Došli před obrovské sídlo. V domě se nesvítilo, vypadal opuštěně. Remusovi bylo Pansy líto, musela se cítit nepříjemně sama v tak velkém domě... Proto nejspíš vyhledávala společnost, napadlo ho. ,,Chci, abyste mě políbil," oznámila Pansy. Remus nedokázal uvěřit tomu, co slyšel.
,,To nemůžu," řekl Remus, protože to bylo správné, aby ji odmítl. ,,Ani kdybych chtěl," dodal, i když věděl, že to dodávat nemusel - a neměl. Pansy přistoupila o krok blíž.
,,A chcete?" zeptala se. Remus zavřel oči, nesnesl její pohled, nemohl se na Pansy dívat.
,,Merline," vydechl. ,,Jistěže chci," přiznal a očekával, že ho bohové potrestají.
,,Domníváte se, že oproti tomu všemu zlu, které na světě je, by byl polibek špatný? Byli bychom kriminálníci? Žádám až moc? Je to vůbec žádost, když vy mě taky chcete políbit?"
,,Já bych kriminálník byl," odpověděl Remus. Pansy ani na vteřinu nezaváhala, stále se tvářila sebevědomě a nevzdávala se.
,,Jediný polibek... Pak už od vás nic chtít nebudu." Oba věděli, že lže. Přesto Remuse přesvědčila, aby tu chybu udělal a oba odsoudil. Sehnul se, políbil ji a Pansy jeho polibek opětovala. Když špičkou svého jazyka olízla jeho spodní ret a jemně ho kousla, ztratil všechny zábrany. Opřel její drobné tělo ke zdi. Pansy zavzdychala a chytila Remuse za svetr, aby si ho přitáhla blíž k sobě. Přitiskl se na ni takovým způsobem, že byla Pansy skoro nohama ve vzduchu. Jen špičkami se snažila udržovat balanc, i když rovnováhu nepotřebovala, zeď a Remusovo tělo ji dokonale věznili. Chytil ji za obě zápěstí. Přiblížil se k jejímu obličeji, takže přestala dýchat a její tělo se roztřáslo. Hrubě ji políbil a čím víc polibek prohluboval, tím víc bolestivě svíral její ruce. Očekávala, že se ozve její přecitlivělý pud sebezáchovy. Nestalo se, zamotala se jí hlava a zmalátněla. Nakonec jedno její zápěstí pustil.Místo toho, aby se od něj snažila odtáhnout, položila dlaň na jeho rameno a ovinula jednu nohu kolem jeho pasu. Chtěla mu být co nejblíže. Zatímco jí spěšně rozepínal halenku, přešel ústy k jejímu krku a začal ji kousat. Ne něžně, ale skutečně bolestivě. Prohnula se v zádech, mírně zaklonila hlavu a zavzdychala. Zarazil se. Spočíval rty na její klíční kosti,když říkal: ,,Takový nejsem." Chvíli oddechoval do její kůže, pustil ji a zatímco se Pansy znovu dotkla chodidly země, poodstoupil. Bylo to pro ni tak nečekané, že ze sebe vyloudila ještě jeden prosebný sten. ,,Omlouvám se," řekl pouze, když od ní poodstoupil.
,,Bohové, neomlouvejte se," sykla znechuceně Pansy. ,,Omlouváte se za to, že jste mě políbil? Měl byste se omlouvat za to, že jste mě přestal líbat!" pronesla chladně, ale oči jí žhnuly hněvem.
,,Udělal jsem chybu. Neměl bych se vás dotýkat..." vysvětloval Remus. Její vlhké rty se třásly, jak se snažila bojovat se všemi pocity, které se na ni hrnuly ze všech stran. Nakonec se její dech zklidnil, navrátil se její vnitřní pokoj a důstojnost. Tvář schovala za maskou.
,,Vlastně máte pravdu," řekla. Remuse to překvapilo. ,,Chtěla jsem jeden polibek, tomu jste dostál. Už nikdy vás nebudu líbat, už nikdy se mě nedotknete, už nikdy se neuvidíme." Remus se cítil jako zpráskaný pes... vlk. Prošla kolem něj a připravila si klíče. Naposledy se podívala jeho směrem. ,,Děkuji vám za doprovod, profesore. Dobrou noc." Odemkla, vešla a zavřela za sebou. Remus stál osamělý v červencové noci a vdechoval horký stud a pocit viny. Odešel, ale otočil se k domu. Dal si ruce do kapes, to dělával jako mladý chlapec, když někde čekal na své kamarády. V jednom z oken se rozsvítilo. Zbystřil. Za záclonou zahlédl dívčí siluetu. Pootevřel ústa v úžasu, převlékala se. Neviděl skoro nic, jen matný obrys jejího těla, které se vysvléká z oblečení jako had z kůže. Zmizela z jeho dohledu. Už se chtěl otočit k odchodu, když se zjevila na balkóně. V noční košilce vypadala jako nymfa, která vábí muže do svého náručí. Remusovi ani nedošlo, že si ho Pansy všimla.
,,Tak vy si hrajete na slušňáka... Ale nestydatě na mě koukat, to vám nevadí," pronesla hlasitě, ale nekřičela. Remus by se nejraději propadl šest stop pod zem.
,,Nechtěl jsem vás sledovat, jen... jsem... se zrovna otočil a vy..."
,,Heleďte," utnula jeho koktání, ,,tohle není žádnej zatracenej Shakespeare, takže jestli mi chcete něco vysvětlovat, tak nestůjte pod balkónem a pojďte dovnitř." Než jí stačil odpovědět, zmizela a objevila se za necelou minutu u hlavních dveří. Remus přemýšlel a díval se jí do očí. Hlas rozumu se pomalu vytrácel, všechno křičelo po její přítomnosti. Jeho tělo, jeho mysl, vše chtěl před ní položit na zem a nechat se zničit. Vzývat ji jako bohyni. Měl odejít. Pansy k němu natáhla ruku a čekala. Měl si stát za svým přesvědčením, měl být zásadový... Udělal první krok směrem k ní, a bylo to snazší než si myslel. Kráčel a blížil se k ní a chtěl ji. V jediné chvíli se jeho rozum rozplynul úplně a už nikdy zpátky nezískal, co tehdy ztratil.