Flame:
,,A dost!"zakřičel jsem, když už do mě asi po šesté narazil nějaký vlk.
,,Necháš mě na pokoji?"zabručel jsem znovu, protože vlk si ke mně vykročil znovu.
Zvedl ke mně oči. Vlk nebyl žádný vlk, nýbrž vlčice. Sklopil jsem uši k hlavě a když jsem ji poznal zamumlal jsem:
,,Promiň Orchid..."
Sestra se jen usmála a začala okolo mně pobíhat.

,,Co se děje?" Z mého hlasu čišela zoufalost a nechápavost.
,,Nic Flamey. Jen tě chci varovat...No ani ne varovat, ale...Něco ti oznámit, sdělit..."mrkla Orchid.
,,No?"
,,Ehm...Blizzard. Zatímco teď spíš, Star budí zbytek tábora a svolává ho...Teď jdou lesem k Blizzardinu táboru..."řekla tiše.
,,Ne! Orchid, vzbuď mě! Já nevím, co dělat! Jak mám vstát, když spím tvrdým spánkem?! V reálu to nepůjde!"vychrlil jsem na ni bezmocně.
Jen smutně rozevřela modrofialové oči a pokrčila rameny. Zoufale jsem se svezl na kolena a zaúpěl.

Probudil jsem se a zahrabal tlapami.

Určitě už je pozdě! Star už je možná vraždí! Vždyť už pomalu vyšlo slunce. A oni nepochybně vyrazili ještě před úsvitem! Jsem neschopa!

Vztekle jsem dupl. Stále na mě dopadala únava, ale já se musel donutit k běhu. Rezavá srst mi začala vlát, ale co mě překvapilo bylo to, že čím dále byla od mého hřbetu, tím byla mlhavějí a měnila se v zlatooranžové plameny. I okolo mě byly.

Blizzard!

U jsem ani netušil, co dělám. Jen jsem myslel na Blizz a mrskal nohami. Cestu jsem znal, ale touha po bezpečí pro Bílého Ďáblíka byla moc silná a vedla mě ke šílenství. Ztrácel jsem rozum a kontrolu nad sebou. Naštěstí jsem ale potom chytl stopu Star a celé její psí bandy alias smečky.

Oči mi zasvítily a já ještě zrychlil, že už jsem běžel skoro jako Blizzard. Přeletěl jsem každý kořen, větvičku...

A ano. Dočkal jsem se. Přede mnou se v křoví plížili ti pouličáci a okolo nich pobíhala jejich kanibalka Alfa a vše organizovala.

Mám tam vyskočit a jít za nimi? Asi radši ne...

Přikrčil jsem se k hlinitě zasněžené zemi a sotva dýchal. Srdce mi bušilo jako o závod.

Jestli mě najdou...Je po mně.

Hlavně když mě spatří Star...

Obličej jsem měl celý umazaný. Pokusil jsem se svůj pach zamaskovat v přírodních vůních. Jak jsem měl tlapu křečovitě pod sebou, myslel jsem, že už to nevydrím.

A další rána byla, když jsem na konci chumlu psů spatřil mladého šedého vlka s tyrkysovýma očima a černou vlčici s nebesky azurovýma očima.

,,Moon! Truste!"sykl jsem opatrně.

,,Ahoj Flamey!"zvolal Trust velmi nahlas.

Sakra...zakvičel jsem vztekle v duchu a pokusil se rychle vstát. Pozdě.
Už se stihlo objevit to démonické tělo.
,,Flame? On je tu?"
Ne...Nejsem...
,,Co tu děláš?"pokračovala naštvaně psí Alfa.
Připadal jsem si jako vyděšené vlče. Když mi ale došlo, že tahle fena mi jde zabít bílou princeznu, vycenil jsem tesáky, zavrčel a vzepřel se.
Oči mi nabyly běsnivého odhodlání.
,,Hledal jsem vás. Probudil jsem se v prázdném táboře, tudíž jsem potřeboval vědět, co se děje."
,,Aha,"usmála se ironicky a koutkem úst pronesla:
,,Beto."
To už se vynořil obrovský bojový hnědý pes.

Beta?! Moss je Beta?! To jsem toho zaspal až tolik?!
Chladně se zasmál. Chytl mě za ucho a tahal po zemi. Bolestně jsem řval a mlel sebou, protože po chvíli už mě skoro svlékl z kůže za živa.
,,Ale Alfo...Vždyť zas tolik neudělal. Přece tohle si nezaslouží..."protestovala Moon.
,,Chceš tam snad umírat taky? S ním?"
,,Ne to ne! Jen, že...Vždyť nemohl vědět, kde jsme!"
,,Fajn. Pro tentokrát. Zatím..."
Oddechl jsem si. Když jsem se vlekl za Moon a Trustem na konci řady, cítil jsem, jak se mé křečovitě ztuhlé nohy nemohou pohnout.
Sevřel jsem víčka, došel k nim a poděkoval. Tedy, Trustovi ironicky.

Blizz...Doufám, že jste v pořádku...
,,Jak ses vlastně vyspal?"nahodil řeč Trust.
,,Hrozně..."
Mám jim říct o tom snu s Orchid?
,,Co se stalo?"zeptala se Moon zvědavě.
,,Nebudeš mi věřit,"zavrčel jsem vztekle. Moon zmateně zvedla obočí a tak jsem na ni vrhl omluvný pohled.

,,Uh. No dobře. Možná jsem blázen, ale jsem vlk, který má zlatooranžové plameny, o úplňku a novu se mění na tu známou Bestii..."
Ne...Super. Teď jsem se prozradil!
Moon klesla čelist.
,,Ty jsi... Bestie?"
,,Ano...Takže můžu jít co? Tady vidíte co za vlka si přivedla Star na porážku. Bestii,"zachrčel jsem hněvem.
,,Ne, to jsem nemyslela Flame. Chtěla jsem se ti omluvit. Nevěděla jsem, že Bestie je vlastně normální vlk,"řekla s upřímnou lítostí.
,,Normální? To já bohužel nejsem..."
,,Nech toho Flame,"zabručel Trust a tím byla naše debata ukončena.

Jemně a opatrně jsem kladl tlapy. Zastavit mě donutil až ostrý šepot:
,,Jsme tu."
Nadechl jsem se a zvedl hlavu. Přede mnou se objevil dobře známý tábor. Na mýtince teď nikdo nebyl, nejspíš byli zalezlí v doupatech.
Do nosu mě udeřil pach Birch, Lance a Lii. To bylo od léčitelského doupěte.
Chudák Lia. Vždyť už se léčí přes dva měsíce. Od mého...um...odchodu?
Dále jsem cítil Omegu a Ambera. Jak se vlastně jmenuje Omega normálním jménem? Nevím. Ale Omego jí rozhodně neříkají.
A potom. Ucítil jsem Blizzard. Zvedl jsem hlavu vysoko nad keře a rozhlížel se.
,,Prozradíš nás idiote!"zavrčel mi někdo u ucha. Obrovská hnědá tlapa mě srazila k zemi až se zvedl prach.
Potřásl jsem rozježenou hlavou.
Na chvíli mi snad vyskočil dech.
Znovu jsem se křečovitě natiskl k zemi.
Přes větvičky houští toho moc vidět nebylo.
,,Nevnikneme tam všichni najednou. Postupně. Dejte pozor na Bílého Ďábla. Tu si ukořistím sama. Buďte klidní a snažte se. Věřím ve vás. Představte si, že je to jen obyčejný lov..."
Měl jsem pocit, že v hlase Star zazněl náznak laskavosti. Celý její proslov vlastně vyzněl jako kdyby matka vlčice mluvila ke svým vlčatům...
Teď rozdělovala skupiny. Ona byla v té první.
Já s Trustem jsme byli poslední a na starost náš měla Moon.
Zhluboka jsem se nadechl. Tak...

,,Jdeme,"pokynula Moon, když už jsme byli na řadě. Zvedl jsem se na roztřesené nohy a klusal do tábora.
Prodrali jsem se křovím a upřeli pohled na Star a zbytek.
Ještě si nás nikdo nevšiml.
A pak Alfa fena zaklonila černou hlavu, rozevřela démonickou hlavu a hlubokým hlasem zavyla. Zvuk se rozlehl do daleka.
Celá smečka se zapojila, tak jsem si pomyslel, že bych měl zavýt taky.
Moment. Co si asi teď myslí Blizz?
Flame?! Slyším Flamea? Ne, to se mi zdá. Je mrtvý. Stejně ale...
Radši jsem rychle umlkl a čekal. Na mýtinu vyšel stříbřitý vlk s jantarovýma očima a za ním se v těsném závěsu táhla šedá hnědooká.
Star zasvítily oči úspěchem.

,,Co si to dovolujete psiska?! Vniknout na naše území?!"
Fena jen roztáhla tlamu do ironického úsměvu a vyplázla jazyk jako to psi dělávají, když jsou šťastní.
To už se na mýtinu vyřítila béžová střela s uslzenýma očima. Srst měla naježenou hněvem.
Ta měkká srst...Připomněla mi Larche..

,,Zabili jste mi bratra!"vykřikla. Musela se nadechnout kvůli vzlykům. Zavrávorala.

,,Co?"nechápala pro změnu Star.
I Moss se tvářil naprosto nechápavě.
Dál už se to ale neřešilo, protože se objevil Lance.

,,Ty...Ty..."vyštěkl na sestru.
Ta se jen usmála.
Lance se pokusil o zavytí.
Bylo ticho.
Blizzardini přátelé nachvilku ztuhli obavami.
Nic.
Ohlíželi se k lesu.
I Star čekala s útokem.
Po chvíli nakonec přiběhla bílá vlčice.
Modré plameny okolo ní nebezpečně poletovaly.
Ledové azurové oči se blýskaly vztekem a hněvem.
,,Co tu děláte?!"zachrčela hlasitě.
Star i jí odpověděla jen pouhým úsměvem.
Pak už se všichni psi zvedli.
Mýtinou se rozlehl bojový pokřik a dusot tlap. Boj ale stejně vydržel jen chvíli.
Všechno totiž překřičela Blizzard.
Vše ustalo.
Pohlédla na mě, což mě donutilo vstát.
Srdce mi bušilo neuvěřitelně hlasitě.
Nemohl jsem se dočkat. Čekal jsem od ní něco jako: Flame! Ty žiješ! Pojď sem!
A smích.
Jenže její oči naplnily dvě emoce.
Smutek a hněv.
Tekly jí slané slzy, ale zároveň vztekle metala očima.
Byl jsem zmatený.
Všude se rozlehlo její děsivé temné vrčení znějící jako hromy ve velmi silné bouři.
Couvl jsem.
,,Flame! Ty žiješ?! Jak se opovažuješ vrátit se! Zrádče! Ještě sem natáhneš ty psy?! Mohl jsi snad udělat něco horšího?!
Řekla jsem ti, že už tě nechci vidět!"
Z hrdla mi vystříkla krev, protože ho stiskly mohutné tesáky.

Hm. Blizzardiny vztahy a pocity se nějak rychle mění. No. Co říct. Nic.
Díky všem :3
Pápá 😄

💙Bloody💙