-POHLED HOMERA-

Homer seděl v lavici a hrál si s tužkou. Vedle něj byl jeho kamarád Barney. Proč to té učitelce tak trvá? přemýšlel. Ale to je asi dobře, alespoň přijdeme o matiku.

Najednou se dveře rozletěly a Homer s leknutím nadskočil. Do třídy vlezla učitelky. ,,Třído!" zavolala a všichni se postavili, Homer celkem znechuceně. Učitelka ho spražila pohledem, ale on si toho samozřejmě nevšiml.

Všichni se znova posadili. ,,Dneska k nám přibyde nová žačka." oznámila učitelka a mávla rukou ke dveřím. Ty se otevřeli a do třídy vešla modrovlasá dívka s náhrdelníkem z červených perel.

,,Toto je Marjoire Jacqueline Bouvierová. Bude s námi studovat." představila jí učitelka a dívka stydlivě zamávala rukou na pozdrav. Ostatním spolužákům to bylo asi jedno, ale Homer se na ní nemohl přestat dívat. Je tak hezká!

,,To je ale kočka!" strčil do něho Barney a Homer a flákl učebnicí po hlavě. ,,Ta je moje!" vysvětlil naštvaně a jeho najlepší kamarád překvapivě ztichl. Typický Barney.... pomyslel si a opět se podíval na tu modrovlasou dívenku.

Sedla si do lavice po jeho pravici a všem nejspíše musel připadat jako blázen, když na ní nepřestával zírat. Dívka se na něho na chvíli podívala a usmála. Pak se zase otočila k učitelce a Homer už jí neviděl do tváře zakrytou vlasy. Což vlastně byla škoda.

Ona se na mě podívala! bláznila jeho mysl....jako prakticky pořád. Nevnímal učitelku, což také dělal pořád, ale tentokrát nemyslel na hlouposti typu opice, která hraje na činely, ale na ní. Na tu dívku, jejíž jméno si už nepamatoval, ale to, jak vypadá si bude pamatovat navždy.

Zazvonilo na konec hodiny. Tentokrát měl být oběd, Homerův nejoblíbenější předmět. Musím si sednout vedle ní.... pomyslel si. Barney se k němu přihnul. ,,Čau Homere? Sedneme si vedle sebe?"

Homer převrátil oči v sloup. ,,Možná jindy, Barney, ale dneska ne." vysvětlil a zase se začal dívat na tu holku. Pak malém narazil do učitele Chalmerse. ,,Simpsone! Dávejte pozor!"

Homer se podíval na zem. ,,Ano, pane, omlouvám se...." řekl potichu a šel od něho raději, co nejdál. To ten chlap musí pořád tak křičet moje jméno? přemýšlel mezitím, co si dával oběd na tácek.

Rozhlédl se. Kde si jen sedla? přemýšlel hledal stopu po modrých vlasech, které bohužel měla polovina školy. Co s tou modrou všichni mají?! Nakonec jí uviděl, seděla daleko od ostatních.

,,Neokouněj tady a sedni si, cvoku!" zavolala na něj z okýnka nějaká vzteklá kuchařka, jejíž obličej naštěstí nikdy nespatřil. Radši si už pospíšil ke stolu. ,,J-Je tu volno?" zeptal se trochu koktavě té dívky a trochu se začervenal.

,,Jasně." usmála se na něj a trochu se posunula s židlí. Doufám, že ta kuchařka neměla pravdu.... pomyslel si. Chvíli se na sebe tak dívali. Nastalo trapné ticho a Homer tomu asi moc nepomohl, když začal jíst oběd. Nikdo nic neříkal.

467 slov

Musím teda říct, že psát o Homerovi je velice těžké XD. Připadám si jak cvok. No....ale je to celkem sranda. Snad se vám kapitolka líbila a ahoj u další. Ještě připomínám, ž je to jen fanfikce , některé věci jsou pozměněné! Budu ráda za každou hvězdičkou, shlédnutí a hlavně za nějaký pěkný komentář! <3

- vaše Toffee

14.1.2021