Blizzard:
Stačilo jen aby jsem se otočila a Crescent už vytáhl tesáky mířené na Flamea...Znovu ten jejich známý boj...

,,Kletba bude úplná! Jednou už nikdy nevyleze z těla Bestie!"zaječel a odrazil se čímž rezavému o kousíček uhnul.
Flame zabořil drápy do bratrova čenichu.
Sledovala jsem, jak po obou šplíchá krev. Oči rezavého vlka nabyly tu zlatavou barvu jako při přeměně. Začal vyhrávat.
Ale nic nemělo trvat věčně...

Crescentovy tesáky se zaleskly a Flame klesl. Jen nehybně ležel.
Krvavá skvrna se zvětšovala.
Zastavil se mi dech.
,,Nech ho ty idiote!"
Rudooký bratr Flamea se na mě medově usmál a oči se mu vesele zaleskly.

,,Je to pro tebe lepší Blizzy."
Rozvzlykala jsem se a zakřičela na něj.
,,Co čekáš?! Že k tobě přiběhnu, ukloním se ti, obejmu tě a poděkuju?!"
Jeho sladký úsměv nemizel.
,,Jen doufám, že konečně uděláš správné rozhodnutí."
Podlomily se mi nohy.

Flameovy oči zablikaly a zbarvily se do modrošedé. Srst byla oranžová celou dobu. Při boji nebyl v plné přeměně.
Podíval se na mě s vděkem a skoro mu začaly téct slzy.
Pevně jsem semkla víčka a zavrčela na Crescenta.
,,Budeš tu stát ještě dlouho?!"
,,Dokud neodejdeš se mnou. Má smečka je silná. A necháš tady tu zrzavou hromádku,"zasyčel se stálým úsměvem a kopl do ležícího Flamea.
,,A když na tebe zaútočím?"
,,Klidně mě zabij. Já se nechám. Pokud si to přeješ. Zabij mě, já ti to neoplatím. Budu stát a čekat až to přijde,"řekl měkkce.
Ztuhla jsem. Nevěděla jsem, co dělat.
Zoufale jsem se rozhlédla kolem.
Crescent se začal přibližovat.
Na tmavé zkrvavené tváři mu stále hrál úsměv.
V hlavě mi začal pípat alarm, že už je moc blízko.
Hystericky jsem mu vlepila facku.
Jeho úsměv zamrzl, ale jen na chvíli.
Jen nehybně stál a civěl na mě.
Pod okem měl menší ranku od mých drápů.
Uši jsem měla těsně u hlavy.
Otočila jsem se k němu zády a nechala zavřená víčka.
Ať už jde pryč...
Stál za mnou. Čekal. Plnil to, co řekl.
Stále šeptal mé jméno. Měla jsem chuť mu vrazit tesáky do hrudi. Byla jsem teď ale příliš slabá. Hlavně psychicky.
Zavrčela jsem.
,,Já už snad nejsem ďábel? Ten Bílý Ďábel, nejvyšší trofej?!"
Prudce jsem se na něj otočila.
Znovu strnul.
,,Jak chceš abych ti říkal?"zamumlal nakonec tiše.
,,Nijak! Nic! Nejsem nic!"křičela jsem a odstrčila ho ramenem.
Lítostivě se na mě zahleděl.
Jeho rudé oči se do mě vpily a on jen měkkce šeptl.
,,Blizzard. Já tě chápu. Opravdu moc. Taky jsem kdysi trpěl. Pamatuju si to. Nenarodil jsem se jako zrůda!"
Potom zvýšil hlas.
,,Celou dobu mi šlo o to, tě chránit. Ale ty jsi odmítala... A teď? Život s tebou začíná dělat to, co se mnou..."

Ano. Dvě kapitoly za den, ale za tohle nejsem hodna získat vděk.
Tahle je krátká, vím.
Ale to bylo záměrně.
Těším se na vás ^-^

With Love!

💙Bloody💙