,,Noahu, nech ho. Nemůže za to. On za to nemůže!" ječela jsem, ale hlas už jsem měla ochraptělý. A Noah mě navíc vůbec nevnímal.

,,Věřil jsem ti. Já jsem ti, kurva, věřil!" zařval Noah a udeřil do Jiraii tak, že zeď za ním popraskala. Jiraia už nebyl schopný stát na nohách, natož se bránit. A tak jsem udělala tu jedinou věc, o které jsem věděla, že Noaha dokáže zastavit. Přiblížila jsem se k němu zezadu a chytila ho za ruku. Ta bolest se nedala popsat žádnými slovy. Měla jsem pocit, jakoby mi srdcem projelo žhavé ostří, které se mě snažilo rozpůlit vedví. Stáhla jsem ruku a spadla na zem, kde jsem se pokoušela popadnout dech. Noah vedle mě se držel za hrudník a upíral na mě své nádherné, modré oči.

,,Promiň. Promiň. Ale on za to nemůže. Chtěl mi jen pomoct. Nevěděl, co se stane," vysvětlila jsem mu a uhnula pohledem. Tu jeho bolest, která se zračila v každém jeho svalu jsem nedokázala snést. Odehnala jsem od sebe Brenta, který mi chtěl pomoct a nasměrovala ho k Jiraiovi. Doufala jsem, že se mu nic vážného nestalo.

,,Odvez mě domů, prosím," zašeptala jsem směrem k Noahovi, jakmile jsme byli schopní se postavit. Jenom kývl na souhlas a zamířil ke svému autu, kde jsem se zabořila do sedačky a dělala neviditelnou. Dopadla na mě únava z toho všeho. Netušila jsem, kde najdu sílu k tomu se všemu postavit. Už toho jednoduše bylo moc. A já dál pokračovat nechtěla.

,,Jakej druh víly?" zeptal se rozhořčeně Scixe, když jsme se po několika dnech, kdy jsem propadla neskutečný depresi, sešli a probírali události minulých dní. Jiraia se ještě plně nezotavil a raději zůstal doma. Po tom, jak po něm Noah vystartoval jsem se mu ani nedivila. Seděla jsem u Scixe a Noaha v kuchyni a měla v sobě už několikátou skleničku vína.

,,Nevíme. Neví to ani sám Jiraia. A ta ženská je, podle všeho, mrtvá," řekl Lionel chladně. Potom, co se prohrabal všemi našimi myšlenkami si utvořil jakýsi obrázek toho, co se událo a převyprávěl ho ostatním. Já jsem byla totálně nepoužitelná. Ani jsem se nedokázala hádat s Richem ohledně toho, jak strašně neschopná jsem. A všechny ty lítostivé pohledy ostatních mě akorát rozčilovaly.

,,Počkat, počkat. Chceš mi říct, že nejdřív málem zabila Riche a pak skoncovala s čarodějkou, o které Jiraia tvrdil, že je nejmocnější ze všech?" chytil se Scixe za spánky. Opět pochodoval sem a tam po místnosti a neuvěřitelně mě tím iritoval.

,,Copak? Bojíš se, že bych ti utrhla hlavu?" zavrněla jsem a ostatní se po mně vyplašeně podívali. Byla to po několika dnech první delší věta, kterou jsem pronesla. A nezněla nijak mírumilovně. Já ale měla chuť vraždit a ne chovat se, jako slušná, nablblá naivka.

,,Chas, tohle není sranda," upozornil mě Scixe.

,,Já to taky myslela smrtelně vážně," zavrčela jsem. Možná, že bych po něm i vystartovala, ale zarazil mě zvonek domovních dveří. Ani jsem nevěděla, že tady nějaký mají.

,,Čekáte někoho?" zeptal se Brent nechápavě.

,,Vlastně jo. Chtěl jsem vám někoho představit," pronesl Noah a mně spadla brada až na zem, když se o chvíli později vrátil s Tatum v závěsu.

,,Mluvili jsme spolu předevčírem. Dlouho. Pomůže nám," řekl Noah, ale mluvil spíš ke mně, než ke komukoliv jinému. Nemohla jsem mu mít za zlé, že se v době mé nepoužitelnosti rozhodl vyřešit problém s Tatum sám, ale při pomyšlení, že se ti dva spolu sešli beze mě jsem měla nutkání vrhnout se na Tatum a rozsápat jí hrdlo na krvavou kaši. Zatřásla jsem hlavou a pokoušela se tu myšlenku vyhnat z hlavy. Začínala jsem děsit sebe samu.

,,Čau," zvedla Tatum ruku na pozdrav. Ostatní jen nechápavě přeskakovali pohledem ze mě na Noaha a na Tatum.

,,Ujmeš se slova?" zeptal se mě Noah a vytrhl mě tak z mých krvelačných myšlenek.

,,Jo. Teda. Tohle je Tatum. Ona ztratila to nejcennější co měla. Respektive úplně všechno. A proto si myslim, že to ona splňuje všechny aspekty k naplnění toho vašeho proroctví," shrnula jsem to a čekala na reakce.

,,A to jsi zase vzala kde?" rozhodil rukama Scixe.

,,Víš co? Buď se alespoň jednou zamysli a poslouchej a nebo jdi do prdele. Ta vaše pitomá legenda mluví o tom, že na ten váš debilní, imaginární trůn má dosednout člověk. Člověk. A jestli nejsi úplně slepej a blbej tak mezi mnou a tady slečnou najdeš minimálně jeden rozdíl, kterej zaručuje, že jedna z nás má mnohem větší šanci to proroctví naplnit. Pořád nic? Já už nejsem člověk," procedila jsem skrz zuby. Měla jsem dost toho, že se mnou zacházel, jako s nějakou naivní kravkou a malým dítětem zároveň. A jak správně podotkl, dokázala jsem zastavit Riche a poradit si s jednou z nejmocnějších čarodějek vůbec. Měl mě začít brát alespoň trochu vážně.

,,Dobře, dobře. Ale Derek má pořád Deana," připomněla April. Zabořila jsem hlavu do dlaní a snažila se uklidnit svoje porouchané nervy. Začínala jsem mít pocit, že jsem jediná, kdo tu legendu kdy slyšel.

,,Poslouchali jste někdy někdo celou tu legendu nebo to pouštíte jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ta legenda tvrdí, že vyvolený člověk usedne na trůn se sobě rovným. Dvě duše, které se přijmou bez ohledu na původ. Možná, že jsem to byla já a možná, že s tím měl Dean něco společnýho. Ale to už neplatí. Teď ne. No tak. Jste vy ty, co tomu rozumí nebo já?" praštila jsem nejblíž stojícího Brenta.

,,Chápete vůbec, jakou teď máte výhodu? Pokud dokážeme udržet Dereka při tom, že jsem to pořád já a udržíme Tatum v bezpečí do doby, než si najde tu spřízněnou duši máme vyhráno. Vyhrajeme!" Viděla jsem, jak se na jejich tvářích začíná objevovat pochopení a následný úsměv. Na všech, až na ten Scixův. Než jsem ale po něm stačila vystartovat a začít mu nadávat Brent se přichomítl k Tatum a představil se.

,,Ahoj. Já jsem Brent. A týhle party cvoků si nevšímej. Určitě máš spoustu otázek. Všechny ti mile rád zodpovím. Už jsi viděla tu jejich zahradu? Je fakt kouzelná," usmál se, vzal Tatum za ruku a odvedl jí pryč od narůstajícího hluku. A Tatum se nechala. Působili spolu, jakoby se znali celá léta. Pamatovala jsem si na svůj první den ve škole. Kdy se mě Brent ujal, vzal mě pod svá ochranná křídla a už mě z nich nepustil. Brent byl opravdu oddaný přítel každému, kdo mu otevřel své srdce. Kolem propukl zvuk neutichajícího hovoru. Jediný Scixe se do něj nezapojil. Otočil se ke dveřím a chystal se odejít. April ho ale zastavila.

,,Nezapomněl jsi na něco?" zeptala se. Scixe jenom zvedl jedno obočí. April kývla hlavou směrem ke mně a Noahovi.

,,Zruš to. Není důvod je dál trestat. Už si vytrpěli dost," řekla a nepřestávala Scixe prosit očima. Podívala jsem se na Noaha, který celý ztuhl. Ani já jsem se neodvažovala pohnout, abych tím nějak neovlivnila jeho rozhodnutí. Vteřiny míjely a všichni upírali svůj pohled na Scixe.

,,Fajn! Je celá tvoje. Dělej si, co chceš," zavrčel a naštvaně odkráčel. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Došla jsem k Noahovi, který ještě pořád stál zaseknutý na místě a pomalu a opatrně jsem k jeho tváři natáhla ruku. Noah zavřel oči a připravil se na tu bolest, kterou jsme si před tím způsobovali. Nic se ale nestalo. Moje prsty se dotkly jeho lícní kosti a postupovaly směrem ke rtům.

,,Děkuju, děkuju," zašeptala jsem a našla očima April. V jejích očích jsem zahlédla slzy, které si rychle setřela a věnovala mi úsměv.

,,Necháme vás," řekla a odvedla ostatní pryč.

,,Ahoj," hlesla jsem.

,,Ahoj," zachrčel Noah a přitáhl si mě k sobě. Jeho rty chutnaly přesně tak, jak jsem si je pamatovala. Po pomerančích a čokoládě. Nedokázala jsem se ho dostatečně nabažit. Tak strašně dlouho jsem po něm toužila. Ani jsem nedoufala, že se ho ještě kdy dotknu. Omotala jsem ruce kolem jeho krku. Čapl mě za zadek a odnesl do jeho pokoje, aniž by mě přestal líbat. Hodil mě na postel a sundal si triko. Já to svoje poslal hned za tím jeho a začala zápasit s kalhotama.

,,Nespěchej, nespěchej," zašeptal mi do ucha a jazykem začal putovat od ušního lalůčku, přes lícní kost ke krku až k prsům, kde se zastavil.

,,Tohle bysme měli sundat," povytáhl jedno obočí. Už jenom z toho pohledu jsem cítila, jak se moje tělo ocitá v agónii. Jedním prudkým pohybem ze mě strhl podprsenku, až z ní zbyly jen cáry hadru.

,,Hej. Tu jsem měla ráda," uculila jsem se.

,,A já tě mám rád bez toho všeho," ukázal na zbytek oblečení, co jsem měla na sobě a rozepnul mi pásek. Sundal mi kalhoty i kalhotky a vrátil se ke mně nahoru.

,,Noahu..." Než jsem ale stačila říct jediné slovo Noah do mě pronikl jedním prstem a začal jím ve mně zkušeně pohybovat. Prohnula jsem se v zádech a zadusila polštářem výkřik. Noah přidal druhý prst a věnoval pozornost mým bradavkám. Lapala jsem po dechu a snažila se přijít na to, co jsem mu vlastně chtěla říct, ale Noah přidával na tempu, okusoval moje bradavky, které následně políbil a zase znova a mezi tím ve mně pořád pohyboval prsty. Už jsem cítila, jak se na mě žene vlna orgasmu, když Noah najednou přestal.

,,Ne. Noahu, proč?" dostala jsem ze sebe.

,,Popros," usmál se a prudce mě políbil, aby tak umlčel mé protesty. Jeho jazyk se propletl s tím mým. Rozepnula jsem mu kalhoty a nějakým zázrakem je z něj sundala. Boxerky už si sundal sám. Noah se zvedl na rukách a zadíval se na mě.

,,Miluju tě," řekl a propletl si ruce s mými.

,,Já tebe taky. Šíleně moc. Ale jestli mi to teď hned neuděláš, tak tě zabiju," pronesla jsem zadýchaně.

,,Víš, jak zbožňuju, když prosíš," zavrněl.

,,Prosím," žadonila jsem. Noah se usmál a jedním plynulým pohybem mě otočil na břicho. Přitáhl si mě k sobě a přirazil. Zaryla jsem nehty do prostěradla. Noah chvíli čekal a pak pohyb opět zopakoval. Postupně přidával na tempu a dostával tak ze sebe všechnu tu frustraci za ty měsíce, kdy jsme si nemohli dovolit se navzájem dotknout. Už jsem cítila jak se přibližuju vrcholu. Slyšela jsem svoje nekontrolovatelné vzdechy, jak nabírají na intenzitě. V tu chvíli mě Noah popadl za vlasy a vytáhl nahoru. Chytil mě pevně kolem pasu a prsou a s posledními přírazy zašeptal moje jméno, jako modlitbu. Rozsypala jsem se mu v náručí a kdyby mě nedržel nedokázala bych se udržet a svalila se na postel. Noah mě políbil na šíji a pomalu ze mě vystoupil. Najednou jsem cítila hroznou prázdnotu. Otočila jsem se k němu a nechala ho si lehnout.

,,Teď pojedeme podle mých pravidel," zazubila jsem se a vlezla si na něj. Ten den ani noc jsme nezamhouřili oka. A pokud se někdo nacházel v domě, tak ani on ne. S Noahem jsme se sebe sami nedokázali nabažit a čím víc a divočeji se se mnou Noah miloval, tím víc jsem po něm lačnila.