„Lotmalen je nejbližší Tarekův příbuznej, kterej na něj nekouká jako na zplozence pekel," osvětloval mu rychle Dan, zatímco spěchali do schodů. „Většina jich žije v Calmu nebo v Triaru a nedovedou pochopit, proč se ty dva na Rilonan a tohle panství prostě nevykašlou. Ani netuší, co se tady chystá."

„Už jsem ho viděl," zopakoval Nirk to, co se pokoušel pochopit od chvíle, kdy muže zahlédl na nádvoří. „Byl v Olie. Vykládal o Ar'Tanilovi."

Dan na chvilku zastavil a zkoumavě se na něj podíval, jako by si nebyl jistý, jestli čirou náhodou nemluví z cesty. Nirka už podobné pohledy začínaly unavovat. Osobně byl přesvědčený, že už svoji příčetnost dokázal dostatečně. V rámci možností poslouchal Shys, nedělal potíže, a když už o některých pravidlech diskutoval, předkládal pádné argumenty. Teď otráveně pozvedl obočí.

„To je dost pravděpodobný," přikývl Dan nakonec a znovu vyrazil do schodů. „Podívej, Lot je Tarekův bratranec a taky nejbližší dědic, přihlédneme-li k tomu, že to na žádný přímý potomky vzhledem k nedostatku rilonanských paní nevypadá. Vyrostl tady a pomáhal s tímhle plánem celý roky, ale taky se vyzná v krajině, je skvělej bojovník a co víc, vynikající vypravěč. Lidi mu věří. Funguje jako zvěd a kde může, oživuje starý legendy a získává lidi na naší stranu - nebo je minimálně znejistí.

A k tomu rozumí ještěrům, takže může hledat další pomoc. Nakonec, byl to on, kdo sem přivedl Rahira a Ester."

Nirk kývl. Matně si vybavoval, že Rahir nějakého rilonanského zvěda zmiňoval.

O několik schodů dál se znovu zastavil a opřel se o zeď, aby se vydýchal. Ani teď Danův starostlivý pohled nepřehlédl. V duchu zaklel. Nepotřeboval si pořád připomínat, kolik sil ho cesta ze Zarataie stála.

"Klidně běž," vybídl kamaráda přerývaně a kývl ke schodišti nad nimi. „Počkám na Hes."

„To je od tebe ohleduplný, ale asi to nebude potřebovat," poznamenal Dan. Nirk se otočil a uvědomil si, že dívka stojí dva kroky pod ním, opírá se o zábradlí a vypadá, že s výstupem nemá nejmenší problém. Zavřel oči.

„Fajn. Tak mi můžete ustlat postel, až dorazíte nahoru," rozhodil nakonec poraženecky rukama. Dan se na něj zašklebil a zavrtěl hlavou.

„Lot se před poradou určitě půjde najíst a pozdravit Tareka. To je spousta času na to dát to nahoře do pořádku."

Nirk zmučeně zaúpěl a nepřátelsky se podíval na schodiště. Arlen možná žádné speciální cvičení vymýšlet nemusel, napadlo ho. Pro dalších pár týdnů mu nejspíš k naprostému vyčerpání bude docela stačit několikrát sejít na nádvoří a vylézt zpátky do ložnice.

***

Dan měl pravdu. Trvalo ještě skoro hodinu a půl, než se kolem stolu ve velké ložnici začali scházet první účastníci porady.

Mezitím se objevili i Ester s Rahirem, kteří šli pozdravit starého známého, a dokonce i Tirna přestalo bavit okounět kolem Tarekova rodinného setkání a s mrmláním se pustil do úklidu svého pelechu. K překvapení všech vytáhl odkudsi z hromady svých věcí mísu slaných škvarkových tyčinek, do jedné zkusmo kousl a pak je s pokrčením ramen nechal stát na stole. Na otázku, kde to jídlo zase vzal, jen znovu trhl rameny a pokračoval v úklidu.

Nirkovi uspořádání jeho věcí netrvalo zdaleka tak dlouho. Prostě ustlal postel a posadil se ke stolu, kde už čekal zbytek jejich malé skupiny. Sebral jednu mírně okoralou tyčinku a zamyšleně se do ní zakousl.

„Řekněme, že už chápu, kdo je Lot," otočil se k Danovi, který se právě zaobíral snahou vyčistit rukávem neidentifikovatelný flek na stole. „Ale kdo přijel s ním? Nikdy jsem ji tu neviděl."

„Jeho žena Katalin," odtušil druhý mladík, aniž by zvedl oči od stolu. Zavrtěl hlavou a pustil se do odškrabávání skvrny nehtem. Nezdálo se, že by to mělo větší účinek než předchozí způsob. „Když je Lot pryč, většinou bydlí u svojí rodiny ve vesnici. Svatba s venkovankou je další věc, kterou Lot pije svýmu příbuzenstvu krev. Až zjistí, že ta venkovanka čeká dědice tohohle panství, nejspíš se vzteknou."

„Myslel jsem, že to tu považujou za divočinu, ve který nestojí za to žít," poznamenal Nirk. Dan se zašklebil.

„Jo, ale tohle je věc prestiže. Je to šlechta. Jsou jak malý děcka - sami neví, co vlastně chtějí, ale chtějí to, jinak bude zle. Tarek je prostě ignoruje a Lot se postupně naučil to samý. Jedni po druhejch nic otevřeně nežádaj a většinu času se pro jistotu tváří, že vůbec neexistujou."

Nirk se ušklíbl. Znal podobné dohady z Alomy. Komu z dědiců bude patřit pole, který syn si odvede nejlepší dojnici, kdo dostane jediného koně a na koho zbyde jenom mula nebo oslík. Možná neměl velký respekt k urozenosti, ale tak nějak čekal, že šlechta bude nad podobné věci povznesená. Očividně ani urozený původ nezajišťoval, že člověk nebude závistivý hlupák.

Chystal se na to konto něco poznamenat, ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř bez vyzvání vstoupila první dvojice lidí. Tirno rychle odskočil od své postele a Nirk stačil zaznamenat, jak zbylou hromádku věcí zakopává pod ní, když Shys zamířila ke stolu a zaujala místo naproti nim. 

Následovala ji Annie s tácem s konvicí čaje, džbánem vody a několika hrnky. Trochu zmateně se podívala na mísu tyčinek uprostřed stolu, pak tác položila vedle nich a k Nirkovu překvapení se s nervózním výrazem posadila vedle Shys. Podvědomě pozvedl obočí. Považoval ji za kuchyňskou pomocnici nebo něco podobného. Nepamatoval si, že by se kdy účastnila porad nebo čehokoliv jiného.

Možná si měl jen víc všímat lidí kolem sebe, napadlo ho. Zahanbeně si uvědomil, že se na dívku díval s jistým nadhledem, téměř ji přehlížel. 

Jako by zapomínal, kým je vlastně on sám.

Nedostal ale příležitost tu úvahu dál rozvádět, jelikož se těžké dveře znovu otevřely. Dovnitř vstoupil Tarek, následovaný svým bratrancem, jeho ženou a Arlenem. Pán hradu zaujal své místo v čele stolu, jak se ostatně očekávalo, a Lotmalen se usadil po jeho pravici. Velitel stráží, jemuž ona pozice obyčejně náležela, se bez mrknutí oka posadil na druhou stranu. Katalin s rozpačitým úsměvem políbila manžela na tvář a zdálo se, že se chystá odejít, ale muž se rychle zvedl a dvorně jí odsunul židli vedle sebe.

„Patříš sem," dolehl k Nirkovi jeho klidný zvučný hlas, když zaváhala. Viděl, jak vrhla rychlý pohled po Tarekovi, ale ten jen mírně pokývl směrem k mladšímu muži na znamení, že mu dává za pravdu, a dál situaci nekomentoval. Katalin se rychle posadila a nervózním pohybem si srovnala sukni.

„Snad jsme tu tedy všichni," spustil hradní pán uhlazeně a po svém zvyku složil prsty na stole do stříšky. Nirk si najednou vybavil ten první den před téměř rokem, kdy u tohohle stolu seděl poprvé. Zachvěl se, když si uvědomil, kolik se toho od té doby změnilo.

„Ne tak docela," namítla Ester a náhle se zvedla. Tarek mírně pozvedl obočí, dívka ale bez dalšího pobízení rázně přešla ke dveřím na ochoz a otevřela je. Nirk za jedním z oken zahlédl jasný modrý záblesk, pak dovnitř proklouzla dračí hlava a kus dlouhého krku a Narimarka se s omluvným úsměvem otočila do místnosti. „Ri'Silvyn se opozdila kvůli mně. Zapomněla jsem ji informovat."

Tarek vstal a mírně se uklonil směrem k ještěří hlavě, která se zájmem obhlížela pokoj. Přestože podobnou situaci zřejmě nečekal, jeho tvář nevyjadřovala ani náznak překvapení.

„Přijmi, prosím, mou omluvu," pronesl s neotřesitelným klidem. „Nepočítal jsem s účastí draků. Máme se ještě hodně co učit."

„Ovšemže," odtušila Silvyn stroze. „Ostatně, Tanil a Dalko nedorazí. Nejen lidé si teprve zvykají na nové pořádky."

Ester mírně zrudla, sama už se ale postavila do role zodpovědné osoby, a tak byl překlad dračích slov na ní.

„Silvyn omluvu přijímá, i pro ni jsou tu velké změny," pronesla diplomaticky a urychleně se vrátila na své místo. „Svou účastí zastupuje i zbylé dva rilonanské draky."

Nirkovi neuniklo, jak Lot po boku svého bratrance nenápadně skrývá úsměv, hradní pán ale jen lehce pokynul hlavou a znovu se usadil. „Pro příště budu lépe dbát na výběr vhodného místa pro podobné účely. Je jen správné, aby draci převzali svůj díl na utváření vlastního osudu."

Silvyn tlumeně zafuněla na souhlas a položila hlavu na prkennou podlahu. Téměř se zdálo, jako by se ukládala k odpočinku, nebýt jasných světlých očí, které nepřestávaly shromáždění ostražitě sledovat. Nirka proti jeho vůli zamrazilo, když se dračí zrak na okamžik zastavil na něm.

Silvyn byla hodně zvláštní. Jen zatím nepřišel na to, jestli je to pro ně dobře, nebo nikoliv.

„Snad bychom tedy teď mohli přejít k hlavnímu tématu našeho dnešního shromáždění," spustil znovu Tarek. „Jak jste nepochybně zaznamenali, na Rilonan se vrátil Lotmalen, klíčový spoluautor našeho plánu a zároveň náš nejdůležitější informátor, co se týče dění venku. Má pro nás důležité zprávy, i když naneštěstí ne zcela překvapivé. Pokud tě mohu požádat, bratranče..."

Jmenovaný krátce přikývl a přelétl pohledem osazenstvo stolu. Po tváři mu přelétl smutný úsměv, rychle nahrazený vážností.

„Jak jsme čekali, akce Rilonanu není možné udržet v tajnosti," začal. „Po letech ticha vyvolaly zvěsti letošního roku nejistotu. Mezi lidmi se rodí obavy a strach a spolu s nimi roste i nepřátelství, mířené naším směrem. Lidé slyšeli o dracích, kteří sem zamířili, někteří je přes veškerou opatrnost viděli i na vlastní oči. A klepy se rychle šíří, a ještě rychleji narůstají. To, co jsou dnes plané řeči u večerního ohně, mohou být za chvíli zaručené zprávy o temné magii, nečistých silách nebo vzpouře proti králi. 

Blížíme se kritickému okamžiku. Je třeba pečlivě zvážit, kdy je ještě utajení vhodné, a kdy přeroste přes únosnou mez a stane se nebezpečným pro celý plán a všechny, kdo se ho účastní. Strach z neznáma dovede lidi donutit k nepředvídatelným činům. Zatím se drží zpátky, ale byl nastartován proces, který není v našich silách zastavit. Ne bez pomoci."

Nirk vzpomínal na řeči, které sám slyšel během svého putování. Venkované, lidé ve městech, zaměstnanci chovů, ti všichni začínali něco tušit. Chov a zaměstnávání dopravních ještěrů provozovala uzavřená a úzce provázaná komunita. Jakákoliv nezvyklá událost nutně přitahovala její pozornost a utajit přesun dvou ještěrů po venkovských cestách, které obyčejně využívali jen pěší nebo jezdci na koních, také nebylo v lidských silách.

A strach pochopitelně prospíval každé historce.

„Zprávy prozatím nepronikly na celý poloostrov, ale na sever od Triaru už se šeptá ledacos. A dokonce i zarataiské chovy začínají být neklidné," pronesl Lot jako v odpověď na jeho myšlenky.

Zrak páně Tareka neomylně zabloudil k Nirkovu místu a mladík se na židli mírně přikrčil. Tušil, že zmizení umírajícího draka situaci zrovna nevylepšilo. Na druhé straně myšlenka, že by Dalka nechal kvůli utajení na místě, byla nepředstavitelná. Nedokázal by to.

„Kolik máme podle tebe času?" zeptal se hradní pán přímo. Lotmalen naklonil hlavu, zdálo se, že svou odpověď zvažuje.

„Několik měsíců, než zvěsti získají na síle a najdou se lidé, kteří je dokáží účinně využít proti nám," pronesl nakonec pomalu. „Zima a zapadané průsmyky budou hrát v náš prospěch. Věřím, že máme čas do jara. Potom... Inu, potom už nelze nic slíbit."

Připomeňte mi někdo, ať když už ty osnovy dělám, tak ať je sakra dělám pořádně! Upřímně, pár tejdnů tu nejsem a mám v tom zas guláš XD Snad se to dá číst, měla jsem předepsanou sotva polovinu a dost matnou představu o tom, čehože měla tahle kapitola dosáhnout :)

Netvrdím, že se vracím, ale u aktuálního projektu mě po nějakých osmdesáti kapitolách přepadl menší (větší) blok, kdy nejsem schopná připsat ani čárku, a jelikož se mi nechce pouštět do ničeho novýho, zkusila jsem něco doplácat sem. Pokusím se tu teď chvilku existovat a uvidíme...

Díky za přečtení a užívejte začátek podzimu!