Liam prospal většinu dne a Noah se nakonec musel věnovat svým novým povinnostem. Nechtělo se mi je opouštět. Samota mi skýtala spoustu prostoru k tomu, abych přemýšlela o Brentovi. O tom, jestli jsem mohla něco udělat, abych ho zachránila. O Noahovi. Jak se s tím vším dokáže vypořádat. Bála jsem se, že v něm zůstala ještě dost velká dávka zla na to, aby zopakoval to, co před lety. Že se bude bez Scixe cítit bezradně. Tak jako já, když jsem ztratila Alexe. O Liamovi. Co když teď odejdu a už ho neuvidím, protože se pro něj Smrt vrátí? O budoucnosti. Čekala nás vůbec nějaká? Co když jsem tím, že jsem Scixe odepsala k zániku odsoudila i nás? Protože na rozdíl ode mě Scixe alespoň věděl co dělá. Já jenom impulzivně jednala bez ohledu na to, co se z toho vyvine.

Lange Rovera jsem nechala u kluků v garáži a raději si vypůjčila Noahova starého Opela. V tý rachotině jsem se jen stěží dokázala cítit bezpečně, ale s autem od Scixe jsem nechtěla mít nic společného. Domů jsem nejela. Brázdila jsem bezcílně ulicemi města a pokoušela se utřídit rozbouřené myšlenky. Nevím, jak dlouho jsem takhle zabíjela čas, ale nakonec mě z chaosu, odehrávajícího se v mé hlavě, vytrhl vyzvánějící telefon. Zastavila jsem na kraji silnice a zvedla hovor.

,,Slečno? Victor. Omlouvám se, že vás s tím obtěžuji, ale nutně bych potřeboval vaši pomoc," ozval se z druhé strany Victorův vyrovnaný hlas.

,,Jasně. Cokoliv," řekla jsem. I když jsem v jeho hlase nezaslechla ani náznak po panice tušila jsem, že je něco špatně. Victor mi za celou dobu, co jsem tady, ani jednou nezavolal.

,,Jde o pana Riche. Je v bezútěšném stavu a stále dokola křičí vaše jméno. Pokud vás z něčeho nevyrušuji..."

,,Ne, ne. To je v pohodě. Už jsem na cestě. Za chvíli jsem doma," oznámila jsem a zavěsila. Svěsila jsem hlavu do dlaní a zařvala, až mě bolelo v krku. Při tom všem, co se za poslední dny stalo a na čem jsem se osobně podílela jsem úplně zapomněla na Riche. Scixe byl jeho jediný kámoš. Jediná bytost na planetě, která na něj platila. Pro kterou by udělal a obětoval cokoliv. I sám sebe.

,,Sakra, sakra, sakra, sakra. Do prdele!" mlátila jsem do volantu, jako smyslu zbavená. Když jsem se dostatečně uklidnila, abych dokázala čelit tomu, co mě doma čekalo, vyrazila jsem směr domov.

V Noahových kraťasech a vytahaném triku jsem vypadala jako šašek. Hnala jsem se od garáže po cestě k domu a každou chvíli zakopla o vlastní nohy. Vtrhla jsem do baráku a do nosu mě téměř okamžitě udeřil pach krve. Byla všude. Zanechala šmouhy na stěnách i na podlaze. Pomalu jsem kráčela po jejích stopách přes schody nahoru do patra a zcela výjimečně na ní nedostala okamžitou chuť. Naopak jsem se musela držet, abych se na místě nepozvracela.

,,Mami? Steve?" pronesla jsem do naprostého ticha. Doufala jsem, že ta krev všude kolem nepatří jim. Došla jsem až ke dveřím svého pokoje, o které se opíral Rich. Na rukách a tváři měl rozmazanou krev a vedle něj stála prázdná flaška vodky.

,,Ale, ale, ale. Ztracená dcera se nám vrátila domů. Čemu vděčíme za tvou vzácnou přítomnost?" zvedl hlavu a zadíval se na mě očima podlitýma krví. V takhle zuboženém stavu jsem ho ještě neviděla.

,,Volal mi Victor. Měl o tebe strach," hlesla jsem.

,,A ty, sestřičko? Taky jsi o mě měla strach? Podle toho, jak smrdíš jsi měla na práci jiný věci, než se zajímat o člena vlastní rodiny," zavrčel. Jasně, že je ze mě cítil. Oba dva. Sklopila jsem oči k zemi. Musela jsem být rudá i za ušima.

,,Taková hodná holka jsi byla, Chas," mlaskl Rich a pokusil se postavit na nohy, ale spíš se jen překotil na stranu.

,,Nemáš cigáro?" zeptal se, když opět zaujal pozici v sedě opřený o zeď. Jenom jsem přikývla a ze skříně vytáhla zahrabanou krabičku cigaret. Schovávala jsem jí tam před mámou, i když jsem občas měla dojem, že už jí to dávno došlo. Sedla jsem si naproti Richovi a jednu cigaretu mu podala.

,,Richi?" začala jsem, ale nevěděla jsem, jak pokračovat. Vypadal tak nešťastně a zoufale a mně došla slova. Jako bych koukala na starého Riche, ale neměla mu co říct.

,,Ani se nezeptáš, jestli jsem ti nezardousil maminku?" uchechtl se Rich, vzal do ruky flašku a když zjistil, že je prázdná mrštil jí pryč. Jako na povel se v chodbě objevil Victor s další dávkou alkoholu. Omluvně se na mě podíval a odspěchal zase pryč.

,,Mámě ani Stevovi bys neublížil. Ale jestli uvidí ten bordel kolem, tak jí asi trefí," konstatovala jsem a sebrala mu flašku.

,,Jenom ti to otevřu," řekla jsem rychle, když na mě vycenil svoje tesáky.

,,Victor to uklidí. Na něj je spoleh," mávl rukou a obrátil do sebe pořádnou dávku alkoholu.

,,Můžu ti nějak pomoct?" zeptala jsem se a ihned svých slov zalitovala. Rich tu krátkou vzdálenost mezi námi překonal během jedné vteřiny, chytil mě pod krkem a prudce přirazil ke zdi.

,,Copak bys ještě chtěla udělat, hm? Scixe nás všechny držel pohromadě. Udělal pár blbostí, ale kdo ne, že? Co si jako, ty naivko, myslíš, že jsi vlastně dokázala, hm? Noah je jeden velkej chodící problém a deprese a ty z něj uděláš šéfa elfů? Víš vůbec, ty náno pitomá, kolik moci jsi mu teď dala do rukou?" vrčel mi do obličeje.

,,Uškrtíš mě," zasýpala jsem a snažila se ze sebe jeho ruku dostat, ale byl silnější než já.

,,Uděláš všechno na světě jenom pro Noaha. Všechno. Odepsala jsi mě, Brenta a všechny kolem. Tak o co jsi lepší než Scixe nebo Derek?" sykl a znovu se mnou praštil o zeď, až mi zadunělo v hlavě. Na chvíli se mi zatmělo před očima.

,,Přišel jsem díky tvýmu klukovi o rodinu a kvůli tobě o jedinýho člověka, kterej mi věřil a stál při mně. O jedinýho kámoše!"

,,Já - jsem - tvůj - kámoš," vydolovala jsem ze sebe. Vytřeštil na mě krvavé oči a sevření kolem mého krku povolilo. Svalila jsem se na zem a lapala po dechu. Rich se odplazil pryč ode mě a nevěřícně těkal pohledem mezi mnou a vlastníma rukama.

,,Mrzí mě to. Richi, strašně moc mě to mrzí. Ale zabil Brenta. A ještě si myslel, že na to měl právo. Nechtěla jsem ti vzít přítele. Ale jsi si vážně jistý, že on tě viděl stejně?" zeptala jsem se, když jsem se dostatečně vzchopila.

,,Všichni jsme pro něj jenom nástroj k docílení toho, co doopravdy chce. Podívej se, co udělal tobě? Brentovi! Nebejt toho, že zabil vlastního otce, Noah by nikdy nezdrhnul a tvoje rodina tady pořád ještě mohla bejt. Vážně bys ho po tom všem následoval?" rozhodila jsem rukama a natáhla se po flašce s vodkou.

,,Dávno jsem se rozhodl, že budu následovat tebe." Pronesl to tak tiše, že jsem myslela, že jsem se přeslechla. S otevřenou pusou jsem na něj zírala a bála se jenom pohnout, abych tuhle vzácnou chvíli nějak nenarušila.

,,Dej mi ještě jedno cigáro," promnul si Rich oči a natáhl ke mně ruku. Dala jsem mu celou krabičku a zase se posadila.

,,Richi..."

,,Prosím. Jen mě nezahrnuj nějakýma srdceryvnýma slovíčkama. Jsem ožralej. Jenom mi to ujelo," zarazil mě a zapálil si. Mlčky jsme tam spolu takhle seděli celý večer dokud Rich neodpadl. Victor mi ho potom pomohl dovléct do postele a já mu na oplátku pomohla s úklidem. Než jsem se sama odebrala do koupelny a do vlastní postele stavila jsem se ještě u Riche a nakoukla dovnitř. Spal roztažený přes celou postel a příšerně chrápal. Musela jsem se sama pro sebe usmát. Možná, že z něj Scixe udělal krvelačnou bestii z nějakého pro něj prospěšného důvodu. A já mu to dovolila. Prostě jsem ho nechala, aby mi Riche vzal místo toho, abych za něj bojovala. Byla jsem Richův kamarád, jeho sestra, ale zapomněla jsem se tak chovat.

,,Já to napravim," slíbila jsem mu a zavřela za sebou dveře.

,,Škola, škola, škola!" Mámin ječák se linul celým domem doprovázený hlasitým třeskotem vařečky o hrnec. Instinktivně jsem si přehodila deku přes hlavu.

,,Chastity, zvedej zadek!"

,,Bože, ta je otravná." zamumlala jsem. Ve stejnou chvíli se z chodby ozvalo, ,,asi jí zabiju!" Než jsem stačila vylézt z postele rozrazil Rich dveře a tvářil se jako bůh pomsty.

,,Byla bys od té lásky a vyhrabala se ven, než tvojí drahou matku zardousím?" procedil skrz zuby.

,,Copak. Kocovinka?" rýpla jsem si.

,,CHAS!" zaječela máma tak, jak uměla jen ona. ,,Prosíííííííím," zaúpěl Rich a zacpal si rukama uši. Jenom jsem se uchechtla a vstala.

,,Dobré ráno," líbla jsem mámu na tvář, když jsem se přiřítila do kuchyně a převzala si od Victora misku ovesný kaše s banánem a posadila se.

,,Kde máš Riche?" zeptala se máma podezřívavě.

,,Není mu dobře. Asi nějaká viróza," pokrčila jsem rameny.

,,Udělám mu čaj a donesu nějaký prášek," přidal se okamžitě Victor a mrkl na mě. Schovala jsem úsměv za misku a rychle do sebe dostala snídani. Jakmile jsem dojedla přehodila jsem přes sebe bundu a z věšáku sebrala klíčky od Noahova auta. Otevřela jsem dveře, houkla na mámu, že odcházím a vrazila do Tatum stepující před domem.

,,Co tady děláš?" vyhrkla jsem, když jsem se snažila posbírat všechny rozsypaný věci.

,,Čau," pozdravila mě a rychle si utřela uslzený oči.

,,Promiň. Nečekala jsem tě tady."

,,Jdeš někam?" zeptala se a pořádně se vysmrkala do nějakýho kusu hadru.

,,Jo. Jdu se pokusit zachránit nevyhnutelný," protočila jsem oči, protože škola pro mě teď představovala ten nejmenší problém. Nechápavě na mě koukala.

,,Musím do školy," vysvětlila jsem.

,,A jo. Sorry. Já jen..." Nedokázala tu větu ani doříct. Slzy se jí nahrnuly do očí a ona propukla v nezastavitelný pláč. Objala jsem jí kolem ramen a přitáhla si jí k sobě. Velký sympatie jsem k ní nechovala, ale pořád jsem se do ní dokázala vcítit.

,,Nemusím tam. Můžeme někam vyrazit a trochu se rozptýlit," navrhla jsem a hladila jí po třesoucích se zádech.

,,A kam? Město tě nepustí!" zamumlala.

,,Měla bych jeden nápad."

Když se Tate dostatečně vyplakala, zavolala jsem Noahovi. Město mě možná nepustilo do víru světa smrtelníků, ale o ostatních světech to neplatilo. Sešel se s námi před hřbitovem, což ve stavu, v jakém se Tate nacházela nebyl až zas tak dobrý nápad.

,,Ani mě nepozvali na pohřeb," hlesla Tatum a opět se pořádně vysmrkala.

,,Nepozvali nikoho. Z toho si nesmíš nic dělat. Vlkodlaci mají jiný zvyky, co se týče loučení s mrtvými," vysvětlil Noah. Střelila jsem po něm pohledem. Řekl to tak věcně, jakoby předčítal nějaký manuál na použití.

,,Chas, nekoukej se na mě takhle. Oni to tak prostě mají. Nech je uctít mrtvé po svým. My pro něj budeme truchlit taky po svým," usmál se na mě a opatrně políbil.

,,Řeknete mi někdo, co děláme na hřbitově?" zajíkla se Tatum v dalším záchvatu pláče. Noah jí vysvětlil, co jí čeká a mě začal instruovat o tom, jak se dostaneme zpátky.

,,Počkej! Ty nejdeš s námi?" chytila jsem ho za ruku.

,,Nemůžu. Musím ještě něco zařídit. Snaž se nenaštvat Munga," zazubil se na mě a otevřel nám bránu do jeho světa.

,,Kdo je Mung?" zeptala se ještě Tatum, než jsme vešly.

,,To uvidíš," vzdychla jsem a překlenula prostor mezi naším a druhým světem.Procházely jsme s Tatum lesem, který hrál všemi druhy zelené, dolů k jezeru. Na rozdíl od města, které se teď utápělo ve smutku, depresi a celé působilo šedě a zanedbaně tady vládl klid a určitá harmonie. Bylo tu nádherně. Chvíli jsem zauvažovala, že bych tady zůstala. S Noahem bychom tady mohli strávit poklidný život. Daleko od toho všeho.

,,Nemilovala jsem ho," vyhrkla najednou Tatum, až jsem leknutím nadskočila.

,,Co?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Brenta. Vím, že on to viděl jinak. Ten večer, co byl ten ples, jsem mu chtěla říct, že odjíždím. Nech si ty pohledy. Na tohle fakt nejsem. Nebudu si tady hrát na hrdinku, když jsem posraná až za ušima a je mi úplně u prdele, jestli by mě město pustilo nebo ne. Jenomže pak se to stalo. Než se všichni začali měnit, pro mě přišel Jiraia. Chtěl jenom tančit. A pak dal mi pusu. Obyčejnou pusu. Myslela jsem si, že moje láska odešla s Seanem. Snoubencem. Ale do prdele..." Tatum se zastavila a svezla se na zem. Nevěřícně jsem na ní zírala. Vážně se mi tady teď snažila svým vlastním způsobem říct, že se zamilovala do Jiraii?

,,Už se ti někdy stalo, že se ti z pitomý pusy zatočila hlava a svět kolem tebe přestal existovat? Přísahám bohu, že když mě Jiraia políbil, tak jsem na všechno kolem zapomněla. Přivodil mi menší zástavu srdce a kdyby se kolem nezačaly dít ty příšerný věci, svlíkla bych ho na místě. Měla jsem mu to říct. Myslím Brentovi. Že z toho nic víc nebude. Jenomže jsem to nestihla a on odešel s tím, že jsem mu dávala falešnou naději. Já si vážně myslela, že bych s ním mohla bejt šťastná. Ale já se zamilovala do Jiraii. Kvůli jedný jediný, blbý puse," zabořila hlavu do dlaní a zařvala. Nevěděla jsem, co jí na to mám říct a styděla se za to, co se mi honilo hlavou. Možná to ještě nebylo úplně ztracený. Věděla jsem, jak se na ní Jiraia díval. Jak z ní byl nervózní a nesvůj, ačkoliv jsem se učila o tom, že čarodějové nejsou schopní lásky. Ale pokud si ty dva k sobě našli cestu, ať už jakoukoli, měli jsme ještě pořád naději.

,,Tate?" pohladila jsem jí opatrně po rameni.

,,Slib mi, že tohle nikomu neřekneš. Nech si to pro sebe, ano? Já ti to jednou vysvětlím, ale nikomu, vážně nikomu o tom neříkej." Jenom přikývla a když jsem jí podala krabičku cigaret jednu si s uchechtnutím vzala. Cítila jsem se mizerně. Brent umřel, Tatum se pomalu psychicky hroutila a já nedokázala myslet na nic jiného než na to, že ještě můžeme vyhrát. Že jsou Jiraia s Tatum naší nadějí, jak tohle všechno zastavit. Scixe jsem obvinila z toho, že mezi ním a Derekem zas až tak velký rozdíl není. Byl ale nějaký rozdíl mezi mnou a nimi?

,,Smrdíš jinak," ozval se za námi nepříjemný, skřípavý hlas. Protočila jsem panenky a otočila se. Mung seděl v koruně jednoho ze stromů a cpal se nějakými bobulemi.

,,Taky tě ráda vidím," procedila jsem skrz zuby.

,,Myslím to vážně. Smrdíš jinak," zopakoval a seskočil ze stromu. Dopadl na ty svoje křivé hnáty s kopyty, oprášil ze sebe zbytky svačiny a podíval se na Tatum.

,,Jak to sakra myslíš, že smrdím jinak?" zeptala jsem se a očichala si bundu. Neshledala jsem nic, co by na mně mohlo tomu prašivýmu kozlovi smrdět.

,,Nesmrdíš jako člověk. Kdo to je?" kývl hlavou směrem k Tatum, která na něj hleděla s vytřeštěnýma očima.

,,Je pěkná. Na rozdíl od tebe," zazubil se a odhalil tak řadu křivých zubů.

,,Tatum. Jsem Tatum. A ty jsi?"

,,Satir děvenko. Mé jméno je Mung. Mohl bych tě provést naším kouzelným lesem?" nabídl se.

,,Jasně. Proč ne," pokrčila Tate rameny a nechala se tím kozlem odvést. Ve vteřině jsem přestala existovat. Mung se o Tatum zajímal jako o nejdražší poklad. Vyprávěl jí všemožné historky. Skládal jí komplimenty, i když zrovna třeba zakopla a sám sebe vyobrazoval, jako největšího hrdinu i mučedníka. Zatímco já se za nimi táhla, jako smrad a pálila jednu cigaretu za druhou.