Daleko v oceánu se rozkládá ostrov. Pro lidské oko se zdá neviditelný, ale pár nešťastlivců na něj přece jen zabloudilo. Pár lodí už na něm ztroskotalo. Doufali v záchranu, ale většinou nikdo nepřišel. Pro mapy ostrov neexistuje.

Několikrát se pár lidem podařilo zachránit se, když potkali jedoucí loď, jež zdolala připravené nástrahy ostrova. Vyslechli jejich příběhy ztroskotaných. Vyprávěli o modrých hurikánech, které se vyznačovaly modrou barvou. Blesky, které sjely ke stromu, kde nikoho neviděli. Stromem jen projely, ale nijak mu neublížily.

Nikdo z nich se poté už nevzpamatoval. Dostali se jen k této části, ale později omdleli. K vyprávění je už nepřinutili. Jejich slova jim v ústech navždy zamrzla. 

~•~•~•~

 Hodiny zuřivě odtikávaly čas. Každé hodiny měří čas jinak. Jiné se zastaví a dál nejdou. Ty druhé utíkají bez ohledu na to, jak moc si přejete, aby se zastavily. I když hodiny mají měřit čas, každé odtikávají i jinou věc. I pohroma se může nejdříve blížit pomalu šnečím tempem, ale poté se přiblíží mílovým krokem a vy to nemáte šanci zastavit. Prostě vás pohltí.

OPRAVENO: 01.08. 2020

Vítám vás u svého nového příběhu, opět fantasy. Budu ráda za jakékoliv reakce, které mi pomohou, abych se zlepšila. Dnes večer vám sem zveřejním i prolog. Za cover děkuji Monii3155. Užijte si čtení. :)