Jejich kroky se rozléhaly po kamenné chodbě, zatímco spěšně kráčeli k jedné z malých ložnic v přízemí. Vpředu šel Arlen, zabraný do hovoru s jedním z nově příchozích strážných, za nimi druhý muž s těžkým břemenem v náručí a průvod uzavírali Dan s Nirkem.

Ani jednomu z mladíků nebylo do řeči. Nirk nedokázal dostat z hlavy scénu z nádvoří. Stále tak docela nevěřil, že je to pravda, přestože mu všechno napovídalo, že tomu jinak být nemůže. Velitel stráží vzal jeho a Dana s sebou, zatímco zbytek skupiny nechal pokračovat ve cvičení venku. Jen Tirna poslal otec najít Shys, než zamířil dovnitř.

Brzy se ocitli před prvním z pokojíků. Druhý strážný složil uvnitř své břímě a unaveně pohlédl směrem k veliteli.

"Běžte se umýt a převléct," vybídl je Arlen. "Za půl hodiny se sejdeme v jídelně. Obávám se, že si vás bude chtít poslechnout i Tarek."

"Jistě, pane," souhlasil muž nevýrazně. Na něm i jeho společníkovi bylo zřetelně znát vyčerpání, ani jeden však svému nadřízenému neodporoval. Jednoduše zamířili směrem ke koupelně.

"Arlene," ozval se na konci chodby energický ženský hlas. Na svůj věk se Shys pohybovala překvapivě rychle a pružně. Krátce kývla na pozdrav dvěma strážným a zastavila se před jejich velitelem. "Smím se ptát, proč rušíš klid staré ženy?"

"Uspěli," odvětil muž prostě a trhl hlavou směrem k odcházející dvojici. "Teď je to na tobě."

"Takže ta..."

"Jo," přerušil ji a ukázal na pootevřené dveře ložnice. Žena zvědavě naklonila hlavu a zvědavosti se neubránil ani její společník, do té doby bezpečně skrytý o několik kroků za ní.

"Kdo?" ozval se a postoupil kupředu. Jak se ukázalo, byla to chyba - Arlenův pohled okamžitě sjel k synovi.

"To teď není tvoje starost," odbyl ho a ukázal do chodby za sebou. "Padej ven za ostatníma."

Tirnův zrak se obrátil k Danovi a Nirkovi a chlapec se nadechl k odporu, ale muž odmítavě zavrtěl hlavou:

"Ani slovo. Běž."

"Ano, pane," prskl Tirno uraženě a zamířil pryč. Shys proklouzla dveřmi do ložničky, zavřela dveře a muž si promnul čelo.

"Zajímalo by mě, kdo toho kluka takhle vychoval," povzdechl. Pak zvedl pohled ke zbývajícím dvěma mladíkům, kteří ho trochu rozpačitě sledovali. "Budu muset oznámit Tarekovi, že dorazili. Počkejte tu, než Shys určí, jak je na tom."

Pak se otočil a nechal je na prázdné chodbě samotné.

Nirk se sesunul podél zdi do sedu a nepřítomně se zahleděl na dveře před sebou. Většinu toho, co se na chodbě řešilo, ani nezaregistroval. Neměl kapacitu na to vnímat ještě něco víc.

Vzpomínal si na ten krátký, upřený pohled jasných zelených očí. Na pohyb, rychlý útok, na krev a na muže, který ho odstrčil.

Nebylo to možné. Nemohla přežít. A přesto se to stalo.

Zamyšleně přejel prstem po spáře mezi kameny v dlažbě. Tehdy si byl jistý, že ztratila příliš mnoho krve, ale teď... Nechápal to. Museli jí pomoct rilonanští, ale ani tak nechápal, jak ji dokázali zachránit.

"Takže takhle vypadá to tvoje 'už žádný další překvapení'?" ozval se konečně téměř lhostejně. Dan se k němu obrátil s provinilým výrazem.

"Promiň. Tohle bylo poslední, o kterým vím," zvedl ruce na obranu. Nirk se suše uchechtl. Netušil, proč před ním druhý mladík tuhle informaci tajil, a jisté části jeho mysli to bylo úplně ukradené. A přesto... Měl za to, že během posledních měsíců se mezi nimi rozvinula aspoň nějaká důvěra. Všichni byli na jedné lodi. Sdíleli každou informaci, která by mohla být důležitá. Nedokázal pochopit, proč by tahle měla být výjimkou.

"Nikdo vlastně nevěřil, že přežije, ani alomská léčitelka, ke který jí odnesli. Ale zkusit jsme to museli." Dan zkoumavě sledoval kamarádův prázdný výraz - musel si přiznat, že ho cosi v jeho tváři skoro děsilo.

"Vážně jsi ji neznal?" doplnil váhavě.

"Ne. Na rozdíl od někoho jsem nelhal," odtušil Nirk a vydloubl ze spáry mezi kameny kousek malty. Vnímal, jak se Dan nesouhlasně napjal, ale nezáleželo mu na tom. Možná to nebyla přímá lež. Ale zamlčení pravdy určitě.

"Arlen si prostě myslel, že by ničemu neprospělo, kdybys to věděl."

"A ty ho vždycky musíš poslechnout, že jo," zabručel. "Protože je tvůj velitel."

"Tak mi sakra řekni, k čemu by ti bylo, kdybys to věděl. Kdybys tak jako já věděl, že ta cizí holka z tržiště možná, s jakousi nepatrnou pravděpodobností, přežila," vybuchl konečně Dan. "Jednoduše nebyl důvod něco říkat. Nevěřil jsem, že se tu objeví. Když jsme odjížděli, skoro ani nedejchala."

Párkrát se nadechl a pak spustil o něco klidněji:

"Koukej, byla to blbost. Cestou jsme řešili milion dalších věcí a Arlen ti nechtěl říkat nic, co nemusel. A pak... No, prostě na to už nikdy nebyla vhodná chvíle."

Nirk potřásl hlavou. To bylo dost dobře možné - nikdy se už k tématu alomského tržiště a dívky, která rozuměla drakům, nedostali. Ten zážitek v něm zanechal stopu, nesmazatelnou vzpomínku na mladou tvář zkřivenou bolestí, ale celou tu dobu to považoval za uzavřenou věc.

Jednoduše ty vzpomínky potlačil, skryl je pod povrchem dalších, méně stresujících. Ukryl je kdesi v místech, kde se v temnotě skrývaly i další věci, jež si nerad připomínal - tiché, číhající obrazy umírající matky, těžký dusot kopyt na udusané hlíně a jiné, mnohem dávnější a nejasnější, které přisuzoval období hladomoru.

"Proč to udělala?" obrátil se na Dana.

"Nevím," přiznal druhý mladík. "Nikdo z nás to nepochopil. Od týhle chvíle... No, teď už víme oba zhruba to samý."

"Teď už," zopakoval Nirk a nespokojeně propálil dveře pohledem. Jeho výčitky možná nebyly na místě, jenže si nedokázal pomoct.

"Jak se sem dostali?" otázal se nepřítomně, i když odpověď přibližně tušil a Dan nemohl vědět o moc víc. Provinilé ticho z kamarádovy strany mu bylo nepříjemné.

"Nechali jsme s ní dva lidi, aby ji doprovodili na Rilonan, pokud přežije. Bylo hlavně nutný dostat na hrad před zimou tebe kvůli výcviku, proto jsme nemohli dál čekat. Ale i když jsme měli to štěstí, že jsme našli Ester a Rahira, nemohli jsme zahodit dalšího, kdo by nám mohl pomoct. Měli přijet, jakmile to bude možný, ať už uspějou, nebo ne - jenom nikoho nenapadlo, že se objeví před koncem zimy."

Nirk jeho slova pomalu zpracovával, ale stále se nedokázal soustředit. Přežila. Přes to, čeho byl svědkem v Alomě. Přežila a dostala se přes celý Monitan až sem, na Rilonan, aby se připojila k boji za osvobození draků.

Pokusil se vrátit myšlenkami k Danovým slovům. Dostat se na Rilonan před zimou, kvůli výcviku. Kdyby chyběli on a Dan, ztratil by Rilonan další drahocenné měsíce přípravy na záchranu draků. Celý plán mohl trvat roky - a přesto se počítala každá ušetřená minuta.

Našli Ester a Rahira. Tady se zarazil. Vlastně neměl čas nad tím moc dumat, ale hledání lidí, kteří rozuměli drakům, muselo být neskutečně náročné. Spoléhalo na náhodu, shodu okolností, která člověku napověděla, koho má před sebou. Bez ní mohl takový jedinec klidně projít bez povšimnutí kolem a nikoho by ani nenapadlo, že by jim mohl pomoci.

Už už se nadechoval, aby se Dana zeptal na postup při hledání dalších, jako byli oni, když se dveře proti nim náhle otevřely. Shys vyšla na chodbu a přelétla je pohledem.

"To děvče s vámi chce mluvit," řekla.

***

Dívka na posteli vypadala křehce - připomínala porcelánovou panenku, která se při prvním neopatrném pohybu rozpadne. Nepřirozeně bledou tvář s tmavými kruhy pod očima lemovaly hnědé propocené vlasy, které jako by ztratily každý kousek svého bývalého lesku. Ve slabém světle, přicházejícím zvenku, vypadala nemocně a vyčerpaně, jako by stále zůstávala na pomezí mezi říší živých a mrtvých.

Jediné, co prozrazovalo opak, byl pár jasných zelených očí. Nirka už při jejich prvním setkání napadlo, že připomínají lesní vílu z pověstí, a ten dojem nyní jen zesílil. Přes prožité utrpení působily živě, jako by se jich nic, co ji potkalo, ani nedotklo. Sledovala jejich příchod s živým zájmem a jemným úsměvem na rtech.

"Viděli jsme se, viď," zaměřila se na Nirka. Překvapeně zamrkal - nějak nečekal, že si to bude pamatovat.

"Hmm... Vlastně jo," přikývl. "Jsem Nirk."

"Hesnia," pohnula mírně hlavou v náznaku drobné úklony. "Je mi líto, že jsem tě tam v Alomě vyděsila."

Její přímočarost ho překvapila. Nesnažila se vyhýbat tématu toho, co se stalo, a dokonce se zdálo, že jí nijak nevadí se k tomu vracet. Problém byl, že naprosto netušil, jak zareagovat.

Pak si uvědomil, že mu to dívka vlastně usnadňuje. Pokud jí skutečně nevadilo o těch událostech mluvit, neexistoval důvod, proč by on měl chodit kolem horké kaše.

"Proč jsi to udělala?" zeptal se. Ta otázka ho trápila během celé cesty na sever, a i když ji příchod na Rilonan pohřbil pod řadu dalších dojmů, vynořovala se teď s nezměněnou intenzitou.

"Volal o pomoc," pohnula mírně rameny a lehce se zavrtěla, aby se dostala do příjemnější polohy a lépe na oba mladíky viděla. "Ten drak, myslím. Prostě jsem na chvíli přestala dávat pozor."

Nirk si přitáhl židli, na které předtím zřejmě seděla Shys. Tohle vypadalo na delší rozhovor, než si původně myslel. Pokud věděl, označení drak používali pro dopravní ještěry pouze rilonanští. Ale to nebylo to hlavní, co přitáhlo jeho pozornost.

Volání o pomoc, pokud se to tak dalo nazvat, slyšel i on a zřejmě i Dan. Ale ani jednoho z nich nepopadla sebevražedná touha vrhnout se obřímu ještěrovi přímo do tlamy - což bylo, pokud to dobře chápal to, co se stalo Hesnii.

"Poslouchala jsem je dlouho. Ty dopravní ještěry," odfrkla. Bylo znát, že si o tom označení myslí svoje. "Nejsou hloupí. Možná jsou dokonce chytřejší než my."

"To víme," přikývl Nirk.

"Vaši lidé," kývla směrem k Danovi, opírajícímu se o rám dveří, "mi přiznali, že mě zachránili kvůli tomu. Že pokud chci drakům opravdu pomoct, musím sem."

Nirk se nadechl, aby jí nějak mírně připomněl předchozí téma, ale předběhla ho.

"Nemůžu říct, jak se to stalo. Neplánovala jsem to. Já... Myslím, že si mě nějak všiml. A když promluvil přímo na mě, nedalo se to ignorovat."

"Proč by tě potom napadl?" položil Dan zcela zjevnou otázku.

"Nevím," přiznala. "Možná si neuvědomil, že nemluví na dalšího draka, nebo dostal strach, nebo..." Znovu mírně pokrčila rameny. Nirk s Danem si vyměnili krátký, zmatený pohled.

"Tohle bude zajímat Jaliana," poznamenal Dan. Nirk kývl. Učenec bude z nového materiálu ke zkoumání nadšený - pokud u něj tedy taková nálada vůbec existovala. Po většinu času si vystačil s jízlivými poznámkami a přísně zamračeným výrazem.

"Kdo je Jalian?" pozvedla Hesnia obočí.

"Vede místní... Výzkum draků," pokusil se Nirk co nejpřesněji shrnout učencovu práci. "Abychom věděli, jak jim pomáhat," dodal spěšně, když si všiml záblesku nedůvěry v dívčiných očích. "Každá informace se mu může hodit."

"Jo," dodal Dan a na tváři se mu usadil pobavený úšklebek. "Je to morous a má nepříjemnej zvyk všem dokazovat, že jsou neschopní pitomci, ale myslí to dobře... Většinou."

"Je v pohodě," doplnil Nirk, který cítil nutnost se staříka aspoň trochu zastat. Přeci jen, z Danova shrnutí nevycházel zrovna nejlíp. "Studuje draky spoustu let. Třeba ti dokáže poradit s tím, co se stalo."

"Třeba," přitakala. Nezněla příliš přesvědčeně.

Nirka napadlo, kolik se toho asi během cesty o Rilonanu dozvěděla. O Jalianovi neslyšela, ale i tak věděla víc než on, když dorazil. Přišlo mu to skoro nespravedlivé.

Na druhou stranu, nejspíš jí museli nějak vysvětlit, proč ji zachránili a chtějí ji odvézt sem. Navíc si uvědomovala existenci draků. Muselo být prakticky jisté, že se k nim přidá.

"Ty ale nejsi z Alomy," napadla ho další otázka. Byl si jistý, že ji ve městečku nikdy dřív neviděl.

"Ne," potvrdila jeho předpoklad. "Z osady na severozápad od Marainu."

Překvapeně se zamračil. Nedávalo smysl vyrážet od Marainu dolů na jih do Alomy. Všechna velká města, Boseka, Triar i samotné Calmo, se nacházela ve středu království. Na jihu byla jen dvě menší města a Narimar, ale nic z toho se nezdálo jako zajímavý cíl.

I když Ester by ho za takovou myšlenku patrně nepochválila, připomněl si, když si vybavil, jak vehementně svou zemi bránila při sebemenší narážce.

"Kam jsi měla namířeno?" zeptal se nechápavě.

"Já vlastně nikam," odvětila. "Strýc z Marainu mě vzal s sebou, když vezl do Alomy ryby. Chtěla jsem se jenom porozhlídnout po tržišti, zjistit, jestli je tam drak, jestli o nich nezjistím něco víc..." zavrtěla hlavou a v očích se jí poprvé objevil smutek.

"Musí si myslet, že jsem mrtvá. Všichni tam doma. Vaši lidé... Potrpěli si na utajení."

"To je mi líto," zamumlal Nirk tiše. Trochu ho bodlo u srdce, když si uvědomil, že za celé ty měsíce na vlastní domov skoro ani nepomyslel. Na alomský hostinec tam daleko na jihu, na Miu a Horna, na všechny, které znal celý život...

Potřásl hlavou, když si uvědomil, že se mu myšlenky začínají zatoulávat nežádoucím směrem.

"Marain musí být úžasný město," ozval se s živým zájmem Dan, postoupil blíž a přerušil tak napjatou chvilku. "Jak vypadá moře? Je vážně nekonečný, jak se říká?"

Ještě chvíli se bavili o všem možném, za úzkostlivého vyhýbání jakémukoliv příliš osobnímu či citlivému tématu. Zdálo se, že Hesnia je ráda, že si má s kým promluvit, ale postupem času na ní začínala být znát únava. Nakonec je Shys jednoduše vyhodila na chodbu a zavřela dveře.

"Musí si odpočinout," řekla rázně. "Byla pěkná hloupost převážet ji v tomhle stavu."

"Ale bude v pořádku, že jo?" ujistil se Nirk. Léčitelka potřásla hlavou.

"Ne. I pokud by šlo všechno dobře, nejspíš už nikdy nebude chodit. A to za předpokladu, že se vážně dá víceméně dohromady po týhle praštěný cestě."

"Takže... Co máme vyřídit Arlenovi?" zeptal se Dan. Žena k němu sjela přísným pohledem.

"Že jsou jeho lidi tupci, když nepočkali do jara," pronesla příkře. Pak se bez dalšího slova vrátila do pokojíku.

Dan tiše vzdychl. Tohle rozhodně nebyla odpověď, v kterou by doufal.

"Tak jo," pronesl pohřebním tónem. "Hádám, že budeme muset podat hlášení."

Ahoj!

Omlouvám se za poněkud delší odmlku, ale potkala mě taková nemilá věc - myslím, že se nás s ní setkalo víc - a to je konec prázdnin. Takže jsem prostě musela ze svého ospalého režimu přestoupit na každodenní vstávání, dlouhé vysedávání ve škole, úkoly, shánění učebnic a kdo ví co ještě... No, hádám, že si to umíte představit.

A abych to nesváděla jenom na školu, tak jsem se konečně dokopala k přečtení prvního dílu Paoliniho sci-fi Spát v moři hvězd a je to docela hustý. Bohužel zatím nemám ten druhý, ale na druhou stranu, kdybych ho měla, asi bych se sem jen tak nevrátila, protože bych se místo záchrany zotročeného dračího rodu zabývala vesmírnými bitvami a rozličnými mimozemšťany :)

Jinak - co si myslíte o novém přírůstku do rilonanského společenství? Budu moc ráda za vaše názory - děkuju za přečtení a uvidíme se příště :)