Vůbec jsem nechápala, co se to vlastně stalo, ale nehodlala jsem se v té místnosti zdržovat déle, než bylo nezbytně nutné. Vyběhla jsem na chodbu a našla svůj mobil. Rychle jsem vytočila první číslo, které mě napadlo a které jsem volala vždy, když jsem cokoliv potřebovala a nervózně podupávala nohou.

,,Chas?" ozvalo se z telefonu.

,,Noahu? Asi jsem zabila Riche. Nevim, co mám dělat," vyblekotala jsem a nervózně přecházela po pokoji sem a tam.

,,Za chvíli jsem tam." Vyhrabala jsem krabičku cigaret a zapálila si. A ještě jednu. A ještě jednu, dokud se domem nerozezněl zvonek. Doběhla jsem ke dveřím a prudce je otevřela. Za nimi ale nestál Noah. Do domu nejprve vstoupil Scixe, jehož pohled by opět dokázal zabíjet a hned za ním Liam.

,,Co tady děláte? A kde je Noah?" zeptala jsem se nechápavě a uhnula stranou. Vykoukla jsem ze dveří, jestli nezůstal někde vzadu, ale opravdu přijeli jenom tihle dva.

,,Neboj, už jsem mu volal. Za chvíli je tady," řekl Liam a zavřel za námi dveře. Naklonil hlavu na stranu a pátravě se na mě zadíval pohledem, který se mi ani trochu nelíbil.

,,Cože? Ne, to já mu volala. Jemu, ne tobě," vrtěla jsem hlavou, ale vlastně jsem si nebyla jistá vůbec ničím.

,,Chas, to je v pohodě. Nevadí mi to," přejel mi hřbetem ruky po paži.

,,Ale mně to vadí," prskla jsem a odstrčila ho od sebe. Šla jsem za Scixem a našla ho sedět vedle Riche, který stále nevnímal.

,,Můžeš mi vysvětlit, jak se ti tohle povedlo?" zavrčel Scixe a hodil po mně tím svým pohledem, co jasně naznačoval, že zase ničím jeho dokonalé plány.

,,Dřív, než na mě začneš hystericky ječet, jak myslím jenom na sebe a jak strašná osoba jsem, ráda bych ti řekla, že on si začal. A nemám nejmenší ponětí, jak se to stalo," upozornila jsem ho dřív, než mi stačil dát další přednášku, kterých jsem si užila víc než dost.

,,Porazila si upíra, Chas! Uvědomuješ si to vůbec?"

,,Bude v pohodě?" zeptala jsem se a nejistě se podívala na bezvládného Riche.

,,Musí dostat čerstvou lidskou krev," podíval se na mě Scixe a mně hned došlo, co tím myslí.

,,Co? Ne, ne, ne. Ani mě nenapadne. Chtěl mě sežrat. Vezmi si jeho," kývla jsem hlavou směrem k Deanovi, který se s bručením začal probouzet. Zdálo se, že kromě větší boule na hlavě byl v pohodě. Ačkoliv to zprvu nevypadalo nijak hezky.

,,Dobrej nápad," uculil se Scixe a přitáhl Deana k sobě. I když jsem Deanovi nijak nefandila tohle jsem vidět nemusela. Raději jsem se odebrala do obýváku. Liam se rozvaloval na pohovce, jakoby mu to tam patřilo a před ním stál se založenýma rukama Noah, který se naopak tvářil, že každou chvíli bude vraždit.

,,Noahu? Díky bohu, že jsi tady," vydechla jsem úlevou.

,,Vážně? Nevypadá to, že bys mě tady potřebovala," procedil skrz zuby a zabodl do mě své křišťálově modré oči, které každou vteřinou tmavly a získávaly tak černý odstín.

,,Já jsem volala tobě, Noahu. Jako vždycky. Přece vždycky volám tobě," rozhodila jsem bezmocně rukama. Nevěděla jsem, koho o tom přesvědčuju víc. Jestli sebe nebo jeho. Vykročila jsem k němu, ale otočil se ode mě a se zaťatými pěstmi odešel do kuchyně, kde jsem slyšela cinkání lahví a následné prásknutí dveří.

,,Do prdele," sykla jsem a zabořila si ruce do vlasů.

,,No tak. Není to tak strašný. On to rozdýchá," mávl rukou Liam, zatímco na televizi přepínal jeden kanál za druhým.

,,Ublížila jsem mu. To nemůžeš pochopit."

,,Ale no tak. Vážně věříš tomu, že to takovej kluk, jako Noah, nerozdýchá někde jinde? Viděla jsi ho vůbec? Bože i já bych po něm vyjel, kdybych věděl, že mám šanci. To, co máme mezi nohama je daleko silnější než to, co nám bije tady," ukázal si na místo, kde tluče srdce a postavil se. Pomalu došel ke mně a chytil mě za bradu.

,,Ani ty tohle nevydržíš věčně. Nesmět na něj sáhnout po zbytek svýho života je moc dlouhá doba, Chas. Já jsem tady," naklonil se ke mně a přejel mi rty přes čelist. Úplně jsem ztuhla. Tak strašně moc jsem po něčem takovém toužila. Ale ne od něj.

,,Málo mě znáš, Liame. Nevim, jestli je tohle nějaká Scixova nová hra. Ale nevěřim ti. Ježiši, vždyť teď nevěřim ani sama sobě. Ale věřim jemu. Vždycky. Takže mě pusť," procedila jsem skrz zuby a odstrčila ho od sebe. Cítila jsem chlad, který mi prostoupil celým tělem. Nemohla jsem popřít, že moje tělo na Liama nezvykle reagovalo. Ale moje srdce ne a tím jsem se hodlala řídit.Noaha jsem našla sedět na zahradě, kde ještě před chvílí probíhala svatební hostina. Victor se kolem něj snažil uklidit a nenápadně mu sebrat lahev, kterou už měl skoro celou v sobě, ale Noah ho se zavrčením pokaždé odehnal.

,,Tvoje problémy to nevyřeší. Věř mi, zkoušela jsem to. Akorát tě druhý den bude bolet hlava," řekla jsem a věnovala Victorovi vděčný úsměv, který mi vrátil a vzdálil se do domu.

,,Můj jedinej problém stojí přede mnou," prsknul Noah a trochu se zapotácel. Neuvěřitelný, za jak krátkou dobu se dokázal zřídit.

,,Omlouvám se. Nebylo to naschvál. Měla jsem za to, že volám tobě. Vážně jsem si to myslela. Promiň," omluvila jsem se. Nevěděla jsem, co bych měla udělat. Noaha jsem opilého neznala a pohled na něj se mi ani trochu nezamlouval. Chápala jsem, jak mu je. Jenom jsem netušila, jak mu mám od toho pomoct.

,,Tebe tohle baví? Chodit okolo sebe a tvářit se, že je všechno děsně v pohodě?" zavrčel a dopil zbytek lahve.

,,Ne, Noahu. Nebaví."

,,Bezva. Tak to jsme dva. Hele, jestli si myslíš, že je pro tebe náš Liam to pravý, tak..."

,,Jasně. Uvědomuješ si, že to děláš zase? Ne každej problém vyřešíš tím, že se se mnou rozejdeš!" To už jsem začínala ječet.

,,Chtěl jsem říct, že ho radši zabiju, než abych se díval, jak se na něj culíš," mrštil prázdnou flaškou a jen těsně mě minul. Než jsem se zmohla na odpověď stál těsně přede mnou a přejížděl mě očima od shora dolů. To, co jsem cítila v Liamově společnosti se dalo jen těžko srovnávat s tím, v jaké agónii se moje tělo ocitlo, když bylo jen kousek od Noaha. Ta neukojitelná touha mě brněla v konečcích prstů, chvěla se v každém svalu.

,,Jsi moje, Chas. Máš vůbec ponětí, jak strašně těžký je udržet ruce v klidu, když mi hlavou běží, co všechno bych s tebou chtěl dělat? Dohání mě to k šílenství," zašeptal mi ho ucha. Musela jsem dát nohy k sobě, abych uklidnila svoje slabiny a byla schopná normálně uvažovat.

,,Za to pro mě je to procházka růžovým sadem," řekla jsem přiškrceně.

,,Občas o tom pochybuju."

,,Nenapadlo tě náhodou, že teď řešim úplně jiný věci, než komu roztáhnout nohy? Právě jsem svýho upířího bratra, skoro neporazitelnou bytost, prošpikovala jako jehelníček a každej den se budím se strachem, jestli třeba nevysaju svojí vlastní mámu. Mrzí mě, že jsem zavolala Liamovi, jasný? Nechtěla jsem ti ublížit. Jsi jedinej člověk, kterýmu věřim víc, než momentálně sama sobě. Pojď se mnou domů, Noahu. Prosím."

,,Víš, jak miluju, když prosíš," zazubil se. Otočila jsem se a zamířila k baráku. Věděla jsem, že jde za mnou.

Noah se svalil na sedačku, kterou okupoval Rich a téměř okamžitě odpadl. Rich vypadal strašně. Byl bílý jako stěna a pod očima se mu rýsovaly tmavě modré kruhy. Z koutku úst mu kanula zasychající krev. Zřejmě Deanova. I přes to na mě upíral svůj pohled, v očích mu temně jiskřilo a dokonce jsem měla pocit, že se usmívá. V jeho pohledu se zračilo něco jako hrdost, ale nehodlala jsem propadnout přílišné naivitě. Stála jsem nad těma dvěma s rukama založenýma na prsou a nevěřícně vrtěla hlavou. Měla jsem pocit, že se mi to všechno jenom zdá. Z mého přemýšlení mě ale vytrhl Scixe, který spolu s Liamem tlačil trochu malátného Deana ven z domu.

,,Co si jako myslíš, že děláš?" obořila jsem se na Scixe a Liama se pokoušela okatě přehlížet.

,,Vyhazuju ho," pokrčil rameny Scixe, jako bych byla úplně blbá.

,,To vidim. Vždyť se chtěl dívat, jak mě Rich sežere! A ty ho jen tak pustíš? Jen tak?" rozčilovala jsem se.

,,A co mám dělat? Naplácat mu na zadek, pokárat ho a dát mu domácí vězení?"

,,Já jsem ho dostala!"

,,Patří k Derekovi, Chas. Určitě nechceš, aby ti tady zaklepal na dveře a dožadoval se svýho mazlíčka." Strašně nerada jsem s ním souhlasila. Věděla jsem, že ho nemůže zavřít ve sklepě a nutit ho násilím, ale nechat ho jen tak odejít? Připadala jsem si podvedená. Dean mě předhodil Richovi jako hlavní chod a vyšel z toho téměř bez újmy. Udělat tohle já mám to na talíři několik dalších měsíců, vyslechnu si sálo dlouhou přednášku o tom, jaký jsem sobec a jak nedělám nic jinýho, než že myslím sama na sebe a k tomu bych jako přídavek dostala nějaký originální trest. Občas jsem si říkala, jestli by pro mě nebylo jednodušší přidat se k Derekovi a tuhle situaci 

jednou provždy vyřešit.

Odebrala jsem se k sobě do postele. Dům měl zase svojí náladu a než jsem se dohrabala do postele prošla jsem koupelnou a záchodem a pro jistotu i kuchyní. Jakmile jsem konečně stanula ve svém pokoji svalila jsem se do peřin a aniž bych provedla jakoukoli očistu upadla do neklidného spánku.

Ráno jsem vstala časně. Seběhla jsem schody a zastavila se v obýváku, kde na gauči ve změti končetin, leželi Rich a Noah jako dva milenci. Málem jsem se zadusila smíchy. Až se Rich probudí bude běsnit. Noah z toho zřejmě taky nebude skákat radostí, obzvlášť jestli se probudí s kocovinou, ale já se náramně bavila. Jakmile jsem se dostatečně pokochala a na památku pořídila fotku vrhla jsem se na ledničku a narvala si na talíř všechno jedlé, co jsem našla. Victor dorazil o chvíli později a připravil mi kafe.

,,Chystáte se někam, slečno?" zeptal se mě, když přede mě stavil horké latté.

,,Budeš se divit, ale ráda bych dokončila školu. Takže nejspíš tam," usmála jsem se a zakousla se do sendviče.

,,Ví o tom pan Rich?"

,,Pan Rich si právě užívá intimní chvilku s mým klukem. Nerada bych ho budila, chápeš."

,,Nebude zrovna nadšen, až se probudí."

,,Až se probudí a nabude trochu síly zřejmě mě zabije, že jsem do něj zabodla koště. Takže se radši uklidim do školy," mrkla jsem na něj a došla se vykoupat a převlíknout. Do školy bych za normálních okolností dobrovolně nešla. Měla bych, ale dokud jsem měla omluvenku od Riche raději jsem se zdržovala doma a úkoly posílala maily. Potřebovala jsem ale slyšet tu legendu a věděla jsem jen o jedné osobě, která by mi jí mohla povědět celou. Od začátku do konce.