Hodiny ukazovaly 07:45. Stála jsem nad postelí a pozorovala spícího Noaha, jak spokojeně pochrupuje. Byl roztažený přes celou postel. Vlasy měl rozházené všemi směry. Raději jsem zatnula ruce v pěst, abych odolala touze prohrábnout mu je. Nechtěla jsem ho budit. Já spát nemohla. Necítila jsem únavu. Pomalu a potichu jsem se oblíkla a vylezla ven z pokoje. Měla jsem obrovský hlad a proto jsem zamířila rovnou do kuchyně, kde jsem našla Scixe s flaškou Jacka Danielse sedícího na jídelním stole.

,,Čau," pozdravila jsem a došla k ledničce, odkud jsem ukořistila těsto na lívance a vrhla se k plotně.

,,Budeš chtít taky?" zeptala jsem se spíš ze zdvořilosti, než z dobré vůle.

,,Ten tvůj spokojenej úsměv mě takhle po ránu těžce irituje," zavrčel Scixe a pořádně si přihnul. Zřejmě popíjel celý večer vzhledem k tomu, v jakém stavu se nacházel. Zanechala jsem příprav snídaně a otočila se k Scixovi, který mě probodával pohledem.

,,Tvůj brácha mi právě vyšukal mozek z hlavy, takže tenhle úsměv budu mít na ksichtě ještě hodně dlouho," uculila jsem se jenom proto, abych ho naštvala.

,,Ještě jsi nevyhrála," sykl a seskočil dolů.

,,Já s tebou ale nesoupeřim, Scixi," zavrtěla jsem hlavou a dál si ho nevšímala. Nechápala jsem, proč jsem se pro něj stala takovým trnem v oku. Tak trochu ve mně dřímala malá kapička naděje, která doufala, že když přivedu Tatum vrátí se mi můj kamarád Scixe. Že ta nevraživost, která mezi námi vznikla zase zmizí a vše bude jako dřív. Nic už ale nemohlo být jako dřív. Věci se, bohužel, začaly ubírat jiným směrem a mně nezbývalo nic jiného, než udržet krok. Veškerá chuť na jídlo mě přešla. Vyšla jsem na zahradu, kde vládl chladný vzduch a vyhrabala z bundy cigaretu. Zapálila jsem si a slastně natáhla kouř do plic. Jakmile padla první cigareta poslala jsem svým plícím ještě jednu. Už jsem se chystala zpátky do tepla Noahovi postele, když jsem spatřila, jak se ke mně přes zahradu blíží Jiraia. Působil hodně strhaně. Na obličeji se mu rýsoval velký monokl hrající všemi barvami a napadal na jednu nohu. Ruku, kterou jsem já osobně považovala za zlomenou ale v sádře neměl.

,,Ahoj. Jak se cítíš?" věnovala jsem mu úsměv a opatrně ho objala. Jiraia mě ale od sebe odtáhl a podíval se mi do očí s takovou vážností, až se mě zmocnil strach. ,,Já? Já? Chas málem jsem tě zabil," řekl a z hlasu mu odkapávala nepopsatelná bolest.

,,Nebyla to tvoje vina, jasný? Nemohl jsi to vědět!"

,,Měl jsem to vědět. Podívej se, co jsem ti provedl! Měl jsem ti od toho pomoct a místo toho jsem z tebe udělal monstrum! Měla jsi Noaha nechat, ať mě zabije," svěsil hlavu.

,,Dost! Dost! Nech toho. Nebyla to tvoje vina, slyšíš?" snažila jsem se k němu dostat, ale odstrčil mě od sebe. Udržoval si ode mě odstup a odmítal mě k sobě pustit.

,,Jiraio, přestaň. Prosím."

,,S tímhle nedokážu žít, Chastity." Jenom jsem zavrtěla hlavou a než se zase začal bránit skočila jsem mu kolem krku a odmítala ho pustit.

,,Mám tě ráda, Jiraio. Nemusíš se kvůli tomu trápit. Zvládnu to, ale jen když zůstaneš se mnou. Potřebuju tvojí pomoc, jak s tím vším zacházet. Tak s tím přestaň!" mumlala jsem mu do krku a hladila ho po zádech, aby se uklidnil. Cítila jsem, jak se celý třese.

,,Chas," opakoval pořád dokola moje jméno, ale nakonec omotal svoje ruce kolem mého pasu a pomalu se uklidňoval. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli, než nás vyrušila Tatum. Ani jsem nevěděla, že tady zůstala přes noc.

,,Sorry, že otravuju. Jen jsem ti chtěla říct, že asi nejsi tak šílená, jako si se ze začátku jevila. Šílený je tady úplně všechno," rozhodila rukama, ale na tváři pořád měla ten svůj kamenný výraz.

,,Jo. To je," přitakala jsem.

,,A tohle je co?" pohodila hlavou směrem k Jiraiovi, který vypadal, že do něj udeřil blesk. Stál s otevřenou pusou a hleděl na Tatum, jako na svatý obrázek. Čekala jsem, že něco řekne, ale nedostal ze sebe ani slovo. Jen pořád otevíral a zavíral pusu.

,,Tohle je Jiraia. On je čaroděj. Tohle je Tatum. Detaily vysvětlim později," představila jsem je. Tatum natáhla k Jiraiovi ruku, ale ten stále stál jako kamenný sloup.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se Tatum a usmála se. Málem to se mnou seklo. Tatum byla bezesporu krásná holka, ale když se teď usmívala vypadala naprosto nádherně.

,,Jiraia. Jo. Já jsem Jiraia," vykoktal čaroděj a potřásl Tatum rukou. Hned na to se otočil a zmizel v domě.

,,Pěknej. Každej kluk je tady totálně k sežrání. Ale naprosto šukézní je Noah. Nemyslíš?" uculila se Tatum a zapálila si cigaretu.

,,Prosím?" zeptala jsem se a snažila si nepředstavovat, jak jí kroutím krkem.

,,Noah. Bože ten by stál za hřích. Když za mnou byl a propaloval mě těma svýma luxusníma očima málem jsem se mu svlíkla na místě a skočila na něj. Ten asi ví, jak holce udělat dobře," rozplývala se dál Tatum a já cítila mrazivé chvění, které prostupovalo celým mým tělem.

,,Od něj dáš ruce pryč," zavrčela jsem.

,,Snad si nemyslíš, že si takový šmudly jako ty vůbec všimne," uchechtla se. V tu chvíli se nebe nad námi zatáhlo, kolem nás začala zuřit sněhová bouře a teplota klesla pod bod mrazu. Nic z toho mě ale nezajímalo. Chtěla jsem jí ublížit. Srazit jí na kolena a nechat škemrat, aby jí taková šmudla vůbec nechala žít. Viděla jsem v jejích krásných očích vzrůstající paniku. Ten pocit moci jsem si užívala.

,,Chas? Chas, přestaň!" slyšela jsem něčí hlas, který zanikl v narůstajícím vichru.

,,Noah je můj, mrcho," procedila jsem skrz zuby.

,,Chastity přestaň!" ozval se hlas znovu. Tentokrát jsem ho slyšela jasně a zřetelně. Chtěl jí pomoct. Zachránit jí. Přitom mi ještě před několika málo hodinami sténal do ucha moje jméno. Pomalu jsem se otočila. Stál tam, v závěji sněhu spolu s ostatními. Každému se ve tváři odrážel ten stejný výraz. Měli o tu bestii strach.

,,Co je?" rozhodila jsem rozhořčeně rukama. Sezení, které se nacházelo vedle mě při tom pohybu odletělo přes celou zahradu a roztříštilo se o zeď. Pomalu se ode mě začínala táhnout námraza, která zmrazila všechno, co jí přišlo do cesty.

,,Chastity, dost!" zařval Scixe, ale ten byl ten poslední, kdo mi měl co přikazovat. Naklonila jsem hlavu na stranu a soustředila se jen na něj. Veškerá námraza jako na povel změnila svůj směr a vydala se k Scixovi, který začal couvat zpátky k baráku.

,,Neřikej mi, co mám dělat," prskla jsem. Chystala jsem se zacílit svůj hněv zpátky k Tatum, když z domu vyšel Rich a ledabylým krokem a znuděným výrazem došel ke mě.

,,Dokážeš to vypnout?" zeptal se.

,,Nechci nic vypínat!"

,,Fajn," pokrčil rameny a vrazil mi pěstí takovou silou, až jsem se sesula k zemi. Měla jsem co dělat, abych se vůbec udržela při vědomí. Bolel mě celý obličej a když jsem si sáhla na nos zjistila jsem, že mi teče krev. Jakmile jsem se dostatečně rozkoukala zjistila jsem, že se všichni seskupili kolem vystrašené Tatum. Nade mnou se tyčil jen Rich se svým jízlivým úsměvem.

,,Tohle bolelo. Jsi normální?" zaskuhrala jsem a pokoušela se postavit, ale tuhle snahu jsem ihned vzdala. Najednou jsem se cítila strašně slabá.

,,Udělal jsem dobrý skutek, sestřičko. Scixe by tě zlinčoval, kdyby si ublížila tý jeho krasomile," klekl si ke mně.

,,Takže si mi vrazil pěstí, protože ti na mně záleží?"

,,Nenech se vysmát. Jenom jsem hrozně zvědavý, co všechno se v sobě ještě skrýváš. Tvoje temná stránka by mi mohla bejt sympatická," zazubil se a odešel. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Po sněhové bouři nebylo ani památky a kromě zdemolovaného stolu a židlí nešlo poznat, co se tady před několika minutami odehrálo. Pohledem jsem zabloudila ke skupince lidí, kteří pomáhali Tatum a pokoušeli se jí ode mě držet co nejdál. Kamarádi, kteří takhle kdysi pomáhali mně a kluk, kterého jsem milovala víc, než cokoliv jiného. Když jsem je teď všechny viděla takhle pohromadě bleskla mi hlavou myšlenka, že to třeba nikdy moji přátelé nebyli. Jenom mě potřebovali. Nic víc. A při pohledu na Noaha, jak drží její obličej ve svých hřejivých dlaních a konejší jí hlubokým hlasem, jako kdysi mě se moje srdce rozsypalo na milion malých kousků. Co když nic z toho prostě neexistovalo? Kamarádi, láska, nic. Jen čistá vypočítavost, abych poslušně dělala to, co se mi řekne.

Tatum odvedli do kuchyně a mě zanechali v jednom z mnoha pokojů samotnou. Vyfasovala jsem jenom pytlík ledu na bolavou tvář a řadu nesouhlasných pohledů. Posadila jsem se na gauč a propukla v pláč. Zabořila jsem hlavu do dlaní a otřásala se vzlyky.

,,Jsi v pohodě?" ucítila jsem něčí ruce na svých kolenou. Svěsila jsem ruce z obličeje a spatřila před sebou Liama. Zavrtěla jsem hlavou. Přitáhl si mě k sobě do náruče a hladil po vlasech. Nebránila jsem se. Tohle jsem potřebovala a i když jsem u sebe nechtěla zrovna Liama vděčně jsem se v jeho sevření schoulila a nepřestávala brečet.

,,No tak. Neplakej. Rve mi srdce, když tě vidim takhle," zamumlal mi do vlasů a něžně políbil na čelo.

,,Posrala jsem to. Tak strašně mě naštvala, že jsem jí chtěla ublížit. Strašně moc. Nenávidim jí, Liame," vyrazila jsem ze sebe mezi vzlyky. Liam mě k sobě přitiskl pevněji.

,,Nechceš radši pryč? Pojď, odvezu tě," nabídl mi a opatrně postavil na nohy. Nepřela jsem se s ním. Nijak jsem netoužila po tom vidět ostatní, jak poletují kolem tý potvory a pro mě mají jen opovrhující pohledy. Připadala jsem si jako úplná kráva. Tak moc jsem toužila po tom jim pomoct a mít klid. Být s Noahem a ničím se nezatěžovat. A jak to dopadlo.

Liam se mě snažil všelijak rozptýlit a rozhodně to se mnou neměl jednoduchý. Byla jsem mu ale strašně moc vděčná, protože zůstal se mnou celý den. Dělal mi společnost a nijak mě neodsuzoval. Večer mě vysadil u mě doma. Líbnul mě na tvář a odjel se věnovat svým věcem. Doma jsem úspěšně ignorovala Riche, rychle se osprchovala a zavřela se ve svém pokoji. Chyběl mi Noah a předešlá noc. Uvědomila jsem si, že mi ale chybí i Liam.

,,Co tady děláš?" posadil se Liam na posteli, když jsem se proplížila do jeho pokoje. Měl na sobě jen tepláky a já se tak mohla pokochat jeho složitým tetováním, které pokrývalo celé jeho tělo. Jednalo se o různě propletené obrazce, které s každým pohybem jeho svalů ožívaly.

,,Nechci bejt sama," pípla jsem a zavřela za sebou dveře.

,,Dobře. Pustíme film?" zeptal se a došel ke stěně, které dominovala velká televize a zapnul jí.

,,Nechci se dívat na televizi," řekla jsem a přistoupila blíž k němu.

,,A co bys chtěla dělat?" povytáhl jedno obočí a roztáhl rty v úsměv.

,,O něčem bych věděla," uculila jsem se sáhla pod jeho tepláky.

,,Chas," sykl, když jsem ruce obtočila kolem jeho nabíhající erekce.

,,Ano?" přitiskla jsem rty k jeho krku a přejížděla rukou po jeho penisu.

,,Ježíší, Chas," zaúpěl Liam.

,,Mám přestat?" usmála jsem se.

,,Ne," vydechl a přitiskl svoje rty na moje. Stáhla jsem mu tepláky, ze kterých rychle vystoupil a přešel se mnou k posteli.

,,Chas. Chci tě. Kriste pane ani nevíš jak moc. Ale vážně tohle chceš i ty?" zeptal se, když mě opatrně položil na postel. Místo odpovědi jsem si ho stáhla k sobě a rychle ze sebe sundala všechno, co jsem měla na sobě. Liam se opíral o lokty a přejížděl po mně očima.

,,Děje se něco?" znejistěla jsem při jeho pohledu, ve kterém se zračila změť dlouho potlačovaných pocitů.

,,Myslim, že tě miluju," vydechl a jedním plynulým pohybem do mě pronikl.