Stála jsem zabalená v dece před oknem a nepřítomně koukala do tiché zahrady. Všude ještě vládla tma a kromě dvou ptáků, kteří se přetahovali o jakousi věc, nikdo nebyl vzhůru. Jen z místa, kde jsem tušila kuchyni, se linula tlumená záře světla. Otřásla jsem se zimou a přitáhla si deku blíž k tělu. Nemohla jsem spát. Vlastně se mi ani nechtělo. V hlavě jsem měla dokonale vymetýno. Cítila jsem se spokojeně a úplně. Nijak jsem netoužila po tom, aby mě o ten pocit spánek připravil. Věděla jsem, že až tahle noc skončí a svět se začne probouzet k životu všechno se opět vrátí do starých kolejí. Všechny výčitky, pochybnosti, další rozhodnutí. Teď jsem ale na nic z toho myslet nechtěla. Kolem mě se ovinuly potetované paže. Usmála jsem se a opřela se o Liama.

,,Nad čím přemýšlíš?" zašeptal mi do ucha a políbil na spánek.

,,Nad ničím. Vůbec nad ničím," zavrtěla jsem hlavou.

,,Víš, v tý posteli je mi samotnýmu dost smutno," řekl a kousl mě lehce do krku.

,,Au. Takhle se tam s tebou nevrátím," zasmála jsem se a pokusila se vymanit z jeho sevření.

,,Kam si myslíš, že jdeš?" přitiskl mě k sobě pevněji.

,,Ale. Už jsem si užila, tak můžu jít domů," pokrčila jsem lhostejně rameny.

,,Zlobíš, Chas," zvedl mě ze země a se smíchem odnesl k posteli.

,,Už jsem ti říkal jak moc tě miluju?" odhrnul mi vlasy z čela.

,,Liame..." Než jsem mu mohla cokoliv říct umlčel mě polibkem. Chtěla jsem mu povědět, že ho taky miluju. Že zbožňuju chuť jeho rtů. Jak strašně mě fascinují jeho tetování. Jak zoufale ho potřebuju. Zasténala jsem mu do rtů a přitáhla se k němu blíž, aby mezi námi nezůstal jediný milimetr volného místa. Liam šel na všechno pomalu. Jako by si vychutnával každičký moment. Mě tím ale dováděl k hranici šílenství. Přejížděl rukama po mém těle tak, že už musel znát každou nedokonalost, každý záhyb. Obtočila jsem nohy kolem něj. ,,Chas," usmál se mi do úst a přirazil. Pohyboval se ve mně pomalu, zasypával mě polibky a opakoval moje jméno, jako tichou prosbu. Mučivě pomalým tempem nás oba vynášel na vrchol, až jsem zadusila výkřik v polštáři a nehty mu zaryla hluboko do zad.

,,Už jsem ti říkal, jak moc tě miluju?" uculil se a začal se zvedat. Zastavila jsem ho v pohybu a stáhla zpátky na místo.

,,Jen zůstaň, kde jsi."

,,Chas. Jsem pořád..."

,,Ve mně? Jo, všimla jsem si. Tak je to správně," zazubila jsem se. Cítila jsem se celá a úplná. Nechtěla jsem o to přijít.

,,Zlato, takhle tě ojedu ještě jednou," povytáhl jedno obočí.

,,Říká někdo něco proti?"

Z baráku jsme se vyplížili v brzkých ranních hodinách. Ani jeden z nás se nepotřeboval setkat se Scixem nebo Noahem. Nasedli jsme do mého Lange Rovera a vyrazili k nám domů. Liam trval na tom, že mě doprovodí. Mně se to jako dobrý nápad nejevilo. Netušila jsem v jakém citovém rozpoložení se Rich nacházel a nehodlala jsem to zjišťovat dalším zlomeným vazem. Doufala jsem jen, že dokáže být natolik příčetný, aby neublížil Stevovi nebo mámě. Nelíbilo se mi nechávat jí samotnou s vyšinutým upírem, ale pořád to bylo jedno z nejvíce bezpečných míst ve městě.

,,Nech si ho. Já ho tolik nepotřebuju," podala jsem Liamovi klíčky od auta, když jsme se před domem loučili. Věděla jsem, že měl údajně dostat luxusní Maserati, ale doposud jsem ho v něm neviděla.

,,Bude ti chybět."

,,Nějak to bez něj přežiju," usmála jsem se a políbila ho. Přišlo mi to tak strašně normální a automatický, že mi vůbec nedělalo hlavu, když se za námi otevřely dveře a v nich stanula máma s výrazem boha války.

,,Drahé dítě. Víš ty vůbec, co je mobil? Zpráva o tom, kde se zrovna nacházíš by nebyla k zahození," prskla a vypalovala do mě díru očima.

,,Promiň. Nevěděla jsem, že se zdržím," zrudla jsem jak rak, protože mi bylo naprosto jasné, že je na mně vidět, co přesně jsem v noci dělala a proč jsem neměla čas řešit nějakou SMS.

,,Moje chyba. To já jsem jí uprosil, aby zůstala se mnou," řekl Liam. Praštila jsem ho do ramene, ale on se jen přiblble culil a soupeřil s mámou o výhru v upřeném pohledu.

,,A ty jsi kdo? Tebe ještě neznám," ukázala na něj máma varovně prstem.

,,To je Liam. On – my - my dva," koktala jsem.

,,Myslím, že spolu tak trochu chodíme," vysvětlil Liam a plácl mě přes zadek.

,,Hm. Takový hezký chlapec a ty se ani nepochlubíš. Pojď. Musíš mi vyprávět, jak jste se dali dohromady," čapla máma Liama za ruku a vtáhla ho dovnitř. Jenom jsem protočila oči a následovala je do kuchyně. Nekonečný výslech započal a já mu nemohla nijak zabránit.

,,Tak to spolu určitě půjdete na ten ples, že jo?" zeptala se máma a postavila před Liama další talíř s lívanci a javorovým sirupem.

,,Ples?" zpozorněla jsem. Už dobrou půl hodinu jsem tiše poklimbávala nad stolem a nevnímala ty dva, kteří si více než dobře rozuměli. Při slově ples mi ale hlava vystřelila nahoru.

,,No jistě. Závěrečný ples. Lístky přišly někdy před čtrnácti dny. Rich ani Victor ti to neříkali?" zazubila se máma a posadila se.

,,Ne. Jaksi se zapomněli zmínit," procedila jsem skrz zuby.

,,Chas, je to tvůj poslední rok školy. Je celkem logický, že se uskuteční i ples." To, že tohle rozhodně není můj poslední rok, jsem mámě ještě neřekla. Ráda bych se dožila prázdnin. I když jsem nechápala, jak je možný, že mámu ještě nikdo nekontaktoval ohledně mých katastrofálních výsledků a nedostatečné docházce. Nemluvě o případném reparátu.

,,Ty bys nechtěla jít?" otočil se na mě Liam.

,,Já..." Ne, ne, ne, ne. NE. Nesnášela jsem plesy. Šaty, podpatky, hodiny strávený před zrcadlem, aby člověku na hlavě udělali společensky odpovídající účes a nalíčili druhý obličej. Navíc jsem ještě pořád měla v živé paměti, jak dopadl můj poslední ples. Liam se ale na mě díval s takovým nadšením, že jsem mu nedokázala říct ne.

,,V obleku budeš určitě k sežrání," uculila jsem se.

,,Jsem neodolatelnej," mrknul na mě Liam a natáhl se po mé ruce. Pevně jsem jí stiskla a přisunula se k němu blíž. Proč to takové nemohlo být i s Noahem? Proč se mi ho téměř každý snažil vzít? A proč mámě tohle ani trochu nepřipadalo divný? Copak jsme se k sobě vážně tak strašně nehodili?

,,Kristepane. Začíná to až za čtyři hodiny," rozhodila jsem bezmocně rukama, když se kolem mě máti prohnala se šaty v ruce a opět vyšilovala, že ještě nejsem připravená. Chovala se, jako by to byl její vlastní maturák a každýho z nás nutila do obrovských příprav několik hodin před zahájením. Zatímco my s klidem večeřeli a koukali na nějakou stupidní reality show, máma už čtyřikrát změnila vlasy, šestkrát se převlíkla a dvakrát změnila líčení. Což nejvíc štvalo Riche, kterého máma ukecala, aby šel s námi. Za což jsem jí zrovna neděkovala.

,,Budeme tam reprezentovat naší rodinu, znovu uvidím všechny tvoje kamarády... musíš se pořád tak ládovat? Nedostaneš se do šatů," vytrhla mi z ruky talíř s těstovinami a zase někam odběhla.

,,Už jsem ti někdy řekla, že jsi docela statečnej?" drcla jsem do Steva, který si chránil svůj vlastní talíř a ostřížím zrakem sledoval mámu kroužící kolem nás.

,,Když se to vezme kolem a kolem, tak se alespoň nenudím, ne?" řekl a rychle do sebe nasoukal zbytek oběda.

,,Jen se tím dál uklidňuj," poplácala jsem ho po zádech a raději se vzdálila do svého pokoje, kde jsem se posadila před zrcadlo a zadívala se na odraz v něm. Měla tam se mnou být Mattie. Pomoct mi s tím na hlavě i zamaskováním toho nezdravýho odstínu pleti. S tím co se odehrávalo ve mně. Jenomže Mattie tady nebyla a já si musela poradit sama. Vzala jsem do ruky řasenku, ale asi po pěti nezdařených pokusech jsem to vzdala a mrštila tou hovadinou přes pokoj. Vážně jsem tam musela jít? Nemohla jsem se vymluvit na náhlé bolení břicha? Neočekávanou migrénu? Zabořila jsem hlavu do dlaní a zaúpěla.

,,Koukám, že jdu včas," ozval se ode dveří rozverný hlas.

,,V životě jsem tě neviděla radši," postavila jsem se prudce na nohy a skočila April kolem krku. Ta málem upustila všechno náčiní, šaty i boty, co držela v rukách.

,,Jsi ztracenej případ," zavrtěla hlavou a vrhla se na mě se vší parádou. April mi vyčesala vlasy do vysokého drdolu, na oči nanesla tmavé stíny, které doplnila černou tužkou a na rty nanesla lehký, narůžovělý lesk. Potom z té hromady, co přinesla, vytáhla sněhově bílé šaty s dlouhým, krajkovým rukávem a živůtkem, které byly přestřižené v pase, odkud se rozšiřovala sukně končící lehce nad koleny.

,,To nejsou ty, co přinesla máma," podívala jsem se na kamarádku se zdviženým obočím.

,,Ne, to rozhodně nejsou," zazubila se April a hodila po mně bílé, uzavřené boty na vyšším podpatku.

,,Budeš naprosto libová kost," pochválila se April, když shlédla finální výsledek.

,,A proč mám bejt za naprosto libovou kost?"zasmála jsem se.

,,Musíme přece v Noahovi probudit alespoň nějaký citový pohnutek," podívala se na mě April nechápavě. Všechno se ve mně sevřelo. Sklopila jsem oči ke svým nohám, aby na mně nebylo poznat, jak moc rozpolcená jsem.

,,Chas, já přece nejsem slepá. Není nic špatnýho na tom, milovat dva lidi naráz. Ty máš v sobě hned několik samostatně myslících bytostí. Je jasný, že v tvým srdci nebude místo jenom pro jednoho. Já to znám. Jen mě mrzí, že si s tím za mnou nepřišla a nepromluvila si o tom se mnou," pohladila mě po rameni. Zírala jsem na ní s otevřenou pusou, neschopná slova.

,,Promiň, April. Já sama jsem si to připustila teprve nedávno," přiznala jsem a pevně jí objala.

,,Noaha potřebujeme při smyslech. Tohle necitelný stvoření je naprosto k ničemu. Je mu všechno jedno. Ale to by v tom byl čert, aby mu při pohledu na tebe to jeho zatracený srdce nezaplesalo," uchechtla se.

,,Mám tě ráda, April. Já ti to asi neříkám dost často, ale strašně moc tě mám ráda," zamumlala jsem jí do ramene.

,,Jestli začneš brečet, začnu taky a potom přijde veškerá moje práce vniveč. Dáme se dohromady a vyrazíme. Sluší nám to, jsme neodolatelný a totálně k sežrání," zkonstatovala April a otřela si slzící oči.

,,Jasný. Večer je náš!"

Večer byl ještě horší, než jsem si myslela. Než jsme dorazili na neutrální místo, stihli se snad všichni pohádat s Richem, který byl nesnesitelný ještě víc, než obvykle. Potom jsme museli podstoupit nekonečný výběr stolů, protože samozvaný odborník pro tento úkol nebyl spokojený vůbec s žádným. Podle mámina přesvědčení stoly nestály v dobrém rozvržení a kdyby jí Steve nezastavil, začala by s jejich přestavbou. Neutrální místo se koupalo v záplavě večerních rób a barevném osvětlení. Tanečnímu sálu dominoval obrovský křišťálový lustr, který mě okamžitě uhranul. Na návštěvníky díky němu dopadaly různě barevné odlesky a vše kolem opět vypadalo kouzelně. Když jsme konečně našli stůl, který mámě jakž takž vyhovoval, nestačili jsme se ani posadit a už se u nás zastavil nějaký dědoušek, který ji vyzval k tanci. Jako správná dáma neodmítla. Trsala s tím pánem jako o život až jsem se bála, že ho z toho trefí šlak. Dřív, než jsem se posadila ke stolu jsem ještě atakovala bar a vyprosila si dvojitýho panáka vodky. Tohle jsem bez alkoholu nemohla přežít.

,,Jsi tu s někým, krasavice?" postavil se vedle mě Brent s úsměvem od ucha k uchu.

,,Můj doprovod má zpoždění, tak si krátím čas skleničkou něčeho tvrdšího. Přidáš se?" zazubila jsem se na něj.

,,Zklamu tě, krásko, ale má vyvolená už na mě čeká," kývl opačným směrem, kde jsem zaregistrovala Tatum. Měla na sobě krásné zelené, dlouhé šaty na ramínka jednoduchého střihu. Jedinou ozdobou na nich byla decentní stříbrná spona, která zdůrazňovala její výstřih. Musela jsem uznat, že ta holka měla naprosto dokonalý prsa.

,,Sluší vám to," mrkla jsem na Brenta. Za ním jsem spatřila Jiraiu, který se díval stejným směrem jako já před chvilkou. Působil strnulým dojmem. Jako by ani nedýchal. Tatum ho nejspíš uhranula. Jinak jsem si jeho stav pokaždé, když se nacházel v její přítomnosti nedokázala vysvětlit.

,,Chas? Jsme v pohodě?" vytrhl mě z myšlenek Brent.

,,Co? Jo. Proč bysme nebyli."

,,No, poslední dobou jsem se nechoval jako nejlepší kámoš."

,,Měl jsi k tomu dobrej důvod. Já se na tebe přece nezlobím. Chápu to," pohladila jsem ho po ruce.

,,Dávej na sebe pozor, jo? Scixe tě nenechá na pokoji."

,,To ty buď opatrnej. I slepej by poznal, že si z Tatum celej pryč. A to Scixe neuvidí rád," řekla jsem a objednala nám ještě jednu rundu.

,,Mám tě rád, Chas. Víš to, že jo?" přitáhl si mě k sobě a ve svém medvědím objetí málem rozdrtil kosti.

,,Já tebe taky, Brente. Ale takhle mě udusíš," zasmála jsem se.

,,Jdi za ní. Ať tam nestojí tak sama. Já jdu zachránit toho staříka z mámina dosahu," rozloučila jsem se s ním a vrátila se zpátky ke stolu.

,,Jsi neschopná, nepoužitelná a teď už i nechtěná? Nepropadáš zoufalství?" utrousil Rich a posadil se naproti mně.

,,Jdi do prdele," prskla jsem.

,,Aaaaa. Pořád mi nemůžeš odpustit toho tvýho novýho nabíječe."

,,Jsi idiot. Nech mě bejt."

,,Ale. My o vlku. No ne. A Noah v cizí společnosti. Řekni. Jaký to je vidět, jak se bezstarostně culí na tu zrzku když víš, že na tebe se takhle nikdy nedíval?" sebral mi skleničku a odpochodoval. Zatnula jsem ruce v pěst a snažila se nepodívat ke vstupu do sálu, ale oči mi tam zabloudily sami. V jednom jsem měla pravdu. Liamovi to v obleku nebezpečně slušelo, až jsem naprázdno polkla. Sako měl rozepnuté a rukávy od něj vykasané, aby šla vidět jeho krásná tetování. Vlasy si sčesal dozadu a přišlo mi, že si je i trochu ostříhal. Usmál se na mě a zamířil mým směrem. Dovolila jsem si rychlý pohled na Noaha a jeho společnost. Okamžitě jsem tu holku chtěla zabít. Na sobě měla co možná nejmíň látky a motala se kolem Noaha jako nějaká popínavá rostlina. Ten z ní nespouštěl pohled prostý jakýchkoli emocí. I tak mě ale bodl osten žárlivosti. Věděla jsem, že nic necítí. Že není schopný jí milovat tak, jako miloval mě. Tohle vědomí mi ale nijak na náladě nepřidávalo.

,,Ahoj," pozdravil mě Liam, když ke mně došel s rukama v kapsách. Sjížděl po mně očima, jakoby mě chtěl na místě svlíknout.

,,Ještě chvíli se na mě budeš takhle dívat a zavřou tě, úchyláku," zasmála jsem se a políbila ho.

,,Jsi výstavní kus, zlato. Nebejt na veřejnosti..." povytáhl jedno obočí a objal mě kolem ramen.

,,Jsi prase," uchechtla jsem se.

,,Jak to zvládáš?" zeptal se mě a zamířil se mnou k baru.

,,Jsem v pohodě," prohodila jsem co možná nejnormálněji.

,,Chas. Víš, že pro něj nic neznamená, že jo?"

,,Nechceš se bavit o něčem jiným?"

,,Dobře. Dojdu nám pro pití a pak spolu protancujeme noc," mrknul na mě a vzdálil se. Rozhlížela jsem se kolem sebe na bavící se a smějící se lidi. Viděla jsem April s nějakým blonďatým svalovcem. Ten borec nad ní doslova slintal. Viděla jsem Brenta s Tatum, jak víří po parketu i jak se Jiraia konečně odhodlal a ostýchavě Brenta vystřídal. Scixe, jak všechno pozoruje s nečitelným výrazem ve tváři. Mámu se Stevem, kteří se nad něčím hlasitě smáli. Byl by to hezký pohled, kdybych nezaregistrovala Dereka, jak se ke mně řítí se svou věrnou osinou v zadku. Dean mi věnoval jeden ze svých nacvičených opovržlivých pohledů, ale jinak nic neříkal.

,,Co tady děláš?" vykřikl Derek, div že mě celou nepoprskal.

,,Asi jako všichni z města jsem si dovolila jít na ples," zavrčela jsem a doufala v Liamův brzký návrat.

,,Měla jsi bejt doma! Lízat si svoje trapný, bolavý srdíčko a čumět na trapný romantický filmy. Nebo co to vy holky děláte, když vás odkopne kluk."

,,Pěkně děkuju. Dereku, tohle je neutrální místo. Minule jsi mi to pěkně pokazil, tak co pro dnešek udělat výjimku a nechat mě na pokoji?" navrhla jsem otráveně.

,,Ty tady nemáš bejt. Seber se a okamžitě vypadni!" prsknul. Rázným krokem se vydal k Scixovi. Neslyšela jsem, o čem ti dva diskutovali, ale Derek divoce mával rukama a co chvíli se otáčel a ukazoval na mě.

,,Děje se něco?" podal mi Liam skleničku vína.

,,Nevím," zavrtěla jsem hlavou a nespouštěla z těch dvou zrak. Ani trochu se mi to nelíbilo. Zatímco Derek doslova vyšiloval, Scixovi se koutky úst zvedly do krutého, vítězoslavného úsměvu a já měla najednou pocit, že jsem tady opravdu neměla být.

,,Asi bysme měli jít," řekla jsem, když mi začalo docházet, že tady něco nesedí.

,,Dobře," přikývl Liam na souhlas. V ten samý moment se sálem ozval dlouhý, bolestný výkřik. Otočila jsem se za tím zvukem a spatřila April, jak se začíná měnit ve vlkodlaka. Ne žádného roztomilého, dobrotivého hafana, ale obrovskou, zuby cenící bestii, která dosahovala výšky téměř dvou metrů. Vzpínala se na zadních nohách a vydala táhlé zavytí, ke kterému se přidali nejen její bratři, ale i několik dalších, o kterých jsem neměla ani ponětí. Pokusila jsem se zvednout nohy a dát se na útěk, ale jako bych zamrzla na místě. Nohy se odmítaly pohnout. Škubala jsem v marné snaze odsud zmizet, ale nemohla jsem.

,,Musíme vypadnout!" zakřičel Liam, když kolem nás propukl absolutní chaos. Smrtelníci i mytologické bytosti propadli panice a snažili se co možná nejrychleji dostat k východu a vyhnout se tak vlkodlakům, kteří drtili vše, co jim přišlo pod jejich pařáty s ostrými drápy.

,,Najdi mámu se Stevem a dostaň je odsud. Jsem hned za vámi," řekla jsem. Chvíli na mě jen pochybovačně hleděl. Nakonec ale přikývl a rozeběhl se pryč.

,,Chas. Co se děje? Co to je?" chytila mě za ruku Tatum a zmateně se rozhlížela kolem.

,,Já nevím. Ale musíš odsud hned zmizet, jasný?" odstrčila jsem jí od sebe.

,,Venku je to ještě horší. Není vidět na krok. Jako by ani nevyšel měsíc."

,,Noc bez měsíce," hlesla jsem. Proto jsem byla přibitá k zemi. Nemohla jsem se pohnout kvůli podepsané smlouvě s Derekem. Podívala jsem se na prst, do kterého mě Derek bodl. Vytékal z něj čůrek krve.

,,Dostaň se odsud. Najdi Riche a schovej se u nás doma. Jasný?" přikázala jsem jí.

,,Co budeš dělat ty?"

,,Jsem hned za tebou," zalhala jsem opět a už jen zírala na její mizející záda. Snažila jsem se nepropadat panice, ale stravoval mě nepotlačitelný strach. Téměř všichni se už dostali ze sálu. Kolem mě se válela nehybná těla v nepřirozených úhlech nebo úplně roztrhaná na kusy. Slyšela jsem svůj přerývaný dech. Najednou se jeden pilíř vedle mě zachvěl a jako domeček z karet sesypal na zem. Nade mnou se ozvalo praskání, pode mnou jsem ucítila narůstající chvění. Podívala jsem se nahoru. Stropem se rychle šířila prasklina rovnou k tomu nádhernému lustru. Spadl první kus kamene a jen těsně mě minul. Se zavřenýma očima jsem vyslala tichou modlitbu k Mattie. Když jsem je zase otevřela setkala jsem se s jedním křišťálově modrým a jedním černým okem, které se do mě vpíjely. Noah klečel na trávníku před vchodem do sálu a držel se za srdce, kde tmavě žhnula černá, paprskovitá skvrna a díval se na mě se směsicí strachu a nejistoty. Usmála jsem se na něj se slzami v očích a neslyšně řekla miluju tě. Hned potom se strop zřítil.