Když jsem poprvé před pár týdny přišla na psí tábor, nevěděla jsem, kde začít. Komunikace nepatří mezi moje silné stránky a tak můj první dojem byl, že jen tak nezapadnu. Ovšem byla bych sama proti sobě, kdybych to tvrdila i teď.
Poté co jsme vyložili věci a někteří psi na nás přestali štěkat, se přede dveřmi objevil merlovaný pes - ten samý, který na mě předtím štěkal. Díval se na mě krásnýma očima a já si až v tu chvíli všimla, že má jedno oko hnědé a druhé modré. Naprosto mě to uchvátilo. Po chvíli jsem se dozvěděla, že je to šeltie a její jméno je Dree. Jméno bylo odvozené od slova „Dream", tedy „Sen". A opravdu tak vypadala.
Nechala se ode mě pohladit a jakmile jsem přestala, drkla do mě čumákem, abych ji hladila dál. Dokonce se mnou šla i do pokoje, ve kterém jsme byli ubytovaní a rozhlížela se tam po kuchyni... Věděla jsem, že je to výjimečný pes, protože se mi podobná věc ještě nikdy nestala.
       

  ~

     Ještě ten samý den večer, když jsme všichni seděli na zahradě a povídali si, zaznělo z přístřešku s nářadím vytí. Nedalo mi to. Musela jsem se tam jít podívat. K mému údivu tam byla schoulená právě Dree. Z určité vzdálenosti jsem ji pozorovala a přemýšlela, co jí je. Stále tam ležela, ale tentokrát vrčela. Sedla jsem si před ní, natáhla ruku a mluvila na ní. V tu chvíli přestala, vstala a šla ke mně.
Začala jsem ji hladit a u toho potichu broukat nějakou melodii. Takhle jsme vydrželi asi pět minut, než jsem se rozhodla, že půjdu k ostatním. V tu chvíli se i ona zvedla a odešla si opět lehnout do rohu. Ani teď jsem nezjistila, proč to dělala. Koneckonců do té doby jsem měla nakoukané spíše chování koček, než-li psů. Ale i přesto jsem v ten moment věděla, že je mezi námi něco, čemu by se možná dalo říkat pouto ( i když to může být jen má růžová představa ). Každopádně jsem se rozhodla, že s ní budu chtít trávit co nejvíce času.