,,Krásný pár, že? Radost pohledět," drcnul Derek do Deana, který se díval za odjíždějícím opelem a svářely se v něm protichůdné pocity. Nikdy si Chastity nedovolil vidět jako něco víc, než jen Alexovu sestru. Když ji ale tenkrát, po tolika letech, opět spatřil a nestál vedle něj jeho nejlepší přítel, který by ho po oku sledoval, začal doufat v něco víc. Viděl v tom určité poselství. Byl si naprosto jistý, že přesně tohle by si Alex přál. Vnímal to, jako poselství shůry. Jen nečekal, že se mu do cesty postaví někdo jiný. Navíc, že ho totálně převálcuje. Vždycky dostal to, co chtěl. Nebyl zvyklý na konkurenci. A nehodlal si na ní zvykat.

,,Až mě to dojímá," procedil Dean skrz zuby.

,,Jen tak mezi námi. Raději bych vedle ní viděl tebe. Je to hodná holka a takovej chlap, jako on, si jí nezaslouží," vrněl Derek a nepřestával Deana propalovat pohledem.

,,Ty ho znáš? Toho Noaha?"

,,Byli jsme jako bratři. Bohužel došlo k nedorozumění a on mě zradil. Teď na mě všude hází špínu a Chas těm jeho sladkým řečičkám uvěřila. Divím se, že se nezmínila. Jsem Derek," zazubil se Derek svým znepokojujícím způsobem a potřásl si s Deanem rukou.

,,Je jím úplně posedlá!"

,,To většina lidí. Noah má totiž úžasnou schopnost pohrávat si s lidskou myslí." Dean zpozorněl. Moc se mu nezamlouvalo, kam začal rozhovor směřovat.

,,Co tím myslíš?" zeptal se.

,,Oni ti o tom neřekli? Jsou nepoučitelní. Myslím, že si musíme promluvit," objal Derek Deana kolem ramen a odvedl ho pryč.

Noah mě vysadil doma a i přes mé naléhání, aby zůstal se rozhodl, že bude lepší, když odjede. Chápala jsem ho. Znala jsem to brnění po celém těle, když jsem se nacházela vedle něj a nemohla si dovolit se ho dotknout ani špičkou prstu. Pomalu jsem se došourala do své postele a svalila se na ní. Netušila jsem, kde je zrovna Rich a máma se Stevem a neměla jsem náladu se po tom pídit. Svlékla jsem ze sebe šaty a zahrabala se pod peřiny. Doufala jsem, že už nikdy nebudu muset vylézt.

,,Lhářko!" ozvalo se ze tmy.

,,Nelhala jsem. Snažila jsem se ti to říct, ale neposlouchal si," řekla jsem do prázdnoty. Cítila jsem narůstající frustraci. Tušila jsem, že ho ztrácím a žádná má slova ho nemohla ničím přesvědčit.

,,To si mi tak málo věřila? To jsem pro tebe nikdy nic neznamenal?"

,,Ne, ne, ne. Tak to není. Deane? Deane? Deane!"

Prudce jsem se posadila a narazila hlavou do stolu.

,,Au. Do prdele. Sakra!" nadávala jsem a hrabala se na nohy. Usnula jsem a nejspíš spadla, ale to teď bylo vedlejší. Věděla jsem, že Dean se rozhodl udělat strašnou hloupost a musela jsem tomu zabránit. Nebyl to jen další z mnoha snů. Cítila jsem, že tohle se skutečně děje. Venku už vládla tma. Očividně jsem zaspala celý den. Natáhla jsem na sebe tepláky a mikinu a vyběhla k autu. Při otočení klíčkem se ale vůbec nic nestalo.

,,No tak, no tak, no tak," zkoušela jsem to pořád dokola, až jsem ho málem zlomila. Po mnoha pokusech, kdy auto ani neškytlo, jsem otevřela kapotu a zjistila, že mi někdo ukradl autobaterii. Podezřívala jsem mámu, ale neměla jsem čas se pídit po hlavním viníkovi. Zahodila jsem klíčky od auta a vyběhla do noci. Mířila jsem ke starému kravínu, ačkoliv jsem doufala, že to místo už nikdy v životě neuvidím. Nějak jsem tušila, že to je přesně to místo, které teď potřebuju najít. Nohy, nebo možná město samo, mě ale donesly k předlouhé, slepé ulici lemované starými domy, která končila u polorozpadlé vily s pompézním schodištěm. Po obou stranách postávaly nejrůznější bytosti, které v rukou držely zapálené pochodně. Jediné osvětlení v černočerné tmě. Pomalu a obezřetně jsem se vydala po osvětlené cestě až k širokému schodišti, kde se tyčilo vysoké křeslo ověnčené trním a seschlými, černými růžemi. Na něm seděl Derek se svým slizkým úsměvem. Za ním stála Lilah a její spolek valkýr.

,,Vítej v mém skromném sídle. Něco k pití?" zazubil se Derek a mě ihned naskočila husí kůže.

,,Je tu, že jo," řekla jsem a snažila se, aby můj hlas nezněl vystrašeně.

,,Co mi dáš za to, když ti to řeknu?"

,,Dereku, kde je?" zeptala jsem se netrpělivě.

,,Nechceš se nejdřív posadit?" ukázal na místo vedle sebe.

,,Ne. Ani ne," ošila jsem se. Pokoušela jsem se nevnímat potvory kolem sebe, které se nenápadně přibližovaly a uzavíraly mi tak jedinou únikovou cestu. Začínalo mi docházet, jak strašně nepromyšlený tenhle plán byl.

,,Nudím se," zívl Derek a já se na okamžik opět ocitla ve starém kravíně a přihlížela Paulově smrti.

,,Dereku, prosím, neubližuj mu," pípla jsem.

,,Ale no tak. Nejsem přece stvůra. Pustil bych Deana s tebou hezky domů, ale to by nejdřív musel chtít," pokrčil Derek rameny.

,,Cože?" nechápala jsem. Než mi ale Derek stačil odpovědět ze dveří vyšel Dean. Působil strhaně a vyčerpaně. Ale i vyrovnaně a sebejistě. Dokonce až moc sebejistě. Ale žil a to bylo hlavní.

,,Jsi v pohodě?" vydechla jsem úlevou.

,,Tajila jsi to přede mnou. Celou tu dobu. Proč?" vyštěkl na mě.

,,Pokoušela jsem se, pamatuješ? Jenomže ty si měl v tu chvíli v hlavě úplně něco jinýho," rozhodila jsem rukama.

,,Za celou tu dobu si to zkusila jednou jedinkrát. Za víc jsem ti očividně nestál."

,,Deane, prosím. Pojď se mnou domů. Vyřešíme to. Bez něho. Copak nevidíš, co je to za netvora?" nechápala jsem.

,,Ale no tak. To zraňuje mé city," chytil se Derek teatrálně za místo, kde by mělo bít srdce.

,,Ty žádný nemáš," prskla jsem.

,,Co ti slíbil, hm? Co ti nakecal?" podívala jsem se na Deana.

,,Otevřel mi oči, Chas. Vždyť nám to tu jednou bude patřit. Budeme tady vládnout. A on nám s tím pomůže," řekl Dean s fanatickým výrazem ve tváři.

,,To není všechno. Deane, co ti slíbil?!" Na malou chvíli zavládlo hrobové ticho, při kterém jsme se s Deanem navzájem propalovali pohledy.

,,Přivede Alexe zpátky, Chas," pronesl Dean s téměř posvátnou úctou. Tohle nemohl myslet vážně. Dean nikdy nepatřil mezi nejbystřejší žáky školy. Proto se vždycky ubíral spíš ke sportu. Ale jestli vážně věřil tomu, že se Alex jen tak vrátí byl na tom daleko hůř, než jsem si myslela.

,,Cože? Copak ty na těch praštěných hodinách nedáváš ani trochu pozor? I kdyby dokázal opustit tohle město a najít Alexův hrob udělal by z něj jedině zombika prožranýho červama. Myslíš, že to by si brácha přál? Alex je mrtvej a nic a nikdo to nedokáže zvrátit. Musíš ho nechat jít," zavrtěla jsem hlavou.

,,Chybí mi. Strašně mi chybí. Každej zasranej den. Nezvládám to tu bez něj. Chci ho zpátky," zavrčel Dean a já věděla, že ať řeknu cokoliv on už se rozhodl.

,,Děláš obrovskou chybu," hlesla jsem a cítila na sobě pobavené pohledy přihlížejících. Tenhle boj jsem prohrála a oni se tím náramně bavili.

,,Můžu odejít?" zeptala jsem se a otočila se k odchodu.

,,Velice rád jsem tě viděl, Chastity. Doufám, že se brzy opět shledáme při nějakém podobném dýchánku," uculil se na mě Derek. Cestou pryč mě doprovázel ječivý smích ostatních a stále sílící halas veselí.

Když jsem se proplížila domů ukradla jsem z baru flašku Tullamorky. Rozhodla jsem se opít do němoty a alespoň na chvíli zapomenout na tuhle noc. Točila se mi hlava a chtělo se mi zvracet. Před očima se mi míhaly podivné obrazy, které jsem připisovala k nadměrnému požití alkoholu. Dokud se přede mnou nezačala objevovat dobře známá silueta.

,,Ahoj," mávla jsem na Alexe a zapotácela se. Musela jsem se opřít o postel, abych udržela rovnováhu.

,,Bude hůř," věnoval mi bratr úsměv a sedl si naproti mně.

,,Vím, že tohle je jenom sen a já jsem ožralá jako prase, ale co tim jako myslíš?" vydrmolila jsem a opět si přihnula.

,,Rád bych ti řekl víc a pomohl ti. Ale musíš na to přijít sama. Do města dorazila nová posila. Když budeš hledat v nemocnici, určitě ji najdeš. A Chas. Budeš muset bejt silná, ano? To, co přijde pro tebe bude strašný, ale nevyhnutelný."

,,Páni. Tak tos mi fakt bodnul, brácha. Hned jsem o něco moudřejší. Nemáš tam ještě nějakou dobrou radu do života?" prskla jsem a dopila poslední zbytky whisky a zahodila lahev.

,,Nejsi to ty, Chas. Zkus si to zapamatovat," mrkl na mě Alex. Hned potom všechno kolem mě potemnělo a já konečně odpadla.

Probudila jsem se rozlámaná z nepohodlné pozice, kterou jsem zaujala na podlaze a s hlavou jako střep. Opatrně jsem se zvedla a zkusila nalézt jakousi stabilitu a dostat se do koupelny, kde jsem na sebe pustila studenou vodu a snažila se utřídit si myšlenky. Dean se přidal k Derekovi. Scixe mě zabije. Nejsi to ty. Ta věta mi v hlavě běhala pořád dokola a já nemohla přijít na to, co znamená. Dolovala jsem z paměti Alexova slova, ale nic z toho mi nedávalo smysl. Možná, že jsem se neměla tak strašně ožrat. Pak by mi to možná přemýšlelo o něco lépe. Jakmile jsem se dala trochu dohromady připravila jsem se na nejhorší. Rozeslala jsem smsky ostatním, že s nimi potřebuju naléhavě mluvit a jako místo setkání udala dům Mattie. Věděla jsem, že bude naštvaná, že si z jejího krásného domečku děláme své stanoviště. Ale potřebovala jsem nějakou neutrální půdu pod nohama, když už jsem musela čelit Scixovu hněvu.

,,Nech mě si to v hlavě trochu vyjasnit," zastavil mě Scixe, když jsem seděla na gauči s vařícím kafem v ruce a snažila se vylíčit události předešlého dne, ale Scixe mě v jednom kuse přerušoval. Chodil po obýváku sem a tam s rukama hluboko v kapsách svých otrhaných džínů a u toho mě nepřestával probodávat vražedným pohledem. Noah stál co nejblíž u mě. Cítila jsem jeho napjatý postoj, i když se pokoušel působit uvolněně. Rich se opřel o dveře do kuchyně a občas prohodil něco o tom, jaký je Dean kretén a že to o něm věděl už od samotného začátku. Vlkodlačí sourozenci s Jiraiou působili jako hromádka neštěstí a vůbec neměli sílu se k diskuzi jakkoli připojit. Ani jsem se jim nedivila. Scixe veškerou frustraci ventiloval za ně a já byla jeho hromosvod. Mattie seděla vedle mě a držela mě celou dobu za ruku. Občas se proti Scixovi ohradila, ale ten jí sotva vnímal.

,,Nechala si Deana, aby uvěřil Derekovi a přidal se k němu?" zeptal se Scixe snad už po dvacáté.

,,Říkám ti, že jsem nikoho nenechala, aby se přidal k Derekovi. Slíbil mu, že mu Alexe přivede zpátky a Dean tomu věří. Upnul se k tomu a nikdo s tím nehne," zavrčela jsem. Bolela mě hlava, žaludek se mi bouřil a to poslední, co jsem potřebovala bylo Scixovo svalování viny na mě.

,,Ne. Urazila jsi jeho ego. Díky tomu začal poslouchat ty hovna a vidí teď v Derekovi jeho spásu," procedil skrz zuby Scixe a opět přešel po místnosti.

,,Cože? Jako kdybych se s ním vychrápala, tak by se to nestalo? To se mi tady snažíš celou dobu říct?" Nechápala jsem, o co se to tu vlastně snažím. Vážně jsem se obhajovala za to, že jsem Deanovi nedala? Chytila jsem se za hlavu a cítila Noaha, jak přistoupil blíž ke mně. Měla jsem toho po krk. A nejvíc ze všeho mě štvalo, jak ostatní jen němě přihlíželi a nikdo neřekl slovo. I kdyby mě měli odsoudit se Scixem. Alespoň bych věděla, co se jim honí hlavou.

,,Chas. Mohla by si konečně přestat myslet na sebe a začít dělat taky něco pro nás?" rozhodil rukama Scixe a konečně se zastavil. Chtěla jsem, aby se vrátil starý Scixe. Můj kamarád, který mě dokázal vyslechnout, poradit a pomoct mi. Co stál při mně a neodsuzoval mě. Byl ale nenávratně pryč a přede mnou stál někdo, kdo mě dokázal seřvat jak malou holku za to, že jsem se nevyspala se svým kamarádem z dětství.

,,Posloucháš se vůbec? Udělat něco pro nás? Tak promiň. Dej mi manuál pro vyvolené a napiš mi seznam pro děvky ať vím, komu všemu mám roztáhnout nohy," zařvala jsem a prudce se postavila na nohy. Vzkypěla ve mně taková vlna adrenalinu, že bych byla schopná mu na místě vrazit facku. Zastavil mě ale Rich, který mě chytl za ruku a stáhl k sobě. Vděčně jsem se k němu přitulila.

,,Scixi, kámo. Tohle ani ty nemůžeš myslet vážně. No tak. Není to konec světa. Je to jenom trochu nečekaná nepříjemnost. My ale pořád máme Chas a na tom se dá přece pracovat," řekl klidně. Scixe se několikrát zhluboka nadechl a po chvíli se uklidnil. Napjatá atmosféra kolem se pomalu začala uvolňovat. Mně ale v hlavě rezonovala Richova slova, která se navzájem prolínala s těmi, která mi sdělil Alex. Máme Chas. Nejsi to ty. Nejsi to ty. Máme Chas. Nejsi to ty. Nejsi to ty. Nejsi... nejsem to já. Nejsem to já! A ten někdo čeká zatím nepoznán v nemocnici.