Nespala jsem ani hodinu, když mě probudilo sborové chrápání. Za okny ještě pořád vládla naprostá tma. V hlavě mi pulsovalo a hlasité chrápání mi na mém stavu nijak nepřidalo. Zabořila jsem hlavu zpátky do polštáře a snažila se znovu usnout, ale tenhle pokus jsem vzdala. Vzala jsem si deku a došourala se ke svému pokoji, kde jsem se svalila na postel a děkovala bohu za hrobové ticho. Už jsem cítila, jak mi povolují svaly a dostavuje se blažený pocit nevědomosti, který otevírá bránu do světa snů. Najednou se ale ozvalo naléhavé klepání na dveře. Doufala jsem, že když budu dělat, že nejsem přítomna dotyčný odejde. Ale klepání neustávalo a moje hlava začínala nebezpečně protestovat. Postavila jsem se na nohy a za přívalu nejrůznějších nadávek jsem se došourala ke dveřím. Když jsem je otevřela veškerá bolest, otupělost a dost možná i notná dávka alkoholu okamžitě zmizely. Jediné, co jsem v tu chvíli cítila bylo splašeně tlukoucí srdce. Upíraly se na mě křišťálově modré oči, které mě hypnotizovaly a já jim nedokázala odolat.

,,Co - co se děje?" zeptala jsem se nechápavě Noaha. Očima jsem těkala sem a tam jenom abych se vyhnula pohledu na jeho obnažený hrudník. 

,,Ty. Nebyla jsi v posteli. Hledal jsem tě. Myslel jsem, že se ti něco stalo," vydechl, jako by po celou dobu zadržoval dech. Zrychleně oddechoval a nepřestával mě probodávat očima. Opřela jsem se o futra a založila si ruce na prsou, abych odolala nutkání ho obejmout. 

,,Noahu. Co tady děláš?" zeptala jsem se unaveně. 

,,Teď jsem ti to řekl. Neviděl jsem tě s ostatními..." 

,,Já nemyslim tady a teď. Dneska. Proč jsi přišel?" zeptala jsem se. Jestli doufal, že bychom my dva mohli být kamarádi a jeho návštěva týhle oslavy mohla mezi námi něco změnit, tak to mě asi neznal. Nedokázala bych se s ním přátelit. Posedět si jen tak na pivču a probrat novinky ze života. 

,,Já..." Noah ale větu nedokončil. Místo toho si mě k sobě přitáhl a přitiskl své rty k mým. Rychle jsem ho od sebe odstrčila a udržovala ho dál na délku paže.

,,Co po mě, sakra, chceš? Rozdrtíš mi srdce napadrť a teď si to chceš rozdat? Tohle nezvládnu," vrtěla jsem hlavou a snažila se tak zaplavit slzy, které se mi začínaly hrnout do očí.

 ,,Chas," zachraplal Noah a chytil mě za ruku, kterou jsem se ho snažila odehnat. 

,,Omlouvám se. Neposílej mě pryč," stahoval mě pomalu k sobě. 

,,Takže mě odhánět můžeš a já tebe ne? Ty vlezeš mojí mámě do hlavy, rozejdeš se se mnou. Řekneš spoustu hnusných věcí. Já to musim poslouchat, ale ty jsi chudák? Víš vůbec, jak těžký to bez tebe bylo? " Pomalu jsem na něj začínala ječet. Vymanila jsem svojí ruku z jeho sevření a bušila do něho v návalu vzteku, frustrace, ztráty i bolesti, kterou jsem za poslední dobu cítila. A Noah se nechal. Stál bez hnutí, dokud jsem se na něm nevybila a potom mě sevřel ve svém dokonalém objetí.

,,Miluju tě, Chas. Promiň mi to," zašeptal mi do ucha a a políbil na tvář. Putoval pomalu přes bradu až k mým rtům, kde se zastavil, jako by čekal na svolení. 

,,Už to nikdy nedělej," vydechla jsem a omotala ruce kolem jeho krku. Noah mě pomalu odnesl do pokoje a jemně položil na postel. V jeho očích jsem viděla směsici zmatku a touhy, ale i něco, co jsem nedokázala úplně pojmenovat. Pomalu jsem mu přejela rukou přes lícní kosti i přes rty, abych si zapamatovala každičký detail jeho tváře. Cítila jsem, jak mu pod mým dotykem tuhnou svaly a ten pocit moci jsem si náležitě vychutnávala.

Tentokrát se se mnou miloval tak, jako bych se měla každou chvíli rozplynout. Něžně mi přejížděl po těle a nevynechal jediný kout, jedinou nedokonalost. Doháněl mě tím k šílenství. Věděla jsem, že se drží zpátky. Že se mi tím snaží vynahradit vše, co se za poslední dobu stalo. Noah nepatřil mezi kluky, co holce posílají zamilované smsky. Nosí jí kytky nebo jí zpívá pod okny. Ale ten večer se mi věnoval s neobvyklou něhou, láskou a lehkostí. A já jsem si to sobecky užívala.

Probudila jsem se rozlámaná a ještě trochu připitomělá. Přetočila jsem se v posteli a našla Noaha, jak stojí u okna a kouká ven. 

,,Noahu?" řekla jsem potichu. Bála jsem se, abych neřekla něco, čím bych všechno zkazila. I tak jsem ale věděla, že kouzlo předešlé noci je nenávratně pryč. Viděla jsem to na jeho postoji. Na tom, jak hleděl na svět za oknem. 

,,Chas, promiň. Ten včerejšek..." 

,,Nedělej to. Hlavně se neomlouvej a rozhodně mi netvrď, že toho lituješ," vyhrkla jsem a prudce se posadila. Ihned se mi zamotala hlava a o slovo se přihlásil včerejší nával alkoholu. 

,,Chas. Ty tomu nerozumíš. Mám pocit, že pokud o tebe přijdu, tak se zblázním. Viděl jsem tě na prahu smrti. Nejsem schopnej normálně uvažovat nebo fungovat. Já prostě nevim, jak se k tomuhle postavit!" rozhodil rukama a snad po prvé jsem viděla, že je úplně rozhozený. 

,,Noahu. To, jestli spolu budeme nebo ne, nijak neovlivní, jak moc jsem tady v bezpečí. Ty na tomhle přece nemáš žádnej podíl," zavrtěla jsem hlavou. Opět naprosto pitomý nápad. 

,,Vim, že pokud na to dojde, tak obětuju blaho celýho města, jenom abys ty žila. A takhle to být nemá," pronesl zoufale. Navzdory narůstající frustraci jsem mu rozuměla. Udělala bych to samé a sama jsem věděla, jak moc je to špatné. Nechat zničit jeden celý svět na úkor jednoho člověka je prostě moc sobecké. 

,,Takže, co chceš dělat?" zeptala jsem se opatrně a pomalu vstala. 

,,Chas. Když tě o něco poprosím uděláš to, aniž bys okolo toho měla nějaké výtky?" otočil se na mě Noah a já se raději zase posadila na postel. Tenhle jeho pohled jsem nesnášela. Zračilo se v něm cosi, co bolelo víc mě než jeho a vždycky předpovídalo něco špatného. 

,,Možná?" pípla jsem. 

,,Jestli se někdy budeš muset rozhodnout, tak se nerozhodneš pro mě! Je ti to jasný?" 

,,Noahu, co to meleš? Můžeme tady tyhle věci řešit někdy jindy?" zaúpěla jsem. Včerejší noc byla dokonalá, tak proč to chce zase zničit? Bylo mi špatně, bolela mě hlava a to poslední, o co jsem měla zájem bylo řešit nesmyslné věci. 

,,Chas. Ty nemáš být se mnou. Miluju tě víc, než jsem schopnej sám pochopit. Ale ty si vezmeš Paula nebo Deana. Nebo kterej z nich dvou to vlastně je. Já v tomhle příběhu nefiguruju, ať se ti to líbí nebo ne." 

,,Tak a dost. Mám kocovinu a potřebuju kafe. Ne tyhle frustrující řeči," prskla jsem a odpochodovala dolů do kuchyně. Noah mě v tichosti následoval.

Victor nám udělal kafe a během chvíle vůně čerstvé kávy dostala z postele i ostatní. ,,Za tohle mě zbaví křídel," zaskuhrala Mattie a svalila se na barovou židli. 

,,Dost dobře nechápu jak se může anděl takhle ztřískat," uculil se Brent a narval si do pusy kus masa, který mu Victor vykouzlil bůh ví odkud. 

,,Kde je Scixe?" rozhlédl se po shromáždění Noah. 

,,Ještě vegetí s April. Tvoje vina," ukázal na mě Brent nedojedenou kostí. 

,,Co? Tohle na mě neházej," bránila jsem se. 

,,Ty jsi začala s živočišnym teplem a objímáním." ,,Tak za prvé. Tohle si nepamatuju. A za druhé. To ty si do mě lil všechen ten alkohol!" 

,,Jo. Takovou chybu už podruhý neudělám." 

,,Hej, magoři! Držte hubu a běžte nám radši udělat kafe," ozval se z obýváku Scixe. 

,,Jdu se vyvětrat," rozhodl Brent a s Lionelem v těsném závěsu vyšli ven na zahradu. Bylo to roztomilé. Jak se starali o blaho své sestry, i když ona z nich patřila mezi nejstarší. A ačkoliv byl Scixe ztělesněním dobra, dobré nálady a nekonečného množství pozitivních myšlenek, i tak vlkodlačí bratři nehodlali svojí milovanou sestru vydat jen tak. Něco takového jsem já osobně nezažila. Alex mě sice bránil před veškerými nástrahami, které život skýtal, ale k něčemu takovému, aby nesouhlasil s mým potencionálním přítelem jsme se nestihli dostat. Pocítila jsem v sobě malinký záchvěv žárlivosti.

,,A kde je Rich?" vyhrkla jsem z ničeho nic. Potřebovala jsem trochu bratrské lásky. 

,,Nejspíš je zalezlej u sebe v pokoji," vydrmolila Mattie a napila se černého kafe, které zapíjela energeťákem. Z vlastní zkušenosti jsem věděla, že je to nechutná kombinace a navíc ani nepomáhá. Ale nechala jsem jí v jejím pokusu přivést své tělo do provozu schopného stavu a odebrala se k Richovu pokoji. Jenomže dům očividně neměl svůj den a nebo mě chtěl jenom vytrestat za tu spotřebu alkoholu. Každopádně jsem vlezla do koupelny, do jakéhosi odkladiště všeho a ještě jednou do koupelny.

,,Ale no tak," praštila jsem dveřmi v návalu narůstající frustrace. 

,,Richi? Prosím. Ztratila jsem se," prskla jsem. 

,,Ten barák tě nesnáší," ozvalo se za mnou. Rich stál v děravém tričku a sepraných teplácích opírajíce se o futra. Vypadal unaveně, ale nepůsobil svým obvyklým, strhaným dojmem v důsledku toho, že dlouho nejedl. 

,,Nepřidáš se k nám? Zrovna pomlouváme Scixe. Nepotřebuješ něco? Třeba transfuzi?" uculila jsem se. 

,,Ne. Díky, jsem v pohodě," usmál se na mě. 

,,Chtěla jsem ti poděkovat. Vážně. Tohle byl skvělej večer." ,,Jo. Pokud se dožijeme příštího roku trumfnu to cestou do Disneylandu." 

,,Fajn. To beru," zazubila jsem se a donutila ho, aby se přidal k ostatním. Ti asi mezitím vzbudili Scixe s April ( a nejspíš ne zrovna šetrným způsobem vzhledem k tomu, jak se oba tvářili ) a uvelebili se na matracích, kde si pustili Pána prstenů. Zřejmě ten film zbožňovali, protože znali každé slovo a každý čin, který dotyčný hrdina či antihrdina udělal. Potom přišel na řadu Harry Potter, do kterého mi sice nekecali, ale Jiraiův proslov na téma kouzelných hůlek a jejich naprosté zbytečnosti mě dost vyčerpal. Přesunula jsem se na gauč, který obýval jediný Noah, protože zbytek se tísnil na matracích a lehla si před něj. Položil mi hlavu na rameno a něžně políbil na ušní lalůček, až jsem ucítila šimrání v břiše. Ostatní nás okázale ignorovali. Stulila jsem se v Noahově objetí a spokojeně usnula, i když Jiraia nezavřel pusu.