''Tak fajn sundej si ze zad tu věc. Musí to být těžké.'' řekla jsem a ukázala na velkou tykev na jeho zádech. Už jsme seděli u mě doma a doufali, že Konohu opět zaplaví sluneční paprsky.
''Takže kdo vlastně jsi Gaaro?'' ptala jsem se. Gaara se určitě cítil nesvůj. ''Jsem z písečné vesnice, mám dva sourozence a vyrůstal jsem sám.'' řekl a odložil si tykev ke dveřím. ''Sám?'' byla jsem docela zvědavá, ale jakmile jsem dořekla otázku, hned jsem sama sebe pokárala za vlezlost. ''Jo.'' řekl docela hrubě. ''Promiň neměla jsem se ptát.''
Oba jsme seděli na proti sobě a mezi námi zavládlo ticho. ''Vážně jsi to ty? Ta o které se všude mluví?'' zeptal se náhle Gaara a podíval se na mě svými jasně světlými oči. ''Myslíš to, že nemám Byakugan?''-''Hm.'' řekl. ''Ano to je pravda. Pocházím z rodu Hyuuga, ale neměla jsem vrozenou schopnost a tak mě z klanu vykopli.'' svěřila jsem se.

Gaara chvíli přemýšlel a pak spustil. ''Moje dětství taky nebylo příjemné. Moje matka zemřela při mém porodu a do mě byl zapečetěný jednoocasý démon Shukaku. Vyrůstal jsem s bratrem své matky, jmenoval se Yashamaru a ten mě jako jediný miloval, no alespoň jsem si to myslel. Všichni ve vesnici se mě báli a považovali mě za stvůru. Po pár letech dostal Yashamaru pokyn od velitele vesnice Kazekageho mě zabít, protože nikdo netušil, zda budu spasitel vesnice nebo jí zničím. Yashamaru tento úkol přijal a zamaskovaný mě šel zabít. Můj písek není jen v té tykvi je ve mě a ten večer kdy mě přišel zabít jsem se ubránil svým pískem.
Když jsem Yashamarua nevědomky zabil ukázalo se, že mě už od samého počátku nesnáší kvůli tomu, že díky mě zemřela jeho sestra, moje matka.''-''Gaaro, to je..strašné.'' byla jsem v šoku, takovou minulost si nezaslouží nikdo.

''Všichni dělali jako bych neexistoval.'' říkal a koukal na podlahu. Jednu ruku jsem mu dala na rameno a usmála se. ''Už je dobře.'' řekla jsem a utřela mu slzu, která mu stékala po tváři. On se jen usmál.
''Podívej už zase svítí slunce.'' řekla jsem a přiběhla k oknu. ''Dneska bude krásný den co myslíš?'' otočila jsem se a viděla Gaaru sedět na židli. ''Gaaro?''-''Už bych měl vyrazit. Čekají na mě.'' řekl a pomalu se zvedal. ''Kdo?'' ptala jsem se. ''Temari a Kankuro. Budou si dělat starosti, kde jejich nejmladší bratříček je.'' zasmál se a připevnil si tykev na záda. ''Děkuji Shiro.'' otevřel dveře a odešel.
''Tenhle Gaara, je velmi zajímavý.'' říkala jsem si a sledovala vesnici oknem.