Rich mě vysadil doma a s Jiraiovou pomocí se vydal přetvořit události Paulovy smrti. Dožadovala jsem se, že jim pomůžu, ale Rich i Jiraia mě razantně odmítli. Na jednu stranu jsem byla ráda. Na tu druhou mě děsil fakt, že zůstanu sama v obrovském pokoji jen sama se sebou a svým černým svědomím. Nespala jsem zbytek noci. Prostě jsem si to nedovolila ze strachu, že bych viděla věci, po kterých jsem netoužila. Hned druhý den se po městě rozkřikla šokující zpráva o tragické nehodě v centru města, kdy neznámý řidič srazil teprve devatenáctiletého studenta, od nehody ujel a mladík svým zraněním na místě podlehl. Mámu tahle zpráva zdrtila víc, než jsem čekala. Div mi nezakázala vycházet ven. Vykradla jsem se z domu chvíli po obědě a nasedla do camara. Musela jsem za Noahem. V hloubi duše jsem věděla, že tohle všechno, co se stalo, si klade za vinu. A já ho musela přesvědčit o opaku. Nechtěla jsem, aby si moje břímě nesl on sám. Za tohle jsem mohla jen a pouze já. To já řekla Paulovo jméno, to já rozezlila Scixe, i když svojí zlost obrátil právě proti svému bratrovi. A po celonočním zírání do zdi jsem si s hrůzou uvědomila, že bych svoje rozhodnutí nikdy nezměnila. Protože za všech okolností si vyberu vždycky Noaha.

Snažila jsem se vymyslet, jak bych se mohla vyhnout recepci v autodílně a nepozorovaně projít až k domu, ale bylo to beznadějné. Seděla jsem v autě a hypnotizovala pultík, který vždycky obsluhoval Noah. Který tam ale tentokrát nestál. Místo něj tam byl Scixe. Rozdával jeden úsměv za druhým, dredy měl smotané do gumičky a nedával na sobě znát nic ze včerejšího dne. Nemohla jsem se tomu vyhnout. A po delším zvažování jsem si uvědomila, že tak jako tak bych na něj narazila kdekoli ve městě a tomuhle bych byla vystavena stejně. Vylezla jsem proto z auta a s bušícím srdcem vstoupila do dílny. Když zvonek nad dveřmi ohlásil můj příchod, Scixe prudce zvedl hlavu od počítače a dlouze se na mě zadíval.

,,Ahoj," pozdravila jsem.

,,Chas?" povytáhl jedno obočí a jeho dobrá nálada byla ta tam.

,,Jo. Já. Jdu za Noahem. A je mi jedno, co si o tom myslíš. Mě nemůžeš zakázat vůbec nic," řekla jsem a doufala, že můj hlas nezní tak roztřeseně, jak jsem si myslela.

,,Chci ti jenom říct, že to chápu. A nechci tě začít nenávidět. Potrestat jsi měl ale mě a ne Noaha. Chápu, jak strašně jednoduchý je svalovat všechnu vinu na něj. O to jednodušší, když to všechno přijímá v tichosti, bez jakýchkoli protestů. Ale trestat ho za to, že se zamiloval, stejně tak jako já, je prostě kravina. Tohle nemohl nikdo ovlivnit a je dost pozdě na to se do toho začít montovat. Miluju tvýho bráchu a i když se ti to asi nelíbí bude vždycky moje první a poslední volba. A z toho se nemusím nikomu zpovídat," dopověděla jsem a odpochodovala zadními boxy k vile, aniž bych si počkala, co měl na srdci Scixe.

Noaha jsem našla sedět na lavičce před domem v jejich překrásné zahradě, jak se vystavuje sluníčku, i když měl pleť nezdravě našedlou. Pomalu jsem vyšla k němu. Chystala jsem se ho konejšivě pohladit po ruce a padnout mu kolem krku, jako už tolikrát před tím, ale na poslední chvíli jsem si uvědomila, že to je mi zapovězené.

,,Ahoj," špitla jsem a vyhoupla se na stůl před ním.

,,Chas," pronesl svým hlubokým hlasem a věnoval mi úsměv, který měl schovaný jenom pro mě. 

,,Buď se mi zdáš a nebo si nějakým zázrakem proklouzla kolem hlavního generála," uculil se a otevřel oči. Měl je podlité krví a pod nimi se mu rýsovaly tmavé kruhy. Zřejmě toho naspal asi stejně, jako já.

,,Pokud myslíš tvého bratra, tak tomu jsem vysvětlila, jak se věci mají. Navíc jsem mu nedala příležitost se jakkoli vyjádřit, protože jsem zdrhla," pokrčila jsem rameny.

,,Jak se cítíš?" zeptal se a přiblížil se ke mně dost na to, abych cítila jeho typickou vůni, ale pořád dost daleko, aby neublížil sobě ani mně.

,,Já myslím, že... Já se necítim dost provinile," rozhodila jsem rukama. ,,Víš. Přemýšlela jsem celou noc. Tupě jsem civěla do zdi a pořád dokola si přehrávala události předchozího dne a snažila se utřídit si v palici myšlenky. A víš na co jsem přišla? Že víc, než to, že mě Derek donutil nechat zabít člověka mě nejvíc štve to, co nám provedl," svěsila jsem hlavu. To přiznání bych nesdělila nikomu jinému. Ani Mattie ne. Ale věděla jsem, že Noah mi porozumí a neodsoudí. Nic neříkal. Pouze na mě upíral své nádherně modré oči a vybízel mě, ať pokračuju.

,,Nerozhodla bych se jinak, i kdyby si mě tam prosil na kolenou. Vím, že se s Paulovou smrtí naučim žít. Kdybych ale ztratila tebe, Noahu, to bych nepřežila. Tátovu a Alexovu smrt jsem ustála jen tak tak a kdybych měla přijít o tebe. Panebože jenom z toho pomyšlení je mi zle. A chci, abys věděl, že za Paulovu smrt ani za to, co se nám stalo, ty nemůžeš. Scixe to nechce slyšet a ani to nechce připustit. Ale jedna moje část už bude vždycky patřit bezvýhradně jenom tobě. A jestli odejdeš ty, odejde i tahle moje část. Naučim se žít s tím, že už se tě nikdy nedotknu. Naučim se žít s tím, že jsem poslala na smrt naprosto nevinnýho člověka. Ale bez tebe prostě žít nedokážu," zavrtěla jsem hlavou a snažila se zahnat slzy, které se mi draly do očí.

,,Chas," naklonil se ke mně ještě blíž a mého těla se zmocnila rostoucí touha ovinout kolem jeho krku ruce, přitisknout se k němu tak, aby mezi mnou a jím nezůstala jediná mezírka a líbat ho celou věčnost. Nepatrně jsem se odtáhla.

,,Promiň. Chtěla bych mít tvoje sebeovládání," řekla jsem přiškrceně.

,,Nejraději bych tě odnesl nahoru do pokoje a prováděl s tebou všechny hříšný věci, který mě při pohledu na tebe napadají, dokud bys mě neprosila, abych přestal," zazubil se a opřel se zpátky. Dal si ruce za hlavu a zadíval se na mě způsobem, ze kterého mi mravenčilo v podbřišku.

,,Měli jsme to ukončit, když byl ještě čas. Teď už se tě ale nevzdám, Chas. Budu tady pro tebe. Vždycky!"

,,Já vim," usmála jsem se a posadila se vedle něj, na druhý konec lavice.

,,Budeš mi vyprávět o Scixovi a Lilah?" zeptala jsem se. Podíval se na mě s povytaženým obočím.

,,Chceš slyšet mojí verzi příběhu?"

,,Ano, prosím," uvelebila jsem se na lavičce a zaposlouchala se do Noahova zvučného, hlubokého hlasu a nechala svou fantazii utvářet příběh, který se začal psát v době, kdy jsem ještě nebyla na světě.