Blizzard:
Otevřela jsem unavená víčka a zahleděla se do kraje. Prázdno. Obyčejný den. Potřásla jsem hlavou a odšourala se k hromádce jídla.
Maličký vyhublý ptáček do mě bleskurychle zajel. Můj hlad tím jen více probudil.
Pod mojí bílou srstí, která s blížící zimou houstla, se rýsovala žebra. Já a moje skupinka uprchlíků složená z Johna, Blaze, Flamea, Lance, Lii a vlčecích sourozenců jsme teď hladověli. Kořisti nesnesitelně ubylo.
Navíc Lia onemocněla. Všichni zeslábly. Hlavou mi také vrtalo jestli tohle nebyl plan Crescenta nebo Star. Možná čekali na tohle slabé období.
Ale oni možná také hladoví...
Netušila jsem.
Když se teď vyslovilo ,zima' okamžitě jsem tasila tesáky.

Zároveň se všichni snažili zachránit malého Larche. Nejslabší člen na tom nebyl nijak dobře.
Za to jeho sestra byla odvážná a čilá.
Sbírala byliny a snažila se léčit Larche i Liu.
Často jsem jí pomáhala. Pokoušela jsem se lovit zbytky potravy a ona hledala léčivky.
Flame a Lance zase hlídali Liu a celou jeskyni. Blaze záhadně zmizela a John, který z toho byl zničený se snažil pomáhat.

Hlad mi projel žaludkem jakmile v něm zmizel ptáček. Kosti, od kterých jsem maso odtrhla se leskly na zemi. Zakašlala jsem a vychrstla peří, které nepříjemně škrábalo do krku. Bylo černohnědé a rychle vyletělo z mého hrdla. Potřásla jsem hlavou a sledovala jak se snáší do nizoučkého sněhu.
Věděla jsem, že musím lovit pro skupinku, ale já to prostě dál nedokázala a toho opeřence sníst musela.
Cítila jsem stud, z něhož se mi ježila srst.
Přinutila jsem nohy k dalšímu pohybu a hledala dál cokoliv poživatelného.
V nose mě štípal jen vlhký a studený pach sněhu. A nohy se mi do bílé mokré břečky nořily i přesto, že byla velmi nízká.

Nic. Věděla jsem, že dál už běžet nemůžu. Musela jsem se vrátit s prázdnou. Tížilo mě to, ale otočila jsem se a vracela se k jeskyni, kde jsem si s Flamem vyměnila lítostivý pohled.
Spatřila jsem Birch, jak rychle rovná podestýlky nemocných a v tlamě pevně svírá byliny.
Mlčky na mě pohlédla. Z očí se jí nedalo nic vyčíst.
Za chvíli se ozval bolestný jekot Larche.
Rvalo mi to uši. Zděšeně jsem je tiskla k hlavě.
Birch poraženecky sklonila hlavu.
,,Blizzard, já se snažím. Tohle už se ale nedá zvládnout. Už nevím, co dělat!"
Ta slova z ní tiše a smutně vyšla.
,,Ty se snažíš. A zvládneš to. Larchovi a Lie bude zase dobře..."uklidňovala jsem. Faleš v mém hlase vyzařovala neuvěřitelně silně.
Mladá vlčice to nejspíš slyšela. Jen nesouhlasně zatřásla hlavou a vrátila se za bratrem a Liou.
Smutně jsem přihlížela.

Všem jsem házela na vinu Star a Crescentovi. Možná byli vůči tomuto případu nevinní, ale já to ignorovala.
Jednou se pomstím.
No, to by řekl každý. Tohle je klasická věta.
Ale já chtěla její význam naplnit...

Zatřásla jsem se zimou. Od čenichu mi vystupovaly obláčky páry. Chvíli jsem je sledovala, ale vzápětí jsem zděšeně uskočila, protože mi přišlo, že v obláčcích vidím dva páry očí. Rudé a ohnivě oranžové.
Hlásek v hlavě spustil:
Vážně už ve všem vidíš Flamea s Crescentem? To už máš vidiny? Zklidni se ty psychopate.

Přivřela jsem oči a pohlédla jsem na tlapy, které stály chladné zemi.
Ozvaly se kroky. Za chvíli jsem uslyšela Birchin hlas z doupěte nemocných:
,,Lanci! Nemůžeš u ní sedět celý den. Běž. Ven! Nestrpím další nakažené tou Liinou nemocí!"
Velký pes vyšel ven. Skoro si mě nevšiml, jeho nálada byla mizerná.

,,Jak je na tom Lia?"
Změřil si mě pohledem, jako kdyby mě zaregistroval ve svém zorném poli teprve teď.
,,No?"zeptala jsem se znovu.
,,Velký špatný,"zachrčel s trochu zlým pohledem a odploužil se pryč.
Znovu jsem potřásla hlavou.

Cítila jsem podivný pocit a naštvaný hlásek:
Jestli se Lie něco stane...
Jsi si doufám vědoma, že to bude tvoje vina!
Ano, klasická já. Všechny chyby patří na můj účet.
Tlapy se mi zachvěly.
Tiše jsem se schoulila na mrazivé kamenné zemi.

Znovu ten tmavý les plný pachu kouře. Plameny dvou vlčích bratrů vyzařovaly skoro všude. Půda pod mými tlapami byla horká. Občas jsem nadskočila.
Někdy se zdálo, že ze země snad vytrysknou gejzíry ohně.
Hlinitá půda byla příliš tenká a začala praskat. Musela jsem uskočit, protože se tam, kde jsem původně stála objevila černá propast. A tak to pokračovalo. Musela jsem vystřelit. Za každým mým krokem se vše propadalo.
Absolutně jsem nepochopila význam.

Že bych vše zničila?
Aha, to snad můžu něco zničit ještě víc? Nestačí ty životy, co se kvůli mně sesypaly na hromádku prachu?

Potom se vše začalo podivně otáčet a naskytl se mi nový obraz...

Stála jsem na mokré zemi. Déšť mi prudce bušil do bělavé srsti plné krve a jizev.
Koutkem oka jsem zahlédla Lance, Johna a Birch jak hledí na studené šedé tělo. Nedalo se v něm mýlit. Lia...
Já stála uprostřed.
Jakkési mrtvoly se povalovaly všude, ale u mě ležela stočená nedýchající Star.
Přeživší na mě hleděli.
Stále jsem tam sklíčeně, těsně vedle Flamea.
Ale pak se ozvalo vrčení.
Rezavá srst mu černala a oči modro-šedé oranžověly.
Zachvěla jsem se.

,,Blizzard..."ozval se medově Crescentův hlas.
Naježila jsem se.
,,Kletba bude úplná...Jednou už se Flame z Bestiina těla nikdy nedostane..."
Mlčela jsem. Pevně jsem semkla víčka a modlila se, že jsem jenom hluchá.
A pak se objevily nové dvě šedivé hlavy.
Vlkovy oči zářily jantarovou barvou.
Vlčice měla tmavé, čokoládové, plné bolesti a soucitu. Ozval se jejich šepot.
,,Běž...Dokud můžeš...Neohlížej se...Jestli této možnosti nevyužiješ budeš litovat..."

Tahle je trošku slabší a kratší, stejně jako teď můj volný čas. Takže musím jen říci díky HNILDDDEBU a ForgetMe21
A pls přečtěte si knížky od Forget a taky novinku od BlueFireFoxCZ
Prosíííím! XD

Ahuj u další kapitoly!

💙Bloody💙