Flameův pohled:
Bolest mi prolézala tělem. Nejistě jsem se otočil. Tenhle sen jsem znal... Roztřásly se mi tlapy. Nechtěl jsem vidět to, na co jsem narazil vždy. Dech se mi zrychlil. Cítil jsem své srdce a pulz. S každým nárazem jsem měl pocit, že se zřítím k zemi. Nechápal jsem proč se ve většině snů cítím bezmocný. Bezmocný proti všem, proti světu...
Nakonec jsem se rozhlédl kolem sebe.
A vzápětí jsem spatřil to, co jsem čekal.
Ledové modré oči. Prázdné...
A bílou srst. Celou zmáčenou od krve.

Tohle se mi přeci zdá vždy! A vždy jsem si myslel, že jsem ji zabil já. Já v té podobě...

Její bílá hruď se přestala zdvihat. Neklidně jsem hleděl.

Je to jen sen....Srdce mi nepřestávalo šíleně bušit. Jako vždy...
Náhle se její krev rozšířila všude. Cítil jsem, jak se mi blíží k tlapám. Vsakovala se do nich, stejně jako do země, na které jsem stál.
Blizzard chyběl kus ucha. Z rány se jí po obličeji lila rudá krev. Z čenichu kapala na zem. Bílá vlčice měla rány po celém těle. Ocas měla zkroucený ve zvláštním úhlu. Vypadala jako vždy, co jsem ji ve snu potkal.
Zaječel jsem na sebe do vzduchu přesyceného pachem krví a tichou prázdnou mrtvou atmosférou.
Moje vrčení a řev se všude rozléhalo.
,,Za to můžeš ty! Ty sám Flame!"

Probudil jsem se roztřesený jako většinou.
No. Blizzard možná umírá v bolestech a mě tu nechala Birch spát. K čemu to sakra bylo?!
,,Ahoj,"ozvalo se tiše.
Trhl jsem hlavou a zasyčel.
,,Birch!"
Vrhla na mě nechápavý pohled kvůli mému hněvu.
,,Blizzard kvůli tobě možná zemře!"ječel jsem.
Zamračila se. Vzápětí ale řekla.
,,Co jsi se dozvěděl ve snu?"
,,Nic. Viděl jsem to, co vždy. Zkrvavenou mrtvou Blizzard. A asi je jasné proč to vidím a kdo to v tom snu asi udělal,"zabručel jsem.
Birch se prudce napřímila.
,,Dělej! Musíme ji najít! Podle toho, co se ti zdálo e v nebezpečí!"
Klesla mi čelist.
Cože?! Ale Birch to se mi zdá skoro každou noc od prokletí...
Vlče zatáhlo za mou srst a vleklo mě ven.
Stejně Flame...To ji tam necháš?! Skučel si jak ti chybí Blizzard a teď bys tam klidně nechal Birch jít a zůstal ležet?! Vzpamatuj se!
Birch byla v běhu rychlá, ale vzápětí jsem ji předběhl.
Urovnal jsem si myšlenky a už jsem zase jako šílenec nadával v duchu za každičkou promarněnou sekundu.
Vlče něco mumlalo a vzápětí křiklo.
,,Stůj!"
Otočil jsem se na ni.
,,Jak krajina v tom snu vypadala?"zeptala se.
,,No...Myslím, že sněhu bylo málo. Zem byla tmavá...Nasáklá krví..."
Birch se zahleděla ke svým tlapám a po chvíli začala zkoumat.
Její béžovo-krémové tělo se vynořovalo a znovu ztrácelo. Rychle sebou kmitala.
Nakonec zvolala.
,,Flame! Co tahle půda? A necítíš Blizzardin pach?"
,,Ta zem by odpovídala. Ale pach...Cítím jen dvounožce...a krev."
Birch na mě zamyšleně hleděla.
,,Pojď, nejvýhodnější bude následovat pach krve."
Jen jsem kývl a nechal ji běžet první
Po chvilce jsme našli i Blizzardin pach.
Ale mísil se s dalšími dvěma. Oba byli vlčí.
Ve vzduchu šel cítil i pach kouře z hlučné tyče.
Neklidně jsem prohlížel okolí.
,,Flame..."ozvalo se tiše.
Byla to Birch. Pár metrů ode mě se skláněla nad bílým tělem. Leskly se na něm kapky krve. Blizzard vypadala podobně jako v tom sni.
,,Blizz?"zamumlala Birch.
Vlčice sebou cukla a protnula nás pohledem s vyceněnými tesáky. Vzápětí se ušklíbla. Ale každým pohybem sebou bolestně trhala.
,,Nazdar,"hekla slabě.
Birch nesouhlasně pokývala hlavou.
,,Sun mě toho nemálo naučil...Jdeme se podívat na kulku,"sykla.
Vlče zatáhlo za bílou vlčici.
Blizz na mě upírala bolestný prosebný zoufalý pohled. Protočil jsem očima a podepřel ji.
Trochu sebou cukla, nečekala to.
Potom už Birch sebevědomě velila a nesli jsme Blizz do tábora.
    
                               ~

Blizzardin pohled:
Protáhla jsem se a zívla. Ale svalila jsem se na zem. Rány mě stále bolely. Zabručela jsem a znovu se stočila na zemi. Byla jsem v přísné péči Birch. Ani jedna z nás nebyla dospělá, ale já byla samozřejmě starší. Přesto se tahle malá vlčice chovala jako dospělá léčitelka. Mělo to i nevýhody. Když jsem tvrdila, že jsem v pořádku, což už jsem i byla, tak by byla ochotna mi pobyt v péči ještě prodloužit.
O pár těch ,útěků' už jsem se pokusila. Většinou mi pomáhal Flame. Ale Birch mě až příliš často našla.

,,Blizzard!"sykla když jsem se znovu pokoušela utéct.
Vrhla jsem na ni nevinný pohled.
Birch protočila očima.
,,Zůstaneš tu. Ještě dneska večer. Ráno můžeš jít."
Zoufale jsem pohlédla na teprve zapadající slunce.
Začala na mě padat únava.
Uteče ti to rychleji, když usneš...
Pro jistotu jsem tedy zavřela oči.

Flame vrhal zlostný pohled na světlešedého vlka. Oči mu děsivě jantarově svítily.
,,Řekni mi pravdu!"zavrčel Flame.
,,Zabily mě lišky."
,,Lháři!"
,,Z části to pravda je...Potom, co jsem musel vyhnat svého nejsilnějšího syna jste mi zbyli jen vy.
Slabí ubožáci. Nemohl jsem si zkazit čest tou slaboučkou vlčicí a tebou. Prokletým démonickým synem....
Hledal jsem pomoc, jak se vás zbavit...Našel jsem lišky. Vsadili jsme se, že pokud jim donesu laň, přivlastní si tebe a Orchid. Nesplnil jsem. Za to mě zabily. Ale já souhlasil..."zasyčel.
Flameovy pysky se zachvěly a vzápětí vybuchl smíchy.
,,A ty jsi tu mluvil o cti Cloude?!"
,,Nejsem Cloud. Pro tebe jsem otec."
,,Za to se ty nedáš považovat Cloude,"sykl Flame.
Šedý vlk se naježil.
,,Crescent si pro tu tvou družku přijde...!"
,,Kolikrát budu opakovat, že Blizzard není má družka!"
Cloud se ušklíbl.
,,I před tebou je v nebezpečí ty idiote. Nejspíš ji zabiješ sám. Zemře. A ty taky. Přísahám..."
Ohnivý vlk vyjekl jen tiše a zoufale:
,,Ne! Blizzard ne!"
Potom se Flame i s jeho otcem a vražednými pohledy rozplynuli.

Oči mi málem vypadly z ďůlků.

Tohoto vlka trpěl Flame každý den?

Vzpomněla jsem si na Shell.
Zabolelo to. Srst se mi ježila.
A potom mi v hlavě začaly hučet hlasy:

,,Crescent tě sleduje!"

,,Crescent sleduje Flamea!"

,,Crescent vás oba sleduje!"

,,Crescent vás najde!"

Vztek mi zalil mozek.
Nenajde!
My zabijeme jeho!
Z hrdla se mi začalo drát vrčení.
Plameny mě celou oblepily.
Zaťala jsem drápy do země.
Vzápětí jsem se rozběhla tou krajinou.
Krajinou s rudo-hnědou zemí, suchými mrtvými stromy a všude s pachem Crescenta.
Ten pach se mi lepil do čenichu. Dráždil mě.
Chvíli jsem měla pocit, že vidím Crescenta a ty jeho oči všude. Ale...
Potom se mi naskytl obraz, který jsem viděla většinou. Ten, který mě pronásledoval.
Všude byl oheň. Pohltil i stromy.
Cítila jsem nadpřirozenou teplotu. Začala být nepříjemná. Ve vzduchu byl kouř.
Dávila jsem se náhlým přívalem dusivého šedého dýmu. Naplňoval mi mozek...
Zavrávorala jsem. Připadala jsem si příšerně slabá. Tlapy se mi podlamovaly. A ano... Ten výjev.
Než mi vše pohltila temnota a já se zřítila do bezvědomí spatřila jsem tři zápasící vlky.
Jeden byl černý, místy i tmavě hnědý a byl kolem něj rudo-oranžový oheň. Druhý měl úplně uhlovou srst, s rudou aurou a ohněm, který barvou připomínal krev. A ten třetí...
Vlčice, která chránila hnědočerného. Vlála kolem ní modrá aura a modrý oheň. Z očí jí čišel hněv. A dralo se jí z hrdla zlé temné vrčení. Tak vybroušené tím, čím prošla, že nikdo jiný by stejné mít nemohl.
Ano, správně.
Z jejího hrdla vycházelo mé vrčení...

No, určitě jste pochopili, kdo je na těch fotkách.
Blížíme se ke kapitole 20.! :3
Takže to ale hlavně díky mému velmi nápomocnému
HNILDDDEBU a ForgetMe21
Klaním se vám :P
Do komentářů si pište co chcete. Je mi to jedno xD Klidně jako vždy- z jakého pohledu by to mělo být, nebo flashback z čí minulosti...Od jaké kapitoly to mám dát do nového dílu...
A nebo-jednoduše nepište nic!
Jen, co chcete. Nehodlám vám tady ničit čas, už jsem vám ho vyplýtvala poměrně dost takže...
:D
Nashle xD

      💙Bloody💙