Jako tenkrát s Paulem, i tuhle smrt dokázalo město a Noah s Jiraiou zakamuflovat. Nevěděla jsem jak a vědět jsem to ani nechtěla. Deanovým rodičům jsem se nedokázala podívat do očí, když se přišli mámě vyplakat na rameno. Budila jsem se s nočními můrami, ve kterých mě pronásledoval Alexův vyčítavý pohled. Mámu to strašně sebralo. Denně jezdila k Wilkersonovým nebo oni k nám, aby se navzájem utěšovali. Snažila jsem se být z baráku co možná nejčastěji a nejdál. Pořád dokola jsem trénovala s Jiraiou a dávala do toho všechno, nehledě na únavu ani stále častější krvácení. Jednou mi ale bylo tak strašně, že jsem se ani nedokázala zvednout z postele. Většinu dne jsem prospala. I tak jsem ale zezdola uslyšela rozčilené hlasy. Doplazila jsem se ke dveřím a vykoukla na chodbu. Dole stála máma snažící se uklidnit ječící paní Wilkersonovou.

,,Claro... " opakovala pořád dokola máma, ale ta na její naléhavý hlas nereagovala.

,,Ty nevíš, jaký to je. Nevíš! Tobě zůstala alespoň dcera!" zařvala Clara a spolu se svým manželem odešla. Tak rychle, jak se v našem životě opět objevili zase rychle zmizeli. Myslela jsem, že hůř už mi být nemůže. Spletla jsem se.

Šourala jsem se s Noahem po boku cestou k osídlenému městu. Trénink s Jiraiou skončil a ačkoliv se mi celkem dařilo, neměla jsem náladu na to se z toho radovat. Noah na mě mluvil, ale nevnímala jsem ho. Trhnutím mě k sobě otočil a pevně chytil za ramena.

,,Přestaň s tím, jasný? Přestaň se tím užírat! Musela ses rozhodnout! A to, že totálně rezignuješ mu život nevrátíš," procedil skrz zuby.

,,Co když už prostě nemůžu, hm? Zabila jsem Paula a zničila jeho tátovi život. Zabila jsem Deana. Deana! Znala jsem ho od malička. Spolu s Alexem mě učili zavazovat tkaničky. A zničila jsem život jeho rodičům. Brent taky umřel kvůli mně... "

,,Chastity, mlč!"

,,A teď se snažím dostat do toho nejhoršího světa, kterej vůbec existuje. Nepřipadá ti to celkem příhodný?" Chvíli to vypadalo, že mi jednu natáhne. Zarýval mi nehty do ramen a z jeho černého oka se linuly temné žilky.

,,Noahu, já se odtamtud nedostanu," zašeptala jsem a měla co dělat, abych se nerozbrečela. Ještě před nedávnem jsem byla odhodlaná nakopat tomu portálu prdel, najít ty hodiny a vychutnat si Derekův ksicht, až mu je strčím před čumák. Skoro jsem se na to těšila. Jenomže ta odhodlanost vyprchala a nahradil jí čirý strach. Do té doby jsem si nepřipouštěla neúspěch. Ne teď, když nám chyběl tak malý kousek od cíle. Jenomže co když za to všechno, co jsem udělala je tohle trest, který si zasloužím? Zůstat uzavřená ve světě mezi nebem a peklem? Protože dokud přede mnou stál Noah udělat ten portál bylo skoro snadný. Jenomže tam budu úplně sama. Nikdo mi nepomůže. Nikdo. A já se odtamtud budu muset dostat zpátky.

,,Mám strach. Strašně se bojím. Budu tam jenom já a Sera," rozhodila jsem rukama a odstrčila ho od sebe.

,,Je tam strašně moc co kdyby, Noahu. Možná jsi měl pravdu."

,,Chastity, každej z nás musel někdy udělat rozhodnutí, kterýho litoval z celýho svýho srdce. Ty nejsi výjimka. Ale to, že to teď vzdáš ti nijak nepomůže. Jestli chceš můžeme toho nechat. Zapomeneme na to a užijeme si těch pár posledních chvil, který nám zbývají. Ale já tě znám, Chas. Daleko víc by tě ubíjelo sedět doma na zadku a nedělat nic, zatímco svět kolem tebe by umíral." Stála jsem před ním s rukama založenýma na prsou a před očima mi běhaly scény, které by se mohly stát.

,,Ach jo. Nesnáším tě," sykla jsem a Noah se zasmál.

,,Miluju tě," přitáhl si mě k sobě a pomalu jsme se vydali cestou domů.

Procházeli jsme zrovna kolem jakési rozpadlé ruiny, která kdysi musela působit majestátním dojmem. Schovaná mezi stromy na prostorné louce budila respekt, i když valná část z ní už zmizela. Dívala jsem se na velkou bránu, která ještě stále stála v celku a po jejímž obvodu se táhly výjevy kentaura, jednorožce a draka. A o ní se opírala Lilah. Své krásné, dlouhé, rudé vlasy měla spletené do mohutného copu. Byla oblečená v lesklé, stříbrné zbroji a z jejích zad vyčnívaly dvě rukojeti. Okázale si kontrolovala svoje nehty. Prudce jsem zastavila a snažila se stopnout i Noaha, ale ten šel dál. Chytil mě za ruku a táhl směrem k ní.

,,Nazdar, hrdličky," uchechtla se a dál se zabývala nehty.

,,Co se děje?" zeptal se Noah. Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Sorry, že ti ruším tvoje dostaveníčko, ale už jsem ho nedokázala dýl zadržet. Derek otevírá portály, Noahu. Do města se právě řítí hordy skřetů, orků a všech možnejch potvor, co je měl poschovávaný po všech čertech. Takže jestli máš nějakej plán je na čase ho uskutečnit, protože nemáš dost spojenců na to, abys ho porazil," řekla a přistoupila k nám blíž. Těkala jsem pohledem mezi nimi a pokoušela se pochopit, co se přede mnou právě odehrávalo.

,,Kolik máme času, Lil? " pustil mě Noah a došel k valkýře.

,,Málo, zlato. Strašně málo."

,,Lil? Zlato?" vyhrkla jsem, jakmile jsem konečně našla hlas a postavila se mezi ně. Chtěla jsem vědět co to znamená. Ani trochu se mi nelíbilo, jak se k sobě ti dva chovali.

,,Tys jí to vážně neřekl? To je kouzelný. Čekala jsem, že jí to propálíš," usmála se na mě. Ale nebyl to úsměv, který jsem u ní znala a na který jsem byla zvyklá. Ten krvelačný, pomstychtivý, fanatický výraz tam chyběl.

,,Co si mi měl říct? A jak je možný, že Derek otevírá portály? Vždyť to můžou jenom čarodějové," slyšela jsem samu sebe, jak zvyšuju hlas.

,,Gratuluju, Noahu. Našel sis vážně chytrou holku. Copak sis vážně myslela, že jsi jediný hybridní stvoření na světě?" protočila Lilah oči, jako bych byla úplně blbá. Točila se mi hlava a ničemu jsem nerozuměla. Jediné, co mi běželo hlavou bylo, že mi Noah lhal a tihle dva spolu měli společného víc, než by se mi líbilo. Najednou mi ale v paměti vyvstala vzpomínka na tu šílenou čarodějku a na její slova. Oni už to zkoušeli. Chtěli udělat hybrida dávno před tím, než jsem se k nim dostala já. Tvrdila, že ale všichni umřeli. Nikdo to nepřežil.

,,Jak?" vydechla jsem a rezignovaně se posadila na zem.

,,Děvče, tohle je vážně hodně dlouhej příběh a na to my nemáme čas," řekla Lilah, ale Noah se posadil naproti mně.

,,Fajn," odfrkla si Lilah a začala kolem nás chodit v kruhu.

,,Měla jsi ho znát kdysi. Derek byl vážně impozantní bytost, která chtěla přinést inovace. Změnit svět. A strašně krásně se to poslouchalo. Nebylo tak těžký se k němu přidat a věřit, že ty nekonečný Války o moc utne a my budeme konečně žít v míru. Jenomže čím víc moci získával, tím víc mu stoupala do hlavy. Měla bys vědět, že první, kdo přišel s myšlenkou hybrida byl on. Nechával na sobě dělat pokusy, aby se stal silnějším, neporazitelným. A chtěl z hybridů zbudovat i svojí novou armádu. Ale ty pokusy nikdo nepřežil. Až na něj. Jenomže se z toho dočista zbláznil. Stejně jako v tobě i v něm přebývá několik bytostí, které se perou jedna s druhou o nadvládu," začala Lilah a vůbec se to neposlouchalo snadno. Při pomyšlení, že se ze mě stalo stejný monstrum jako z Dereka se mi chtělo zvracet.

,,Ty pokusy nepřežila i spousta čarodějů. Vlastně jsem měla za to, že je zabil všechny. Aby si to tajemství odnesli do hrobu," zamyslela se Lilah a podívala se na Noaha.

,,Jedna mu očividně utekla," procedil skrz zuby Noah, aniž by ze mě spustil pohled.

,,Tak proto jsi tak strašně vyšiloval, když mě ta Jiraiova psychopatka změnila. Bál ses, že se ze mě stane to, co z Dereka," uvědomila jsem si.

,,Ty ale nejsi jako on. To, co ses ty naučila za pár měsíců on piluje několik století. Můj názor je, že zatímco ty sis zachovala určitou dávku lidskosti on se začal měnit z nemrtvýho. V něm už nic lidskýho nebylo," zamyslela se Lilah a pořád kolem nás pochodovala.

,,A pak začala vystrkovat drápky Sera. Věř tomu nebo ne, ale byla mnohem horší než Derek. S tím vyhlazováním národů přišla ona. Potřebovala se zbavit nejsilnějších a nechat jenom ty, který by se tolik nevzpouzeli," pokračovala Lilah, zatímco odněkud vytáhla malou dýku a začala s ní obratně protáčet v prstech.

,,A Derek se toho chytil. Přišlo mu to jako skvělej nápad. Jeho původní vize, která měla přinést mír a zářnou budoucnost šla rychle k ledu. To díky ní je tím čím je teď. Ona byla to prvotní zlo," převzal slovo Noah a postavil se. Pořád jsem úplně nechápala, co se mi to snaží říct, ale pomalu mi začalo docházet kam směřují.

,,Takže jste se jí museli zbavit," tipla jsem si.

,,A nejen proto, že ta děvka mi sebrala všechno, na čem mi kdy záleželo," zavrčela Lilah a v tu chvíli z ní šel opravdu strach.

,,To jsi mi vyprávěl. A vážně mě to moc mrzí. Ale tvrdil si, že je to mrcha," zvedla jsem se na nohy a ukázala na Lilah, která se konečně zastavila. Vyčítavě jsem se podívala na Noaha. Myslela jsem, že mi věřil. Že mi vždycky říkal pravdu. Ale očividně jsem se zmýlila.

,,Ale jo. Já jsem mrcha. Jen ne tak velká jako ti ostatní," zakřenila se Lilah a přivřela svoje mechově zelené oči. Pociťovala jsem k ní čím dál tím větší sympatie, ačkoliv jsem se tomu bránila. Co spolu sakra ti dva měli?

,,Říkal si, že se změnila. Že po tom, co se stalo, se z ní stala skoro stejná potvora jako Sera. A Rich mi říkal, že zůstala s Derekem, protože chtěla dál šířit Seřinu víru v Dereka," rozhodila jsem bezmocně rukama. Lilah vedle mě vyprskla smíchy.

,,Ó, tak to se povedlo. Prej víru. Cha. Neuvěřitelný, co za báchorky si lidi v průběhu let navymejšleli. Zůstali jsme, protože by to nikdo jinej neudělal. To, co si lidi postupem času začali vyprávět nám jenom hrálo do karet," pokrčila rameny.

,,Když Derek poručil začít likvidovat národy, museli jsme někoho vybrat. Kdyby jako zázrakem přežili všichni, on nebo Sera by nám na to přišli," ujal se slova opět Noah.

,,Takže jste obětovali upíry," doplnila jsem.

,,Nebylo to snadný rozhodnutí, ale někdo to bejt musel. A upíři byli nestálý. Vezmi si Riche, když se vrátil k lidský krvi. A teď si představ několik desítek takových," pokračoval dál Noah a já na něm viděla, jak ho tohle téma i po tolika letech bolí. Jenom jsem přikývla, že tomu rozumím a poslouchala dál.

,,Další měli být nymfy, satirové a podobná havěť, která nikdy nikoho ničím neohrozila. Neuměli ani bojovat, natož se někomu postavit na odpor. Sera se jich ale chtěla za každou cenu zbavit. Do dneška nevím proč. Ale trnem v oku byli hlavně elfové. Noahovi nikdy tak úplně nevěřila. Pro ty potvůrky jsme zvládli vytvořit svět kam jsme je mohli schovat, ale co s elfama? Ačkoliv se mi to velice příčilo, protože jednomu elfímu bastardovi bych nejraději vykuchala ptáka... nech si ten pohled Noahu. Byl to hajzl už před tím. Kdybys ho pořád dokola neobhajoval už dávno by byl pod drnem. Vlastně jsem ti zapomněla poděkovat, Chas. Konečně tomu parchantovi někdo nakopal tu jeho namyšlenou prdel," uculila se Lilah a poplácala mě po zádech.

,,To už jsem taky slyšela. Tenhle neúspěch jste svalili na Seru. A za to jí Derek zavřel do toho příšernýho světa. Já jen. Ty jsi celou tu dlouhou dobu s ním?" kývla jsem hlavou k Noahovi.

,,Někdo tam musel zůstat a hlídat ho. Podsouvat mu nový a nový nápady a oddalovat ho tak od jeho největšího zájmu. Jakmile se dozvěděl o tom proroctví byl jak utrženej ze řetězu. Vzal si do hlavy, že to je jeho jediná šance na to stát se absolutním vládcem všeho. A jakmile ses tady zjevila ty už se nedal zastavit. Chtěl tě donutit vzít si toho patolízala a jakmile by legendu naplnil předala by si mu veškerou moc nad světy a tragicky zahynula. To, že by se takhle ta legenda nenaplnila jsem mu samozřejmě nevykládala. Je to vlastně škoda, že už Chas není člověk. Z tebe by byl skvělej vladař," usmála se Lilah na Noaha a přátelsky do něj drcla. Ani jsem si neuvědomovala, že se mi do očí nahrnuly slzy, které mi pomalu stékaly po tváři.

,,Ale to není fér. Všichni vás mají za ty špatný. Svalují na vás veškerou vinu za všechno, co se stalo. A vy jste je mezi tím chránili," vyhrkla jsem.

,,Jo. Na můj hrob zřejmě všichni naflušou, ale já vím proč a pro koho jsem to dělala. S tím se dá žít," řekla Lilah.

,,Lhal jsi mi. Ty jsi mi celou tu dobu lhal," praštila jsem Noaha, který si mě k sobě přitáhnul a pevně objal. Bylo mi jich líto. Celá století se tvářili jako největší zlo zatímco se snažili zachránit zbytky světa tak, jak ho znávali a nikdy jim za to nikdo nepoděkuje. Nechali všechny žít v domnění, že jsou to nejhorší, co po týhle zemi kdy chodilo.

,,Znám tě, Chas. Kdyby si o Lil znala pravdu dívala by ses na ní jinak. Já vím jak se tváříš na lidi, na kterých ti záleží a co se ti zračí ve tváři, když nenávidíš. Prozradila bys jí. Aniž bys to sama chtěla," pohladil mě Noah a kousek od sebe odtáhl.

,,Kdyby mi Jiraia nezavolal, že si chceš dát do těla ten virus řekla bys mi, že tě to zabije?" podíval se mi do očí. Netvářil se ale vyčítavě. Jen se mi snažil vysvětlit, proč mi o tom nikdy neřekl.

,,Takže ví všechno? Úplně všechno?" zeptala jsem se.

,,Ještě pořád tady stojím a jo. Vím. O hybridovi, o Tatum, o těch tvejch zvláštních sexuálních choutkách... "

,,Lil," zasyčel Noah. Vytřeštěně jsem na ní zírala neschopná slova, rudá až na prdeli.

,,Díky tobě se o Tate nedozvěděl, že jo?" dělala jsem, jako by předešlou větu vůbec nepronesla.

,,Jo. Až budete chtít příště někoho před někým skrýt zkuste se kolem něj motat o trochu míň, ať to není tak okatý. Noahu, na tohle klevetění nemáme čas. Za chvíli se to tu všude bude hemžit těma jeho obludnejma kámošema. Buď tak hodnej a nenechej se zabít," chytila ho za zátylek a opřela si své čelo o jeho. Oba zavřeli oči a chvíli jen tak nehnutě stáli. Bolelo mě z toho výjevu srdce. Prošli si všemožnými útrapami, které jim život připravil. Několik let byli jenom oni dva a teď se loučili a ani jeden nevěděl, jestli se ještě někdy shledají.

,,Přijď na to, jak naplnit to proroctví dřív, než to tady lehne popelem," zašeptala a pustila ho.

,,Mezi nebem a peklem je hnusnej svět, Chas. Měla jsem možnost pozavírat tam spoustu hnusnýho tvorstva. Jestli se ale nepletu, tak ty hodiny budou ukrytý v hoře, kterou protéká žhavá láva. Je tam hnízdo chimér. Na jeho místě bych je schovala tam. Mrzí mě, že jsem na to nepřišla. Mohli jsme ho odrovnat už dávno," přistoupila ke mě a objala mě.

,,Mě mrzí to. Všechno," zamumlala jsem a objetí jí váhavě oplatila.

,,Jo, Noahu? Nebude se ti líbit, kdo teď skřety vede. Jestli se na to ještě pořád necítíš, nech to udělat někoho, kdo má koule," zazubila se a zmizela v houští. Obrátila jsem se na Noaha a vyslovila nahlas očividný fakt.

,,Scixe," hlesla jsem.