Lapače snů se rozdaly všem, kdo by je mohl potřebovat, ale i tak jsem se ze všech sil snažila nespat. Dopovala jsem se kafem, energiťákama a vším, co obsahovalo kofein. A navíc, jako bonus, jsem procházela Richovým výcvikem. Ten si svou novou roli mého trenéra a mučitele v jednom velice užíval. Zatímco on tvrdil, že se mě pokouší zocelit a pomoct mi zvládnout dvě mytologické bytosti v jednom lidském těle, já jsem byla naprosto opačného názoru a měla za to, že mě chce jednoduše zabít. Pravdou ale bylo, že to odvádělo veškeré mé myšlenky na Noaha a na všechno, co se kolem něj mohlo dít. K mému překvapení se k naší malé skupince přidal i Jiraia. Kdybych se o čarodějích neučila myslela bych si, že se do Tatum zbláznil. Tušila jsem, že se jí vyhýbá a maskuje se za to, že slíbil, že mi pomůže. Ale mně to nijak nevadilo a vlastně jsem byla ráda, že ho mám vedle sebe. Jiraia procházel desítky knih, aby našel nějakou zmínku o tom, co se ze mě stalo a neustával ve hledání, i když jsem si osobně myslela, že nic nenajde. A pak se mnou byl samozřejmě Liam, který se choval jako příkladný kamarád přesně, jak říkal. Trávil se mnou veškeré večery a pomáhal mi neusnout. Ačkoliv se mnou zrovna nesouhlasil.

,,Víš o tom, že tohle nemůžeš vydržet dlouho? Je to totálně idiotskej nápad," plísnil mě Liam, když do mého pokoje donesl další konvici s kávou a hromadu nových filmů.

,,Jsem taky tak trochu upír, ne? Takže čistě teoreticky spát nepotřebuju," řekla jsem. Nespala jsem už několik dní a začínala jsem to na sobě cítit. Nedokázala jsem se pořádně soustředit, vnímat věci kolem sebe a normálně fungovat. A na mém vzhledu se vyčerpání začínalo taky podepisovat. Byla jsem ráda, že máma se Stevem zůstávali na líbánkách a ona mě tak nemohla v tomhle zbědovaném stavu vidět.

,,Je to pitomost," brblal Liam dál. Probděl se mnou několik nocí po sobě, než ho únava dohnala. Měla jsem pocit, že si stav, v jakém jsem se zrovna nacházela, dává za vinu.

,,Nemusíš to se mnou podstupovat. Máš určitě mnohem lepší věci na práci," řekla jsem a svalila se na postel.

,,Tohle nech na mně, ano?" lehl si vedle mě a zapnul přehrávač.

,,Hele. Ne, že bych se tě chtěl dotknout, ale jak je to dlouho, co jsi byla v koupelně?" povytáhl Liam jedno obočí.

,,Cože? Co je dneska za den?" zamyslela jsem se, ale v hlavě jsem měla prázdno.

,,Fajn. Tohle všechno sundej a dej do pračky. Nebo to radši rovnou vyhoď," přikázal a ukázal ke koupelně.

,,Jestli jsi mě chtěl vidět nahatou, měl jsi přijít s něčim lepšim, než že smrdím," zazubila jsem se a zalovila ve skříni po čistém oblečení.

,,Zlato, už jsem tě nahou viděl. Vzpomínáš?" uculil se Liam. Mrštila jsem po něm první věcí, co mi přišla pod ruku a za doprovodu jeho smíchu se odporoučela do sprchy. Dopřála jsem si dlouhou koupel. Když jsem se vrátila zpátky do pokoje našla jsem spícího Liama roztaženého přes celou postel. Chvíli jsem tam jen tak stála a pozorovala ho. Proč nemůžu milovat Liama? Můj život by potom byl o něco jednodušší. Opatrně jsem si lehla vedle něj a upřeně sledovala film, který zrovna hrál. Jenomže spánkový deficit na mě nakonec neúprosně dolehl a já se pohroužila do hlubokého spánku, který jsem zoufale potřebovala.

,,Dojdu tam!" zařvala jsem, když se domem ozval zvonek. Za dveřmi stála April, která vypadala, že by nejraději něco zabila, což u ní byl velice ojedinělý stav.

,,Ahoj," pozdravila jsem zaraženě. Vůbec jsem jí nečekala. Co jsem se rozešla s Noahem a začala se soustředit pouze a jedině na sebe, jsem moc velký kontakt s okolím neměla.

,,Čau. Můžu dál?" zeptala se a prodrala se kolem mě dovnitř. Naštvanou April jsem ještě neviděla a raději jsem se s ní nepřela.

,,Dáš si kafe? Poslední dobou jsem si na něm vypěstovala závislost," usmála jsem se a zavedla jí do obýváku. Cestou jsem poprosila Victora, aby nám dvě kávy donesl.

,,To je taková mrcha!" zařvala April a praštila rukou do stolu, až v něm zapraskalo.

,,Asi nemusím hádat, koho myslíš," řekla jsem a posadila se na gauč.

,,Nemůžeme to z tebe nějak dostat? Že bys to byla zase ty? Protože jestli ne a tahle kráva nás má zachránit, tak si to radši rovnou hodim." Nechtěla jsem se bavit o Tatum, ale April působila úplně zničeně.

,,Mrzí mě to, April. Můžu ti nějak pomoct?" zeptala jsem se a vděčně od Victora převzala hrnek plný horkého kofeinového zázraku.

,,Všechno ničí. Ta malá mrcha si nárokuje všechno a všechny kolem sebe. Dostala do postele Brenta a ten blbec je z ní celej hotovej. A ona? Ona to zkusila na Lionela! Na Lionela, chápeš to? Ten naštěstí neni tak blbej a naivní, aby se nechal oblbnout těma jejíma nevinnýma očima. Tak se pro jistotu vychrápala s polovinou elfů a kdo ví čim ještě. A co na to Scixe? Ten idiot jí nastěhuje k nim, aby na ní mohli dohlížet!" To už April hystericky ječela a máchala kolem sebe rukama, jako smyslů zbavená.

,,Co prosím?" zeptala jsem se.

,,Promiň, ale stejně by ses to dozvěděla!" Mým tělem cloumal potlačovaný vztek. Cítila jsem, jak se kolem rapidně ochlazuje, ale nedokázala ( nebo možná nechtěla ) jsem s tím nic dělat.

,,Ale no tak, April. Tak dlouho jí držim zkrátka a ty moji práci takhle rychle zničíš," ozval se za mnou Richův znuděný hlas. Celá jsem se třásla. Moje já, to co jsem byla se stahovalo do pozadí a na povrch vyplouvalo něco krvelačného.

,,Správně, Chas. Všechno to vypni. Nech se tím ovládnout. A už nikdy nebudeš nic cítit," zašeptal mi Rich do ucha.

,,Myslím, že je čas si s Tatum promluvit," řekla jsem, ale vůbec jsem nezněla, jako já. Ta temnota kolem mě zcela pohltila a já jí pro tentokrát uvítala s otevřenou náručí. Koukala jsem na své tělo, jakoby z velké dálky. Moje tělo už nebylo moje tělo. Ovládal ho někdo jiný.

Věděla, že jdou za ní, ale ani jeden se ji nesnažil zastavit. Užívala si, že je konečně venku. Prokřupala si prsty a cítila tu ohromnou sílu, která jí proudila v žilách. Slunce ji trochu pálilo na kůži, ale nevěnovala tomu pozornost. V hlavě měla jen obraz holohlavé krásky s laníma očima, která jim přidělávala tolik starostí. Ona sama měla srdce z ledu, ale myšlenky, které se jí honily před očima patřily jedné její části. A jim nikdo ubližovat nebude.

Stanula před autodílnou a prošla přes boxy na zahradu, jako tolikrát před tím a přesto to pro ní bylo něco zcela nového. Se zavřenýma očima nasála vzduch do plic. Než si stačila vychutnat vůni všech těch krví kolem zabodl se jí do uší ječivý hlas.

,,Ty sem máš zákaz. Co tady děláš? Okamžitě vypadni!" Pomalu otevřela oči. Lidská holka od ní okamžitě udělala několik kroků dozadu. Viděla, jak se bojí a její strach si náležitě vychutnávala.

,,Neječ. Přišly jsme jen na přátelský pokec," zazubila se. Na zahradu se pomalu trousili zvědavci. Mezi nimi našla i tváře, které poznávala.

,,Co chceš?" vykoktala dívka.

,,Máme dotaz. Takováhle píča jsi byla vždycky nebo až teď? Protože jestli si i před tím roztahovala nohy kdekomu, tak bychom se na místě tvýho snoubence taky radši podpálily a vzaly s sebou všechny, aby se za tebe nemuseli stydět," pronesla s úšklebkem na tváři. Do dívčiných očí se nahrnuly slzy, ale ona s ní neměla slitování. Neměla ho s nikým, protože své city pohřbila hluboko uvnitř.

,,Chas, přestaň," prsknul dredatý elf. Pamatovala si ho a všechny ty věci, které jim provedl. A nejen on. Zatímco ony se rvaly o život a snášely krutosti toho zombika, tahle rádoby princezna neměla nejmenší ponětí o tom, jak to tu chodí. Zůstávala v bezpečí díky nim.

,,Tady nemáš co dělat. Už k nám nepatříš," řekl elf a založil si ruce na prsou. Zřejmě si myslel, že na ně tenhle frajerský postoj udělá dojem, ale to by musel stát před někým jiným.

,,To je jen tvoje zbožné přání, elfe. Ale jak myslíš. Jsme si jisté, že naše nově nabité schopnosti by Derek ocenil. A co teprve tu úžasnou novinu o nové, krásné vyvolené. Byla jenom naše dobrá vůle dál ze sebe dělat obětního beránka, aby tady princezna mohla být v bezpečí a nechat zombika věřit, že to jsme my, kdo má naplnit proroctví. Ale tento vznešený post velice rády přenecháme princezně. Jak by se ti líbilo řítit se několikaset kilometrovou rychlostí a napálit to přímo do zdi?" Viděly, jak se modrooký při té vzpomínce ošil. Noah. Jejich Noah. Nekompromisně pokračovala dál.

,,Nebo nechat tě stát před dvěma kluky a rozhodnout, kterýho z nich pošleš na smrt, když jeden z nich je tvůj věrný přítel a druhý láska tvého života? A nesmíme zapomenout na jeho specialitu. Postavit tě celou zakrvácenou před upíra a čekat, jestli tě vysaje do sucha nebo ne. My jsme pro vás krvácely, elfe. Na to bys neměl zapomínat. Tady kotě očividně nemá nejmenší ponětí, jak obrovské štěstí má, že jí ještě pořád kryjeme záda. Tohle není žádnej zájezd školy v přírodě, milá zlatá. Ty jim máš přinést mír a ne svojí frndu. Jen nás udivuje, že za to nejsi trestaná tak, jako my. Nebo už si stačila ojet i Scixe?" Viděly, že by jim nejraději zakroutil krkem, ale nebyl takový blázen.

,,Chas," přišel k nim Noah blíž a hypnotizoval je pohledem. Ten cit, který k němu chovala jedna jejich část byl tak silný, že ho nedokázaly potlačit. Milovaly ho. Všechny stejně a rozhodně ho nechtěly nechat napospas téhle mrše.

,,Ano, lásko?" zavrněly a přitáhly si ho k sobě. Tu jeho chuť zbožňovaly. Líbilo se jim, že se nebránil a zabořil jim ruku do vlasů a drtil jejich rty, jakoby to bylo naposledy, co se jich může dotýkat.

,,Přestaň s tím," zaprosil, když se od sebe odtrhli, ale v jeho očích neviděly ani stopu po nějaké výtce.

,,Radši běž. Já to tu nějak uklidnim," usmál se na ně a vrátil se.

,,Víš, elfe. Nebuď si tak jistý, že náš drahý bratr ti bude krýt záda věčně. Naše nová stránka se mu velice zamlouvá a mohlo by se stát, že by mohl dát přednost nám. Přemýšlej o tom," zazubily se a otočily k odchodu. Míjely upíra, který se škodolibě usmíval od ucha k uchu i vlkodlaka, který sice stál, jako opařený, ale i tak kývl hlavou. V rohu viděly i tetovaného elfa. Netvářil se nijak šokovaně. Probodával je planoucíma očima a na tváři mu hrál hrdý úsměv.

,,Nezajdeme něco sežrat?" otočily se na upíra a zazubily se na něj. V očích mu blýsklo a jejich jinak čokoládovou barvu nahradila temnota. Tu jeho moc mu záviděly. Taky chtěly být tak silné jako on. Upír je chytil za ruku a vedl pryč, když je zastavila ta vlkodlačice s potetovaným elfem v zádech.

,,Můžu... můžu jít s vámi?" zeptala se a působila při tom jako hromádka neštěstí. Dokonce to i vypadalo, že se každou chvíli rozpláče. Ta jejich soucitná, lidská stránka se roztřásla a pomalu se ujímala vlády nad jejich tělem. Chtěly ještě chvíli zůstat, pořádně se najíst. Ale byly stále více utlačovány až zmizely úplně.

Měla jsem co dělat, abych se udržela na nohách. Věděla jsem, že jsem zpátky a mám svoje tělo zase plně pod kontrolou. Ale nedokázala jsem se hned rozkoukat. Vytrhla jsem ruku z Richova sevření a zamračila se na něj. Jenom protočil panenky a vydal se k domovu, s rukama v kapsách.

,,Asi budu zvracet," konstatovala jsem a vděčně se opřela o Liama, který mi okamžitě přispěchal na pomoc.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se April.

,,Já? Jo. Co jsi to říkala?" zeptala jsem se.

,,Jestli bych mohla jít s vámi," zopakovala April nejistě. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli jsem náhodou nepřehlídla její bratry, ale nikde jsem je neviděla.

,,Jsi si jistá?" April bez jejích bratrů jsem si nedovedla představit. Nechtěla jsem, aby se kvůli mně, ani kvůli Tatum rozdělili. Navíc to byla vždycky ona, kdo Scixe bezhlavě bránil a dělala vše, co mu na očích viděla. April nejistě přešlápla z nohu na nohu.

,,Jo. Chas, já vím, že ne vždycky jsem stála na tvojí straně. Ale to, co Scixe dělá teď, není fér vůči tobě ani vůči nám. Navíc jsi pořád v Derekově hledáčku. Potřebuješ pomoct," vysvětlila April a já se jí vděčně vrhla kolem krku. Mrzelo mě, že to dopadlo takhle. Ale jestli se Brent skutečně zbláznil do Tatum nemohla jsem mu mít za zlé, že raději zůstal s ní. A Lionel, jako jeho věrný stín, spolu s ním.