,,Sakra Flame!"ozvalo se mi u ucha.
Oněměle jsem stál a hleděl na Larchovo nehybné tělo.
,,Ptal jsem se, co s tou mrtvolkou!"zavrčel Trust znovu.
,,Ehm, jo. Aha. No... Ukryjeme ji před psí smečkou. I když Moss o ní nejspíš moc dobře ví,"zasyčel jsem.
,,Dáváš to za vinu jemu? Fajn, přestaňme to řešit,"zabručel.
Opatrně a jemně jsem zvedl vlče. Trust mě pobouřeně popadl a táhl pryč.

,,Ahoj!"uvítala nás Moon. Opatrně si lehla a usmála se na nás. Vzápětí ztuhla.
,,Vlče?!"
,,Ano. Moss to moc dobře ví,"zachrčel jsem.
,,Ne, Moss to neudělal,"zavrtěla hlavou.
,,Jak si můžeš být tak jistá?!"vychrlil tentokrát Trust.
Zalesklo se jí v očích. Dala jasně najevo, že jestli to budeme rozebírat dál, přijdeme o všechny končetiny.

,,Blizzard se nejspíš naštve, když zjistí že jsem živý. Zase mě vyhodí,"mrmlal jsem si pro sebe potichu.
Sledoval jsem svoje tlapy a byl zády otočený k Moon a Trustovi.
,,Flame, neotravuj už s tím! Vždycky je tady někdo, kdo tě potřebuje! I kdyby to nebyla Blizz. Tak už prosím mlč!"zavrčel šedý vlk.
Něco jsem si pro sebe zamumlal.

,,Proč vlastně hned před vámi stále leží ta mrtvola?"zeptala se Moon tiše.
Chytl jsem Larche a běžel zpět do lesa. Zastavil jsem u pařezu a tělíčko zde položil.
Smutně jsem se k němu naklonil.
,,Je mi to líto Larchi..."
Větřík mírně cuchal měkkou šedomodrou srst. Larchovy oči byly plné děsu, nepochopení. Byly potažené posmrtnou mázdrou.
Nechtěl jsem se na to dívat.
Vzápětí jsem vyjekl bolestí. Něco se mi zarylo do zad.
Obrovskou silou mě to přehodilo na záda. Slyšel jsem funění.
,,Zabil jsi mi bratra! Já ti věřila!"
Nade mnou stála rozohněná béžová vlčice. Zavrčela.
,,Hej. Já to nebyl. Chtěl jsem ho jen pohřbít..."
,,Lháři! Vše řeknu Blizzard!"
,,TO NE! OPOVAŽ SE BIRCH!"zaječel jsem a odrazil se obrovskou silou. Přistál jsem na ní a přestal se ovládat. Oči se mi začaly zužovat a zlátly.
,,F-flame?"
Trvalo ještě dost dlouho než jsem se uklidnil.
,,Fajn. Nic neřeknu. Ale abys věděl... Jsi zrádce. Přidal jsi se ke psům. Flame, slyšíš? Zrádce..."zasyčela mladá vlčice a zmizela.
,,Ne dobrovolně..."zabručel jsem si pro sebe.
Zabral jsem tlapami a začal hrabat díru. Hlína všude odlétávala.
Když byla díra dost hluboká, přistoupil jsem k vlčeti a znovu ho jemně uchopil.
Opatrně jsem ho položil.
,,Sbohem Larchi,"zašeptal jsem velmi tiše.
Rezavými tlapami jsem vrstvou půdy tělíčko přikryl.
Smutně jsem se posadil a sledoval stromy.
Mossi, proč zabíjet nevinné vlče?hlesl jsem pobouřeně v duchu.
Blížilo se jaro. Respektive byl konec zimy.
Zaujatě jsem pohlédl na nahnědlý sníh.
Zabolelo mě u srdce.
Vzpomněl jsem si, jak v téhle době přinesl pták Blizzard do Winterovy smečky.
,,Možná má Blizz pravdu. Jsem monstrum."
Zježila se mi srst při vzpomínce na Shadowa a jak jsme si hráli s Blizzard jako obyčejnou hračkou.
Ona si poradila.
Vzpomněl jsem si také na její pověst nenasytného zloděje...
Byla spíš jako samotář. Bránila se, kradla potravu aby přežila...
Po tom všem následovala pověst mladé zrůdy ve vězení. Když utekla... a já debil zapomněl...
Ne dobrovolně. Zase... Kvůli Winterovi!
Po té se dostala do své dnešní podoby Bílého Ďábla.
Docházelo mi jak moc mi ten můj ďáblík chybí.
Vzpomněl jsem si na ledové modré oči a sněžnou srst.
Modré plamínky...
Když jsme spolu běhali v lese...
Bezstarostně...
Ty její veselé pohledy...
Kdo nám to zničil?
Star?
Ne.
Já.

Vydal jsem bolestný srdceryvný nářek v podobě vytí. Hlasitě se neslo.
Kdesi v hlubokém podtónu toho zvuku bylo vrčení Bestie, která si za každou cenu přijde pro svoji bílou princezničku.
Za každou cenu.

Birch:
,,Pomoc!"zakňučela jsem.
,,Birch, co se děje?"vylétl udýchaně Lance.
,,Larch..."zlomil se mi hlas.
,,Co?"
,,Zabili ho."
Lance bouřlivě zavrčel.
,,Jak dlouho bude Blizz plánovat ten protiútok?"zeptala jsem se žalostně.
,,Nevím. Zeptej se jí."
,,Nemám náladu..."zabručela jsem, ale větu jsem nedokončila.
,,Poslala jsem Ambera a Omegu prohlédnout jejich teritorium,"přerušil mě hlas.
Blizzard.

,,Fajn,"štěkla jsem tiše a razila si to k léčitelskému doupěti.
Lia tam bezmocně ležela. Už jsem nevěděla jak jí pomoci.
,,Ahoj,"zachraptěla.
,,Nazdar..."
Sklonila jsem tlamu k vodě, ve které plavaly byliny.
,,Někdo se zranil?"zeptala se Lia tence.
,,Ne. Ale je nemožné jít na psí teritorium bez jediného zranění. Zvlášť když je vede Star,"odpověděla jsem stroze.

,,Kdo tam šel?"
,,Amber a Omega."
Lia si dlouze a chraplavě povzdechla.
Položila jsem jí tlapu starostlivě na hlavu.
Byla horká. Smutně jsem se na ní podívala.
,,Já už nevím co mám dělat..."
,,Mně už nejspíš není pomoci,"zašeptala a zvedla ke mně rudě podlité smaragdové oči.
,,Nemůže tě přece jen tak nechat umřít. Já to nebudu vzdávat. Podívej co je kvůli mě s Larchem..."vzlykla jsem a po tváři mi začaly téct mohutné řeky.
Lia si mě k sobě ochranářsky přitiskla.
,,Já vím, že děláš co můžeš. A Larch není tvoje vina Birch! Chránila si ho a několikrát si za něj skoro dala život!"

,,Ale Lio. Už nikoho nemám. Larch a Spruce jsou mrtví. Oak je nezvěstný,"sklonila jsem hlavu.
,,Máš nás,"mrkla šedobílá vlčice.
Zavrtěla jsem hlavou a pustila ještě více slz.
Lia bezmocně zakašlala.
Poslední paprsky padající do našeho doupěte zmizely.
Mám říct Blizzard o Flameovi?
Bude ráda, že žije?
Bude nesmírně naštvaná?

Hlava mi klesla únavou a já si ji přikryla tlapami.

Zavrávorala jsem a ocitla se na zemi.
,,Hmpf,"vydala jsem tiše.
,,Birch!"vyjekl někdo.
,,Haló?"řekla jsem zděšeně.
Ozvaly se kroky a přede mnou stál mladý vlk. Jeho modrošedá srst vydávala podivnou záři.
,,Larchi..."
Potřásla jsem hlavou a rozběhla se. Zabořila jsem se do jeho měkkého kožichu.
,,Připadám si jako blázen. Poslední dobou je všechno... divné. A na mé duševní myšlení to důsledek má,"zamumlala jsem.
,,Já bych tenhle sen nikdy nedělal, kdybych ti nemusel říct jednu věc. Pro tebe možná zbytečnou. Ale pochop.
Tohle není tvoje vina. Na viníka přijdeš... neboj."
Položil mi tlapu na rameno.
,,Nepřijdu. Proč mi jednoduše neřekneš, kdo to byl?"
,,Nemůžu..."
,,Huh."
,,Něco ti ale ukázat musím..."
Ukázal tlapkou a vedl mě. Protínali jsme se houštím...
Nemohla jsem se tam dostat.
Jemu to šlo tak jednoduše...

,,Tady,"kývl a mě se naskytl obraz.
Černý vlk se zlatýma očima stál nad bílou vlčicí s ledově modrýma očima.
Byla zabořená do země a náprsenku měla úplně nasáklou krví.
Z vlkovy tlamy také padaly rudé kapky.
Hlava mi ztěžkla nechápavostí.

No. Říkám si: Wtf?!
Na to jak extrémně dlouho mi trvalo něco vydat je tohle... nic.
Totální fuj ;-;
Já k tomu už nemám co říct.
Jen, že díky vám už jsme u 30.!
Za to opravdu moc díky!
I za všechny voty, komenty, ready...
Takže díky celému bývalému HNILDDDEBU a ostatních.
Bez vás by jsem k těmto číslům nikdy nedošla.
Všem krásné Vánoce!
😘❤️😊

💙Bloody💙