,,Cože?" vyhrkla jsem a nevěřícně přeskakovala pohledem z culícího se Riche na chiméru a zase zpátky. Chtěla jsem se krčit v té jeskyni klidně celou věčnost, jen abych se nedostala do zorného pole té příšerné potvory. Rozhodně jsem neměla v úmyslu vrhnout se jí v ústrety.

,,Snaž se nechcípnout, drahá. Nezůstanu tady kvůli tvojí neschopnosti zavřenej na věky," upozornil mě Rich, než se vrhl ze skály dolů. Podívala jsem se přes okraj za ním a v duchu ho titulovala těmi nejhoršími nadávkami, jakých jsem byla schopna. Chiméra zaregistrovala Richův pohyb a následovala ho.

,,Do prdele," procedila jsem skrz zuby a skočila za nimi. Rich dopadl na zem těsně vedle Sery, která se ohnala svojí provizorní zbraní připomínající oštěp a jen těsně minula Richovu krční tepnu. Než se Sera dostala k dalšímu útoku dopadla na zem i chiméra a všechny její hlavy věnovaly svou pozornost Richovi, zatímco hadí ocas srazil Seru k zemi. Tyčil se nad ní a odporně syčel. Dostala jsem se na zem. Nedopadla jsem tak elegantně jako Rich. Spadla jsem shora jako shnilá hruška a chvíli se ze svého bolestivého pádu vzpamatovávala. Tím jsem na sebe upoutala pozornost dvou hlav. Zatímco ta dračí chrlila oheň a pokoušela se Riche upálit, na mě se obrátila ta kozí a lví. Hypnotizovaly jsme se navzájem pohledy. Doufala jsem, že pokud neudělám žádný rychlý, prudký pohyb nechají mě na pokoji a Rich je dorazí za mě.

,,Začneš něco dělat ještě dneska?" zařval Rich a zatnul své ostré tesáky do odhaleného krku dračí hlavy. Tím popudil zbylé dvě, které bolestně zařičely.

,,Jdi do prdele. Tohle byl tvůj kreténskej nápad. Prej zabijeme další chiméru Hovno zabijeme," hysterčila jsem a mávala při tom bezmocně rukama.

,,Přestaň na mě ječet a zmraz jí!" zařval Rich a obratně se vyhnul hadímu ocasu.

,,Tak tohle byl tvůj plán? Zmrazit jí? Je tady vedro k zalknutí. Nevydoluju ze sebe ani vločku," ječela jsem na něj na oplátku a absolutně ignorovala Seru, která na nás nevěřícně hleděla.

,,Ty jsi vážně úplně k ničemu!"

,,Mohl bys vymyslet něco novýho? Tohle už je trapný!" dupla jsem nohou, jako malé, rozmazlené dítě, které nedostalo slíbenou hračku. Věděla jsem, že se chovám komicky a dětinsky. Ale svíral mě tak ohromný strach, že jsem nedokázala myslet normálně. Tohle jsme měli pořádně naplánovat. Měl mě do toho pořádně zasvětit, psychicky mě připravit. Ne vrhnout se ze skály jako nepřemožitelný hrdina a řvát na mě rozkazy za pochodu.

,,Chas," zavrčel Rich a praštil pěstí lví hlavu, až jsem slyšela, jak zapraštěly kosti. Chystala jsem se na něj vysypat celou řadu nadávek a pak co nejrychleji zmizet. Než jsem se ale stačila nadechnout k odpovědi od prstů mi vyšlehly zelené plameny. V první chvíli jsem se je pokoušela uhasit, ale čím víc jsem rukama máchala tím víc se plameny šířily.

,,UHNI!" vykřikla jsem a rozrůstající plameny namířila na běsnící chiméru, která během chvíle vzplanula oslnivým, zeleným žárem. Během minuty po ní nezbylo nic jiného, než malá hromádka popela. Vyčerpaně jsem se svezla na zem a vyděšeně zírala na svoje ruce, které už zase vypadaly normálně. Slyšela jsem, jak se ke mně Rich pomalu blíží, ale než stačil cokoliv říct nebo udělat vyrušila ho Sera, která se do něj s vervou pustila.

,,Co tady děláš?" prskla jako kočka a jediným kopancem ho složila k zemi.

,,Bylo to vážně nutný?" zeptal se Rich otráveně a postavil se zpátky na nohy, aniž by utrpěl jakoukoli újmu na zdraví. Možná snad jen na jeho pýše.

,,Co tady děláš?" zopakovala Sera, tentokrát o něco mírněji.

,,Co asi tak myslíš, že tady dělám? Na dovolený tady nejsem. No tak. Bejvala jsi celkem chytrá holka," pronesl Rich tím svým lhostejným hlasem, jakoby ho všechno na světě neuvěřitelně nudilo. Sera si sundala kapuci a já si konečně mohla prohlédnout tu, o které jsem tolik slyšela. Měla bledě fialové, krátké vlasy, které si očividně oškubala sama nožem. Její postava byla vyzáblá z nedostatku potravy, ale rozhodně jsem nehodlala podceňovat její schopnosti. Nejhorší ale byla její tvář. Kdysi musela patřit mezi nádherné bytosti. Teď jí ale obličej hyzdila ošklivá, špatně zahojená, rozšklebená jizva, která se táhla od brady, přes nos a pravé oko na čelo a mizela v jejích špatně ostříhaných vlasech, které na místě, kde jizvu měla ještě úplně nedorostly.

,,Poslal tě pro mě? Přidal ses k němu on tě pro mě poslal. Potřebuje mě. Vždycky mě potřeboval. Byla jenom otázka času, než pochopí, že jsem byla vždycky jeho. Vidíte? Říkala jsem vám to," zasmála se Sera bláznivě a zatočila se dokola. Tolik k tomu jak jí přesvědčit, aby nám věřila. Podívala jsem se na Riche, který jen nepatrně zavrtěl hlavou a dal mi tak najevo, ať se raději do ničeho nepletu. Sera vypadala jako smyslů zbavená. Dlouho chvíli si povídala s jejími imaginárními společníky, než si vzpomněla, že my jsme tam taky. Mezi tím, co vedla monolog s neexistujícími bytostmi došourala jsem se k Richovi a stoupla si vedle něj.

,,Konečně budu moct zabít toho zasranýho elfa a tu čubku. Budu jim kousek po kousíčku odřezávat končetiny a topit se v jejich bolestném a zoufalém křiku," řekla Sera a vrhla po nás postranní pohled. Nemusela jsem být vědma abych věděla, koho má na mysli. Snažila jsem se nepředstavovat si Noaha, Lilah a Seru, která se jim mstí za všechny ty roky strávené na tomhle místě, ale jako bych slyšela jejich křik. Chtě nechtě jsem se prohnula v pase a začala zvracet.

,,A tohle má být co?" zeptala se Sera opovržlivě.

,,To je náš cestovní prostředek. Dostane nás odsud. Má jenom menší problém s adaptací na nová prostředí. Nevšímej si jí. Je skoro neškodná," mávl nade mnou Rich přezíravě rukou.

,,Uvidíme. Kdy odcházíme?"

,,Máme ještě za úkol přinést Derekovi jakési hodiny. Prý jsou někde tady. V hoře, kterou protéká žhavá láva a kde... " ,,... je hnízdo chimér," dokončila za Riche větu Sera. Začínala jsem se bát, že tohle divadlo prokoukne. Jenom úplnýmu idiotovi by nedošlo, o co nám ve skutečnosti jde. Tohle místo, věčná samota a nekonečný boj o přežití takového idiota naštěstí ze Sery udělaly.

,,Je to zkouška. Jistě. Chce si mě otestovat. Mojí loajalitu. Jasně. Za mnou," zavelela Sera, popadla ranec do kterého ještě před chvílí porcovala zabitou chiméru a vydala se na cestu, aniž by si ověřila, jestli za ní jdeme.

,,Je to magor," sykla jsem směrem k Richovi.

,,Dobře pro nás," pokrčil Rich ledabyle rameny.

,,Řekni. V tom tvým úžasným plánu vrhnout se střemhlav ze skály bylo i nechat všechny naše věci nahoře v jeskyni? Já jen, že na mě si kvůli blbýmu báglu řval jako hysterka a tamhle princezna nevypadá, že by na nás chtěla čekat," prskla jsem.

,,Klid, ublinkánku. Běž napřed. Doženu vás," zazubil se Rich a zmizel. Nechtěla jsem zůstávat v blízkosti Sery sama déle, než bylo nezbytně nutné. Nechtěla jsem ale Richovi dávat jedinou záminku k tomu, aby opět začal s tím svým proslovem ohledně mé neschopnosti. Zamumlala jsem si něco o hajzlech a vydala se za Serou, která si pohvizdovala a za chůze přežvykovala syrové chiméří maso.

Šli jsme celou věčnost. Zatímco na Seře a Richovi, který se k nám připojil, aniž bychom si toho já nebo Sera všimla, nebyly znát jakékoli známky únavy já už je na sobě cítila. Zaostávala jsem za nimi, nutila se klást jednu nohu před druhou a čekala, kdy ti dva zastaví. Vůbec se mi nelíbilo, jak si rozuměli. Kdybych nepředstavovala jedinou možnou cestu zpět s radostí by mě tady oba nechali. A ani tím jsem si zrovna jistá nebyla. Můj stav se čím dál tím víc zhoršoval, ať jsem se snažila sebevíc. A pokud Rich vycítí, že nejsem schopná dostat ho bezpečně domů nechá mě tady chcípnout a najde si jinou cestu. Proto jsem pořád dokola přesvědčovala samu sebe k tomu, abych pokračovala. Ačkoliv jsem pořád dokola zakopávala. Až jsem nakonec zakopla, upadla a už se nezvedla.

,,Co si myslíš, že děláš?" ozval se nade mnou Richův mrazivý hlas.

,,Potřebuju pauzu. Potřebuju se vyspat," oznámila jsem.

,,Sera tě sežere zaživa, jestli se sebou něco neuděláš."

,,Seru na to. Ještě pořád je ve mě část člověka a ten se potřebuje vyspat a nabrat síly."

,,Zahráváš si, sestřičko."

,,Víš co? Buď raději užitečnej, bratříčku, a dej mi napít tý tvojí nula negativní," prskla jsem a dál si ho nevšímala. Vytáhla jsem si z batohu deku, zachumlala se do ní a ustlala si tam, kde mě přestaly nohy poslouchat. Bylo mi úplně jedno, jestli mě tam napadne chiméra nebo nějaká jiná potvora. Jen co jsem zavřela oči upadla jsem do hlubin spánku, který jsem uvítala s otevřenou náručí. Můj pud sebezáchovy se pro tento den vyčerpal.

Stála jsem na dokonale posekaném trávníku, který obklopoval malý, na první pohled útulný domeček. Všude vládlo ticho a na kůži mě příjemně hřály sluneční paprsky. Opatrně jsem se vydala k domu. Rozhlížela jsem kolem sebe, ale neviděla jsem nic, co by mě mělo znepokojovat. Najednou se rozrazily dveře a z nich vyběhli dvě děti. Holka a kluk. Smáli se a pošťuchovali, až se zastavili těsně přede mnou a zadívali se na mě. Srdce mi bušilo jako splašené. Klesla jsem na kolena a utřela si slzící oči. Holčička, které mohlo být kolem deseti, na mě upřela své oči, tolik podobné těm mým. Ale úsměv. Úsměv měla Liamův.

,,Je ti něco?" zeptal se mě klučina, který se zdál být stejně starý, jako dívka a jemně mi setřel slzy z tváří. Jeho nádherně modré oči se nedali zaměnit s nikým jiným. Jako by z oka vypadl Noahovi.

,,Nechte maminku na pokoji, uličníci."

,,Teto April. Maminka je ale smutná," řekla holčička a spolu s klučinou mě chytla za ruku. Když jsme se otočili stál naproti nám dlouhý stůl obklopený jídlem a všemi, které jsem milovala a tolik postrádala.

,,April?" vydechla jsem nevěřícně a padla kamarádce kolem krku.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se mě April nechápavě. Nebyla jsem schopná slova. Byli tam všichni. Brent s Lionelem, Mattie, Paul, Dean, Noah. Liam.

,,Ahoj, krásko," usmál se na mě Liam, vzal holčičku do náručí a posadil si jí na klín.

,,Maminka brečela," upozornila holčička Liama.

,,Tak to bychom jí asi měli rozveselit," řekl Liam a začal holčičku lechtat. Její smích hřál snad víc, než všechny paprsky slunce.

,,Není ti nic?" ovinul kolem mě své paže Noah a přitáhl k sobě.

,,Ahoj," uculila jsem se a políbila ho.

,,A já nic?" ucítila jsem za sebou Liamovu typickou vůni máty a citronu a otočila se k němu.

,,Kéž by tohle všechno byla pravda. Tolik tě miluju. Jak se mám naučit být bez tebe?" hlesla jsem a opřela si svoje čelo o jeho.

,,Jsem s tebou a vždycky budu," pohladil mě po tváři.

,,Mami?" zatahal mě za ruku klučina.

,,Ano?" klekla jsem si na kolena a zadívala se na něj. Bože. Je tak strašně podobnej svýmu tátovi, napadlo mě.

,,Zůstaneš tu s námi, prosím? Zůstaneš?" zeptal se mě. Přejela jsem očima přes své kamarády, svojí rodinu. Zubícího se Bretna a jeho protiklad mlčícího Lionela. Krásnou, úžasnou a věrnou April. Strážného anděla a nejlepší kamarádku Mattie. Všechny, které jsem ztratila.

,,Mami?" získal si mou pozornost znovu chlapec.

,,Nic bych si nepřála víc," usmála jsem se.

,,Mám tě rád," řekl a objal mě.