,,Zůstaň tady!" přikázal mi Rich, když zaparkoval kousek od kravína, který se schovával ve stínech.

,,Určitě," protočila jsem oči a vylezla ven z auta. Rich to okomentoval jen povzdechem.

,,Jak ho odsud dostaneme?" zeptala jsem se a čekala, až půjde Rich jako první. To místo mi nahánělo husí kůži.

,,No... mám nadlidskou sílu," připomněl mi Rich.

,,Promiň. Na vteřinu jsem zapomněla, že jsi upír," prskla jsem.

,,Mlč a snaž se jít potichu," přikázal mi a vyrazil k budově. Snažila jsem se napodobit Richův ladný styl, klouzání ve stínech i tichou chůzi. Vedle něj jsem ale působila, jako buldozer. Bez jakýchkoli potíží jsme se ale dostali až k místu, kde leželo Paulovo tělo. A kolem něj stály na tiché stráži valkýry, s Lilah v čele.

,,Nazdar, krasavče. Já zbožňuju téměř vyhynulý druhy," řekla Lilah a věnovala Richovi chlípný úsměv.

,,Je to už dlouho, co jsme se neviděli. Ani jsi mi nechyběla," zazubil se Rich a stoupl si přede mě.

,,To ranilo mé city. Měl bys tady sestřičku naučit, jak se vyhýbat průserům. Jeden do ní vidí, jak do otevřený knihy. Měl si jí zakousnout, když si měl příležitost," zívla Lilah, jako by jí tahle konverzace nudila.

,,Seber si ty svoje nádhery a zmizte. Moc dobře víš, že bych vás zabil dřív, než byste se stačily jenom pohnout," zavrčel Rich.

,,Nejsem pitomá, Richarde. Při hodinách mytologie dávám pozor už nějakej ten pátek. Leccos se tam přiučíš. Nejsem tady proto, abych vás zabila. Nebudeš mi to věřit, ale jsem tu, abych vám pomohla dostat kamarádíčka pod drn."

,,Máš pravdu. Nevěřim," sykl Rich.

,,Fajn. Můžeme se tady dohadovat do rána, než dorazí Derek. Smrdí to tu jako v márnici a já si potrpím spíš na přepych. Tyhle Derekovi klaustrofobii nahánějící doupata nesnášim. A ať se ti to líbí nebo ne, ještě pořád mám v těle kousek morálky. Vezmi si tady mrtvolku, milovanou sestřičku a někam ho zahrabte. A provedla bych nějaký malý opatření, aby tady děvenka nemusela svýho kamarádíčka ještě někdy potkat. Derek dává úchylný dárky k Vánocům," řekla Lilah lhostejně. Neměla jsem nejmenší ponětí o čem jejich rozhovor je, ale rozhodla jsem se do něj nijak nevměšovat.

,,Proč, Lilah? Jsi ta poslední, od koho bych čekal pomoc," probodával jí Rich ostražitým pohledem.

,,Protože i já jsem si tehdy musela vybrat, pamatuješ? A vzpomínám si na ten hnusnej pocit nemít co pohřbít. A teď vypadněte. Než si to rozmyslim," oznámila a i se svojí družinou odpochodovala do noci. Na jazyk se mi valila jedna otázka za druhou. Ve chvíli, kdy Rich zvedl Paulovo těla jsem nejspíš měla mlčet a užírat se pocitem viny. To jsem ale nesvedla.

,,Jak to myslela s těma dárkama k Vánocům?" vyhrkla jsem.

,,Vážně ti to nedošlo? Pokud si Derek vzpomene, že tady leželo nějaký tělo najde hrob a Paula vzkřísí. Už ses o tom určitě učila. Jak se rodí nemrtvý," otočil se ke mně Rich s Paulem v náručí, jako by nic nevážil. Pokusila jsem se vytěsnit Paulovo nehybné tělo, které se bezvládně houpe v Richově sevření a soustředila se na slova profesora McCartyho. Tenkrát jsem jeho fascinaci pro zombíky moc nechápala. Nyní jsem jí nerozuměla vůbec. I tak jsem si ale vybavila jeho slova o tom, jak se stát nemrtvým.

,,Znesvěcením jeho hrobu. Pokud by ho vykopal potom by se Paul probral," řekla jsem.

,,V jistém slova smyslu," přitakal Rich.

,,Jiraia tomu ale může zabránit, ne?" zeptala jsem se. Věřila jsem, že Paul mě až do konce mého života bude strašit ve snech. Nepotřebovala jsem, aby mi každý den připomínal, co jsem mu provedla.

,,Bude muset."

,,A co znamenalo to, že si taky musela vybrat? Že ví, jaký to je? O čem to mluvila?"

,,Chas. Můžeme ho odsud nejdřív dostat? Máme před sebou dlouhou cestu."

,,To ale není odpověď."

,,Je to dlouhej příběh."

,,A my před sebou máme dlouhou cestu," uculila jsem se.

,,Fajn," protočil oči Rich. Následovala jsem ho k autu, kde jsme Paulovo tělo uložily do kufru vystlaného prostěradly a vyrazili. Potřebovala jsem nějaké rozptýlení. Něco, nad čím bych mohla alespoň na chvíli přemýšlet a vyhnula se tak nekonečné změti myšlenek, které mě trápily.

,,Začalo to vyhlazováním národů," spustil Rich a na jeho kamenné tváři jsem poznala, jak tohle téma nesnáší.

,,Kdo se nechtěl podrobit Derekově idee o světě, musel z cesty. Jak už dobře víš, upíři byli první a tím se stali výstrahou všem ostatním. Měly následovat nymfy, satirové, dryády, ale i elfové." Tenhle příběh jsem znala od Noaha, ale Riche jsem nepřerušila.

,,Noah ale nějak dokázal tyhle tvory ukrýt na místo, o kterém nikdo neví. Měl to být on, kdo je měl všechny do jednoho zabít. Sera, bývalá velitelka valkýr měla zase na starosti elfy. Noah ale sehrál oscarovou scénku, kdy svalil veškerou vinu na Seru. Že to byla ona, kdo nechal ty tvory uprchnout. Derek ale chtěl mít jistotu, že potrestá toho pravého a zavolal si k sobě Lilah, aby potvrdila pravdivost těch či oněch slov. V podstatě před sebou měla stejnou volbu, před jakou tě postavil Derek. Sera byla její velitelka a kamarádka. Na druhou stranu, pokud by odsoudila Noaha odsoudila by tím i elfy a to nemohla dopustit. Víš, Scixe a Lilah k sobě patřili, co si pamatuju. Miloval jí od samého začátku a ona, i když dělala delší dobu drahoty, ho nemilovala o nic míň. Mohli se spolu ukrýt a před tím vším zmizet. Ani jednomu to ale nedovolilo svědomí ani povinnost. Valkýry se přidaly k Derekovi a elfové zůstali věrní samy sobě. Myslim, že svým způsobem Scixe nikdy milovat nepřestala. Věděla, že pokud by prozradila, že za všechno může Noah Sera by šla dokončit svojí práci. Proto tenkrát zvolila Noahovo bezpečí a poslala tak na smrt Seru. Stala se novou vůdkyní valkýr a Derekovi už jenom nalhala, že elfové o nich dávno věděli a valkýry se jim nedokázaly postavit. Seru zavřel na to nejhorší místo na světě a už o ní nikdy nikdo neslyšel. Možná proto se dokázala sžít s tvojí situací. Tobě dovolila Paula pohřbít, protože ona tu možnost nikdy neměla. Scixovi tuhle část příběhu nikdy nikdo neprozradil. Nechtěli jsme, aby si dělal falešný naděje, že se k němu Lilah někdy vrátí a utvrzovali ho v jeho nenávisti k ní. Lilah uctila Seřinu památku alespoň tím, že dál nesla její přesvědčení o tom, že Derek je pro magický svět ta lepší volba. Scixe tuhle její zradu připsal na seznam Noahových prohřešků proti němu. Že to byl on, kdo jí donutil se přidat k Derekovi. Faktem ale zůstává, že žádná valkýra nikdy neublíží elfovi a naopak," dokončil svoje vyprávění Rich. S prázdným výrazem ve tváři sledoval ubíhající silnici před námi, kterou osvětlovala pouze světla z mustanga. Ať už jsem Lilah nenáviděla sebevíc v danou chvíli jsem s ní dokázala soucítit. Vžít se do její situace a porozumět jí. A dokonce jsem se ani nemohla dál zlobit na Scixe. Celou dobu jsem si myslela, že se snaží dát dohromady s April, protože ona o to rozhodně stála. Teď jsem ale věděla, že nic takového není reálné. V Scixově srdci zela obrovská díra po ztrátě Lilah a ta už se nedala zacelit.

,,Zdá se, že veškerý zlo světa se velice rádo připisuje na Noahův účet," prskla jsem a založila si ruce na prsou, aby Rich neviděl, jak moc se mi třesou. Bylo mi ze všeho úzko. Z minulosti, kterou si všichni museli zažít, ale i z budoucnosti, která nás teprve čekala. Mrzelo mě, že za všechno zlé mohl automaticky Noah. A štvalo mě, že se tomu on nijak nebránil.

,,Nenávidim ho a pro mě už vždycky zůstane na černý listině. Ale tím, že si všechny tyhle věci nechává pro sebe a nikdy se nesnažil nikoho přesvědčit o svojí pravdě stmelil víc lidí, než asi sám tuší. Každý potřebuje nějakýho mučedníka. Někoho, na koho může svalit všechnu vinu světa a ten dotyčný to ustojí. My máme Noaha," pokrčil rameny Rich. Tušila jsem, jak moc velkou radost mu dělá, že je to právě Noah, kdo schytává všechna příkoří a je na to úplně sám. A já ho za to ani nemohla odsuzovat.

,,Mrzí mě to. Všechno mě to mrzí," řekla jsem jen a zadívala se do tmy, která se kolem nás rozprostírala.