-POHLED MARGE-

Zazvonil budík. Moc se mi vstávat nechtělo, ale byla jsem zvědavá, co ostatní řeknou na můj článek. Převlékla jsem se a seběhla jsem dolů po schodech. Nikdo z rodiny tam nebyl... což bylo zvláštní....pak jsme si vzpomněla, že Patty a Selma měli nějaký speciální program ve škole a museli vstávat dříve, stejně jako máma, která teď byla v kadeřnictví. A táta měl volno.

Dojedla jsem snídani a vyrazila jsem do školy. Cesta trvala asi 10-15 minut. Dorazila jsem k starému vchodu střední školy.... Springfield neměl moc peněz, nebo je spíše investoval do pitomostí.

Šla jsem po chodbě a zamířila ke své skříňce, když se vedle mě objevil Homer. Proč mám vždycky tendenci utéct? Hnědovlasý kluk se otočil. Trochu se zarazil. ,,Ahoj, Marge." řekl a nezačal koktat. Zvláštní.

,,Ahoj, Homere." oplatila jsem mu pozdrav a usmála se. Pak jsem se podívala na hodinky. Za minutu měla začít první hodina - tělocvik.

Rozběhla jsem se směrem k tělocvičně, ale dveře byly zamčené. ,,Neeeee!" Začala jsem bušit do dveří. Za mnou stál Homer. Rychle jsem se otočila. Homer se usmál. ,,Znám tajný vchod." řekl a zamířil ven ze školy.

Nezbylo mi nic jiného a tak jsem pokrčila rameny a následovala ho. Došel ke dveřím, které vedly ven ze školy a začal do nich vší silou tlačit a mlátit. ,,Jak to že ty pitomý dveře nejdou otevřít!" zakřičel a pak se zarazil. ,,Jo aha....ono se to otvírá na opačnou stranu."

Venku bylo o trochu chladněji než ráno...byla mi zima. ,,Jak to, že znáš tajný vchod?" zeptala jsem se, když jsme šli přes poloopuštěnou část pozemku. Bylo to tam skoro děsivé, všude se váleli kusy železa, dřeva a různého harampádí. Nad těmi věcmi se vznášela divná mlha.

,,To je dlouhý příběh." řekl a čekal až něco řeknu. Povzdechla jsem si. ,,Můžeš mi ho říct." odpověděla jsem mu.

,,Všechno to začalo, když jsem se chtěl ulít z těláku," začal. ,,A tak jsem odešel jiným vchodem." To byl tak dlouhý příběh! Pomyslela jsem si sarkasticky, ale nic jsem neřekla. ,,Chápu, tělocvik je ztráta času." zalhala jsem a pokusila se o úsměv.

Homerovi to asi udělalo radost. Nedíval se na cestu a najednou neměl boty. ,,Homere?" upozornila jsem ho. Je tak hezký....ale nedává smysl.... může normální člověk jen tak ztratit boty, když jde? přemýšlela jsem a podala jsem mu jeho červené tenisky.

Podlezli jsme pod rezavým plotem. Málem jsem si roztrhla triko. Už jsem poznávala budovu. Homer otevřel (tentokrát se mu to povedlo už na desátý pokus, což je pokrok) dveře a vešli jsme dovnitř.

,,Díky." poděkovala jsem mu a usmála jsem se na něj. Když se nás učitelka zeptala, proč jsme přišli o pět minut později, něco jsem zalhala. To zase šlo lépe mě, i když to moc nedělám, nepřijde mi to správné. Homer chtěl učitelce říct, že nás chtěl zabít lítající hotdog.... což moc dobrá výmluva není, i když by to v jeho případě mohlo být možné.

Po obědě už jsem neměla mít nic až na řečnický kroužek a rozdání školních novin s mým článkem. Šla jsem pomalým krokem k učebně a zastavila  jsem se u tabule, na které vysely různá oznámení. Jedno z nich byly volby předsedu školy. Byl tam jeden oblíbený kluk a druhý kandidát mě ani moc nepřekvapil - byl to Homer.

Chvíli jsem přemýšlela, ale pak jsem se rozhodla, že dám svůj hlas  Homerovi. Dneska mi pomohl dostat se na tělocvik, tak proč ne. Vykročila jsem do ředitelny, kde se mělo volit. Homer jako předseda školy by nemusel být špatný, alespoň bude o zábavu postaráno, pomyslela jsem si.

591 slov.

Po dlouhé době kapitolka, sice nebyla zažívná, ale ty volby ještě budou důležité....i když se to asi nezdá XD.

~22.4.2021