Seděla jsem ve svém pokoji na posteli ve špinavých a roztrhaných šatech, které mi dala April a zírala jsem před sebe. Hlavou mi vířilo tisíce myšlenek, vzpomínek a obrazů, které se spojovaly v jeden celek. A přesto. Jakoby mi pořád něco chybělo. Něco, co jsem měla celou dobu před očima, ale pořád mi to prokluzovalo mezi prsty. Jako bych postrádala jeden díl skládačky, která do sebe postupně zapadala.

Netušila jsem kolik času jsem takhle proseděla. Svět kolem mě přestal existovat. Zašátrala jsem na nočním stolku po telefonu a vytočila Liamovo číslo. Potřebovala jsem zodpovědět pár otázek.

,,Děje se něco? Jsi v pohodě?" ozvalo se z telefonu místo pozdravu.

,,Za patnáct minut před autodílnou," oznámila jsem a zavěsila. Obrnila jsem svoje srdce a odsunula stranou všechny city, které by mě od toho mohly odradit. Vybavila jsem si Brentovo tělo. April a Lionela. Jak jsme jim museli říct, že jejich brácha umřel. Jak se mi April v záchvatu pláče svezla do náruče a já nebyla schopná jí utěšit. Jak to Lionela úplně zničilo. Pomalu jsem se zvedla a došla k autu. Nabrala jsem do plic pořádnou dávku vzduchu a nasedla. Byl sice bílý den, ale všude kolem vládlo mrtvolné ticho. Jako by spolu s Brentem umřelo celé město.

,,Ahoj," usmál se na mě Liam, který na mě v sedě čekal na obrubníku před autodílnou. Na rozdíl ode mě se vykoupal a čistě oblékl.

,,Je ti něco?" došel ke mně a chystal se mě obejmout, ale když jsem od něj ucukla rychle si to rozmyslel. Bolelo mě dívat se na něj, ale jela jsem sem proto, abych si to všechno ujasnila. Ne, abych kohokoliv litovala, včetně sebe.

,,Když se tě na něco zeptám odpovíš mi pravdivě? Naprosto upřímně?" zeptala jsem se. Viděla jsem, jak se jeho nálada mění z minuty na minutu. ,,Chas..." ,,Ne, ne, ne! Chci slyšet ano nebo ne. Jsi schopný říct mi pravdu?" zarazila jsem ho.

,,Proč se mě na to ptáš, když už znáš odpověď," sklopil oči k zemi a založil si ruce na prsou, aby zamaskoval, jak se mu třesou. Tak strašně jsem doufala, že se pletu. Že už jsem z toho všeho jenom paranoidní.

,,Neznala jsem tě. Vůbec jsem nevěděla, že existuješ. Než tě se mnou Scixe poslal do toho obchodu. Od začátku jsem ti nevěřila. Proč si se tam tak najednou zjevil? Jenomže pak jsem měla moc práce sama se sebou a ty jsi tu pro mě pořád byl. A já tě, chtě nechtě, začala milovat a přestala jsem si dávat pozor. Ale ty taky. Když jste se s Jiraiou tak strašně opili a zaklepali u našich dveří, prozradil ses. Mělo mi to dojít mnohem dřív. Co ti dal Scixe přesně za úkol? Co ti nařídil?" vyprskla jsem, protože mě ta slova pálila na jazyku, jako jed. Když tenkrát zakázal Noahovi dotek mohl Liamovi přikázat cokoliv. Já ale byla moc blbá a slepá, než abych to pochopila.

,,Kdybych mohl řekl bych ti to už dávno. Já ale nemůžu," zakroutil hlavou a hlas se mu zlomil. Musela jsem se hodně ovládnout, abych se udržela na nohách a nezačala brečet jako malá holka.

,,Chas. Moje city k tobě nikdy nebyly vymyšlený. Miluju tě," chytil mě za ruku, ale do očí se mi nepodíval.

,,A to víš určitě? Scixe ti může přikázat prakticky cokoliv."

,,To, co má člověk v srdci se nedá přikázat," opatrně mě pohladil. Jak ráda bych mu věřila.

,,Tohle musí skončit," řekla jsem a vpadla do autodílny, než mě mohl Liam zadržet. Prošla jsem dobře známou cestou přes boxy až k vile nevnímaje zvědavé pohledy, které mě doprovázely. Na zahradě seděl osamocený Scixe s rukama za hlavou a nohama nahoře na stole. Vzedmula se ve mně dlouho potlačovaná vlna nenávisti vůči klukovi, kterého jsem tak dlouho považovala za přítele. Na stole, kde Scixe seděl, stála poloprázdná flaška Tullamorky. Došla jsem k němu, sedla si naproti a sebrala mu flašku whisky.

,,Čemu vděčíme za tvoji návštěvu?" uculil se Scixe a posunul ke mně blíž prázdnou skleničku.

,,Procházela jsem si to v hlavě snad milionkrát. Všechno. A hlavně ten ples. Derek vypadal vážně překvapeně a zároveň naštvaně, že mě tam viděl. Očividně byl přesvědčenej, že budu doma, lízat si rány a tiše trpět. Ironie, že mi oči otevřel zrovna on, nemyslíš? Ty jsi moc dobře věděl, co se ten večer stane. Stejně jako on. Nakazil si Noaha tou chřipkou a věděl jsi přesně, co udělám. Jak sis zjistil, co bude chtít na oplátku Derek nevim. A zatímco on si myslel, že budu doma brečet a čumět na romantický filmy, ty sis to už dávno pojistil, že jo? Poslal si mi do cesty Liama a já mohla vesele vyrazit do společnosti. Kde ses mě mohl perfektně zbavit. Nechal bys mě tam pohřbít zaživa," prskla jsem a pořádně se napila.

,,A právě proto je z tebe tak dobrej soupeř. Kdybych tě nechal zabít kýmkoli jiným bylo by to podezřelý. Ale tragická smrt v hromadě suti? Byl to dobrej plán, to musíš uznat. Ale podle tvýho výrazu soudím, že to není to jediný, na co jsi přišla," řekl a dolil nám. Pořádně jsem se napila a neochvějně pokračovala dál. Najednou to všechno dávalo smysl a já byla naštvaná sama na sebe, že jsem raději zůstávala slepá, než abych se rozhlédla kolem sebe.

,,To proroctví. Samo o sobě se zmiňuje jenom o jednom člověku. Ten druhý může být kdokoli. Říká, že člověk stane po boku sobě rovného. Dvě duše, které se přijmou bez ohledu na původ. Může to být klidně zombík. Jenom, když se ty dva budou bezmezně milovat. Což ale ty, na rozdíl od ostatních, víš. Jenomže to by byl Noah nad tebou, vládl by něčemu mnohem většímu a to ty bys nikdy nedopustil." Scixe na mě upřel svoje tmavě modré oči a v jeho tváři se zračilo něco, jako pýcha. Nejspíš jsem to věděla od doby, kdy mi to Trich pověděla celé. Jen jsem byla moc zahleděná do sebe a svých problémů, než abych se tím zabývala důkladněji. Nebo jsem to prostě nechtěla řešit, protože jsem tolik nesnášela Tatum a nijak netoužila po tom jí jakkoli pomáhat.

,,Bylo tak jednoduchý je přesvědčit, že to musí bejt dva lidi. Jenom ta představa, že by se kdokoliv z mytologických stvoření dokázal zamilovat do obyčejnýho člověka byla směšná. Jenomže bratr tě miloval tak, že z vás ostatní začali pomalu uchcávat dojetím. Tse. Po tom všem, co jsem udělal, bych se měl dívat, jak se zase Noah vyhřívá na výsluní? Snažil jsem se vás rozdělit všemi možnými prostředky, ale vy dva jste jak osina v zadku," zavrčel Scixe a praštil do stolu. Nedokázala jsem pochopit, že se o tomhle spolu vážně bavíme. A on to navíc všechno pronášel s takovým klidem, jakoby byl přesvědčený o tom, že jednal naprosto správně. On nikdy nemyslel na tenhle svět a na stvoření v něm. Nikdy ho nechtěl zachránit. Stejně jako Derek toužil po jediném. Vládnout všemu a všem.

,,Z toho důvodu musel umřít Brent? Taky ti stál v cestě? Nech mě hádat. U mě jsi udělal tu chybu, že si se choval jako dobrý kamarád. U ní jsi to vzal z jinýho konce. Rovnou sis jí vzal do postele a nadbíhal jí jako nějakej zoufalec. Jenomže Tatum byla mnohem zlomenější a rozkopanější, než já. Ona tohle chtěla, ale nepotřebovala. Potřebovala někoho, kdo by jí poslouchal a byl prostě s ní. Přivedl jí zpátky k životu. A to našla u Brenta. A Brent, Scixi, Brent by byl fantastickej král." Dívala jsem se na něj a čekala, že se proti tomuhle obvinění ohradí. Že to zpochybní. Scixe se ale jenom zazubil a zadíval se na nebe.

,,Když tě Jiraia proměnil v to monstrum, říkal jsem si, že tím od tebe budu mít pokoj. Že tě ostatní odstaví na druhou kolej. Jenomže ty jsi jim vážně přirostla k srdci. Dokonce se k tobě začali i přidávat. Musel jsem se tě zbavit. Ale pak jsi mi přivedla Tatum přímo pod nos. To bych do tebe nikdy neřekl. A vy dvě jste se tak krásně nesnášeli, že jsem doufal, že dáš konečně pokoj. Měl jsem to tak dobře rozehraný. Jenomže ta kráva se musela dát dohromady s Brentem. Ale já se umím ze svých chyb poučit. Nenechal jsem to dojít tak daleko, jako u vás," pokrčil rameny a opět nám dolil.

,,Brent ti věřil. Věřil, že díky tobě všechno dopadne dobře. Jsi odpornej!" procedila jsem skrz zuby, protože už jsem dál nedokázala potlačovat tu nenávist, která ve mně kypěla čím dál tím víc.

,,Já jsem pro tohle udělal víc, než kdokoliv jinej na tomhle světě a nenechám si to nikým vzít!" zařval až jsem sebou trochu cukla.

,,A co s tím vším má vlastně společnýho Dean? Nebo Paul? Taky ztratili to nejcennější..."

,,Ale no tak, Chas. Došla jsi až sem, tak se trochu zamysli. Co máte společnýho ty s Tatum a oni ne?" povytáhl jedno obočí a nechal mě přemýšlet. Před očima jsem viděla sebe, tátu a Alexe na cestě autem. Na plné pecky zapnuté rádio, Alexův smích a tátův příšerný zpěv. Náklaďák, který nám nedal přednost a my se vybourali. Sebe samu jen s několika škrábanci. Viděla jsem hořící dům a skoro slyšela strašlivý, bolestný řev. A Tatum, která z toho všeho vyvázla jen s ohořelými vlasy.

,,Měli jsme tam umřít s nima," hlesla jsem.

,,Přesně. Jste osudem vyvolené. Proto to jste vy a nikdo jiný. Deana jsem v podstatě předhodil Derekovi. K ničemu jsem ho nepotřeboval. To s Paulem byla prostě jen náhoda. Derek se totiž ve vás lidech vůbec nevyzná. Předpokládal jsem, že pokud se o Deana s Paulem začnu zajímat trochu víc a navíc ti jednoho vyberu za manžela bude se o ně zajímat i on. Přitom mu je Dean naprosto k ničemu," zasmál se Scixe nad svým úžasným plánem.

,,Gratuluju. Tvůj plán skoro vyšel. Jedno ale nechápu. Nenávidíš Noaha víc, než kdokoli jinej a mám takovej pocit, že to není tak úplně kvůli tomu, že se kdysi přidal k Derekovi. Několikrát ses ho nepřímo pokusil zabít. Proč jsi mu prostě nenařídil, ať si prožene srdcem nůž?" rozhodila jsem rukama. Doufala jsem, že potom, co mi to všechno přizná a celá skládačka se spojí v jedno budu se cítit líp. Mně ale bylo s každým jeho slovem hůř a hůř.

,,Poslední dárek od otce. Noah byl vždycky milovaný, obletovaný, mladší dítě. Matka s otcem z něj byli úplně hotový a místo toho, aby dávali mě za příklad jemu, bylo to přesně naopak. On byl ve všem nejlepší, nejsilnější a pak se u něj dokonce objevila schopnost manipulovat s myslí. Otec se v něm viděl, a já věděl, že jestli na to jednou dojde, všichni si za svýho krále zvolí jeho. Noah naštěstí tyhle ambice nikdy neměl. A vlastně se děsil toho, že ten den přijde. Na ten post jsem měl nárok já! Já jsem nejstarší, mělo to automaticky přejít na mě. Měl to dát mně. Ale tatík se cukal do poslední chvíle. Při poslední válce jsem ho zabil já. Mohl jsem skoncovat i s Noahem, jenomže otec ještě stačil vyřknout zákaz, který mě váže k tomu, že já osobně Noahovi nezkřivím jediný vlásek na hlavě," zavrčel. To už jsem na něj něj zírala s otevřenou pusou. Tohle jsem nečekala. Věděla jsem, že jejich otec zemřel. Ale že ho zabil Scixe? Věděl o tom Noah?

,,A jelikož titul váš táta nikomu nestačil předat muselo se hlasovat. K tomu ale nedošlo, protože Noah změnil stranu," zavrtěla jsem hlavou nevěřícně.

,,Kdybych to věděl, tak se tolik nenamáhám," zazubil se Scixe a dopil zbytek Tullamorky.

,,V čem jsi lepší než Derek?" nechápala jsem. Ty dva se od sebe zas tolik nelišili. V tomhle měla Tatum pravdu.

,,Já nezabíjím lidi pro zábavu," vysvětlil prostě.

,,Zabíjet lidi pro vlastní potřebu není až zas tak rozdílný," sykla jsem.

,,Škoda, že jsme spolu nemohli vycházet líp. My dva by jsme dokázali velký věci," řekl Scixe a zvedl se od stolu. Pohledem jsem sjela k jeho rukám, které zatínal v pěst a z nichž se pomalu linula zlatá magická záře.

,,Nemyslela sis, že tě po tomhle fajnovym pokecu nechám naživu, že ne?" uchechtl se a vrhl se po mně.