Vyjekl jsem a začal se dusit a zalykat vlastní krví.
,,Blizzard?!"zachrčel jsem smutně.
Rudá tekutina mi zalila celý obličej, vypadala to jako kdybych v ní plaval.
Blizzardiny oči byly nelítostné a chladné.
,,Blizzy proč?! Víš, že jsem za to nemohl!"
Zavrčela, ustoupila a podívala se na mě. Z tlamy jí kapala krev očí ji svítily jako ty nejkrutější hvězdy. A to nemluvím o plamenech...
Musel jsem uznat, že vypadala jako krvelačná nestvůra.
Jenže pak rozevřela tlamu a řekla něco, co se mi zařízlo velmi bolestivě do srdce.
,,Nesnáším tě!"
Odešla.
Zakňučel jsem a měl chuť brečet jako malé vlče. A slzy mi také tekly. Smísily se s tokem krve.
Chtěl jsem umřít.
Vykrvácet.
Tady a teď.
Zbavit se té duševní i fyzické bolesti.

,,Flame ty brečíš?"ozvala se Birch.
Tlapku měla poraněnou a dokulhala ke mně.
,,Co je? Tebe jsem brečet ještě neviděla."
Sklonil jsem hlavu a mlčel, ale tím jsem jen odhalil roztržené hrdlo.
,,Bože Flame! Vždyť ty krvácíš z tepny!
Zajdu ti pro něco...."zvolala zděšeně.
,,Ne Birch. Nech mě. Já chci umřít!"zaječel jsem pomateně a zastavil ji.
Zavrtěla hlavou.
,,Ne, nechceš."
Rozběhla se pro nějaké byliny.
Chci....Tak už mě někdo zabijte...
Mladá léčitelka se zachvíli vrátila a zastavila krvácení.
,,Teď tady zůstaneš!"přitlačila mě k zemi.
Nevrle jsem si lehl.
Chci bojovat...Proč mě prostě Star nemůže zabít...?
Birch mě zpražila pohledem a vrátila se do bitvy.
Já jen přihlížel na všechny ostatní. Trust se bránil Lanceovi. Velký pes rozzuřeně štěkal. Blizzard vedla nekonečný souboj se Star. Birch stála před ležící Liou a ranila každého, kdo se pokusil přiblížit. Ostatní psi jen pobíhali a hledali, kde by mohli pomoci.
A pak mi to došlo.
Kde je Moon?
Ležela opodál a tak jsem k ní dokulhal.
,,Ahoj,"usmála se.
,,Nazdar,"zabručel jsem.
,,Flame, proč brečíš?"
,,Neřeš..."
,,Můžu tě aspoň rozveselit?"
,,Hm?"
Moon se zhluboka nadechla.
,,Víš proč nebojuju? Čekám vlčata!"rozzářila se.
Pokusil jsem se o úsměv.
,,No vidíš,"zasmál jsem se trochu falešně.
,,Víš, co je na tom nejlepší? Ty jsi jejich.."
Nedořekla to.
Protože se ozvalo běsnící vrčení.
,,Vidíš Flame?!  Nedělej, že jsem se tě tak dotkla! Vždyť jsi jejich otec!!! Těch vlčat. Tak si běž za tou svojí družkou a dětmi a mě už nech na pokoji kreténe!!!"
Blizzard vypadala, že mi utrhne hlavu.
Tohle jí nejspíš také hodně ranilo.
Ta má ale sakra dobré uši, že to slyšela i přes ty Stařiny kecy...

,,Chtěla jsem říct kmotr..."řekla Moon tiše.
,,A kdo je teda jejich táta?"
,,Moss."
Ztuhl jsem a zavrávoral.
Ne...Tak proto...Jak může mít Moon za druha takového vraha?!
,,Není jen takový jak ho znáš ty Flame..."
,,Jo jasně,"štěkl jsem.
Zabijte mě už někdo!
,,Moon? Můžu tě o něco poprosit?"řekl jsme náhle.
,,Ano?"
,,Zabiješ mě?"
,,CO?!"zděsila se.
,,Prosím..."
,,Ne!"zavrčela s pohledem: Uklidni se!
To jsem tušil.
,,Asi začínám zešilovat,"povzdechl jsem si a zahanbeně se zahleděl na přední tlapy.
Moon mě objala její černou tlapou.
,,Zhluboka se nadechni a přestaň na to myslet. Nevím, co je ta věc, co tě nutí k šílenství a dychtivosti po smrti, ale zase chápu, že to je osobní.
Tak už se ale prosím uklidni Flame. Jsou tu i tací, co tě potřebují,"řekla tiše a odhodlaně a olízla mi uši.
,,Ale Moon...Ta, co jsem si myslel, že mě potřebuje nejvíc..."zlomil se mi hlas.
,,Nechceš jít podsekávat hlavy? Třeba se ti udělá lépe,"navrhla černá vlčice vesele.
,,No možná...Ale moment. Na čí straně vlastně jsem?!"odpověděl jsem a protáhl se.
,,Asi si budeš muset vybrat...Ale prosím, dej pozor na Mosse."
Moon si zalezla dál do křoví a maskovala se.
Nevrle jsem kývl a nadechl se.
Vrávoravě jsem vpadl na mýtinu. Všude byla krev.
Blizzard se svíjela a se Star se křečovitě prohýbaly a vzájemně srážely k zemi.
Birch stále bránila Liu a já se rozhodl jí pomoci.

,,Flame...?"zašeptala mladá léčitelka zmateně, když jsem se k ní vyřítil.

,,Ach Birch...Já ani nevím, na čí straně jsem!"řekl jsem tiše. Za chvíli se k nám někdo připlížil. Hned jsem se odrazil a vrhl se maličké fence přede mnou po krku. Zaryčela a vysmekla se mi.

,,Stůj! Vrať se!"křikl jsem a znovu ji přitiskl tlapami k zemi.

,,Já to věděla. Nikdo ti neměl věřit, ale Alfa Star nejspíš nikdy ani nevěřila!"zamručela fenka a zahryzla se do mého rezavého čenichu. Stékala mi po něm krev, ale fenka se jen šklebila a s bojovným leskem v očích držela sevření.

,,Ty jsi si vážně myslela, že bych se někdy doopravdy přidal k nečestným kanibalským psům?!"

Začal jsem chrčet jakmile mi nozdry naplnila rudá krev.

,,Tak hele! To, že máme trochu jinak postavenou Alfu neznamená, že jsme takoví všichni! Navíc... Star je našim vzorem, zrádče!"odporovala.

,,Nic to nemění na tom, že jste prašiví a lživí! A Star je váš...vzor? Nech mě se zasmát budoucí kanibalko!"

Zase jsem jí začal dusit, protože jsem se jí celou vahou postavil na maličké hrdélko.

,,Sbohem Sunny,"hlesl jsem s mírným pobavením, když jsem ten krček schytl a ozvalo se tiché křup. Nejspíš poslední zvuk, jaký fenčino tělo kdy vydalo.

Birch byla celá potrhaná, ale odvážně bránila Liu. Usmál jsem se na ní, teď se k nemocné Winterově dceři naštěstí nikdo neopovažoval přiblížit.

Birch si oddechla a olízla tlapku, ze které se řinul proud krve.

,,Flame, já už vlastně nechápu o co se snažíš. Celou tvoji podstatu...Promiň."

,,Ne Birch...Já už taky ne. Nejdřív jsem slabé ztracené vlče, potom člen bandy Blizzardiných trýznitelů, dál Blizzin zachránce, potom jsem se všemi rozhádaný a když se usmíříme, V bestiální podobě zabiju Blizzardinu matku. Já nechtěl...Pak se nějako ,přidám' ke pouličním psům a teď? Na čí straně jsem? Kdo jsem? Nikdo už neví...Ani já...Ještě ke všemu mám dvě půlky...Jednu, která se ztrácí sama v sobě a druhou, která je připravena si z vás všech udělat úplňkovou nebo novovou hostinu. Jedním slovem jsem blázen."

,,Ach Flame..."zašeptala léčitelka dojatě. Odjakživa měla křehké city.

Zakňučel jsem a potřásl hlavou, kterou jsem vzápětí bezmocně sklonil. Vzápětí se ozvalo bolestné vyjeknutí. Lia!

Birch odstoupila, já trhl hlavou. Lia se krčila před dvěma mladými psy, možná ještě štěňaty. Smaragdové oči mé staré dobré kamarádky z úplně původní smečky byly zúžené hněvem a náznakem strachu z bezmoci.

,,Lio.."hekl jsem. Nemohl jsem jí přijít na pomoc, ty dvě dorůstající štěňata mě nepustila. Náhle se ale vlčice zvedla a hluboce a temně zavrčela. Psům se zježila srst. Lia už ale stihla vyskočit do vzduchu a silnými čelistmi, které zdědila po otci chytila hnědého psíka. Jeho bílý bratr s černými fleku rozzuřeně vyštěkl a schytl Liin ocas. Teď jsem ale měl pocit, že přede mnou nestojí Lia, ale Winter. Její taktika boje, pohyby...Až teď mi došlo, jak se mu podobá. Na rozdíl od něj má ale dobré srdce.

,,Lio!"vytrhlo mě z přemýšlení zavytí. Přirazil si to k nám velký německý ovčák.

,,Ahoj Lanci,"zasmál jsem se.

,,Flame? Co tu děláš? Na čí straně jsi sakra?"

,,Už ani nevím. Ale stejně... Nikdy bych nebojoval po boku s prašivci. I přes to, že už jsem jen nicotná troska, vím, kdo jsou mí přátelé a kdy potřebují pomoci,"řekl jsem a skočil na černobílého psa. Tomu hnědému už totiž Lia rozsápala hrdlo. Ležel v louži vlastní krve.

Odrazil jsem se a flekatého zdvihl do vzduchu. Visel mi z čelistí a mlel sebou. Krátce ale výhružně jsem zavrčel, až se psík celý rozvibroval. Skousl jsem a přepůlené tělo mi vypadlo z tlamy.

Lance už olizoval Liu a její malé rány. Birch k nim vrávoravě došla s otevřenou tlamou.

,,Nechce se mi tomu věřit! Prostě ne! Lio, tebe vyléčil surový boj!"křikla zmateně.

,,Není to už jedno? Hlavně že žije a nemoc je u konce,"namítl Lance a mladá léčitelka s úsměvem kývla. Lia se k Lanceovi přitiskla a šťastně broukala. Usoudil jsem, že se půjdu podívat na Blizzardin boj. Sedl jsem si před keře a upřel na ně pohled. Bílá vlčice obratně odhazovala tu démonickou. Zároveň na sebe obě vřískaly. Blizz se prohnula a zajela tesáky do Stařina břicha.

,,Ty..."zaklela Star a pokusila se vyskočit ze sevření. Přihlížel jsem a náhle mi tělem projela bolest. Trhl jsem hlavou za sebe. Stála tam nějaká fena.

Aspoň nemám zase mrňavého soupeře...

Fena zavrčela a mohutnými čelistmi mě sevřela. Krev mě zase smáčela celého. Srdce se mi rozbušilo.

Co? Já mám srdce? Vážně? Po tom všem?

Chytl jsem soupeře za ucho, které vzápětí leželo v prachu na zemi. Fena mě ale přimáčkla k zemi. Zasípal jsem. Jenže jsem se jí bleskově vytrhl, protože se ozval Blizzin hlas v podobě bolestného vytí.

Star nad ní stála a vítězně vrčela. Sklonila hlavu. Chystala se Blizzard zabít přetržením hlavní tepny. Ale co jsem udělal já naivní debil?
Ano, správně. Vstřelil jako raketa a skočil tam. Do Stařiných čelistí.

Um... Takže Flameovi hrabe jako mě. No a ta Lia... Už se mi nechtělo přenechávat její nemoc na celý rok. Ale popravdě, za chvíli by mohl slavit výročí :o
No, možná to tak nevypadá, ale tahle kapitola je o polovinu delší než normálně xD
Se Bloodýnek rozepsal, když šlo o boje ^^
Eh. Děkuju moc za všechnu pomoc, zbožňuju vás lidičky, těší mě, že to stále čtete :D
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat všem, co tu se mnou stále jsou ^-^

💙Bloody💙