Ráno je přišel vzbudit sám Arlen.

Po prudkém zaklepání, které by dle Nirkova soudu probudilo i mrtvého, se dveře bez jakékoliv prodlevy rozlétly dokořán. Velitel stráží vtrhl dovnitř, hodil na stůl čerstvý bochník chleba a rozhlédl se po mžourajících spáčích.

"Vstávat," přikázal velitelským tónem. "Za deset minut vás chci vidět na zadním nádvoří."

Pak se vytratil, dřív, než se kdokoliv probral aspoň natolik, aby se začal dožadovat vysvětlení. Nirk se zvedl do sedu, shodil přikrývku na nohy a upřel pohled do prázdna před sebe.

V pokoji bylo šero, vlastně ještě skoro tma. Rozhodně to nevypadalo jako hodina vhodná pro vstávání. Chleba na stole sice plnil pokoj lákavou vůní čerstvého pečiva, ale ani to se nezdálo jako pádný důvod opustit vyhřátou postel. Oheň v krbu téměř dohasl a teplota v pokoji poklesla, i když ne příliš výrazně.

"Stalo se právě to, co si myslím, že se stalo, nebo se to nestalo?" otázal se Tirno přes rozespalé zívnutí, zatímco si oběma rukama protíral oči. Nirk po něm vrhl nechápavý pohled - mozek se mu na slovech "stalo" a "nestalo" poněkud zadrhl.

"Jestli myslíš to, že sem vlítnul tvůj táta, všechny vzbudil a zas zmizel, tak stalo," odpověděl mu Dan, pokoušející se zároveň vymotat z peřiny. Ester na druhém konci pokoje si nepřeslechnutelně povzdychla. Sama vypadala poměrně bdělá, což se o zbytku osazenstva říct nedalo.

"Měli bychom vstávat," upozornila je důrazně a aby dodala svým slovům na váze, zatáhla závěs kolem své postele a začala se převlékat. "Nevím jak vás, ale mě by docela zajímalo, co se to kruci děje."

To byl pádný argument, a tak se i ostatní s větší či menší neochotou začali stavět na nohy. Rahir beze slova přešel ke stolu, vzal nůž a ukrojil si malý krajíc z horkého bochníku. Pak se usadil na židli a nepřítomně se pustil do žvýkání. Tirno se nad velikostí jeho snídaně pochybovačně zašklebil, ale provokovat staršího mladíka se neodvážil, a tak si jen přivlastnil své čtyři krajíčky a odsunul se na nejvzdálenější místo od zamračeného spolubydlícího.

Ester se vynořila za chvíli, oblečená a zcela připravená. Nirk její dnešní energii nechápal, ale svým způsobem ho rozčilovala. Sám se po z poloviny probdělé noci cítil jako neúspěšně probuzená mrtvola. Oblékl se, dopotácel se ke stolu, sesunul se na židli a pokusil se potlačit zívnutí. Snažil se zaostřit zrak na stůl před sebou a odhadoval, jestli vůbec má hlad. Nebyl si tím jistý.

Nakonec jeho dilema rozetnula Ester, která před něj s nevěřícným kroucením hlavou hodila dva krajíce. "Co to s váma je?"

"Ráno," zabručel stručně Dan a usadil se vedle Tirna. Stačil přitom sebrat jeden z kusů chleba, které si chlapec syslil před sebou, a pobaveně se zazubil, když se poškozený začal dožadovat navrácení svojí snídaně.

Odhrnul se i závěs u Hesniiny postele - dívka byla vzhůru a právě se pokoušela rozhýbat končetiny. Deset minut, které jim dal Arlen, ale na její pravidelnou ranní rozcvičku ani zdaleka stačit nemohlo. Ukončila ji ve chvíli, kdy se všichni se zpola dojedenou snídaní v rukách začali zvedat a mířit ke dveřím. Popadla své berle a s viditelnou námahou je následovala, jak nejlépe dokázala.

Nirk sebral oba netknuté krajíce a s dalším zívnutím vyrazil za ní. Nakonec, i on začínal být zvědavý. Záhada zvuků z dnešní noci snad konečně získá jasnější obrysy.

***

Na nádvoří dorazili všichni společně. Tma se pomalu ředila prvními ranními paprsky, ale i tak se kolem stále pohybovalo množství strážných s pochodněmi, jejichž plameny mírně povlávaly ve slabém ledovém větru. Kromě jejich skupiny a stráží, které zřejmě byly vzhůru většinu noci, se kolem pohybovali i rozliční pomocníci, podobně jako oni sotva probuzení.

Nebylo těžké určit, kde se nachází středobod všeho dění. Zadní nádvoří měli zatím zakryté zdí, ale podle pokřikování a hluku se zdálo, že se tam shromáždil snad celý Rilonan. Pokračovali tedy tím směrem. Teď už bylo téměř nemožné potlačovat zvědavost. Rozespalost se rozplývala nejen v chladu, ale i v dychtivosti zjistit, co vyvolalo takovou pozornost.

Nirk vyšel spolu s ostatními za roh - a ztuhl. Nikdo z nich nepokračoval dál, nikdo tak docela nevěděl, jak se zachovat.

Dokonce ani jídelna, představující nejživější prostor na hradě, se nemohla pyšnit takovým ruchem, jaký panoval tady. Rilonanští nosili pochodně, cílevědomě se pohybovali kolem či jen civěli a snažili se - podobně jako oni - vstřebat, na co se dívají.

Arlen přecházel pár kroků od nich a dělal co mohl, aby celé shromáždění organizoval. Okřikoval ty, kdo jen zírali, rozděloval práci a snažil se u toho rozmlouvat s Tarekem, který se s nečitelným výrazem ve tváři držel vedle něj. Odněkud se vynořil Jalian, jehož tvář naopak vyjadřovala nejvyšší rozčilení, cosi oběma mužům sdělil a znovu se vytratil.

Nic z toho ovšem nevypadalo důležitě ve srovnání s tvorem, který ležel u protější zdi. Od poškubávající se špičky ocasu po rozechvělé nozdry měřil téměř šest metrů, a přestože bylo jeho tělo kostnaté, barva šupin nevýrazná a místy narušená starými jizvami, působil majestátním dojmem. Oči byly téměř zavřené, přesto nebylo pochyb, že své okolí vnímá.

Nirk se rozechvěle nadechl. Jedna věc byla studovat draky teoreticky. Něco úplně jiného bylo mít jednoho z nich přímo před sebou, na rilonanském nádvoří. Celý plán jako by najednou nabral na skutečnosti, obří ještěr tu ležel jako důkaz, že Tarek myslí svůj záměr vážně.

První se vzpamatoval Tirno - ale ne tak, jak by ostatní čekali. Zamumlal jakási nesrozumitelná slova úžasu a vyrazil kupředu, aby se na tvora podíval zblízka. Naštěstí si ho včas všiml Arlen, kolem kterého musel na své cestě projít. Nekompromisně ho zachytil za límec a přitáhl ho zpátky.

"Zpomal, mladej," zavrčel a odvrátil se od pána hradu, aby si mohl prohlédnout celou jejich skupinu. V zamračeném obličeji měl vepsanou únavu a napětí, což mohla být pro kohokoliv, kdo by se snad protivil jeho vůli, kombinace dosti smrtící. "K tomu ještěrovi se nikdo nepřiblíží bez mýho vědomí, jasný? Nechci žádný další blbce, co se nechaj zbytečně potrhat."

Zrak mu přitom zalétl k místu vpravo od nich a Nirk si teprve teď všiml Shys, která klečela na jakési dece a spolu s jedním pomocníkem se pokoušela zastavit krvácení z dlouhé klikaté rány na stehně strážného, ležícího před ní. Další stál nad nimi s pochodní, aby jim práci aspoň trochu usnadnil, a v jejím světle byla jasně patrná jak bledost ve tváři zraněného muže, tak neslyšný pohyb Shysiných rtů.

Mladík už znal léčitelku dostatečně dobře na to, aby dokázal přibližně odhadnout její slova. Hádal, že by nechtěl být na místě strážného - z více důvodů. Naštvat Shys se rozhodně nevyplácelo.

"Shys zuří," pronesl Arlen jako v reakci na jeho myšlenky a ztěžka si povzdechl. "To už je tuhle noc třetí - a jenom proto, že se nedokážou prostě držet dál."

"Kde se tu vzal?" zeptal se Dan. "Chci říct, odkud jste ho přivedli? To proto..."

"Je to on," zamumlala Hesnia. Nirk si teprve teď všiml, že jejich rozhovor vůbec nevnímá. Zírala na draka jako omámená, se směsicí posvátné úcty, fascinace a sympatií, a on si teprve teď uvědomil, že má pravdu. Ve tmě nerozeznal tmavozelenou barvu šupin, ale cosi mu přeci jen připadalo povědomé. Ani ne vzhledově, byl to spíš jakýsi pocit, který tvora doprovázel.

Každopádně si byl jistý, že má před sebou ještěra z alomského tržiště.

Dívčin výraz pro něj byl o to nepochopitelnější. Tenhle tvor se ji pokusil zabít - a téměř uspěl. Připravil ji o normální život a skutečně z ní udělal mrzáka. Měla se ho bát. Měla ho nenávidět. Rozhodně na něj neměla hledět jako na zázrak.

"Je," souhlasil Arlen a v hlase mu zazněl slabý náznak pýchy. "Poslední drobnost, kterou se nám na naší cestě do Alomy podařilo zařídit."

"To znamená..?" pozvedla obočí Ester. Tentokrát promluvil Tarek.

"To znamená, že pán Rilonanského hradu projevil ochotu převzít zodpovědnost za těžko zvladatelného a agresivního jedince, který zavinil smrt člověka," mírně pokývl směrem k Hesnii.

"Nechali nám ho docela rádi," pousmál se Arlen. "Dopravovat s ještěrem, který zabil, je problém. Musí se ověřit, že ho dokážete zvládat, nebo jste povinni se ho vzdát - a to většinou bez nejmenšího zisku. Když jeho majitel zjistil, že mu zaplatíme, okamžitě souhlasil. Nestihlo se to před zimou, ale domluvili jsme se na předání v Triaru, jen co budou průsmyky průjezdné."

"Podle oficiálních záznamů je 'náš'. Teď jde hlavně o to, jestli s ním dokážete promluvit," dodal Tarek a přehlédl jejich skupinu. "Dokud s ním nebudeme moci komunikovat, nemůže dostat svobodu. Neohrozím svoje lidi."

Nirk si s ostatními vyměnil nejisté pohledy. Na všechny už draci promluvili, to byla pravda. Jenže slova vždy pocházela od ještěrů, ne od nich. Nikdo si nebyl jistý, jakým způsobem by měl vlastně jednoho z nich oslovit nebo nakolik bude komunikace skutečně funkční.

"Můžeme blíž, pane?" promluvila nakonec za všechny Hesnia. Tarek přikývl.

"Vyznačili jsme lanem hranici, kam je bezpečné se přiblížit," ukázal Arlen k tmavé, téměř neviditelné linii na dlažbě před drakem. "Jenom dávejte pozor, ať nepřiděláte Shys další práci."

Vyrazili v doprovodu hradního pána i velitele stráží blíž. Nirk si draka prohlížel. Věděl sice, jak dopravní ještěři vypadají, ale v době, kdy viděl posledního, měl o jejich existenci jen mlhavou představu. Teď si při pohledu na tvora před sebou vybavoval podrobnosti z výuky - napojení svalů, umístění a velikost šupin a hřbetních ostnů, rozměry celého těla...

"Samec," pronesl Rahir kousek za ním, který se zřejmě věnoval podobnému zkoumání. V hlase mu zazníval zájem, který u něj Nirk ještě neslyšel. "Větší než průměr a v nejlepších letech. Jeho cena musela být..."

Jasné dračí oči se náhle otevřely a upřely se jejich směrem. Rahir zmlkl uprostřed věty a Nirk cítil, jak jemu samotnému přebíhá mráz po zádech. Rychle uhnul pohledem. Netušil, jestli si ho ještěr pamatuje, ale něco v něm si přálo, aby tomu tak nebylo. Aby ničím nepřitáhl pozornost těch tmavých, hlubokých, obrovských očí. Pak se dračí zrak posunul dál a on s úlevou vydechl. Nechápal, co to mělo znamenat, ale jedním si byl jistý. Dopravní ještěři zdaleka nebyli poražení.

Všiml si, že Hesnia drakův pohled bez zaváhání opětuje, a překvapeně zamrkal. Pro něj bylo obtížné i jen v klidu stát, když se na něj tvor podíval. Byl z něj neklidný, nervózní a nejistý. Zdálo se však, že dívka takovými problémy netrpí.

Nakonec to byl ještěr, kdo přerušil oční kontakt. Zvedl hlavu z kamenné dlažby, nejprve s ní zmateně zakýval a tlumeně zavrčel a následně natáhl krk dopředu tak, že se špička jeho čumáku vznášela téměř nad vyznačenou bezpečnou linií.

Všichni zaznamenali, jak se lana, která ho kvůli bezpečnosti jeho okolí držela ve vyhrazeném prostoru, nebezpečně napnula. Nirk podvědomě o krok ustoupil. Znal sílu železných kruhů, zabudovaných pro tento účel do nádvoří. Ale nebyl si jistý, jestli jsou podobně odolné i ony provazy, třebaže byly silné jako jeho zápěstí.

"Lodní lana," zamumlala Ester. "Udrží loď na místě i za nejsilnější bouře." I v jejím hlase se však zračilo napětí. Chystala se zřejmě ještě něco dodat, ale slova jí odumřela na rtech, když zaznamenala, co se děje.

"A do háje," vydechl Dan.

Zatímco se pozornost všech upírala na draka, Hesnia zamířila k němu, tak rychle, jak jí to jenom berle umožňovaly. Nirk vykročil, aby ji zastavil - ale nebylo to nutné. Zarazila se včas, jen pár kroků od linie vyznačené lanem.

Sklonila hlavu v jakési drobné úkloně a následně znovu pevně pohlédla do velkého oka.

"Jsem Hesnia," promluvila odhodlaně. "Chceme zachránit draky - ale potřebujeme, abys s námi spolupracoval. Mluvil s námi."

Nastalo ticho. Nozdry ještěra se mírně chvěly, hlava zůstávala zvednutá a oči dívku propalovaly ostrým pohledem. Působila proti tvorovi před sebou neskutečně drobná a zranitelná, jak se tak opírala o dřevěné berle. Nirka napadlo, že kdyby se drak náhodou uvolnil, nikdy by nedokázala utéct včas. Musela si to uvědomovat.

Ale nedělo se nic. Pozornost lidí na nádvoří se upírala k té nesourodé dvojici a dívka a drak stáli nehybně, jako by vrostli do země.

Pak Hesnia náhle odvrátila pohled a hlasitě vzdychla. Obrátila se k nim s unaveným výrazem, zatímco ještěr znovu položil hlavu a přivřel oči.

"Řekl ti něco?" zeptal se Tarek překvapivě mírně. Zavrtěla hlavou.

"Vůbec nic," odvětila zklamaně. "Ani jediný slovo."