,,Nechte ho!"
,,Flame je...Bestie!"
,,Není!"zasyčela jsem.
Star se naježila.
,,Přineste mi ty nejmladší! Birch a Larche!"
Vlčata se za mnou choulila.
Vycenila jsem tesáky na blížící se psy. A potom...Mé plameny vytryskly k nebi.
Oblohou projely blesky.
Země se otřásla. Všichni ztuhli. Všechno se dělo příliš rychle. Zavrávorala jsem.
Vlčata začala nesnesitelně kňučet.
Všichni se dali do vytí.
Jen já a ta fena...Naježené jsme na sebe vrhaly zlostné pohledy. Z očí nám čišela nenávist.
Star byla ale trochu nejistá.
,,Zmiz!"zavrčela jsem na ni. Vše se podivně třáslo.
Vzápětí se mezi námi roztrhla země.
Flame se ke mně vyděšeně tiskl. Na mé straně zůstal jen on, Lia, Lance, Birch a Larch, John a Blaze.
John a Blaze to měli těsné. Vlastně k nám přeskočili.
Nově vzniklá smečka s Alfou Star a Betou Shell se od nás nedobrovolně odtrhla.
Flame se probudil z šoku první.
Chytil Larche a zvolal. 
,,Vemte ještě Birch."
Jako v tranzu jsem hleděla na matku.
Pohled jsem ale po chvíli sklopila k zemi a rozběhla se za Flamem a ostatními.
Lance držel Birch. Všichni splašeně letěli lesem.

                                 ~

Všichni udýchaně hleděli.
Flameovi klesla čelist.
,,Blizzard..to..to je ta jeskyně!"
Vyvalila jsem oči. A opravdu. Ten vodopád...
,,Využijme ji jako tábor!"řekl Lance.
,,Půjde to?"zeptala se Lia.
,,Snad,"zamumlala jsem a vlezla dovnitř.
Birch a Larch se unaveně vlekli. Našli si puklinu a utvořili si z ní doupě. Okamžitě usnuli.
Pobaveně jsem na ně hleděla. I ostatní se snažili utvořit doupata.
Na tomto místě se už země neotřásala.
Hypnotizovaně jsem hleděla na vodu.
V mysli na mě zavrčel hlas.
Běž lovit...

Spokojeně jsem letěla mezi stromy. Země se uklidnila. Tlapy se mi bořily do sněhu.
Stromy úplně ztratily listí. Na dřevě byla kluzká námraza. Radostně jsem se zatočila ve sněhu.
Zakopla jsem o kmen stromu. Vymrštilo mě to a přistála jsem na zemi. Bolestně.
,,Táhni odsud!"
Byl to hlas, který patřil feně String. Za ní se tyčil Straight a nějaký pes.
Zavrčela jsem.
Ohnala jsem se po psovi tesáky. Ustoupil.
Znovu jsem se rozzuřila. String sklapla tlamu.
Vyjekla jsem, protože mi pevně stiskla tlapu.
,,Teď uvidíš ty Ďáble.."zasyčela.
Straight a pes do mě zaryli zuby také. Zmítala jsem sebou, nehledě na to, že to tím bylo ještě bolestnější.
Šedé String z očí sršely blesky.
,,Pomsta..."chrčel pes.
Prudce jsem mu vrazila do hrudi zadníma tlapama.
Zvíře zasípalo a vrhlo na mě zuřivý pohled.

Srst jsem měla celou zmáčenou od krve.
Pokusila jsem se vyvléct ze sevření.
Blizzard dělej. Čím míň soupeřů, tím lépe...
Zatvářila jsem se zlomyslně. Vzápětí jsem psovi podrazila nohy. Nečekal to.
Nestihla jsem ani využít mé zuby a už utekl.
Mozek mi znovu ovládl vztek.
,,Blizzard...?"ozvala se náhle String.
Vrhla jsem na ni nechápavý pohled.
,.Máš úplně...r-rud-dé...oči."
Klesla mi čelist, ze které kapala krev a vpíjela se do sněhu. Byl už celý zarudlý.
String se zle zašklebila a udusala vlhký tenký sníh na vodu.

Zahleděla jsem se do svého odrazu. Na tváři jsem měla jizvu. Bílá srst byla celá od krve. Samozřejmě včetně mých milovaných, velmi často zmíněných tesáků. A opravdu ty ledové oči zrudly. Ale byly červené jen když moje pocity dosáhly hranicí vzteku.
Teď, když jsem se uklidňovala zase modraly.
Se stále otevřenou tlamou jsem hleděla na String.
Poťouchle jsem se usmála a hryzla ji.
Náhle se ale objevili dvounožci. Polekaně jsem nadskočila a vyrazila pryč. Vlk a fena za mnou. Dvounožci měly ty hlučné tyče.
Tohle jsi neměla. Co tě to napadlo? Co ti to teď ovládá mozek?!
Zběsile jsem kličkovala mezi stromy. String syčela.
Ozvaly se výstřely. Straight zaúpěl.
Věděla jsem, že došlo k zásahu. Vyděsilo mě to ještě víc.
Vše se mi rozmazalo. Mlha mi zaplnila mozek. Snažila jsem se rozhýbat nohy než se zřítím k zemi.
Zrychlil se mi dech. Můj běh byl vrávoravý.
Kolem hlavy mi létaly kulky. Každouchvíli mě nějaká mohla trefit...
Mé a Stringino vytí řezalo vzduch. Hlasy mužů mezitím křičely na celý les. Slyšela jsem také ten děsivý vzduch nabíjení. A Straightovo bolestivé kňourání se ztrácelo v dálce.
Trochu mě děsilo. Atmosféru naplnila bolest.
,,Ještě si tě najdu Blizzard!"zaječela String a zmizela. Nejspíš ji opustilo nutkání k pomstě ke mně a v její duši zvítězil pud sebezáchovy. Já ale už utéct nemohla. Lovci by šli pořád za mnou. Nejspíš i kvůli barvě kožichu...

Srdce mi prudce bušilo. 
Jak mám utéct těm tvorům, co ovládají svět?
Snažila jsem se zachránit si život útěkem. Při každém výstřelu, který mě nezasáhl jsem polekaně zastavila. Dvounožci mě doháněli.
A pak...když jsem se odrazila. Cítila jsem to. Příšernou bolest, která mi projela tělem. Ten zvuk střelby. A...temno.

Flameův pohled:
Hleděl jsem do Cloudových pronikavých jantarových očí.
Nezmohl jsem se na slova radosti. Zle jsem zavrčel:
,,Řekni mi pravdu!"
,,Zabily mě lišky."
,,Lháři."
,,Z části to pravda je...Potom, co jsem musel vyhnat svého nejsilnějšího syna jste mi zbyli jen vy.
Slabí ubožáci. Nemohl jsem si zkazit čest tou slaboučkou vlčicí a tebou. Prokletým démonickým synem....
Hledal jsem pomoc, jak se vás zbavit...Našel jsem lišky. Vsadili jsme se, že pokud jim donesu laň, přivlastní si tebe a Orchid. Nesplnil jsem. Za to mě zabily. Ale já souhlasil..."zasyčel.
Pysky se mi zvrátily do zvláštního utváru a já se zasmál.
,,A ty jsi tu mluvil o cti Cloude?"
,,Nejsem Cloud. Pro tebe jsem otec!"
,,Za to se ty nedáš považovat Cloude,"sykl jsem.
Celý se naježil.
,,Crescent si pro tu tvou družku přijde..."vrčel.
,,Kolikrát vám budu říkat, že Blizzard není moje družka!?"
Cloud se ušklíbl.
,,Asi máš pravdu. Druh družku chrání. A ty ji necháváš umírat. Už teď je v nebezpečí ty idiote."

Prudce jsem zamrkal očima.
Blizzard tu přeci byla...
,,Blizz!"vydralo se ze mě.
Nic. Můj hlas se rozlehl jeskyní jako ozvěna. Ještě ke všemu jsem probudil Birch.
,,Děje se něco Flame?"
,,Ne..."zalhal jsem.
,,A kde je Blizzard?"
,,Ehm...Ona...Nejspíš na lovu."
Vlče mě propalovalo pohledem.
Nesouhlasně potřáslo hlavou. Cítilo tu sílu lži. Lži o které jsem ani nevěděl. Ale kdoví, co dokážou léčitelky a jejich učednice a učedníci...
,,Podívám se po ní,"usoudil jsem.
Birch se ušklíbla.
,,Tak sněz tyto bobule. Pomohou ti..."
Nechápavě jsem na ni hleděl. Ale natáhl jsem se a zuby rozdrtil malé kuličky.
Začala na mě padat únava.
,,Co to...BIRCH!"
Vlče se rozesmálo.
,,Přeci máte s Blizzard ve snech vidiny... Třeba se dozvíš víc..."
Klesala mi víčka. Poslední co jsem slyšel a viděl bylo Birchino hlesnutí.
,,Dobrou noc."
A na tváři se jí objevil jízlivý provokativní sladký úsměv.
Blizzard...Prosím, kde jsi...Možná někde umíráš a já tu spím....
Smutek se mi zažral do srdce.
Měl jsem chuť ječet její jméno na celý les. Potřeboval jsem ji. Ale ona tu nebyla. Z části jsem si to bral na vinu.
Její jméno, které mě vždy uklidnilo. Jen a jen její.
Potom mi ztěžkla víčka a únava zvítězila.

Brej den všichni! :D
Další kapitolka...Teda tahle byla snad ještě horší než 16...
Flamík si do další kapitoly pospinká...Pokusím se trochu urychlit její vydání.
Poděkování:
HNILDDDEB a ForgetMe21
Tak asi ahoj u další kapitoly!

💙Bloody💙