Ozvalo se zachrčení. Ty oči mě sledovaly. Zatřásla jsem tlapy. Nedokázala jsem se pohnout. Ty oči...Jako kdyby hořely vztekem a hněvem. Ten tvor běsnil. Bešnil po pomstě...Zapřemýšlela jsem jestli ten tvor existuje nebo je jen v mých snech.
Na přemýšlení už nebyl čas. Vše se rozmazávalo...

Párkrát jsem zamrkala očima. Neudivilo mě, že nejsem v táboře. Jen jsem v duchu zase ironicky spustila.
Gratulace Blizzard. Zase jsi opustila tábor. Výborně. Je dost možné, že tě někdo viděl. A jak asi chceš Alfovi vysvětlit svoji náměsíčnost?! Z tohohle se nevymotáš tak lehce...
Ještě jsem se pořádně rozhlédla okolo. Bylo tu....uhh nic. Jen pláně. Zelené pláně. Znovu se mi zježila srst. Nesnášela jsem neznámo. Neznámé věci a místa pro mě bylo temno, které číhalo.
Zvedla jsem čenich a zavětřila. Vzápětí jsem polekaně nadskočila. Ve vzduchu visel jakkýsi podivný pach. Nikdy jsem nic takového necítila. Zmateně jsem zvedla tlapu a vydala se po pachové stopě. Dlouhými skoky jsem běžela přes pláň. A potom...spatřila jsem něco zvláštního. Netušila jsem, co to bylo. Zastavila jsem a skryla se ve vysoké trávě, pozorujíc další temné neznámo. Náhle ze zvláštního útvaru vyšel tvor. Přitiskla jsem se k zemi a jen tiše dýchala.
Tvor nechodil po čtyřech. Šel po dvou. A...vedle něho, s hlavou hrdě zvednutou šlo to zvíře z mých dětských snů. To zvíře, které v rodné jeskyňce zaútočilo na matku a vlčice jej zabila. Tohle bylo stejné, jen trochu menší. Odrostlé štěně, jako já.
Srst se mi zježila ještě více a slabě jsem zavrčela. Tvorovi na dvou nohou jsem začala jednoduše říkat Dvounožec.
Dvounožci byli totiž v boji vysloveně neschopní. Neměli žádné drápy ani tesáky. Jen tyto tvory a hlučné tyče, které matce vystřelili oko.
Mladý pomocník Dvounožce si mě všiml. Věnoval krátký pohled svému pánovi a klusal za mnou.

,,Kliď se odtud,"štěkl na mě.
Moje srst se narovnala ještě výš.
Naivní tvor.
,,Kdo jsi? A co jsi to za..."
,,Jsi evidentně dost nezkušená vlčice..Jsem pes. A od svého majitele mám jméno Lance,"vyprskl tím provokativním hlasem.
,,Aha. Výborně aspoň můj druh znáš. A to se jako necháš pojmenovat od toho Dvounožce? Vy psi jste asi dost nesamostatní, co?"zasyčela jsem.
,,Ten tvůj dvounožec se mimochodem jmenuje Jay. Můj otec byl Matt. A hádej kdo ho zabil!? Vlci..."řekl to temným a zlým hlasem.
Ztuhla jsem.
Co když je tohle syn toho, co zabila moje matka...? Jsou si tak podobní...
,,T-t-o je m-mi l-lí-t-to..."zamumlala jsem.
Blizz, co to meleš!?
,,Hmpf. Teď se odtuď kliď, je to teritorium mého pána!"štěkl Lance znovu.
Zavrčela jsem.
,,To u vlků neplatí. Žadný pes se nemůže jen tak rozhodnout, že nakáže ať se klidíme. A teď bych ti měla udělit lekci, kterou dala má matka tvému otci!"
Srst mi stoupla do nejvyššího bodu. Plameny okolo mě vzplály. Temně jsem vrčela a pohledem mých ledově modrých očí jsem psa probodávala.
Lance tiše vydechl.
,,Tvoje matka..."
Nenechala jsem ho domluvit a stiskla jeho krk.
,,Dopadneš jako Matt, tvůj otec!"
Lance zděšeně vyl a krev mu tekla po krku. Jenže si toho všiml Dvounožec.
Oči mi naplnila hrůza, když schytl hlučnou tyč. Slyšela jsem to cvakání, když nabíjel. Pořád jsem ale psa držela. Jeho pán zmáčkl spoušť.
Ozvala se rána a já ucítila nesmírnou bolest..a krev...
Poslední co jsem viděla bylo jak se řítí obrovský rezavý tvor a zarývá tesáky do Lanceova masa. Pak bylo temno.

                                 ~

Vzbudila jsem se a cítila jsem na sobě
teplý dotyk. Stočila jsem hlavu. Ležel o mě opřený Flame.
,,Flame? Co se stalo..."
Mladý vlk sebou při mém hlase trhl.
,,Blizz?! Jsem tak rád, že jsi v pořádku! No...Jen...Ten tvor...A ta věc..Vystřelila a zranila tě...Pak jsem to ještě vyřídil s tím divným čtyřnohým...A odnesl tě. Byla jsi na tom špatně."
,,Ten čtyřnohý tvor byl pes a byl to Lance. A ten na dvou..Dvounožec. Tamto byla hlučná tyč,"řekla jsem.
Flame chápavě kývl.
Vzdychla jsem a pocítila jsem slabost.
Přemáhala mě únava.
,,Něco zajímavého?"zeptala jsem se ještě.
Flame znovu kývl.
,,Ano. Alfa říká, že naštěstí kulka nezasáhla důležité orgány. A Shadow dostal výprask od Lii. Ještě ho honí,"zasmál se.
,,Honí?! Musím hned vyrazit taky!"vykřikla jsem.
,,Ne, nemůžeš. Zeya říkala, že máš zůstat odpočívat ještě dlouho. Blizz, s hlučnými tyčemi a jejich kulkami si nezahrávej!"
Na odpověď jsem jen zabručela.
No...Stará moudrá léčitelka Zeya se zase musí dělit o velmi moudré informace...Uhh...
,,Tak...Zase děkuju Flame."
,,Nebyl problém. Teď jdu za Zeyou pro další byliny."
Hned co Flame zmizel jsem vylezla z doupěte na průzkum.
Vzápětí jsem uslyšela Ellu:
,,Wintere. Je oslabená, proč ji nezabijeme. Může to být problém pro smečku."
Alfa na ni přísně pohlédl.
,,Nemůžeme. Je to kamarádka mé dcery,"řekl Alfa a v jeho hlase zaznělo slabé vrčení.
Ella na si mě všimla a naježila se.
Rychle jsem odskočila znovu do doupěte.
Uh? Proč mu Ella říká Wintere...Co to má znamenat!?
Přiběhla Lia. Hodila přede mě kus masa.
,,Tady. Asi máš hlad. Ukořistila jsem ho tomu slabochovi,"řekla s úšklebkem.
,,Díky. A...proč říká Ella Alfovi Wintere..? Zameškala jsem něco?"zamumlala jsem.
,,No..Ella je nová Beta..."
Ta slova mi zamrazila tvář. Ella...Betou...
Moje noční můra...
,,J-ja-k-k,"vykoktala jsem roztřeseně.
,,Jak? Sama nevím. Otec nechce odpovědět."
Povzdechla jsem si. Jestli je Ella Betou...
,,A...Ehm...Jak ti vlastně je Blizz.?"pronesla Lia lehce.
,,No...Co já vím...Jde to. Ta jizva na noze po tom Lanceovi mi asi zůstane, ale jinak už se mám lépe."
Zahryzla jsem se do masa, které náleželo Shadowovi a zhltla ho.
,,Lio. Musí existovat způsob, jak Elly zbavit toho místa. Nevěstí z ní nic dobrého,"mumlala jsem přes kousky masa.
,,Blizz, já vím že tě nepřemůže leckdo, ale vážně chceš bojovat s Ellou?"
,,Ne...totiž...zatím."
Blizzard, děláš si srandu!? To jako ty, jenom dvouletá, budeš bojovat s tou válečnicí?! Rozmysli si to pořádně.
,,No...Popřemýšlím,"řekla jsem a položila hlavu na tlapy.
,,Aha...No nechám tě přemýšlet..."zvolala Lia a jedním skokem byla z doupěte.
Zívla jsem a usnula.

Cítila jsem bolest. Nemohla jsem se pohnout. Jen hlavu jsem slabě otočila.
Když jsem to spatřila poskočilo mi srdce. Flame ležel na zemi. Jeho tělo bylo chladné. Ozval se dusot těžkých velkých tlap. Ten vlk na mě hleděl. Těma krutýma oranžovýma očima.
Zavrčel. Chtěla jsem mu to oplatit, ale z hrdla mi nevyšla ani hláska. Naježila jsem se. Ano, moje klasická reakce...
Tvor otevřel tlamu. Z jeho tesáků na mě se šplícháním dopadala krev. Ten jeho tvar obličeje...Zděšeně mi došlo, že ho znám. Vlk se skrčil ke skoku. Odrazil se. Pak už jsem neviděla nic.

Tiše jsem v duchu znovu zavrčela.
Proč.Mě. To. Pronásleduje.
Povzdechla jsem si. Opatrně jsem se pokusila vstát. Zamávala jsem zjizvenou tlapou. Už to nebolelo. Spokojeně jsem zavrtěla ocasem.
Konečně.
Vylezla jsem z doupěte. Rozhlížela jsem se po táboře, jestli neuvidím Flamea nebo Liu. Alfa Winter, jak jsem se od Elly dozvěděla jeho pravé jméno, seděl na obrovském kameni a vedle něho ležela stočená Lia.
Odpočinek...Hm
Náhle jsem spatřila záblesk rezavého kožichu. Vzduch pročíslo zděšené zavytí...Jak jinak než Shadowovo. Doběhla jsem k Lie.
Alfa mě tiše sledoval. Vypadal, jako kdyby se chystal zaútočit kdybych jeho dceře něco provedla.
Ignorovala jsem ho a jen si lehla kousek od kamene. Stromy se houpaly ve větru.
Nic zajímavého se nedělo. Dokud se neozvalo zběsilé a vzrušené vytí Stacey.
Stacey byla na hlídce o jejím mozku se nedalo říci, že je v pořádku. Stacey se hodila Alfovi k nohám a řekla roztřeseným hlasem plným vzrušení.
,,Alfo! Někdo na tebe čeká. Na kraji tábora. Leaf je hlídá."
Alfa se udiveně napřímil.
,,Kdo?"zabručel.
Malá šedá vychrtlá, která připomínala spíš lišku se mu dlouze zahleděla do očí. Tajemným hlasem dodala.
,,Shell."
Můj ironický hlásek zase začal.
Ugh...Jak dramatické Stacey...Shell...Kdo to zase je?!
Alfa evidentně věděl kdo ta Shell je.
Ztuhl a vzápětí se naježil.
,,Přiveďte je." Potom táhle zavyl a svolal smečku.
Flame přiběhl, skočil a stočil se vedle mě. Lia se zavytím svého otce probudila a už si to také razila k nám.
A potom jsme to viděli.
Ta Shell nebyla sama. Přicházela celá smečka. Shell měla kožich zbarvený do pravé vlčí šedi a její jedno oko bylo temně hnědé.
Naklonila jsem hlavu.
To oko...Neznáš ho náhodou Blizz?
Shell kráčela v klidu, ale její smečka byla naježená a rozzuřená. Obvzlášť jedna mladá šedavá vlčice stará jako já s temně modrýma očima jako noční obloha běsnila. I na mě hleděla s nenávistí.
,,Co to má znamenat?"šeptla jsem k Flameovi a Lie.
,,Tahle smečka, bojovala kdysi proti té naší,"řekla tiše Lia.
,,Ano, Alfa kdysi vyvolal zbytečný spor a smečky válčily. V dnešní době těmto dvěma smečkám zůstala po bitvě už jen nenávist k druhé smečce a starším vlkům jizvy,"doplnil Flame.
,,Aha.."
,,Ticho mládenci!"okřikla nás stará lečitelka Zeya.
Zmlkli jsme. Alfa hleděl na Shell.
,,Co tu děláte,"zasyčel.
Shell zůstala klidná.
,,Přišla jsem zrušit spor, kvůli kterému vznikla válka."
Alfa se naježil.
,,Říkal si, že ti právem náleží část našeho území. Je to mu tak stále Wintere?"hovořila dál poklidně Shell.
,,Proč mu říka Wintere?"šeptla jsem znovu.
,,Alfové si navzájem říkají opravdovými jmény,"vysvětlil Flame.
Kývla jsem na znamení pochopení.
,,Ano je tomu tak! To území je naše!"zavrčel Alfa.
,,Ne. Území náleží nám. Takhle ty ujednáváš hádky Wintere?!"štěkla Shell s napnutými nervy.
,,Zabiju i se smečkou tebe a celou tu tvoji bandu!"zaryčel Alfa.
To už se naježila i Shell.
Winter zahájil útok a zahryzl se Shell do nohy. Ze strany,na kterou Shell kvůli chybějícímu oku nemohla vidět...
Ať ji nechá!
Rozhodovala jsem se. Chystala jsem se udělat něco,co mi mohlo zničit život.
A já to udělala.
,,Nech ji!"zavrčela jsem temně na Alfu.
Naplnil ho vztek. Elliny žluté oči na mě zle pohlédly. Až na Liu a Flame,kteří vyděšeně zírali,se na mě celá smečka otočila s chladnými pohledy...

(Nahoře Ella) Ahoj! Další kapitola žije :P
Mimochodem je speciálně věnována dvěma úžasným lidem,kteří mě podpořili.
Na 2.místě: BlueFireFoxCZ
Na 1.místě (a jí si vážím hodně :D): lllEMlll
Opravdu si rozklikněte jejich profily :)

Děkuju! Děkuju! Budu pracovat na nové kapitole.  Snad rychle. Čau!

                            Bloody