Shell na mě zmateně hleděla. Ella zuřila:
,,Blizzard! Hloupé vlče! Zmlkni!"
Mým tělem prostřelila bolest. Ella držela můj krk. Rozstříkala se krev.
,,Beto! Nech ji!"zkoušel to Flame. Svůj pokus zaplatil tak, že ho Ella celého podrásala. Já stále visela v Betině tlamě.
Lia poděšeně kňučela.
,,Otče! Ať Blizzard nechá!"
,,Beta dělá správnou věc Lio,"zavrčel Alfa.
Lia na otce nechápavě hleděla, ale už mlčela.
,,Blizzard!"kňučel Flame znovu.
Shell vyvalila oči.
,,Tato vlčice se jmenuje...Blizzard?"
Z hrdla se mi dralo zoufalé vytí přidušené Ellinými tesáky.
,,Ano. To jméno už v životě nechci slyšet a budu ho brát jako urážku,"zasyčel Winter.
Shell se vzápětí naježila jak to dělávám já. Zavrčela zle a temně až sebou všichni přihlížející trhli. Jen já ne. To vrčení pro mě už od narození věstilo dobro. Odhánělo tvory, kteří se chystali poobědvat mě a moje sourozence.
V očích se mi zrodila už dávno pohaslá naděj, která vyhasla když mě chytili pařáty okřídleného dravce. Milá Shell se bleskurychle změnila v běsnícího pomstychtivého šílence. Viděla jsem jak se zaleskly ty její ochranářské bílé tesáky a krutě uchopily Ellin šedý krk.
,,Pust ji!"zavrčela zběsile.
Ella mě ale pevně držela. Alfa Winter surově nakopl a odrazil Shell. Pomalu jsem upadala do němoty. Na těle jsem cítila tesáky, drápy...a krev...
Byla jsem příliš slabá na obranu. Nevyšel ze mě ani jediný zvuk. Spatřila jsem temno...

                                 ~

Pomalu jsem se probudila. Nebyla jsem v pohodlném doupěti už týden. Byla jsem v podivném tvrdě podloženém doupěti. V doupěti pro zajatce...
Slabounce jsem zachrčela. Moje tělo bylo poseté šrámy, modřinami.
Nejvíc na mně byla vidět jizva po Lanceovy.
Už jsem neznala štěstí a dobrotu. Znala jsem jen zlo...a hněv.
Běsnila jsem každý den. Stal se ze mě ďábel. Rozzuřeně jsem ryla tesáky do masa komukoliv, kdo se nám přišel vysmát.

Byla jsem uvězněna s Shell a její smečkou. Shell zeslábla.
Koneckonců to i celá její smečka. Jen já ne. Já jsem žila nesnášená už od prvních pár měsíců. Hlad jsem znala.
Shell také pochopila, kdo jsem. I Luna s Johnem. Byla jsem ráda, že jsem ještě někoho měla. Ze začátku jsem ve vězení bolestivě vzpomínala na Flamea. I on se začal ale z mých myšlenek pomaličku vypařovat...
Žila jsem už jen z nenávisti k světu. Občas mě ale uklidnila přítomnost rodiny. Jenže...Luna slábla hladem.
Připadala jsem si hrozivě bezmocná. Chtěla jsem pomoct...Nešlo to.
Moje zcela vztekem pomatená mysl dokonce navrhovala zabít Shellina bývalého Omegu a využít jej jako zdroj masa. Nejdřív se zamítlo, později jsme to ale museli udělat. Potom se už nic neměnilo. Ze mě se stal tvor nenávidící svět. Shell, bratr i smečka hladověli a mlčeli. V Luně se tichounce vypařoval život...

                               ~
Prosím. Chci pryč. Musí být nějaká cesta. Čekám na ni už měsíc. Něco musí...
Také jsme se snažili rozkousat stěny našeho vězení...
Teď jsem stála a hleděla na vyhloubený kousek ve zdi ze směsi hlíny a kamení. Chybělo tak málo k svobodě...
V Luně už dávno zhasl plamínek života.
Hleděla jsem stále na otvor. Potom jsem se otočila na spoluvězně.
,,To zvládneme."
Můj nadějný hlas ale ovládla bezmoc.
,,Ale ne...Blizzard má pravdu,"zvolal tiše John a pustil se do prohrabávání.
Shell byl moc slabá. Tak se zapojila smečka.
Ještě kousek...
A potom...Naše vězení zalilo sluneční světlo. Na chvíli mě oslepilo a přivřela jsem oči. Shell, smečka a John vyšli z jeskyně.
Tak dlouho jsem to sluneční světlo neviděla...
Smutně jsem se zahleděla na mrtvou sestru. Sklonila jsem hlavu. Pak jsem se obrátila na Shell.
,,Mami...Ale co s námi bude teď?"
,,Najdeme nějaké nové místo,"řekla s úsměvem Shell, ale její hlas zněl slabě.

Běhali jsme a hledali nějaký úkryt. Naštěstí jsme našli přijatelné místo pro tábor. Jediná nevýhoda byla, že byl trochu dost blízko k Winterově smečce. Postupně jsme vše zaobstarávali. Doupata..nakonec i potravu. Hned, co se všichni zotavili byla hierarchie jasná. Zachovala se. Shell zůstala Alfou. Jen zatím nikoho neudělila Betou.
Já jsem byla spokojená jako první lovkyně.
Hlavou se mi honila jediná myšlenka.
Jednou nadejde den, kdy se pomstíme Winterovi...
Zahleděla jsem se na zapadající slunce. Když jsem byla s Flamem..hrozně mi chyběla rodina. Ale teď...když jsem s rodinou byla...chyběl mi on.
Vydralo se ze mě děsivé zavytí. Znělo hluboce, hrdlo jsem měla vybroušené vším tím vrčením. Vyšel měsíc.
A Lia...Také jsem ji postrádala.

Pomalu jsem klusala zpátky do tábora. Hlavou se mi stále honily vzpomínky na bývalou smečku...
,,Blizz!"
Ta zkratka..Dlouho jsem ji neslyšela.
,,Nechceš s Blaze na noční lov?"doléhal ke mně hlas pozitivního optimistického bratra.
Měla by sis protáhnout nohy...Byla jsi dlouho v tom stísněném prostoru...
,,Ano...Už jdu."
Blaze, hnědá vlčice v jejíž srsti se místy vyskytovala i černá okamžitě přiběhla.
,,Blizzard, měla bys nás vést,"špitl John.
,,Eh..No...Jo..jo. Jasně..."vyšlo ze mě koktavě.
Rozběhli jsme se do lesa. Všichni hladově větřili.
Po dlouhém pátrání jsme ještě více vyhladovělí konečně narazili na pachovou stopu a vyrazili po ní.
,,Laně..."šeptla Blaze.
,,Ano. Obkličte je,"vyšlo ze mě. Po tak dlouhé době jídlo...pořádné jídlo...
Laně si nás všimli. Našli jsme si nejpomalejší a rychle vyrazili za ní.
John se odrazil a úspěšně chňapl po její noze. Moje krvelačné tesáky a potom i Blaziny už se uchopily.
Zvíře ztrácelo krev a vzpínalo se. Potom už se vzdalo úplně a bezvládně kleslo do trávy plné podzimního listí.
Z loveckých hrdel se ozvalo vítězoslavné vytí. Uchopili jsme mrtvolu a rozveseleni ji táhli do tábora.
,,Výborně!"vítala nás vesele moje matka Alfa.
Moje bílá oháňka se poprvé za dlouhou dobu hýbala ze strany na stranu.
Po jídle toho z laně moc nezbylo, ale náladu vlků to nezkazilo.
Stejně jsem ale zase ucítila samotu.
Musím vidět Flamea. Aspoň na chvíli...
Běžela jsem k hranicím Winterova tábora. Flame seděl na hlídce a teskně pozoroval hvězdy.
,,Flame!"zvolala jsem vesele.
Prázdně na mě pohlédl. Naježil se.
,,Kdo jsi?! Tohle je teritorium mojí smečky! Zmiz!"vrčel a cenil tesáky.
Zmateně jsem couvla.
,,Ale to jsem já..."
,,Jsi hluchá?! Řekl jsem táhni odsud!"
Nevěřila jsem svým uším. Zlomilo mi to srdce.
Nepoznává mě...Zapomněl...

(Nahoře Shell) Ahojky! Další slíbená kapitola je tu. Snad se bude líbit :3 Speciální poděkování:@BlueFireFoxCZ @DarowWolf, @DominikaMatyasova,@hranicar3,@NellyTheWolf,@ImMadSoWhat DĚKUJU! VAŠE KOMENTÁŘE HROZNĚ POTĚŠÍ!!!

Bloody :P