Během čtrnácti dnů, kdy jsem s Noahem mluvila všeho všudy asi deset minut a cítila se, jako totální kretén, mě čekal večer s Paulem na oslavách města. Vlastně se mi ani moc nechtělo, ale byl to dobrý způsob, jak zabít čas a netrápit se tak myšlenkami na Noaha i na Riche. Jenomže v den oslav města vtrhl do mého pokoje naštvaný Noah s tím, že nikam nejdu.

,,Ježiši, proč kolem toho děláš takovou vědu? Je to jenom kamarád. A jsou to oslavy města, tak co by se tam asi tak mohlo stát?" řvala jsem na Noaha ve svém pokoji, když mě odmítal pustit ven. Choval se jako blázen, ale nějak jsem nechápala, co za tím stojí. Jestli Paulova osoba nebo fakt, že mě prostě nechce pustit pryč, protože se bojí. Možná, že jsem měla mít přinejmenším stejný strach, jako on. Ale nic takového jsem necítila. A ani jsem nechtěla. Nehodlala jsem Derekovi dopřát tu radost. 

,,Chastity!" ukázal na mě varovně prstem, když jsem si nasadila bundu. 

,,Víš co zase nechápu já? Proč jsi mě sakra nepozval ty?" rozhodila jsem rukama. Štvalo mě, že jsme se hádali o tom, jestli půjdu nebo nepůjdu, ale jeho ani na okamžik nenapadlo, že by mě pozval on. V tu chvíli bych na Paula zapomněla, dokázala se z toho nějak šikovně vymluvit a celý večer bych strávila s ním. Nic takového ale nenastalo a já mu tohle všechno možná dělala prostě jenom na truc. 

,,Vezmu si Brenta," řekla jsem a zavolala na kamaráda opět proměněného v obrovského, ale dobráckého psa a Noaha nechala stát v pokoji. Jeho pohled v zádech jsem cítila ještě dlouho potom.

,,Ahoj," pozdravil mě Paul s úsměvem od ucha k uchu. Jeho dobrou náladu jsem ani trochu nesdílela. 

,,Ahoj," uculila jsem se. 

,,Ten jde s námi?" ukázal Paul na Brenta, který si sedl vedle mě a na Paula cenil zuby. V tu chvíli z něj šel maličko strach. 

,,Jo. On mě tak trochu hlídá," pokrčila jsem rameny a nevinně se uculila. 

,,Hezký," zazubil se Paul a společně jsme se vydali na náměstí, které už zdobily tisíce dekorací a všude postávali usměvaví stánkaři i kolotočáři. Jindy klidné a liduprázdné náměstí teď žilo ve víru oslav. Mezi stovkami lidí létaly pestrobarevné rachejtle. Když jste se ale podívali pořádně a věděli, co je tohle za místo, spatřili jste dovádějící víly. Při bližším pozorování jste mohli vidět, jak kouzelné bytosti a obyčejní smrtelníci spolu na jeden den dokáží existovat beze strachu. Nakonec jsem nelitovala, že jsem šla. Dlouhou chvíli jsme jenom stáli a dívali se na ten kouzelný výjev před námi. Než naší idylickou chvilku přerušil Dean probíjející se skrz hustý dav.

,,Boží," sykla jsem. 

,,Čau? Co tady děláš? Nevěděl jsem, že se sem půjdeš podívat," přiběhl k nám a objal mě tak, že jsem se málem udusila. 

,,No, jsem tady s Paulem," ukázala jsem na kamaráda, když jsem se konečně vymanila z Deanova sevření, ze kterého mě odmítal pustit. 

,,A kde je Noah?" rozhlédl se kolem. 

,,Není tady," řekla jsem a měla chuť ho praštit, když se mu na tváři objevil vítězoslavný úsměv. 

,,Nemusíš z toho mít takovou radost," prskla jsem a pohladila Brenta, který se ke mě přitulil. 

,,Tak to oslavíme, ne?" zasmál se Dean a pozval nás s Paulem na pivo. Potom ho napodobil Paul a poté byla řada na mě. Paul jako vždy, když byl poblíž někdo jiný, se schoval do své ulity a za celou dobu pronesl všeho všudy dvě věty. Mrzelo mě to. Nervózně postával vedle mně a usrkával ze svého kelímku, zatímco Dean pořád o něčem mlel a ani mně ani Paulovi nedávalo smysl co.

,,Nepůjdeme se projít?" drcla jsem do Paula. 

,,Kam?" zeptal se nechápavě. 

,,Kamkoli jinam," zazubila jsem se a odtáhla kamaráda stranou. Dean se nás snažil držet a pořád na nás cosi hulákal, ale ztratili jsme se mu v první ulici. 

,,Promiň. On se někdy umí chovat jako úplnej blbec," řekla jsem. 

,,Ne. To je v pohodě," mávl rukou Paul. 

,,Jsi až moc hodnej," zavrtěla jsem hlavou. Kdokoli jiný už by Deanovi vrazil pěstí, pokud by měl ten náfuka štěstí a rovnou by ho neproměnili v rybu, aby už tolik nemluvil. Dean se vždycky rád poslouchal. Uměl totiž dobře mluvit. Profesorky ho milovaly a matky ostatních dětí si ho nemohly vynachválit. Dost tak opomíjely fakt, že to je zmetek, co si ničeho a nikoho neváží. Snad kromě Alexe.

S Paulem jsme ten večer vypili ještě velkou spoustu piva, sežrali obrovskou spoustu cukrové vaty a všelijakých oříšků, až jsem myslela, že prasknu. Bylo mi špatně a myslela jsem, že začnu zvracet. Paul se, jako správný gentleman nabídl, že mi doběhne pro vodu. Zašila jsem se v zapadlé uličce mimo dosah ostatních a posadila se na studenou zem. Brent se mi někam zatoulal už před půl hodinou. Jako ochranka za moc nestál.

,,Chastity," uslyšela jsem tichý, ale mrazivý hlas, který mě donutil postavit se na nohy a rozhlížet se zmateně kolem sebe. 

,,Chas!" ozvalo se znovu, tentokrát z větší blízkosti. Vnitřnosti se mi začaly stahovat do uzlu plného hysterie. Snažila jsem se zhluboka dýchat a udržet své nervy na uzdě. Nezačít panikařit. Jenomže jsem měla ještě v živé paměti Dereka a jeho šílený výraz a to mi na sebevědomí nijak nepřidávalo. Motala jsem se pořád dokola a hledala původce toho hlasu. Narazila jsem do nějakého zamilovaného páru držícího se za ruce a házícího po sobě rozkošné pohledy. 

,,Pardon... omlouvám se," vydrmolila jsem. Koukali na mě, jako bych jim ukradla peněženku.

,,Copak ty mě nepoznáváš?" 

,,Kdo jsi?" vyhrkla jsem. 

,,Ale no tak. Copak veškerá tvoje láska ke mně tak rychle vyprchala?" Ucítila jsem tvrdý náraz do hlavy a něčí chladné ruce držící mě pod krkem. 

,,Richi?" vydechla jsem. Radost z opětovného shledání s někým, koho jsem považovala za bratra ale vystřídal zmatek, úzkost a strach. Rich na mě cenil svoje upíří tesáky a z očí zalitých temnotou čišelo opovržení a hlad. 

,,Neobejmeš mě?" zazubil se. Působil při tom děsivěji, než předtím. 

,,Ahoj. Jak – ses – ses - měl?" vydrmolila jsem a byla naštvaná sama na sebe, že se mi hlas tak strašně třese. ,,No. Čekal jsem trochu bouřlivější přivítaní," pustil mě a já se svezla na zem a lapala po dechu, abych přivedla plíce zase k životu. 

,,Víš. Dlouho jsem přemýšlel. A došel jsem k jednoznačnému závěru. Pořád se nějak nedokážu sžít s pocitem, že chodíš s takovym kreténem. Navíc, když mi vyvraždil rodinu. A na něco jsem přišel. Byl jsem u toho, když tě táhnul přes město celou zkrvavenou a zlámanou. Došlo mi, že to jediný, co na světě doopravdy miluje, jsi ty. A na tomhle začnu stavět," pochodoval přede mnou sem a tam. Hrála jsem si s myšlenkou, že bych se dala na útěk, ale moc dobře jsem věděla, že Richovi neuteču.

,,Nezabiješ mě. To neuděláš," prskla jsem, ale moc jistá jsem si tím nebyla. 

,,Co? Ne. Na to si mi moc přirostla k srdci. Ne. Proměnim tě v upíra. Hned, jak se probereš ztratíš o toho tvýho elfa zájem. Bude tě totiž zajímat jedna jediná věc. Neutichající touha po krvi," procedil skrz zuby a prudkým škubnutím mě postavil na nohy. Opřel se rukama o zeď těsně vedle mojí hlavy. Snažila jsem se nedívat do těch nelítostných očí a necítit ten příšerný strach, ale nic z toho se mi nedařilo. Doufala jsem, že Rich jenom vyhrožuje a nepromění mě v upíra, ale moje víra v něj dostávala trhliny. 

,,Richi, prosím. Nedělej to. Já nechci bejt upír," žadonila jsem a slyšela, jak zoufale to zní. Jenom se zazubil a naklonil se ke mně blíž, hladové oči upřené na můj krk. Než jsem stačila vydat jedinou hlásku Rich ode mě odletěl na druhý konec ulice. Nad ním stál Brent v psí podobě větší, než když se choulil u nás doma jako obyčejný pes. Co se dělo potom, jsem nesledovala a ani jsem po tom nijak netoužila. Rychle jsem se od nich otočila a utíkala davem slavících lidí pryč. Nesledovala jsem okolí a strkala do okolo stojících aniž bych se omluvila. Pořád jsem za sebou slyšela Brentovo vrčení a Richův vzteklý řev.

,,Chas, Chas. To jsem já. Chas," vzal mě někdo kolem ramen, když jsem se drala kupředu. Ucítila jsem vůni pomerančů a čokolády. 

,,Noahu?" vysoukala jsem ze sebe a padla mu do náruče. ,,Promiň. Promiň," opakovala jsem pořád dokola, aniž bych pořádně věděla za co se omlouvám. 

,,To je dobrý. Jsem u tebe," broukal mi do ucha a opatrně vedl pryč z oslav. Nejspíš jsme působili jako dva zamilovaní lidé spokojeně se procházející městem. Ve skutečnosti jsem ale Noahovi brečela na tričko a nedokázala přestat.