínka na to, že na ní stála?) Všichni se k ní nahrnuli.(To muselo bolet) ,, Gratuluji ti Štětinko!" To byla její matka Květinka. ,,Děkuji ti" mňoukla a dotkla se čenichem jejího krku.(A pak jí ho snědla....heh)

Na konci fronty (na oběd) stál (oběd) Červeňák.(Mňam) ,,Gratuluji" mňoukl, ale spíš otráveně.(Se mu nedivím) Štětinka zavřela oči a potichu poděkovala.(Že jí nebylo slyšet) Ale když je otevřela Červeňák tam už nestál. Štětinka viděla jen mizící se červený ocas v kručinkovém keři. Rozběhla se za ním.(Nech ho žít, oběda) Běžela, i když Červeňáka už neviděla.(A kam tedy běžela, byla slepá?) Cítila jeho rozčílený pach. Běžel k vykotlanému dubu.(Aaa....)
Co tam bude dělat?(Jíst sám sebe, ti nedošlo?)
Štětinka běžela jak nejrychleji mohla.
Červeňák tam ležel a vzhlížel na rozlehlou krajinu.(Která se tam znenadání objevila) Štětinkami(hm....?) k němu potichounku docupitala. ,,Co se ti stalo?" mňoukla potichu. Červeňák se na ni dlouze podíval svíma žlutýma očima.(Má žluté oči? A toho chceš jíst.... má žloutenku) ,,Když si teď léčitelkou, Štětinko, tak už nikdy nebudeš mít koťátka" mňoukl smutně.(A to je dobře, oběde) Štětinka se zamyslela. Červeňák měl pravdu, už nikdy nebude moct mít koťátka. Ale pak jí to došlo.(Co jí došlo? Že si zapomněla vidličku?) ,, Červeňáku, i když nebudu mít koťátka, tak přes to se můžeme přátelit"(No WoW) mňoukla s citem. Štětinkami (eh) si lehla vedle něj něj(wut?). A tak tam společně leželi.(No super konec)

Kapitola V

Štětinka ležela u Tmavoočky a pozorovala měsíc.(Když byla mrtvá, ne?) Nebyla zvyklá ležet u kočky, která nevydává žádné teplíčko.(No, proč by také byla) Najednou ztuhla. Někdo jde!(Muhahaha) Jestli mě jde zabít jako Tmavoočku, tak toho bude litovat!(Proč?) Kroky se blížili a Štětinka se postavila do bojové pozice.(Je léčitelka) ,,Štětinko!" mňouklo to ze tmy. Štětinka sebou polekaně trhla, ale hned se uklidnila, protože z tmy se vynořila malá postava. Byla to Hnědoočka(Heh....ta učednice?). ,,Copak se děje?" mňoukla Štětinka a otřepala se, jako by ze sebe chtěla otřepat srach a studu.(Čeho se zase bojí a ke všemu ještě stydí?) Pruhovaná kočička nervózně přešlápla a zadívala se do země. ,,Bolí mě bříško" zamumlala(Heh.... teď se stydím zase já). Štětinka se na ni překvapeně podívala a zamrkala. ,,Proč nejdeš za Tmavoočkou?" mňoukla.(Bum, to ti nedošlo?)
Teď to byla malá učednice, kdo překvapeně zamrkal.(Ne, byla jsme to já, kdo překvapeně zamrkal)
,,Ale Štětinko," začala nervózně.(hm....)
,,Tmavoočka je... ehm... no" řekla a pohlédla na tělo ležící vedle Štětinky.
Štětinka odvrátila pohled.
Nastalo ticho.(Bubny)
Nakonec Štětinka kývla hlavou a šla do léčitelského dopěte s  Hnědoočkou v patách.(A je tak tupá nebo ne?) Mladá léčitelka vešla do doupěte a sklonila hlavu k srovnaný bylinám.(hm....no tak to se asi nedozvíme) Co to jen Tmavoočka říkala?(A tos e ptáš mě? No já vím, vymyslela jsme tě já, ale před rokem a půl, takže klídek)
Heřmánek? Ne, ten ne. Nebo snad šanta kočičí? Ne, rozhodně ne. A šalvjej? Určitě to nebude ono. Ale moment... maková semínka! Jo, to bude ono!(Hm....?) Kočička vzala tři do tlamy(Tři tlamy do tlamy....heh) a kráčela se zdviženým ocasem k čekající učednici.
Je ze mě pravá lečítelka!(Fakt?)
Pomyslela si, ale pak jí bodlo u srdce.(To klid, to byla jen včela)
Tmavoočka by na mě byla pyšná.(Tmavoočka? No nvm nvm)
Podala učednici semínka a řekla:
,,Žvýkej"
Učednice přikývla, poděkovala a pelášila si to rovnou do učednického doupěte.(A to je ani nedojedla) Léčitelka se oklepala a šla si lehnout na svoje místo u Tmavoočky.
Už stejně začíná svítat.(Tak spi)

Kapitola VI

Mladá léčitelka se protáhla a kožíšek se jí zatřpytil v jasném slunečním svitu v Padajícím listí.(A najednou je Padající listí....hej taky vám přijde, ž všechny kapitoly začínají stejně?) V doupěti vedle Vysoké skály se něco pohlo. Bezpochybů bylo jasné kdo to je. (Heh....)
Ze vchodu z lián a listí vykoukla černá kočka.(Au) Pohledem vyhledala Štětinku a kývla hlavou. Byla to velitelka jejího klanu, Tmavého klanu.(Konečně víme, v jakém je klanu! Sláva!) Vysoká kočka vylezla z doupěte a došla k ní. ,,Dobré ráno, Štětinko" řekla. Mladá léčitelka vstala, na pořádné umytí už nebyl čas(huh, minule snad byl?), atak(....) se jenom oklepala.(Zase....) ,,Dobré ráno i vám, Tmavá hvězdo" mňoukla(Proč jí vykáš?). Velitelka si otkašlala a  pravila(wut?): ,,Dnes si toho moc nenaspala, že? Jak si vzpomínám celou noc si bdila u Tmavoočky a já to chápu"(bdila a u toho spala.... zajímavé) krátce se podívala na ní a potom na Tmavoočku. ,,tak se běž vyspat, dneska máme hodně na práci a jak vidím moc bylin v doupěti nemáš."(hu) mrkla na chodbu v jejím doupěti, kde se válelo pár semen, heřmánek, pavučinka a šanta. ,,Ano, Tmavá hvězdo" zívla a začala se loudat do doupěte. Hvězda pokývala hlavou. ,,Dobrou noc"(Když je ráno) řekla a šla si popovídat s zástupcem. Štětinkám uháněla po suché trávě, bylo období Zelenilistí (wut? Když bylo Padající listí?!), a tak aspoň večer nepromrzla až na kost. Do doupěte léčitelky už se pomalu draly(Taky slovo) sluneční paprsky. Lehla si do klubíčka a v ten okamžik hned usnula. ("Dobrou noc")

Les plný černo černé tmy se plazil kolem ní(wut? Jak se může les jako plazit?). Na nebi ani hvězda. Tady to místo znala. To je místo kde zahynula Tmavoočka!(Ona zahynula v plazícím se lese bez hvězd? Zajímavé....) A ten pach byl stejný.(Co?)
Najednou uslyšela kocouří hlas : ,,Klan, náš klan, náš klan!" vykřikoval.(Jebe jí)  Byl to starý kocour, asi toulavý.(Tomu taky) ,,Ssss…!" zavrčela nějaká...Tmavoočka! ,,Tmavoočko!"
Z keře vylezla stará kočka s tmavýma očima. Kývla hlavou. ,,Nemůžu tě chránit na pořád, moje učednice" mňoukla. ,,Jsem mrtvá, a ty to víš"
dokončila.(WoW, potlesk)
,,Ale..."
,,Dávej si pozor na-"
,,Hrmm" přerušil jí hlas kocourů a koček v zadu. (Hrmm je totiž velmi nebezpečné)
,,Pomoc najdeš u dvounožců!"(Není mazel) dokončila a odrazila se ke skoku.
,,Neodcházej!" volala Štětinka.(*Neodskákej!)

Štětinkám(Ono je jich víc? Že jsem si nevšimla) se probudila s třesoucím srdcem.
Co to mělo znamenat? (Co já vím)
Pomoc najdeš u dvounožců. (Ne, v Bohnicích)
V duchu si opakovala ta tajemná slova. (No, hrabe ti)

Trochu jsem se inspirovala od Modra_krysa_Fox, které určitě dejte flw. Snad ti to nevadí. Líbilo se vám to a chcete další glosování na mé staré šťastné díla? Napište, budu ráda xD💖